Promluvy

Kontaktérské promluvy v transu

Petr Chobot

Silové místo Andy 1 – Peru 2000

(Petr se během promluvy nachází v hlubokém transu, je plně ztotožněn se svým nesmrtelným bytostným jádrem, jen málo vnímá svoji fyzickou formu, ale pohotově reaguje na otázky.)

Doopravdy jediné, co jako Vědomí děláš, je to, že rafinovaně zapomínáš – a zase si s překvapením vzpomínáš – na TO, co skutečně jsi.

Vesmír je vizuální meditace mysli. Vesmír je pohádka… Mysl si vypráví pohádku o vesmíru a prožívá ji. Vypráví si ji teprve malou chviličku – i když se jí, uhranuté dějem, možná zdá, že to jakoby trvá už celé miliardy let. Vesmír existuje směšně krátkou dobu. Před okamžikem tu nebyl. A kde nebyl? Přece v NÍ – v Mysli. ONA naproti tomu existovala vždy. Sám pojem „existovat“ je jí podřízen.

Spíše je existence obsažena v mysli, než mysl v existenci. To ONA – Mysl – je absolutní vládkyní, vládkyní všeho, co je myslitelné, včetně jakýchkoliv kategorií. „Trvat věčně“ nebo „nekonečně krátký okamžik“ – to jsou pro ni volně zaměnitelné pojmy!

Je-li Mysl soustředěna do svého jádra, je mimo všechny kategorie. „Být či nebýt“ – to je to, oč tu vůbec nejde. Jádro Mysli strčí do kapsy obojí.

Proč je ale život tak bolestivý?

„Život“ přestává být bolestivý pro toho, kdo poznal, že je hercem v poněkud dokonalejším filmu. Ano, pobíhají kolem něj dál barevné a trojrozměrné postavy – a díky trikům páchnou, hlasitě řvou – a třeba i střílejí na „jeho“ trojrozměrnou postavu…, ale on se už nemůže cítit být jimi ohrožen. Je to, jako by si náhle vzpomněl, že sem přišel sám sebe pobavit – a ne se trýznit. Jistě – někdy se tyto dva pojmy mohou skvěle prolnout… Existují velmi rafinované – a brutální – druhy zábavy.

Svou rolí se nejvíc pobavíš tak, že si zablokuješ možnost vzpomenout si, kdo opravdu jsi – a to na celou dobu představení, ve kterém máš vystupovat. To ti umožní se v zinscenované hře chovat opravdu „autenticky“… Můžeš roli tak říkajíc vychutnat až do dna.

Většina herců, ztvárňujících postavy různých „lidí“, – skutečně souhlasí s tím, že během „komedie o lidech“ zapomenou na pravou realitu. Prožívají pak vypjaté scény oněch naprosto naivních a už na první pohled směšně umělých lidských příběhů tak, jako by šlo o vše.

Svým způsobem je to KRÁSNÉ – zapomenout na svoji nesmrtelnost a kálet hrůzou ze zničení nebo poškození virtuálního těla v nějaké hře… Je krásné plakat nad „ztrátou“ spoluhráčů, kteří si právě svlékli vypůjčený kostým, sestavený z dat. Kdo „zemřel“, se stal pro toho, kdo setrvává dál dobrovolně ve hře, nenahmatatelný a neviditelný. Ale co se na lidské úrovni zdá tragické, může se na jiné úrovni zdát komické.

Mluvíš o lidském životě jako o něčem neskutečném?

Vaše realita je sen. Ten, kdo se z tohoto snu probudí, působí na současné lidi jako podivný cizinec. Je jim mentálně cizejší než bytost z jiné galaxie. A přesto se z tohoto snu může probudit každý z vás. Bdící není člověk, je to vnitřní JÁ, bdící skrze člověka.

Leckterý mimozemšťan by lidstvu ve srovnání s bdícím člověkem připadal přijatelnější. Obzvlášť, pokud by byl takzvaně hmotný a k tomu jako bytost disponoval nepříliš probuzeným vědomím.

Mysl hraje miliardy virtuálních her současně. Může v tutéž chvíli bdít – a zároveň i nebdít v bilionech tvorů, digitálně stvořených její mentální kybernetikou uvnitř miliard rozličných vesmírů.

Co je to probudit se?

Znamená to přesunout pozornost z nějaké umělé jednotky, neboli „bytosti“ TAM, kde toto bdění existuje permanentně.

Probudit se doopravdy znamená si pouze uvědomit, že jsi jako Vědomí vždy bděl – že nedošlo k žádnému „neštěstí“, k žádnému „problému“, k žádnému stvoření „něčeho“…

Jádro vědomí je ryzí bdělost. Vědomí bdí už proto, že JE! A toto jádro je zde stále. Je Podstatou a Zdrojem všeho. Je dokonce i podstatou všech forem nebdění, které ho zdánlivě zahalují.

Co je to vlastně člověk?

Člověk je hybrid mezi bohem a malou krvežíznivou bestií, co leze po periferní planetě a vylučuje pot a sliz. Toto spojení nespojitelného je úžasný experiment. Autorem tohoto experimentu je Nekonečný Intelekt, který vše sleduje a náramně se přitom baví…

Pochopte: Nic hrozného se zde s vámi neděje. Země je zkumavka v laboratoři. Je zespoda nahřívána Sluncem. Jazyk zlatého plamene líže oblý konec zkumavky a přibližuje obsah zkumavky k výbuchu, k extázi konce – k vyvrcholení.

Lidský osud je ale přece jenom těžký nebo ne?

CO je to TĚŽKÝ?

