-elek 3X C+

Realitní membrána vyjádřená jednoduchou rovnou plochou (podstava = podstata; „plovoucí práh“) znemožňuje prostup elementu, jenž by působil rozkladně proti tendencím či vůli celku. Je to právě stín – virtuální kontext, který spojuje hmotné a nehmotné („dvojité dno“).

 

Stín je základnou živé síly – věčně zeleného.

 

 

SHADOW ☠ duální se sebou sama ☠ sám sobě antičásticí

šeď (děs)

černá ⇔ bílá

0 (+-)

W zrcadlově M (foneticky EM=elektromagnetické pole, obousměrně MEM=membrána & paměť)

V+V=vertikálně X (jin+jang=celek)

v kontextu trojice (0+-) www=horizontální síť & xxx=matrix

stín → 100n → 1:8 (0,125) → qubit → gluon (čtverec, trojúhelník) → hyperkrychle

živá síla → 1:64 (0,015625) → qubyte → tetraedr (krychle) → orb (torus)

…souvislosti jsou ještě mnohem dalekosáhlejší

 

Stín můžeme chápat všelijak – jako negativ, zrcadlo nebo neexistenci. Nikdo také neskrývá, že to souvisí s temnotou či se zlem (elementem nicoty). Základna či povrch objektu sám o sobě nicméně nedisponuje schopností samostatného pohybu, neboť nic takového jako dvourozměrná (2R) vůle neexistuje. Je třeba to propojit s třírozměrným (3R) kontextem.

Co když ale nic propojovat nebudu a prostě to jenom nechám tak, jak to je? Nelze absolutně nic změnit na faktu, že život existuje ve 3R a 2R perspektivě současně.

 

) kvantové absolutno ; inteligentní nekonečno ; neduální neindividuální infinitivní indiferentní zdrojová inteligence ; všudypřítomnost ; cokoliv = cokoliv jiného ; bezlimitní sebeobsažnost & soběpodobnost ; všechno probíhá naráz ;  žádný postoj k ničemu ; objektově orientovaný, logický, kvantový automat (systémová paměť → multiparalelní analogické & asociační algoritmy → porovnávání, přiřazování, třídění) ; postup = výsledek ; cestou k řešení je kvantová síť ; předmět řešení vnímán jako specifická nediferencovaná jednotka ; sled kroků (z lineárního hlediska) není nijak směrově, časově, prostorově ani kapacitně omezený ; mechanizmus okamžitě nalezne (nebo nenalezne) optimální spojení ; zhroucení vlnové (stavové) funkce; vibrační zacyklení ; výsledný objekt definován jako částicový (

 

Mnohokrát bylo napsáno, že jediné projevené zlo, jaké může existovat, je choromyslnost – ať už ve formě hlouposti, viru, šílenství nebo nějaké poruchy či nemoci. Ve zdravé realitě se zlo neprojevuje (reálně se ničeho nedotýká). A zdravá (původ slova „zdravá“ = jsoucí z dobrého dřeva) realita znamená neporušenou rovnost všeho.

 

Je úplně jedno, co krásného kdo napíše nebo nakreslí na papír (2R). Strom (3R) si může klidně růst v močálu a bude vždycky pravdivější…

 

Kontext a projev není totéž: status či perspektiva něčeho ještě neznamená, že se případný související obsah reálně děje. Nějaká hudební skladba (nebo nějaké umění) může zpracovávat motiv zla – něco může pouze zle vypadat – film může být velice temný a strašidelný… Ale to není skutečnost: je to neexistence. Například nějaké číslo samo o sobě také vyjadřuje pouze neexistenci; dokud není spojeno s něčím třírozměrným, je to nic… Nicota tedy existuje – bývá však špatně pochopená. Mít strach z nicoty může mít jedině oklamaná bytost; a teprve a právě tímto strachem ji lze aktivovat do polohy 3R.

