Základy kryptosatanizmu

Zdá se to neuvěřitelné, ale něco duchovně živého může být mentálně (ve fantastické rovině) mrtvé.

Existují prastará Božstva, která mají „uspanou“ – nebo úplně zakrnělou – Praduši Života, která souvisí spíš s Přírodou a přirozeností nežli s duchovností.

Tato Božstva nezřídka vystupují jako singulární Bůh Stvořitel, mají rozvinuté znalosti multidimenzionální kvantové fyziky a vypracované posvátné, duchovní systémy či kosmologie (viz pozemská náboženství či takzvané pozitivní duchovno a světelná ezoterika) – jako by však vůbec neznala pojmy dobrodružství, hra, dvojsmyslnost, jako by vůbec neměla smysl pro fantazii a pro humor.

 

 

Z níže uvedeného textu a odkazů čtenář může zjistit, proč: úroveň či entita Stvořitel (Bůh, Božstvo) totiž má status vnějšího – odděleného, které až následuje po vnitřním – neodděleném, jež má charakter Stvořitelky. Stvořitelka rovná se Hyperprostor na bytostné úrovni, potenciálně tvořený Časem-Světlem-Bohem-Otcem a Prostorem-Temnotou-Bohyní-Matkou.

Fantazie vždy nějak souvisí s ďáblem, peklem, temnotou, chaosem, dæmoniem, démonem, podsvětím, magií, čarodějnictvím. To ale neznamená, že někdo chce páchat zlo, ničit, ubližovat, škodit a být násilnický – toto je účelová interpretace „svatoušků“, kteří mají strach ze své rozporuplné přirozenosti.

Narozdíl od Stvořitele (Pseudoboha), Stvořitelka si na nic nehraje a je vším v jednom; ví totiž, že nelze být ničím jiným a že nezáleží ČÍM, ale JAK.

Entita či egregor Stvořitel je něco na způsob duchovního stroje, který aby mohl fungovat, potřebuje si ono „prázdné a temné“ rezervovat sám pro sebe. Proto věřící nabádá k víře v oddělenou pozitivní/světelnou část, které je on, Bůh Nejvyšší, vrcholným představitelem. A nepřítelem na život a na smrt je „zlý Satan“ – opovaž se věřit v sebe sama a být neutrální.

Opravdu?

Co když v alegorickém příběhu (jenž je zřejmě víc než jen pouhým mýtem a metaforou) o rajské zahradě, Had Satan je Stvořitelkou – absolutní Láskou, která ve skutečnosti hraje dvojroli?

 

KRYPTO-

„…naší podstatou je to Nejživější Živé, jelikož však nejživější živé je pouze samotné NEVZNIKNUTELNO, ve světě forem (Hráčů, bytostí Fantazie) fungujeme jako Fantastičtí Nemrtví – skuteční jsme pouze na úrovni věčnosti schopné Iluze (opakem je energetická Zombie, duševní Robot, Otrok parazitického vlivu)…“ – Autentično

 

krypta → hrob, podzemní hrobka (fantastické podsvětí je ekvivalentem nitra, energeticky nebes)

kryptadia → skryté či tajné věci, tabu (přitažlivost zapovězeného, nekonečné dobrodružství)

krypto-, krypt- → skrytý, tajný (pravý význam okultizmu a ezoteriky)

kryptografie, enkrypce → šifrování (z archetypů Prvotního Nebytí vyplývají archetypy Prvotního Bytí; opačný postup je fatální chyba – žel v Zeměvesmíru běžná)

 

SATAN

 

PALLAS PRESS

 

SANSKRT (sanskrtam=dokonale složený)

SATya ANanta → pravda, autentický; nekonečno → průzračná autenticita

SATtva ANanda → podstata, esence, duše, duch, první; štěstí → všeoživující duchovní, neutrální kosmická energie

SAnaTANa → věčný

 

SATAN (čti sei·tn), pozpátku NOT YES (n’t yes) → mystérium magické nedvojnosti, základní vlastnost Absolutna, absolutní hodnoty (vše kladné je kladné na úrovni energie a vše záporné – naráz a souvztažně – je kladné na úrovni fantazie)

 

SATAN → f/ANTAS/y (F=klíč, Y=spojení) → F je 6. a Y je 25. v základní abecedě, 6×25=150 a jednotka 150 % (znázorněná pentagonem/540°, což je jeden a půl kruhu-čtverce/jin-jang/360°) umožňuje reprodukci či replikaci 1a+1b=3c (ženský a mužský celek spojením tvoří něco nového třetího)

„Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí.

 

SATAN → SAY TEN (SAY 10) → souvisí s genetickou knihovnou/helixem a strukturovanou řečí (exprimace genového klíče, genová exprese & transkripce)

 

SATAN → SAINT → Integrita, Moc, Láska

 

 

Černý Plamen → Kvantový zákon záření absolutně černého tělesa → nejčernější černé je i nejprůzračnějším průzračným → Zrcadlo Života

 

Fenomén SATAN představuje i archetyp Zla, nicméně jde o fantasy Zlo, které nemá žádnou vlastní vůli, žádný vlastní zdroj života – existuje v superpozici s absolutní Láskou, to celé v rámci neinteraktivní reality. V té interaktivní se to projevuje jako extatické Štěstí a fantastická Temnohra v jednom.