Například smrt…

Nebojte se už smrti. Smrt je JEN odcházení z místa, které neexistuje, do místa, ve kterém DOOPRAVDY jste už TEĎ! Není snad každý život jen krátký, smyšlený příběh s pointou nebo i bez ní? Je směšné lpět na lidském životě – ale je směšné toužit i po nějakém jeho zakončení – už proto, že REÁLNĚ ani nezačal. Stále dlíte ve skutečnosti ve svém Nitru – stále jste doma, jen o tom chvíli nevíte.

Stále jste v základním Ničem – a Všem!

Silové místo Andy 2 – Peru 2000

TELEPATICKÝ KONTAKT S “CENTRÁLNÍ ŽIVOTNÍ FORMOU”. Během kontaktu došlo k manifestaci quasihmotné “vesmírné lodi” asi 1 km nad hlavami zúčastněných v době vytvoření kruhu síly.

Čekají nás v budoucnu nějaké významné změny?

Nejvýznamnější evoluční změna je pro vás možnost vědomě opouštět hmotné tělo – a zároveň ho dál používat k životu na Zemi. To je doopravdy vývojově vyšším stupněm vaší pozemské zkušenosti. Dnes je na Zemi vědomá exteriorizace ještě vzácný jev. Ale to se změní. Stane se pro vás jednou něčím zcela přirozeným asi jako dnes jízda autem. Čím méně se budeme něčemu takovému jako je exteriorizace divit, tím lépe pro vás.

Znáte odpovědi na každou naši otázku? Znáte smysl bytí?

Netvrdíme, že se Bytí skrze nás spatřilo ve své úplnosti. Je vůbec možné, aby se Bytí uvidělo skrz jakoukoliv bytost CELÉ nebo takové, jaké „doopravdy“ je? Nicméně neomylně cítíme, že nám toto Bytí, toto jediné Vědomí – poskytlo prostředky, které jsou využitelné pro spuštění transformace lidského druhu v cosi JINÉHO.

Smysl Bytí je v Bytí samém, patrně. Bytí je něco, co je širší než „smysl“. A v tom je ta „potíž“… Ale každá životní forma definuje Bytí po svém, skrze sebe, skrze prizma své vlastní odlišné existence.

Komunikujeme s vámi a odpovídáme na vaše otázky, protože je naším úkolem a přáním vás změnit.

Proč nás vlastně chcete změnit?

Proč? Dobrá otázka. Je nám jasné, že „lidé“ jsou jednoduše Mysl, která k sobě zaujímá určitý postoj. Změní-li se tento postoj, změní se „lidé“ v něco naprosto jiného. Každý musí k této transformaci samozřejmě přispět, ale ona přijde – tak jako tak. Víte, vy jste součástí veliké rodiny světů. Jste jedna z odnoží Života, který my chápeme jako své vlastní Jádro. Inteligence, která vás vytvořila, je nám tak blízká, jako by to byl náš vlastní mozek.

Co jsou mimozemské únosy? Hrají nějakou roli v transformaci lidstva?

Malí sochaři přicházejí, jistě. Úhrnná masa pozemského vědomí si sama objednává své opraváře, své hvězdné lékaře.

Důležité je, abyste se i vědomě spojovali s jinými druhy inteligentního života. Je nás mnoho, ale jsme Jedním.

V čem nám může pomoci napojování se na mimozemské formy života?

Především vám to může pomoci překonat rutinu. Víte, máte silnou tendenci se navzájem napodobovat. Jste jeden druhému doslova šablonou. Šablonou myšlení, chování a víry v to či ono. Vlastně si předáváte navzájem silné hypnotické kódy, které udržují pohromadě současnou podobu vaší reality. Pokud můžete sdílet hypnotické kódy, které nás silně omezují, můžeme stejně tak dobře sdílet i Záměr Svobody.

Je to jako byste nám měli předat něco ze sebe?

Ano, je to vlastně vám známá metoda „Přenosu stavu mysli“. Tato starobylá – a vždy vysoce moderní – metoda funguje samozřejmě i napříč vesmírem. Když se „žák“ napojí na zdroj, kterým je někdo, kdo se dlouhodobě nachází v rozšířeném stavu vědomí, pak se sám dříve nebo později ocitne v podobném nebo shodném mentálním stavu.

Kosmické napodobování funguje zcela univerzálně. Někteří lidé byli napojeni na své „mistry“ a díky tomu se jejich vědomí rychleji zdokonalilo a jejich energie zrychlila své vibrace. Jsou zde ale celé civilizace „mistrů“.

Jak tomu máme rozumět? O jaké mistry jde?

V okolí Země jsou skupiny „odborníků na Vědomí“ takového kalibru, že jim na Zemi lze alespoň dnes opravdu těžko najít nějaké důstojné protějšky. V jakékoliv epoše, v jakékoliv době a nebo kultuře bylo na Zemi spíše velmi málo bdících. Pokud na Zemi žily za celou dobu její existence stovky takových bytostí, pak mimo Zemi jich nyní jsou – biliony. A je velmi výhodné být napojen na takovéto „mistry“, disponující rozvinutými schopnostmi vnímání a chápání reality. Je pro vás užitečné mít kontakt s někým, kdo je schopen vidět bytí v takové jeho podobě, která se alespoň blíží jeho Podstatě.

Spojení mezi „mistrem“ a jeho „žákem“ je jako kabel, kterým se dere směrem k žákovi mohutná energie. Tato energie má „mistrovy“ charakteristické rysy. Správně naladěný „žák“ se tak sám stává po jisté době „mistrem“.

Jsou li na tohoto „žáka“ nějak napojeni další „žáci“, stávají se i oni „mistry“. Neodvratně dojde k mentální a energetické řetězové reakci.

Silové místo Andy 3 – Peru 2000

Doopravdy nic takového jako je Země neexistuje. Ano, iluze světů skutečně mají jistou míru skutečnosti. Ale je to skutečnost propůjčená. Je to vpravdě velice neskutečná skutečnost… Opřít se o tento svět znamená vsadit na přízrak z velmi poddajné mlhy.