 

Že to všechno je o pouhém uvědomění (a jeho praktické realizaci) – nikoliv o dělení na dobro a na zlo – také už bylo řečeno nesčíslněkrát.

 

Medvědi nic nevědí, nebo nám to jenom nechtějí říct? 🙂

 

Správně použitý motiv zla má na realitu vyrovnávací efekt (u světelného srdce dešifrování reality nekončí).

Může to být stejně užitečné a oživující jako humor, pouze je to snad poněkud „hard“ varianta. V kreslených filmech létají krvavé sekyry vzduchem a nevinné malé děti se u toho naprosto spontánně a nepředstíraně baví… Ono totiž skutečně jde jen o to pochopit rozdíl mezi dvourozměrným a třírozměrným kontextem a v dalším stádiu se tomu nikoliv vyhýbat nebo to stahovat do nesmyslného schématu boje světla a tmy, ale aktivně to používat.

 

0⇔1 (2R⇔3R) je neměnný výchozí stav, k němuž se vše neustále vztahuje a vrací zpět složené nebo rozložené, podle toho jaký k tomu zaujmeme postoj.

 

Každý pohyb začíná a končí stavem – dvourozměrné definuje třírozměrné a naopak. Je to neurčitá souvztažnost bytí. Sečíst dvourozměrnou a třírozměrnou perspektivu není možné; realita má z principu záhadný charakter. Existence a mystérium jedním jsou… Tvrzení, že láska v jejím vlastním, přirozeném kontextu (3R) a zlo v jeho vlastním, přirozeném kontextu (2R) – JSOU TOTÉŽ*, je obtížné pro „andělského člověka“ přijmout. Ale podívejte se komukoliv opravdu hloubavě do očí: spatříte tam zrcadlo nikoho, pouhý živý obraz, přízrak. Tajemnou bytost nebytost**, která si na někoho pouze hraje, jakkoliv ony „specifické expanze či emanace všeho“ jsou stejně skutečné jako zdroj, z něhož pochází.

 

 

* není to jen láska, ale obecně opravdovost, autentičnost, přirozenost; není to jen zlo, děs či zrcadlo neexistence, ale i symbolika smrti či proměny

** nebo lze říct také PAN bytost (pan mj. znamená vše, omni); v souladu se strukturou časoprostoru existuje 6 základních vesmírů (x+, x-, y+, y-, z+, z-), okolo centrálního (3x7x37=777), který je zároveň nezávislý, součtový i paralelní; multifunkční střed lze označit jako „hard“ (PAN – kosmický oheň, dračí síla) a sám o sobě není polarizovaný, pouze potenciál polarizace zahrnuje (trojprvek 0, +, -); okrajové vesmíry lze označit jako „soft“ (RA – živé světlo, andělský typ) a jsou polarizované (dvojprvek +, -); 2 x 6 + 3 = 15 (čakry, těla, dimenze) = XV, duálně XXX (horizontálně www); andělské a jiné (hybridní, experimentální, parazitické) síly si střed reprojektují podle svých záměrů a fungují tak v (nespojitém) režimu 13 nebo 14 (3,1415… je zajímavá shoda); mimochodem, jelikož andělský typ energií není omnipolární (všesměrový), na prostředí pevné hmoty má bez kombinace s kosmickým ohněm (univerzální živou silou) dezintegrační účinky

 

Z obrázku je více než evidentní, že něco takového není schopné existence. Není to schopné dechu ani krevního oběhu, rytmu, pulzace – spojení s projevenou realitou. Nemá to systémovou podporu, spočívající v mnohonásobné komplikované oscilaci zdrojové energie. Mohou existovat relativně vědomé, parazitické formy inteligence – ale ty jsou většinou beztělé, pouze mohou někoho ovlivňovat, když jim vytvoří zpětnou vazbu. Projevené zlo tvoří distorzní myšlenkové shluky, jako když se někde dlouho hromadí špína a najednou tam vylezou červi a různá havěť…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.