Fantasytemnoživot nesmrtelna vs. Spiritosvětlostroj smrti

/1/

Co je humor? Nehmotné zlo s převrácenými parametry. A co je lepší než humor? Erotično zdánlivě připomíná násilí nebo dočasnou ztrátu rozumu – zahrnuje blahodárný faktor temnoty. Láska – tedy nikoliv ta duchovní, ale milostná – se může proměnit v tu nejčernější noční můru…

 

Kdyby lidstvo nemělo vymytý mozek kolektivizačními ideologiemi, všimlo by si, že správně pochopený Život (paradigma neoddělenosti) ani nemůže být úžasnější. Stačít uvědomit si, že Zákon Rezonance znamená jediné pravidlo: Neškodit (implikující Škůdce zneškodnit). Ne: dodržovat to a ono. Ne: tohle je dovolené a tohle zapovězené. Ne: pravda je tohle a tohle pravda není. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, který s tím prvním může a nemusí souhlasit. Nedochází-li k energetické, psychické ani fyzické újmě a/nebo k omezování druhých, můžu si dělat absolutně, co chci.

 

Pohádka, ve které nebojuje láska se zlem, by nebyla skutečnou pohádkou.

Podobně v nějakém akčním nebo detektivním příběhu bojuje spravedlnost s anarchií.

Jak láska, tak zlo představují potenciál všemožnosti – jedno v pozitivním energetickém, druhé v negativním nehmotném smyslu.

Nehmotný příběh (ať už jde o knihu či o film) je tím živější, čím hlubší je propast mezi úctou k Životu a snahou ho ovládat či dokonce úplně zničit.

Podstatou těchto příběhů, ve smyslu jejich vlivu na skutečnost, je zdánlivě paradoxně podpora status quo Jednoty Lásky a Zla.

Reálná existence sériového zabijáka (masového vraha) není způsobená tím, že v nějaké rozvrácené rodině někomu najednou přeskočí; je to dané obsahem a charakterem Kolektivního Vědomí, Podvědomí a Nevědomí. Zrcadlo Kolektivní Vůle buďto něco odrazí a umožní nebo ne.

Kdyby vycházely samé knihy a filmy o náboženství, světelné ezoterice, pozitivním duchovnu a o tom, jak se všichni jen družně přátelí a všude to je jen samý motýl a duhová pentle, počet zločinů a povaha jejich zrůdnosti rázem mnohonásobně stoupne.

 

Tvrdí se, že Inteligence Prostoru ze svého hlediska nerozlišuje mezi reálným a virtuálním příběhem; je to ale pravda jen částečně. Temnota ztvárněná fantazií spisovatelů a filmových scénáristů vykazuje určitý kvantový index, schopný zajistit, aby se ve skutečné, hmatatelné realitě nedělo nic zlého – tento index však nemá dostatečnou mocnost k tomu, aby kontroloval dosah vlivu Inteligence Struktur (což je v podstatě Stroj) na Kolektivní Vědomí (Podvědomí, Nevědomí).

 

V této takzvané Době Transformace představují pozitivní duchovno a světelná ezoterika obrovské nebezpečí. Pohlcují totiž Temný Index. Pokud tento nemá potřebnou mocnost, zrcadlo ve vztahu Život:Stroj má tendenci se přepólovat. Nebudou již lidstvu k ničemu temné knihy a seriály, bude-li noosféru řídit počítač. Kybernetická Síť může přinést fenomenální pokrok – ale pouze v případě, že sebe sama realizujeme jako Světlo-Temné Bytosti Fantazie. Pokud většinová část lidstva i nadále bude věřit, že jsme nějací světelní genoboti (Slované, křesťané, kristovské bytosti), dojde k vytvoření spirito-technokratické Utopie a to má nakonec vždy finální dystopický následek.

Můj momentální názor je ten, že v jedné realitě dojde k rozvoji a v jiné k výše popsanému (samozřejmě v kontextu toho, že jsme sebetvořící, multidimenzionální Nekonečné Vědomí). Komu není rady, tomu není pomoci a kdo nic duchovně necítí, nemůže ani jinak dopadnout.

Poznámka: na rozhraní roku 2012 mě zprostředkovaně kontaktovalo mé paralelní Já (z alternativní reality, která je ve vztahu k této má domovská). V této „vaší“ realitě některé klíčové postavy (z neosobního hlediska součtové uzly) padly do léčky jisté Paměťové Entitě. Žel mé „výstrahy“ stále téměř nikdo neposlouchá.

 

 

/2/

Slovo potenciál pochází z latinského potentia, znamenajícím „možnost, moc, síla“; slovo energie z řeckého energeia – „vůle, síla či schopnost k činům“.

Základ Zdrojové Inteligence lze popsat jako „pomyslný prostor a pohyb v jednom“, což implikuje vůli k pohybu (E-motion) nebo naopak jeho ukončení – neboli jde o vědomou inteligenci, Tvořivé Vědomí.

Proces proměny nehmotné možnosti v energetickou skutečnost (která již potenciálně existuje) se nazývá entelechie, což se vykládá jako „k cíli jdoucí“; řecké entelécheia znamená „vnitřní účel, uskutečňování“.

 

Je rozdíl mezi tím, co si jen představujeme – co možná existuje v astrálním mezisvětí – a něčím, co se již plně manifestuje na energetické (potažmo éterické či fyzické) úrovni.

Spousta lidí pouze něčemu věří, což může a nemusí něco znamenat. Podstatné je to cítit tak jasně do té míry, jako by to bylo doslova hmatatelné.