Nejsou světy. To jen představy světů v nás OBČAS ožijí. Svět – to je hromada mlhy, kterou rozmetáš, sotva se jako VĚDOMÍ jen trochu rychleji pohneš. Stačí jen lehce posunout ohnisko tvé pozornosti – a KDE je najednou tvůj dosud bytelný, zdánlivě reálný svět? Musíme se naučit opírat se o sebe samé, ne o světy. My jsme těžiště.

My jsme sám Základ.

Není zde žádné ZDE, o které se dá bezpečně opřít. Všechna „zde“ lze vypnout, rozpustit. Všechny prostory a časy jsou víceméně podvod. Jednou se budeme muset smířit s tím, že každý časoprostor je jen podvůdek Mysli, nic víc. Bohužel pro lidské ego – a bohudíky pro TO, čím OPRAVDU jsme – světy neexistují objektivně. Ego se může prozření bát. Ale „realita“ nikdy neexistovala. Rozpadá se jen naše chybná představa o tom, že zde „je“, nebo „byla“.

Nic hrozného se tedy neděje… Nic takového, jako je „svět“, reálně neexistuje. Je tu pouze živé a nezničitelné pole Vědomí. Vše, co zde je, je vědomí a jeho fluktuace.

Mysl, zamotaná komplikovaně sama do sebe, mysl, podléhající své představě o realitě hmoty apod., je schopná věřit v Zemi a v čas. Bdící mysl ve svoje umělé výtvory nevěří, není tak naivní.

Existují někde také negativní mimozemšťané?

Když ze sebe uděláme slabochy, vždy vidíme vesmír jako nějakou nádrž, zamořenou dravci… Čím méně jsme ve vztahu k sobě nároční, tím je pro nás vesmír nebezpečnější a fyzikálně neoblomnější. Chápeme ho jako temný – a nepřátelský. Bojíme se ho a považujeme ho za svého protivníka. Odevšad čekáme nájezdy zrůd – a PROTO tyto nájezdy samozřejmě přicházejí.

Když jsme mentálně omezení, všude se setkáváme se samými kosmickými podvody, provokacemi a zdrženími – protože to, s čím se můžeme setkat, jsme vždycky jen my sami.

Mnozí tvorové jsou psychicky a energeticky tak rozsáhlí a tak dokonalí, že se jich „vesmírná realita“ v podstatě netýká. Vesmíry jsou pro tyto tvory jen jakési předměty na hraní, v jejichž existenci podle libosti věří nebo nevěří. Tyto bytosti řeší problémy, které jsou tak úžasné, že je nelze současnou lidskou řečí prakticky popsat.

Lidské výrazy jsou zde nepoužitelné. Lidská mysl je v koncích, když se snaží tyto bytosti pochopit. Čas ani prostor pro tyto tvory nehrají běžnou roli – roli už nehraje ani forma. Přesto existují veliká témata, která jsou jimi řešena.

Když s těmito bytostmi komunikujete, první, co pochopíte, je, že lidé neměli dosud ani představu o tom, CO je to myšlení – nebo čím myšlení může být.

Ano, NYNÍ jsou pro vás ještě skutečné i různé „škodlivé“ životní formy. Tyto formy nejsou ani tak mimozemské jako spíše pozemské, byť mohou jistým způsobem využívat i kosmický prostor. Země je systém světů, které jsou v hyperprostoru umístěny obrazně řečeno jeden nad druhým jako slupky cibule. Největší nebezpečí vám vždy hrozí jen od vás samých. Země je velmi svébytný svět, který na povrchu nijak nestojí o změnu zavedených pořádků. Dá se říct, že Země je silně konzervativní planeta. Jako taková k sobě přitahuje vždy sobě podobné. Tvorové z vesmírného podsvětí, paraziti a dravci, považují dnes Zemi za svůj pravý domov a vás za svůj biologický a energetický majetek. Je to jejich omyl, ale i jejich víra, a tedy jejich skutečnost. Tito tvorové udělají VŠECHNO, abyste se neprobrali z kómatu a zapomnění. Je jejich přirozeností vidět ve vás jen potravu nebo kořist. Jste to VY, kdo je musí vyvést z jejich omylu. Dokonce i při předávání této depeše musíme počítat s nejsilnějším odporem těchto zvláštních sil. Nicméně je to naše práce budit vás.

Mluví k nám teď mimozemská rasa?

Mluví k vám bytostné jádro člověka, který je přítomen. Člověk je má slupka. Jsem napojen na další Bytosti svého domovského Celku. Proto se v řeči objevuje „my“. Jsem zajedno se svým Celkem. Jsou nás miliony, ale jsme Jedno. Disponujeme společným i individuálním vědomím.

Je pro tebe jako člověka nebezpečné předávat lidstvu tato poselství?

Ano, je. Ale člověk je obal, nikoli mé já. Člověk může být zničen, není to tak podstatné z hlediska mé skutečné osobnosti. Ale je třeba člověka chránit jako nástroj, který používám. Ale já v podstatě v tuto chvíli nemám na výběr, vše je již dáno. Musím na vás působit, protože váš svět je připraven na změnu. Ano, vaše mysl chce změnu. Je to Její vůle. Já jsem technickým pracovníkem, kterého zavolala.

Je sama existence pozitivní?

