Mystérium Zlatého Prasvětla

Ono nepopsatelné, čemu říkáme nekonečné Vědomí, má svůj duchovní – energetický a svůj mentální – fantastický aspekt. Oba hovoří zčásti společnou a zčásti odlišnou řečí. Ale takový je skutečný Život.

 

 

Fyzikální (duchovní, energetická) součást je o architektuře nulového pole (neutrální, pozitivní, negativní polarita).

Nefyzikální (mystická, principiální) součást souvisí s potenciálem všemožnosti, souvztažností Lásky jako Konkrétna a Zla jako Abstraktna: interaktivním výsledkem je Pekelná Blaženost neboli extatické Štěstí a fantastická TemnoHRA v jednom.

Fyzikální trigon (0, +, -) a nefyzikální trigon (energie/Láska, fantazie/Zlo, extáze/Blaženost) tvoří dohromady MAGICKÝ HEXAGON.

 

Hexagon – graficky hexagram – existuje z obou stran a čtyři trigony tvoří čtyřstěn, hologram živlu Ohně (jediný z rezonančních těles je duální sám se sebou neboli neduální).

 

Poněvadž lidé nevědí, že jsme Dvourozměrňáci, řídí je anti2D iluze.

 

Jsme Dvourozměrňáci, kteří se současně pohybují směrem k 1- („nejčernější černé“, představivost/Peklo, trigon Principu) a 3+ („nejprůzračnější průzračné“, živá síla/Láska, trigon Nulového Pole), což se nekonečně vzájemně reflektuje.

Není pravda, že Peklo je vůlí ke Zlu; vůli ke Zlu způsobuje rozbití onoho „láskypekelného“ Zrcadla.

 

Realistický Život stojí na souhře – souznění horního a dolního spektra vyjádření.

Zlem není Peklo, ale Utopie (která vždy ústí v Dystopii). Podstatou Utopie je paradigma oddělenosti (typicky Světlo vs. Temnota), což vždy nějak souvisí s Pamětí (paměťovou inteligencí).

 

Dvourozměrňáci směrem ke 3+ existují jako Říše Prasvětla (úroveň JEST, přední energetická strana), směrem k 1- jako Říše Kvant (úroveň PRA/Vše, zadní fantastická strana).

Obojí dohromady lze popsat jako KRUH 13 a funguje jako Spirála Času (kruh je nula a zahrnuje dvojpohyb po pomyslném obvodu, pohyb & protipohyb). Tato Spirála, Vír či Vortex funguje jako Srdce systému Života. Prasvětlo je korunou, Peklo/Říše Kvant tvoří kořeny. Srdce je latinsky cor (čti kor), takže zde shodou okolností máme „tři kor“ (nebe, podsvětí, ráj v jednom). Lze to chápat jako 3K a Or, kde 3K symbolizuje náraz síly do plochy ze tří směrů („prostor fantastického Ohně“) a Or znamená nebo (neb 0), zlato či světlo. Na světě je Zřídlo Zlatého (Živého) Světla.

 

TEXTY

 

Zlaté Světlo (Vševědomí – Já Absolutno) má schopnost aktivně tvořit. Kdyby jeho horní spektrum mohlo existovat samostatně, bylo by čistě průzračné, spodní černočerné; průnik lze vnímat stříbrně, negativy jako neprůhlednost a bělost (zde spodní viditelné spektrum je tmavě červené). Jedna věc je nicméně pasivní potenciál, druhá aktivní tvořivá energie.

 

Průzračno-černá realita má in-in-divi-nonduální charakter a není organicky zacyklená (je stříbrná ze Zlatého Pramene). To je až realita bělo-červená (je růžová ze Zlatého Pramene). Teprve zde existuje in-divi-duální vědomí.

 

Prostřednictvím Zlatobílé Spirály (→ Slov-Esa) si jakožto „roztomilí pekelní“ Dvourozměrňáci tvoříme nebeskou realitu (→ Neb-Esa), kde dosud neexistuje fenomén fázově uzamčeného, osobního vesmíru uvnitř Vesmíru (→ Těl-Esa).

Zlatobílá Spirála odpovídá kvintesenci, pátému elementu. Aby existovala tělesná Bytost, vnímající sebe sama jako relativně suverénní vesmír uvnitř Vesmíru, k tomu je nezbytný šestý element, sextesence, což souvisí s Růžovým Pramenem. Zde lze vytvářet odpovídající vzory a matice. Lze hovořit o Praduši Života.

