Návod, jak porazit zlo

První, co je třeba si uvědomit, je, že nepřítelem Života (neboli škůdcem) není „zlo“, nýbrž charakteropatie, a to jak ta negativní, tak ta pozitivní. A jelikož na Počátku (v původním absolutním Středu všeho) existuje pouze nekonečné, neprojevené Pozitivum, projevené jako Láska neboli absolutní Hodnota (vše kladné je kladné na úrovni energie a vše záporné je kladné na úrovni fantazie), byla to logicky pozitivní forma charakteropatie, která odzrcadlila a vytvořila zpětnou vazbu té negativní, které se říká „zlo“.

 

Otázka: Je chytrá likvidace následků anebo je moudré řešení z úrovně Prvopříčiny? Toto je opravdu tragikomické, že valná většina těch, kteří „bojují proti zlu“, je sama oním „skrytým“ původcem životu nepřátelských projevů. Jedná se typicky o takzvané Věřící a novodobě Bytosti Světla – v jejich dogmatické, sektářské verzi.

 

Zřejmě první formou pozitivní charakteropatie byla naivní představa vytvoření univerzální, kolektivní Utopie, kde budou všichni „dokonale spolupracovat“, což v podstatě znamená popření základního všeoživujícího kontrastu.

Život má tři roviny: éterickou, astrální a fyzickou (nehmotnost, hmotnost a to mezi). Ta astrální kromě jiného je určená ke Hře Duality. Duchovní Já si samo vymýšlí svého astrálního Hráče nebo například i nějakou temnou Postavu, s jiným astrálním Hráčem rozhodně nespolupracuje – nicméně na hlubší úrovni si uvědomuje, že „nejde o Život“ a podstatná je vždy jedině ona duchovní (éterická) úroveň.

Perfektní příklad: během turnaje či zápasu se šachový mistr světa tváří jako nelítostně sebevědomá, neporazitelná hvězda, kterou absolutně nic nevyvede z míry a všichni ostatní jsou „mravenci“. Mimo hru se ale tato „astrální fasáda“ náhle rozplývá v nic a najednou před vámi stojí usměvavý, příjemný, inteligentní člověk. Není v tom rozpor, ani to není přetvářka. Je to skutečný Život. Takovýchto astrálních her lze vymyslet bezpočet, samozřejmě i s vazbou na fyzickou interakci. Takoví se rodíme: děti jsou v tomto nepřekonatelné.

Utopie znamená, že se vše, nejen Éterično, ale i Astrálno a Fyzično řídí „zákony dobra“ (výhradní spolupráce). Po nějaký, i velmi dlouhý, čas to může zdánlivě fungovat a skvěle vypadat. Ve skutečnosti ale někde jinde jako důsledek vzniká symetricky opačný Antivesmír. A ten je pak magneticky přitahován ke svému Dvojčeti – kterému to „hodlá ukázat se vším všudy“ (znesvětit ho, zotročit ho, předělat živou bytost v poslušného robota).

 

Bezhlavé „konání dobra“ je typickou pozitivní formou charakteropatie. Někdo si sám potřebuje projít lekcí, vy ho falešně litujete, nemístně mu pomůžete, vše se zlepší pouze přechodně, na povrchu, to nevyřešené vnitřní se pouze odloží, čímž se to spíš zhorší než zlepší, a nakonec se celá situace stejně objeví znovu.

Pozitivní charakteropatie se projevuje jako kolektivizmus.

Individualizmus ale není egocentrizmus, jde jednoduše o zdravý rozvoj sebe sama. Egocentrické právě naopak je někomu bránit v rozvoji jeho (komplementární) jedinečnosti.

Uniformní „světlo, láska a dobro“ světa Utopie mívá vždy ty nejděsivější dystopické konce. Přesto nejde o „zlo“, ale o chorobu – nejzazší formu duchovní lži. Podstatou všeho „zla“ je jednoduše klam a sebeklam.

 

Ke skutečnému Zlu lze říct tohle. Zaprvé archetyp Zla není vůlí ke Zlu, nýbrž jde o životní princip. Souvisí to s potenciálem všemožnosti. Ten existuje na silové (energetické) a obrazové (fantastické) úrovni. To první je Láska nebo vnitřní Duchovní Oheň (ohnivé nebo světelné, tekuté plazma). To druhé je Nikdepeklo neboli inteligentní fantasy Zlo (součet všeho je nula a zároveň výčet všeho má všezahrnující, pekelný charakter; souvisí to s výrazy jako „pecka“ nebo „pekelně dobré“). Aby se fantasy Zlo prosadilo, lže o sobě samém – používá nástroje jako Klid a Dobro.

V akčně-reakční realitě, (konkrétní) Síla Lásky a (abstraktní) Fantazie Zla v jednom existuje jako extatická Blaženost a fantastická TemnoHRA v jednom – zjednodušeně Pekelná Blaženost. Kdyby takto Společenství Živých žilo „odpradávna“, žádné úkorné „zlo“ nikdy neexistuje.

Pekelná Blaženost může působit zejména vizuálně nebo zvukově v některých svých projevech zdánlivě jako něco zlého, nicméně zlý záměr (škodit) zde vůbec neexistuje. Jedná se o reflexi fantasy Zla, popsatelnou například jako pravé Lásky schopná, Pekelná Nirvána. Kdyby se energetické „zlo“ (duchovní lež, zloděj, parazit, nemoc) dostalo do bezprostřední přítomnosti skutečného Zla (Pekelné Nirvány), zešílí hrůzou z vlastní stupidní choromyslnosti.

 

Pokud chcete eliminovat „zlo“, přestaňte v první řadě podporovat pozitivní charakteropaty, a v druhé řadě nedělejte žádné kompromisy, neustupujte. Je třeba být nemilosrdný. Duchovní lež je jak rakovina, jakákoliv zvrácená ohleduplnost je stejně chorá jako duchovní lež samotná. Je to stejné jak s chybou: je třeba ji opravit, vymazat, ne ji tolerovat.

 

S hovnem se jeden nesmí mazat… Co jiného jsou charakteropati, nežli toxický odpad?

 

To MY jsme Zlo. ONI jsou… (vždyť co vás napadne, když vidíte mainstreamového novináře, felčara, oligarchu, politika). Sráč. Zmrd.

 

Lze doporučit Černorudý plamen. To červené je Láska a když je zvolena Láska, to černé je Temnohra. Pokud zvolena není, funguje to jako Ničitel – všepohlcující singulární asfaltová žumpa Zániku. Centrifuga, která Antilásku totálně sekvestruje.

 

INSPIRACE