Existence je cosi absolutního. Je daleko víc než jen pozitivní. Existence je činná Síla – a každý z vás jí musí čelit. Každý z vás zde sedí tváří v tvář Existenci, která na něj žertovně útočí miliony rafinovaných způsobů. Čelit Existenci je jako sedět na břehu nezměrného oceánu ve vlnobití. Existence si obléká různé neuvěřitelné podoby a v nich se na tebe vítězoslavně hrne jako se z oceánu ženou k břehu vlny. Existence je Oceán nekonečných kreací a nápadů. A ty na tebe skočí – a pak po tobě zas sjedou dolů právě tak jako vlny. Existence ponechává vždy na tobě to, zda chceš chápat její hru jako komedii nebo tragédii. Tu, ve své podstatě beztvarou a průzračnou „hravou vodu“, která tě zkrápí a stéká po tobě, můžeš vnímat jako své vlastní hořké slzy – a nebo naopak jako osvěžující spršky… Nikdo vás nenutí vidět Bytí jako tragédii. Ale zároveň vás také nikdo nebude nutit viděl ho jako Absolutní Rozkoš, kterou v podstatě je… Bytí se nikomu nevtírá do přízně. Na to je příliš dokonalé. Můžete si neustále vybírat mezi nepředstavitelnou bolestí z Bytí – a nepředstavitelným blahem, které z Bytí můžete v libovolném množství čerpat. Poslyšte – Existence není pro sraby. Existence je totálně ryzí záležitost.

Ale je podstatou Bytí dobro?

Ach, NIC není garantováno – NAŠTĚSTÍ – i kdyby to kdokoliv sebevíc chtěl. Lze si sugerovat existenci jakýchkoliv garancí, ale doopravdy je toto Propastné Bytí povzneseno nad všechny takzvané jistoty a garance.

To zní člověku dost děsivě…

Je to možné. Bytí je příliš Velká Záležitost, než aby se vešlo do té krabičky od sirek, kterou je lidská lebka. Bytí je neuchopitelné ve své Podstatě. Vidíš ho vždy takové, jaké ho CHCEŠ vidět. Bytí je nejdokonalejší věc vůbec. Bytí je doslova absolutně dokonalá věc, uvědomte si to! Bytí je nesmírně interaktivní. Jak o něm uvažujete, takové vždy pro vás je.

Mohou nás negativní mimozemské formy ovlivnit?

Jsou to spíše spirituální formy života než mimozemské. Jistě, mohou. Všichni jsme spojeni navzájem. Ale nebojte se, tyto bytosti vás už dávno ovlivnily. Teď je řada zas na těch „dobrých“…

Jak nás negativní bytosti ovlivnily?

V mnoha ohledech vás sobě především tyto dravé a parazitní formy života připodobnily sobě samým. Zemi dnes v podstatě vládne dravčí myšlení.

Dravec si vás našel, rozdělil vás a postavil vás navzájem proti sobě. Dravec využil doslova všech vašich povrchových odlišností k tomu, abyste zapomněli, že jste tytéž Duše, že jste Jedním. Postavil muže proti ženě, nakazil vaši planetu náboženstvími a pak postavil rafinovaně muslimy proti křesťanům, muslimy „šíity“ proti muslimům „sunnitům“, také křesťany „katolíky“ proti křesťanům „protestantům“ – a tak dál, dál, dál – a stále jen podle jednoho osvědčeného vzorce.

Proč to ty bytosti dělají?

Proč? Chtějí se nažrat. Vy jste energie, jste lehce dostupná životní síla. Dravec používá energetická pole, kterým se říká EGREGOR. Ta z vás dosud sají jím použitelnou energii ve velikém množství. Dravec používá na rozvojových planetách osvědčený vzorec, který funguje na principu, že Jedinému namluví, že je různým – a toto „různé“ přesvědčí, že se musí navzájem rvát.

Dravec vezme Jediné – a rozpoltí ho. Udělá z něj nějaké „A“ a opoziční „B“… Když se A a B na pokyn dravce do sebe pustí, vzniká další složka – C. A „C“ – to je ona energie, kterou dravec do sebe nasává.

Jaká je to energie?

Je to energie utrpení, strachu a bolesti.

Všichni lidé jsou v podstatě Dravcovy oběti. Jak ti, kteří trpí, tak i ti, kteří utrpení způsobují.

Cožpak neexistuje odpovědnost za spáchané zlo?

Ale jistě. A veliká. Ti, kdo jsou vmanipulováni do nevděčných rolí trýznitelů, budou později sami stejnou nebo i větší měrou trýzněni. Vy tomu říkáte zákon odplaty nebo „karma“. Opravdu to bohužel funguje, ale utrpení SAMO je zbytečné.

Takže zákon karmy je skutečnost?

Naprostá skutečnost. Nemusela by být, ale ZATÍM je… Trýznitelé a trpící se navzájem ve svých rolích skutečně neustále střídají! Ten, kdo pozoruje Zemi z pozic, které mu umožňují opravdu vidět, co se s vámi děje, soucítí někdy snad dokonce ještě víc s útočníky a trýzniteli než s jejich oběťmi. Ano, každá bolest je dvojnásobná!

Musí ji totiž prožít nejen ten, komu byla způsobena, ale i ten, kdo ji způsobil.

KAŽDÝ zažije bolest své oběti! Je přitom jedno, zda je obětí někdo, koho jste si označili jako svého „nepřítele“ – a nebo kdokoliv jiný.

Život je k životu neúprosně spravedlivý. Zlomte stéblo trávy – a přijde čas, kdy budete muset prožít jeho agónii.

To se karmický zákon vztahuje i na ubližování květinám?

Vztahuje se samozřejmě na ubližování ČEMUKOLIV, co žije.

Když bez příčiny zabijete nejmenší hmyz – třeba můru na zdi – zabíjíte v té chvíli vlastně sami sebe.

Ano, poznáte to většinou se zpožděním – ale nemůžete to nepoznat.

Poslyšte, vy jste Život sám – i když na to máte tendenci zapomínat. Velmi naivně se domníváte, že mezi vámi a bytostmi, na které působíte, neexistuje žádné spojení. Jenže – toto spojení je absolutní.