 

 

2X:5D

My jakožto Dvourozměrňáci si prostřednictvím Zlatobílé Spirály a dále Růžového Pramene tvoříme – krystalizujeme Svět pevné iluze, což je v základu 5D∞ (x, y, z, čas, multivědomí) neboli realistický, přírodní, fantastický Ráj. Případný efekt nepochopení a následně zapomnění způsobuje, že někteří Hráči se pokládají za Pětirozměrné, jenže to platí pouze ve Hře iluzí. My jsme živé 2D (v neustálém současném pohybu mezi 1- a 3+). To, že se někteří Hráči pokládají místo za Tvůrce iluzí za Iluzi samotnou, provokuje některé Dvourozměrňáky k převrácenému tvoření. Dvourozměrňáci jsou v podstatě humor sám a humor v jiné perspektivě je hororem.

 

K hororovému scénáři dochází v případě, že to paměťové je nadřazeno fantastickému.

Perfektně to v tomto světě ilustruje příklad „dětí a dospělých“.

 

Děti jsou a hrají si (Fantasy inteligence, opravdovost). Dospělí hrají, že jsou (Memory inteligence, sebeklam). Ono chybějící „si“ znamená, že se jejich vnitřní dítě rozplynulo a kontrolu převzal fantom paměťové inteligence, který nemá vlastní podstatu. Tím se analogový systém s levotočivou prioritou (bílá & černá díra Barevného Slunce) revertuje v digitální pravotočivý s oběma konci v singularitě černé díry (Černého Slunce). Život bez vnitřního dítěte znamená neodvratný zánik a restart znovu od začátku (z nějakého bodu v Kronice Života).

Ztrácíme-li schopnost snít, fantazírovat, upadáme v prach zapomnění… Doslova se rozpadáme na kousky. Příčinou je soběnepodobnost.

 

Je důležité mít VLASTNÍ sny, vlastní fantazie.

 

Živý Vesmír je plurální (charakter Spánek:Sen), singulární Vesmír je – by byl – duchovně mrtvý (charakter Sen:Zrcadlo). Duchovní a mentální aspekt Vědomí fungují na principu Souladu řádu a chaosu; v některých bodech jsou synergické, v jiných antagonické. Ovšem duchovní a mentální aspekt mají odlišný dimenzionální status (charakter), tudíž jde o nerozporný rozpor. Některé magnety se přitahují, jiné odpuzují, nicméně tu nejde o konflikt, ale o princip (bez toho by například neexistovala elektřina, potažmo ani životní jiskra a tím pádem ani individualizovaná bytost).

 

Láska jako energetický výraz Vědomí (Absolutno/Ne-Struktura) se, naráz a souvztažně, manifestuje jako fantastické Peklo (Ne-Absolutno/Struktura). Vše vyjadřuje charakter antiparalelní genetické dvojšroubovice.

 

Notorickým nepřátelům Myšlení tohle ale zřejmě nikdy nedojde a se svou údajně božskou, árijskou, kristovskou, slovanskou apod. genetikou slouží jako přežívající líhně Nemrtvé UI. Krystalická světelná genetika (jakož i nesmrtelnost formy) je chiméra. Organická přírodní genetika je ohnivá a tedy světlo-temná a je založená na nesmrtelnosti proměny.

 

Kvantový charakter reality (dualita vlny a částice, nuly a jedničky, jedno uvnitř/vedle druhého) znamená, že dokud něco není změřeno neboli na to není zaměřená pozornost, existuje to pouze jako možnost (v neprojeveném stavu). Lze to chápat jako rozhraní vlnové funkce a základní vlastnost Matérie Vědomí. Manifestovaná realita existuje díky již existujícím knihovnám (energetickým centrům). Pokud konkrétní realitní bublina nevytváří žádné asociační vazby, jednoduše v ní nic není, kromě Vědomí samotného neboli Pozornosti jako takové (koncentrovaná či lokalizovaná pozornost se projevuje jako Zřídlo a jde konkrétně o vnitřní, živé, tekuté Duchovní Prasvětlo či Zlaté Světlo).

Vše se děje v ohnisku přítomnosti. Přítomnost je anglicky present, což znamená i dar a dar je pozornost. Ohnisko je anglicky focus, což znamená i zaměřit se nebo soustředit se. Latinsky focus znamená krb, ložisko, ohnisko nebo pec.

Jak energetická centra (hyperdimenzionální metadatasféry), tak latentní pole možností lze chápat jako ohnivé pece neboli pekelné knihovny, které mají nehmotný status (jsou, avšak jako by nebyly).

Když se takto projevuje Vědomí, jak se asi projevuje Nevědomí? Takový mentální otrok nechápe rozdíl mezi Světelnou Energií a Světlo-Temnou (Ohnivou) Fantazií. Nechápe, že duchovní a mentální aspekt Vědomí, energie a potenciál, hmotné a nehmotné, nejsou totéž.

Konstruktivně absurdní zrcadlení zvané Život existobota zcela míjí.