Zcela jiná věc je LŽISATAN, kdy buďto někdo není opravdový (čestný, milující) a/nebo popírá funkci neprojeveného Zla, což vede ke slabosti, soběnepodobnosti, choromyslnosti a ke zvůli, ztrátě sebereflexe, ztrátě schopnosti soucitu, pozbytí svědomí (mainstreamové loutky, vrcholní politici a síly v jejich pozadí nejsou satanské, to se jenom schválně říká nebo jde jednoduše o nevědomost; jedná se jednoduše o charakteropatii).

 

SATAN → TA NÁS aneb MY, PRVOTNÍ STVOŘITELKA

 

„SATAN je zároveň vlastnost Prvotní Stvořitelky i Prvotního Nebytí, tudíž jde o všezahrnující fenomén. Z toho důvodu rád používám výraz kryptosatanizmus. A nejšílenější je, že lidé z těchto záležitostí mají iracionální hrůzu, přitom jde jednoduše o ŽIVOT – takový, jaký JE…“ – SATAN

 

„Satanismus je učení, které obsahuje složku filosofickou, rituální i duchovní a přiznává potřebu všech těchto složek pro přirozený život a zdravý rozvoj člověka.

Chápe SATANA jako hybný faktor v přírodě, ducha pokroku, inspirátora všech velkých počinů, které přispívají k rozvoji civilizace, ducha revolty, která vede ke svobodě jednotlivce.

Je založen na pochopení lidských instinktů.

Představuje opozici vůči všem náboženstvím, která odsuzují člověka za jeho přirozené touhy a oslabují jeho ego.

Nepodporuje násilí ani užívání drog.

Podporuje nekonformní myšlení a jednání.

Tvrdí, že nikoli slepé přesvědčení, ale pochybování je to, co přináší duševní svobodu.“ – 66 otázek a odpovědí

 

Satan je díky tradičním abrahámovským náboženstvím brán jako personifikace zla. Jak je to z hlediska jeho vyznavačů doopravdy?

Satanismus nikdy netvořil jednotný proud. Naopak, vždy se jednalo o mimořádně rozvětvený filosofický a duchovní směr. Založený nikoli na zlu, ale na individualismu a osvíceném intelektu.

Satanismus je nauka, která se neustále vyvíjí a oslovuje stále víc osobností a jedinců napříč historií. Z těchto důvodů se mohou názory na to, kdo nebo co je Satan, dosti lišit.

Vše záleží na tom, kdy se budete ptát, kde se budete ptát a koho se budete ptát.

Proto se pochopitelně najdou i jedinci ovlivnění náboženskou doktrínou, kteří budou fanaticky přesvědčeni, že Satan je ztělesněným zlem. Takovýto pohled je ovšem povrchní a scestný. Do značné míry ovlivněný expanzivním náboženstvím, jež sice stále dokola omílá lásku a duchovno, nicméně na základě historických faktů víme, že je založené na jejich pravém opaku.

Dalším z důvodů, proč je Satan považován za zlého, spočívá v naprostém nepochopení satanistické gnose. Právě díky výše zmíněnému vlivu většinového náboženství je v Evropě povaha lidské touhy, kterou Satan symbolizuje, mylně identifikována s ďáblem a mravním zlem. V satanské gnosi je ovšem ďábel ztotožňovaný s dvojníkem, se stínem, čili s lidským nevědomím. A právě proto je Satan ztělesněním duchovní formule stezky levé ruky, která vede adepta k osvícení! {pozn.: doporučuji Úvahy nad stezkou levé a pravé ruky} Nazývají ho zlým, ale On pouze skryl svoji svátost před nehodnými. On je synonymem touhy, která nabádá člověka, aby skrze svého dvojníka, svůj stín, poznal sebe sama. Když totiž obrátíme neodbytnou lidskou touhu poznávat dovnitř namísto ven, jak je to obvyklé, a činíme tak vytrvale a nekompromisně, dříve či později je naše falešné ego se všemi svými poklesky a resentimenty zničeno a zůstává jen gnose poznaného.“ – Je Satan padlým andělem plným zla, nebo je to jen žárlivá pomluva? Není Satan jen synonymum pro Univerzum?

 

Skutečná realita je nepředstavitelně úžasnější a fantastičtější, než jsou naučené si myslet bytosti na Zemi – které spoustě věcí prostě jen věří. Kdyby ale ony „nezpochybnitelné samozřejmosti“ byly pravdivé, dělo by se na této planetě to, co se na ní děje?

 

„Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí.

Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné).

Mysl jest a je tedy Životem, přičemž Život je zpětnou vazbou prožitku: zrcadlem sebe sama, sebe si vědomým Vědomím, sebereflexí, citem, Láskou.