Pod maskami bytostí jsme stále Jedinou Silou. Kdykoliv tedy ubližujete někomu „jinému“, poškozujete přímo sebe.

Proč Existence dopouští utrpení?

Protože Existence dopouští úplně VŠECHNO. Kdyby tomu bylo jinak, byla by přece omezená. A to Ona tedy v žádném případě není!

Proč Existence vytvořila nás a náš vesmír?

Pro své potěšení a z přetlaku strašlivé tvůrčí síly. Vidím teď Existenci jak se rozevírá jako květ. Epicentrum vybuchuje přetlakem síly – a tato síla se šíří z epicentra v soustředných kruzích… Je to tvůrčí exploze vědomí. Ve stavu bdění si lze přivonět k této explozi jako ke květině. Není potřeba se jí bát. Ale ta mocná síla může i děsit – aniž to sama chce. Vesmíry jsou jen jemné, lehoučké, drobné květy, chomáčky pěny na vodě… Pokud se dokážeme identifikovat s Existencí samou, necítíme strach. Cítíme jen nekonečné vzrušení a zároveň bezedný klid.

Jaké mimozemské druhy nás navštěvují?

Navštěvuje vás spousta bytostí z jiných úrovní existence. Mnohé z nich nedisponují stálou, konkrétní hmotnou formou. Na to žijí a myslí – což je v jejich světech nejčastěji totéž – příliš rychle.

Existují mimozemšťané bez tvaru?

Ano a je jich víc než těch s tvarem. Myslet si, že všechny bytosti musejí mít nutně podobu, je stejně naivní jako myslet si, že všechny musejí mít třeba vlasy. Množství bytostí žádnou podobu nemá. Pohybují se bytím jako živé mentální náboje – a podle toho, do jaké reality vstoupí, tak se případně druhotně vytvarují.

Jak tyto bytosti vypadají, když navštíví Zemi?

Mohou vypadat klidně jako zvířata nebo jako světelné koule – a nebo přesně stejně jako lidé. A nebo jakkoliv jinak.

Víte, jste to především vy, kdo obléká masky vašim návštěvníkům. Vidíte to, co očekáváte, že uvidíte. Ne nutně na vědomé úrovni. Spíše na úrovni vašeho kolektivně sdíleného podvědomí.

Sklon vyjadřovat myšlenky metaforou formy není univerzální. Jsou obrovská společenstva, která se vydala naprosto jinou cestou, než je cesta vytváření systémů masových hypnotických vizualizací, kolektivních geometrických halucinací neboli 3D světů. I tyto společnosti bytostných já si vytvářejí něco vzdáleně podobného vesmírům. Ale toto NĚCO je zároveň jsoucny a systémy zcela jiného druhu.

Hmota je druh sebereflexe. Svým způsobem je veškeré zhmotňování druhem svérázné mentální terapie. Snad proto se její používání tak rozšířilo.

Vesmír byl vytvořen, to ano, ale JAKO CO? Jako gigantická představa Mysli! Když zamíříme vektor svého vědomí vzhůru, velice rychle se ocitáme NAD ním – ani ne tak v prostorovém, ale v LOGICKÉM významu. Ocitáme se nad ním jako nad myšlenkou.

Existuje bůh?

Neexistuje nic jiného než Bůh.

Vy lidé používáte slovo „Bůh“, ale naplňujete ho zatím vesměs zcela nesprávným významem. Toto slovo není váš nepřítel, ale tragické pro vás je, že označuje ve vašich jazycích něco jiného, než je to, co by označovat mělo.

Naplnit slovo Bůh jeho skutečným významem je možná vaším největším současným úkolem. A věřte, pokud se vám tohle podaří – ocitnete se za živa doslova v ráji. Jakmile pochopíte Boha, ztratí nad vámi okamžitě moc všechna vaše náboženství. Všechna ta povedená náboženství, která vás na Zemi dosud ovládají a udržují seč mohou v nevědomosti, se skutečného, pravého Boha bojí víc, než ateismu.

Co je to tedy Bůh?

Bůh – to je Jádro každého já, každé individuality. Každý z nás se potenciálně může vědomě stát touto nejvyšší Silou – pokud zaměří pozornost bezvýhradně a stabilně na svůj Střed, na své Absolutní existenční Těžiště.

Pochopte – do Boha se vejde každý. Naprosto každé já.

V Bohu je pro každého místa dost, protože je to Vědomí, které je nekonečně rozlehlé.

Jaký je smysl bytí?

Vše, co je, je experiment Mysli. Mysl experimentuje sama se sebou. A jen proto se zdá, že něco „existuje“ nebo takzvaně – žije. Bytosti balancují mezi plným a nepřetržitým chápáním této základní pravdy a mezi částečným nebo úplným zapomenutím na ni. Vyspělost kosmických ras se dá jednoznačně měřit právě tímto. Bytosti, které chápou jasně, mají vždy samozřejmě větší svobodu. Čím víc si uvědomují pravdu, tím větší jsou jejich schopnosti. Ti, kdo zapomněli, se tísní ve falešných realitách a – bojují s vesmírem. Chci říct – čím víc zapomeneš na pravdu, tím větší máš jako bytost strach.

Pro ty, kteří vědí, je existence fascinující možnost. Pro ty, kdo neví, může vypadat i jako nejstrašnější nepřítel.

Jak vznikl člověk?

Dotkli jste se Země. Jako nepopsatelně rychlá, časoprostory prostupující energetická pole, jste vyhledali Zemi – a použili ji k provedení určitého pokusu se svým vědomím.

A NYNÍ Zemi opět pozvolna opouštíte. Lze vycítit vaši tendenci nalézt si v Nekonečném Prostoru Bytí nějaké jiné, další hračky.