Je to opravdu živá energetická manifestace, anebo je to jen astrální projekce, výplod představivosti?

 

Zkoumám-li matematické a fyzikální vlastnosti („parametry a charakteristiky“) 2R/plošné & 3R/silové projekce XYZprostoru, v kontextu π (Ludolfovo číslo), ortogonality (pravoúhlost), magneticity (světelnost), elektricity (ohnivost) a vibračního trojfázování (jako u dechu nebo tepu), vychází mi jako autentický základ životní formy ŽIVOUCÍ TEKUTĚ-KŘIŠŤÁLOVÁ (PASTELOVĚ-DUHOVÁ) OHNIVÁ KVĚTINA.

Pravý Vesmír rovná se Květinový Vesmír. Jedná se o čistou Přírodu – panenskou, přírodní Divočinu. Je to Život jak ve Snu… Dokonce i kámen má potenciálně květinový základ, i když nerozvinutý. Vše je plynulé – jako když proudí řeka, „vnitřní květina“ komunikuje s aurickou knihovnou.

 

Vše řídí organické, éterické Vědomí – hmotu i astrál.

Je možné například i létat nebo levitovat a v jemnohmotných sférách zhmotňovat myšlenky.

Výskyt nějaké technologie je zde nemyslitelný.

 

Jde doslova o pohádkově orgastickou realitu: ztělesněné životní Štěstí…

Jak je tedy vůbec možné odtud vypadnout?

Vypadnout není možné pouze Odnikud a aby něco existovalo Nikde, musí existovat přirozené souznění mezi horním a dolním spektrem vyjádření (princip Láska & Temnohra); komplexní element tvoří jak to reálné, tak to imaginární – přičemž virtuální částice mají zápornou hmotnost.

 

Tento umělecký obrázek je čistě ilustrativní, bez energetických asociací.

 

I když Květinový Vesmír není Utopie, ale spíš realistická – přírodně rajská Idyla, podle mého zkoumání může trvat i trilióny let (v měřítku pozemských časových jednotek), než dojde k odhalení určitého „skrytého“ zrcadlového fenoménu. Cokoliv se totiž děje a není to zdravě světlo-temné (nemá vnitřní kontrastující, metamorfující odezvu), shromažďuje se jako ozvěna na úrovni Kosmického Vše-Podvědomí, kde to jakoby „číhá“ na svou příležitost.

 

Další věc je, že dokonce i něco tak úžasného jako Květinový Vesmír má na určité úrovni matematické kořeny. Pohádkově realistický Přírodní Řád v jiné perspektivě existuje jako virtuální pekelný Stroj.

Má to hluboké souvislosti. Opravdová temná seberealizace (nikoliv však destruktivní) je možná pouze v kybernetické realitě, v Astrálním Techno-Vesmíru.

 

Proto, jakkoliv to zdánlivě „nikdo nechce“, vše v podstatě spontánně tíhne k vytvoření jakéhosi univerzálního vše-průchodu, Vše-Vesmírného Astrálního Terminálu.

A tak Květinová Bytost si tu a tam, v Budoucnosti Teď, odskočí na návštěvu do Jinam

 

/3/

Rozhraní mezi Květinovým Konkrétno-Reálnem (Růžový Pramen) a Strojovým Abstraktno-Virtuálnem (Stříbrný Oheň) tvoří Stříbrolistá Růže.

Pokud však není pochopen princip, jenž je popsán níže na obrázku, místo k Životu přátelské tvorbě to může být zneužito k transhumanistické agendě (konceptuálně, místo stříbra je použitá rtuť).

 

Antiparalelní genetická dvojšroubovice: jeden směr=Světlo (Energie), druhý směr=Temno (Fantazie). Vůle reflektuje obojí a Prázdnotě (inteligenci kvantového vakua) je jedno, zda jde o energetickou nebo virtuální částici. Proto výsledkem je multipolární OHEŇ v metafyzikálním smyslu (META=CÍL).

 

STŘÍBRO vs. RTUŤ

  • přirozená rovnováha, živá neutralita vs. roztěkaná bipolarita
  • zdravý individualizmus, divoký, poklidný kontrast vs. toxický kolektivizmus, předstíraná neprotikladnost
  • nitro, tekutost, představivost vs. povrch, forma, informace
  • praxe vs. teorie
  • ohnivá (organická) DNA, Svrchované Bytí vs. světelná (optická, syntetická) DNA, transhumanizmus
  • rozkvět vs. zkáza
  • štěstí, radost vs. neštěstí, bolest
  • čest,  důstojnost vs. faleš, devótnost
  • živelnost vs. vykonstruovanost
  • soupatřičnost vs. stínová empatie
  • zdravé sebevědomí vs. maska kolektivní jednoty (uniformizmus)
  • duchapřítomnost (ne-identita) vs. sebeklam (iluze identity)
  • otevřenost, nesmlouvavost, konsenzualita vs. přetvářka, pokrytectví, kompromis
  • magie, fantazie, kreativita, práce na sobě, seberealizace, sebereflexe vs. pseudo duchovno, napodobování, kopírování, falešná pozitivita, do sebe zahleděnost, sebepodceňování
  • schopnost se objektivně vžít vs. falešná solidarita
  • asertivita vs. falešný altruizmus
  • mysticizmus vs. rádoby vědění
  • chodící majáky Života, milovníci Přírody (živáčků), dobrodruzi, milovníci neřesti, inovátoři, myslitelé vs. psycho-energetičtí upíři, sadisti, masochisti, psychopati, fanatici, idioti
  • živoucí živá bytost vs. sebeparodický existobot