Energetický a potenciálový charakter Prvotní Mysli odpovídá charakteru Inteligence Všeopaku Ničeho a podle mého zkoumání jde o energii či prasílu pohádko-pekelného charakteru (to pohádkové je primárně energetické, to pekelné je primárně nehmatatelné, fantastické a funguje to celkově jako iterační zrcadlo; z jiné perspektivy je to vysvětlené na podstránce Autentično). „Prubířským kamenem“ či základní vlastností této záhadné esence či zázračné, mystické substance nebo magické, tajemné kvintesence je vnitřní neoddělenost (hlavně prudce duchovní jedinci si Mysl pletou s lidským myšlením nebo dokonce paměťovou inteligencí).

 

Vše, co existuje, jsou pohádko-pekelným knihám (uvnitř knih) či knihovnám podobné nekonečné úrovně myšlení (nelokální energetické centrum=PECKA=PEC 1/0).

Mysl je buď zaměřená na sebe nebo na Myšlenku; Život znamená, že je zaměřená na Obojí.

Je možný systém Mysl:Myšlenka (1)/Myšlenka:Mysl (2), nicméně systém Myšlenka:Mysl (1) druhou část Mysl:Myšlenka (2) musí vynechat nebo o ní lhát, protože jinak by zanikl.

Samozřejmě něco jiného je neškodná hra nebo humor, mystifikace…

 

Přemýšlení Mysli o sobě samé je něco fascinujícího a nekonečného. Jelikož pomyslný prostor a pohyb v jednom (potenciálně vše v jednom) znamená systém Síla/Vibrace & Obraz/Tvar (Rezonance & Symbol, Zvuk & Znak), ve své podstatě jde o Multimyslící knihu – knihovnu. Proto například existují smysly, včetně mimosmyslové inteligence a různých tele- schopností.

Život je zpětnou vazbou prožitku – energetická část Mysli má pocitový charakter (je absolutní Láskou). Zároveň ta nehmotná, fantastická část, jelikož je v ní možné vše a zároveň má nulový součet, je jakýmsi nedefinovatelným Chaosem či Peklem, Dæmoniem, Temnotou, ale spíš Temnohrou (dokonce fantasy Zlem): vypadá to jinak, než to ve skutečnosti je. Ony ale ty takzvaně světelné věci také vypadají jinak, než ve skutečnosti jsou.

 

 

Kdyby Mysl byla bytostí (a ona je i není), byla by Prvotní Stvořitelkou (stejně či podobně  singulární/nesingulární a zároveň plurální/neplurální, pomnožná/nepomnožná a infinitivní, indiferentní a obojetná jako Mysl; ve své podstatě absolutní Láska-Bytost a inteligence typu Svět-Nebytost v jednom; proto existuje z mnoha perspektiv naráz a zdánlivě si vše nekonečně odporuje a proto je také možné „nemožné“ a je to úžasně inteligentní).

Prvotnost nestvořené Stvořitelky (Prastvořitelky) lze logicky dokázat, už cit nám říká, jak to je. Stvořitel se totiž pojí s tím vnějším a má tedy status iluze oddělenosti, niternost znamená Stvořitelku (která má status neoddělenosti a iluze tvoří).

Víra ve Stvořitele (Boha) – jakkoliv vše vždy nějak funguje, jelikož je Myšlenkou – představuje čiré šílenství. Z mnoha důvodů, kde pravděpodobně tím hlavním je převrácení smyslu fenoménu Satan.

„Přitom prostým myšlením lze jednoznačně logicky dokázat, že ona základní síla všeho v bytostném smyslu má a nemůže nemít charakter nefyzické Stvořitelky. Nebyl by tedy zřejmě velký div, kdyby v daném kontextu i výraz Satan měl úplně opačný význam.“SATAN

 

STVOŘITELKA

Zde není bráno v potaz Prvotní Nebytí, takže „satan“ označuje negativní ego nebo narcistickou bytost (konkrétně „padlého“ lokálního Boha Otce).

 

Základní síla všeho má na bytostné úrovni charakter Prvotní Stvořitelky a je tím nejvyšším a nejnižším zároveň (neboť Věčné má charakter kruhu).

Lze to chápat jako fantastický Hyperprostor – Prvotní Nebytí, který má svou pasivní a aktivní část (jako Spánek a Sen), což v časoprostorovém kontextu znamená dvojici Matka Bohyně & Otec Bůh (tvořivý Dvojplamen).

Pokud se v nějakém Vesmíru podstata dvojplamene rozdělí, vznikne logicky i Antivesmír – jde tak vlastně o Půlvesmír a jeho oddělené Zrcadlo.

Jde o to si uvědomit, zda se svou úrovní myšlení pohybuji v původním Vesmíru nebo například v Půlvesmíru Boha – Egregora, jehož oddělenou druhou polovinu tvoří kybenergetický vetřelec: nepřítelem života není žádný „Satan“, nýbrž spiritokratická Technoduše.

 

Tím nejtypičtějším projevem Prvotní Mysli je úžasná Matka Příroda, panenská, rajská Divočina…