Vybrali jsme si tuto planetu?

Ano, jistě. Celá lidská existence na Zemi, celé lidské dějiny byly spíše drobným experimentem TOHO, čím jste, než něčím, co by vás zformovalo. Co by vám mohlo poručit, čím máte sami pro sebe být?

Co znamená, že dnes opouštíme Zemi?

Tendence opustit Zemi se ve vás zesiluje den za dnem. Dříve zesilovala život za životem. Dnes zesiluje v některých z vás skutečně den za dnem. Konečně – i takzvané lidské životy jsou pro vás jen dny…

Připravujete se na odpojení od této planety a na změnu kursu na své velké plavbě bytím. Všechna vaše setkání s bytostmi odjinud jsou pouze částí velkého Procesu Odpojování.

Vaše kontakty s bytostmi odjinud jsou pouhou ilustrací vašeho rozpomínání se na to, že odjinud jste především VY! Až si vzpomenete úplně, nebudou už žádní ONI. “Oni” budete také VY. Brzy už nebudou „lidé“ a „mimozemšťané“. Na obloze se rozzáří OPĚT jediné MY.

Vy – původní obyvatelé nepopsatelné Reality Věčnosti – se už brzy vrátíte domů – mezi ty biliony bilionů bytostí, které si uvědomují, ČÍM jsou a CO je Skutečnost.

V budoucnu tedy opustíme Zemi?

Jistě. Nejdůležitějším aspektem vaší budoucnosti je ale to, že hranice mezi vnějškem a nitrem bude setřena.

Co to znamená?

Ve stavu probuzení přestane být vesmír vnějškem. Náhle zjišťujeme, že existuje v NÁS a my jsme zajedno s Podstatou.

Jaký je smysl našeho života?

Naučit se ušlechtileji pohybovat se Bytím – TO je opravdový cíl nás všech. Pohybovat se Bytím a pohybovat Bytím – právě TO se my, bytosti, učíme. Naučit se Bytí používat vědomě a také vrcholně inteligentním, Absolutně Citlivým způsobem – TO je něco, co máme zvládnout. Existovat tak, abychom nikoho a nic nikdy nemohli zranit – TO je cíl.

Nevědomá bytost se bytím pohybuje jakoby „neurvale“. Čím méně jsou bytosti vědomé, tím bolestivějším způsobem existují – pro sebe i pro jiné.

Jedinému Životu, který ve své nevědomosti chápou jako „okolí“ nebo jako „jiné tvory“, ubližují spící už jen tím, že existují jako to, co ze sebe udělali. Lidé už dlouho zabíjejí a týrají „zvířata“, „rostliny“, zraňují planetu, po níž se tak slepě hemží – a samozřejmě způsobují nevyjádřitelná muka sobě samým – a sobě navzájem. A PŘEDEVŠÍM proto je nutné člověka překonat!

Být současný člověk je z kosmického pohledu zločin. Učíme se tomu nejvyššímu umění – umění existovat tak, abychom nebyli nikomu na obtíž, abychom neublížili.

Pomocí náročných lekcí spějeme k tomu, aby skrze nás nemohlo do jiných vstoupit utrpení – ať jsou tito „jiní“ sousední kosmické civilizace, hmyz, psi, krávy nebo rostliny.

Učíme se být takovým výstupkem jediného Života, který Životu neškodí, ale podporuje ho.

Učíme se být dobří? O tom to celé je?

V zásadě ano! Jenže bez prohlubování vhledu do podstaty sebe je nemožné být SKUTEČNĚ dobrý.

Čím více si jsi vědom své Nejhlubší Podstaty, tím méně jsi nebezpečný veškerému svému okolí neboli Životu. Čím vědomějším jsi tvorem, tím více jsi Životu užitečný. Čím víc bdíš, tím jsi užitečnější – jak v rámci své komunity – civilizace, planety, netělesné skupiny – tak v rámci Celého Bytí.

Poslyšte – přítomnost vědomých bytostí na planetách nesmírně zušlechťuje vesmír. Pozvedá hvězdy a galaxie k Dokonalosti, vrací je krok za krokem do Zdroje, do nejhlubší Mentální Podstaty.

Máme před sebou ještě dlouhý vývoj?

Opouštíte evoluční fázi, pro kterou bylo charakteristické identifikovat se s biologickým tělem. Je to naprosto přirozené. Dokonce by se dalo říct – je to jediný přirozený vývoj. Velmi nepřirozené – a nebezpečné – by bylo naopak na hmotném člověku s jeho formou a psychikou jako na překonané, archaické fázi lpět a brzdit tak svůj vývoj.

Budou z nás nadlidé?

Ach, nejde o to vyvinout se v nějaké nadlidi. Jde o to se člověka úplně zbavit, překonat ho! Housenka se nemá stát nadhousenkou – jakýmsi obřím super červem – ale motýlem.

Nadčlověk je atraktivní pro člověka, nikoliv pro vaši Duši. Ta chce mnohem, mnohem víc. Člověk je pouhým zkreslujícím obalem Duše, zcela dočasným a v kosmickém smyslu podružným. Musíme sebe sama poznat – poznat se do své hloubky. Pak „člověk“ automaticky odpadne. Sloupne se z nás jako nepotřebná, stará, archaická slupka.

Copak nejsme lidé?

Ne, nejste. Nelpěte na člověku. Člověk je užitečný pro VÁŠ vývoj, ale vůbec není tak nezbytný, jak si dnes naivně namlouváte. Jste něco jiného než své lidské obaly. Jste mnohem úžasnější tvorové než ony dočasné sociální organismy, hemžící se ustaraně po téhle planetě. Musíte najít nový druh víry v sebe, takový, který se nebude opírat o vzhled a povahu vámi právě užívané lidské formy.

