Rozbřesk æonů

Základ všeho tvoří princip sebe si vědomého Vědomí. Jelikož to existuje se zdvojeným statusem (známým jako superpozice nebo dvojexpozice), přednostně jako vibrace (zvuk) nebo obraz (znak), čímž pádem jde o živoucí Knihovnu sebe – svět je Knihosvětem, bytosti Knihobytostmi -, Vědomí se zároveň vrství a strukturuje a tvoří různé hladiny a kategorie.

 

Základní kategorii lze popsat jako Konstruktor instance Všetřídy neboli jde o (nedefinovatelné) univerzální Vědomí. Dále existuje osobní Vědomí a kolektivní Podvědomí a Nevědomí. Vše se vzájemně reflektuje.

 

Všetřída sama o sobě představuje všechny silové a obrazové možnosti v jejich dřímajícím stavu – potenciál všemožnosti, což lze popsat jako Praduše života a odpovídá tomu popis TENZOR ∞.

Instance má charakter nestvořené Stvořitelky neboli kosmické Pramatky (v neosobním smyslu Pramatice) a odpovídá tomu SKALÁR (tenzor 0) & MATICE (multitenzor).

Konstruktorem je dračí inteligence, přetvářející matice v matrice. Je to tedy Drak (skupina dračích bytostí), nikoliv Bůh. Drak ztělesňuje VEKTOR (tenzor 1).

Na druhou stranu Stvořitelka tvoří dvojbytost (známější to je jako dvojplamen či dvojpaprsek), jenž lze popsat jako Matka Bohyně & Otec Bůh – potenciálně tedy mnohobytost.

Přesto stále jde o jeden jediný Knihosvět, jedinou Knihobytost (lze to chápat i jako Rodinu).

Knihosvět funguje jako Síť Života, což je RozNet (zrcadlo tenzoru), známý též jako Dračí Úl.

 

Hladiny vědomí jsou popsané v textu Mozkové hladiny.

 

Hladiny vědomí souvisí s trojicí Spánek (Dřímota, Absolutno, Hyperprostor) – Snění (Meziprostor) – Bdění (Časoprostor), s čímž koresponduje trojice Éter, Astrál, Hmota (Příroda) a logicky také trojice Stvořitelka, Drak, Knihosvět.

Pramatce Stvořitelce se ne náhodou říká Maya (MáJá), jelikož jde stále o jedno jediné, nekonečné Vědomí (nekonečno Já a My v jednom).

Knihosvět je tvořen z dračích dvojprvků (univerzálních talentů – elementů), jež na mystické (nefyzikální) úrovni mají „překvapivý“ charakter, který zde přímo nebudu popisovat – každý vždy může věřit tomu svému. Podrobně to líčím v textu X (UnitÆ).

 

 

Dnes ve 4 ráno u nás na vsi jsem zažil zajímavý jev. Kohout zapěl jenom půlku nápěvu, nebyl to běžný „trylek“, ale spíš takový jakoby nezúčastněný, setrvačný, slábnoucí „monotón“. Jako když se něco ozve ze spánku. Když to přirovnám k dechu, tak místo „nádech, klid, výdech“ jen „dojezd výdechu z klidu“ a po chvíli znovu. Zhruba v 5:30 už kohout kokrhal normálně. Takže určitě nešlo o nemoc, ale kohout nejspíš opravdu polokokrhal ze spaní. Kohout, symbol probouzení a „přechodu mezi hladinami“, které se nyní pravděpodobně v sobě zrcadlí v širokém rozsahu.

 

Čakrový & aurický systém, potažmo „tekutý žebřík hadí síly“ (s vazbou na antiparalelní dvojspirálu genetické knihovny), by se nyní měly rozehrávat v dosud nevídaných „orchestrálních škálách“ vyjádření. Co čakra, co vrstva aurického pole či „ohnivý tekutý schod DNA“ – to barva, to tón Hvězdy Slunce, kterou/které osobně vnímám jako Kosmické Rádio, jehož frekvenční vlnění interferuje v „opalizující hlubiny energií“ a v částicový obraz hmoty.

 

ANTONÍN DVOŘÁK