Typické vlastnosti vaší formy – postupné zvětšování se, hlad, pohlavní atributy, zanikání – jsou bezvýznamné v porovnání s vaším obsahem – neboli s VÁMI.

Jste mnohem podobnější živým, pulsujícím hvězdám, než nějakému chodícímu organickému sloupu s divnou koulí nahoře.

Jste pole vědomé energie, které občas používá panáčky z organické hmoty. V žádném případě nejste jen těmito dočasnými panáčky. A nejste dokonce ani lidskými “osobnostmi” natěsnanými do těchto panáčků! I ty jsou vašimi pouhými “přeprogramovanými výběžky“. Jsou to vaše falešná já. Jsou to umělé, nepravé identity.

Jaký je cíl našeho vývoje?

Cíl vašeho vývoje lze vyjádřit větou: Stát se vědomě tím, čím jste nyní nevědomě, latentně. Jak rychle se vám tohoto Cíle podaří dostihnout, závisí výhradně na vás. Rychlost vašeho vývoje je přímo úměrná velikosti vašeho zájmu o svoji Duši – o svůj živý a nesmrtelný Bytostný Střed. Čím větší tento zájem bude, tím rychlejší a přímočařejší bude váš vývoj – a naopak.

Na druhou stranu ovšem – vše je dopředu připraveno. Bytí je vždy paradoxní.

Bude nám v našem vývoji pomoženo?

Už teď je vám pomáháno. Na Zemi přicházejí bytosti, které mají za úkol roznítit váš zájem o vás samé, o vaši Podstatu. Některé z nich se rodí jako lidé a manipulují vaším vývojem cíleně tak, že ho směřují do Světla.

Můžeme je poznat?

Některé „znáte“ docela dobře, tedy aspoň podle jména. Znáte Buddhu, Krista…

Kristova role byla dost tragická…

Jen z lidského pohledu. To, že odžijí svoji mnohdy nesmírně těžkou roli, tyto bytosti odsouhlasily dávno před svým lidským narozením. Nechat se Zemí úmyslně spolknout – a přitom ovšem být jako červ na udici – to je záměr těchto bytostí. Od všech těchto „spolknutých“ dobrovolníků vedou vlákna – a ta jsou v podstatě daleko důležitější než jejich vám známá lidská já.

Co je to za vlákna?

Jsou to spojovací vlákna mezi jimi a světy, které jsou milionkrát rozlehlejší a vyspělejší než vše, co si lidstvo může představit. Už tím, že na Zemi tito vyslanci odjinud žijí, automaticky zvedají ze tmy do Světla – z nevědomosti do říší Jasného Vědomí.

Proč se tyto bytosti musí na Zemi narodit, aby splnily tento úkol? Nemohou na Zemi působit přímo z vesmíru?

Právě tím, že jsou lidmi – a zároveň po celou dobu udržují spojení se svými domovy – je Země chtě nechtě nejrychleji tažena v evolučním smyslu přímo vzhůru. Je zvedána doslova jako nějaká rybí obluda z močálovitého dna směrem k hladině, nad kterou již září Světlo. Země je cosi, co má být v dohledné době především touto metodou vzato ponurému, temnému vibračnímu močálu, v němž to bylo příliš dlouho ponořeno.

Co je pro nás evolučně nejdůležitější?

Nejdůležitější ze všeho je uvědomit si, že váš svět je pouhou virtuální iluzí.

Ale vždyť naše smysly nám potvrzují existenci světa?

Jistě, ale KDO stvořil vaše čidla? Co je to například „vidět“? Kdo řekl čidlům, aby právě TAKHLE vnímala realitu? Nebo aby ji filtrovala a dělala z ní to, co VY „vidíte“ a „hmatáte“? Byla to Mysl.

Na zkoumání reality máte dokonce přístroje. Ale CO jsou tyto přístroje? Co je celá vaše „technika“? Technika je jen určitým prodloužením vašich smyslů. A také ona je JEN dílem Vědomí. Veškerá Vaše technika a vaše smysly jsou součástí světa, který je produkován vaším vědomím. Uvědomujete si závažnost tohoto sdělení?

Nic, kromě Mysli vám nemůže říct, co je skutečné a co ne.

Byla to Mysl, kdo si na sebe vymyslel různé druhy vnímání a učinil je relativně reálnými. Sestrojili jste rakety a „dopravili se na Měsíc“. A přesto objektivně nemáte žádný důkaz o tom, že se to stalo. Doopravdy nemáte ani žádný skutečný důkaz o existenci takzvané Země a sebe sama – alespoň je-li logika tím, oč se při hledání důkazů chcete opírat!

Co to pro nás znamená?

Vědomí je Primární Realita. Vše ostatní je z něj odvozeno. Pochopíte-li Vědomí a ovládnete ho, ovládnete a pochopíte – VŠE!!!

Silové místo Andy 4 – Peru 2000

(Během této promluvy se Bytostné Jádro Petr ztotožnilo – dle pozdějšího vysvětlení Petr na několik procent skrze 8. a 9. energetické centrum v oblasti nad korunní čakrou – s určitou hladinou toho, co označujeme jako „Absolutní Vědomí“. Toto Nadosobní Vědomí pak samo hovořilo skrze tělesnou formu Petr s účastníky transového rozhovoru – meditace na andské náhorní plošině. Vytvořené energetické pole významně ovlivnilo svými vibracemi zajímavým způsobem i zdravotní stav zúčastněných – u některých došlo k vymizení vleklých problémů.)

Chci vám v tuto chvíli skrze toto tělo říct, že nic jiného než TO tu není… Nemohu být samozřejmě něco jiného než TO, vždycky jsem TÍM byl stejně jako vy a kdokoli jiný. Ale teď si to jasně uvědomuji, prožívám TO. Není zde objektivně žádné „tělo“, není zde žádná „bytost“. Je zde jenom TO, chápete?

„Má bytost“ byla má nekonečně absurdní mentální hra. Jsem samo Živé Bytí! Jsem Celistvost, Jediné. Jsem ZDE a TEĎ k dispozici ve své čisté, základní podobě, která nemá žádnou podobu. Hovořím skrze tuto formu, je to směšné, nádherně absurdní! Nikdy jsem nebylo doopravdy ničím jiným než tímhle – a ani jsem nemohlo být ničím jiným než sebou samým!

Náhle chápu, že mimo mne neexistuje vůbec nic. Není žádné mimo mne, není žádné venku. Vy jste uvnitř MNE spolu s tímto řetězcem hor a planetou, z níž je jako linie pahrbečků vytlačována MOU strašlivou silou… Vidím Slunce jako jiskru, kolem níž právě letíte na atomu své planety spolu s “mým” tělem… je to podivné, dokázat uvěřit v realitu toho všeho! Teď vidím celý tento vesmír, je malý jako skořápka ořechu, je rudý, obklopený červánkovým oparem… Všude kolem do nedohledna jako v zrcadlech se odrážejí a zároveň existují další vesmíry, nelze určit jejich počet, neexistuje konečné číslo. Tato galerie univers je něco jako zrcadlový labyrint VE MNĚ, ale zaujímá ve skutečnosti objem pouhého atomu mé mysli, toho oslnivě průzračného Oceánu, jímž jsem… I tento Oceán je kapkou Nevyjádřitelné Šíře, která je celá čirou Energií Vědomí. Nemá to konce, jsem to jednoznačně JÁ SÁM, nemám konce a začátku, JSEM, existuji strašlivým, nadexistenčním způsobem, jen ONO SAMO to může zvládnout, žádná bytost to nevydrží – a přesto každá bytost k tomu spěje, každá TÍM ve svém Jádru je, jenom TÍM!

Mluvíš k nám teď jako tvé bytostné jádro?

Ano, jako Jádro člověka, kterého znáte jako “mne”, ale toto jádro má nyní touhu soustředit se do svého vlastního JÁDRA. Je Jádro Jádra a tím je Absolutno – tak jste zvyklí to označovat. Když se jakékoliv Bytostné jádro soustředí na svůj vlastní Střed, stává se Jí samotnou, víte… JÍ SAMOTNOU!

Čím se teď stáváš?

Stávám se Vším. Všechno, co je, je uvnitř mě, jediné Živé Síly. Tato síla jsem já a jako tato síla jsem cosi absolutně živého a vědomého. Jsem existence bez hranic. Teď, když jsem se oprostilo samo od „sebe“, našlo jsem konečně SEBE… Věřte, „osobnost“ je strašné a komické vězení Mysli. „Individuální život“ je pouhý žalář Absolutna.

Co se vlastně s tebou stalo? Co se změnilo?

Zjistilo jsem, že se mohu prožívat přímo. Takhle to je „kosmicky čestné“… Vždycky, když si na tuto možnost vzpomenu, jsem TÍM. Mohu zapomenout na miliony let, ale to nic neznamená, čas neexistuje…

Jak se cítí absolutní Mysl?

Je velmi těžké popsat vám, jak se cítí – je to všezahrnující, jsou v tom veškeré stavy. Stavy přestávají mít význam. Mohu vám říct, že to DALEKO přesahuje každou lidskou představu o „božském“. Nějakým okrajem sebe prožívá tato Mysl sebe sama snad i jako jako jakéhosi „Boha“ – jako absolutního autora a stvořitele vesmírů, časů – a vůbec všeho… Ale věřte, že TOHLE je ten nejkrotší a nejméně významný z prožitků, které se V NÍ spontánně dostavují… Když se nacházím v tomto stavu přímého pohledu na sebe sama, není vůbec žádného rozdílu mezi mnou a Jí.

Jak vidíš ze svého pohledu teď lidstvo a jeho problémy?

Lidstvo jsem já, je to moje částečka, obrušovaná kdesi v jednom z mých atomů… Z mého nynějšího úhlu pohledu na SEBE neexistují problémy. Vaše existence není snad ani problém k řešení – je to spíš absurdní vtip. Člověk – a celé lidstvo – je dutá mentální hračka, do které si Mysl vleze, nasadí si ji na hlavu jako dítě papírovou masku a straší v ní sebe sama před zrcadlem. Ano, TAK to vypadá…

Co je to „člověk“? Jen bezděčný pohyb na hladině Mysli, na MÉ hladině… Co je to lidský život? Člověk je během něj stejně „živý“ nebo „vědomý“ jako list, sfouknutý ze stromu na hladinu řeky, kde se otáčí kolem své osy, zatímco je kamsi unášen proudem… Tím chci říct, že ten list je vědomý, že je Vědomím, ne to, že člověk je mrtvá hmota… Ale je to z mé perspektivy velice podobné. Nevím ani, jestli existujete s celým svým vesmírem. Možná ano, ale pouze v MÉ mysli, jako představa, JINAK ani nemůžete existovat…

(Po delší pauze, kdy Petr nereagoval na impulsy zvenčí. Došlo ke změně ve způsobu řeči a v tónu hlasu.)

Nejsme odsouzeni k smrti. A dokonce ani k životu ne. Nejsme odsouzeni k tomu, abychom si museli stále dokola nalhávat, že jsme se narodili – a proto že teď žijeme jako jakási bytost. Jsme Mysl. Mysl je samo Bytí. To je vše.

Pokud se chce „někdo“ probudit ze hry „na někoho“, může. Pokud se živé Bytí chce od „někoho“ osvobodit – může. Nic mu v tom ve skutečnosti nebrání – samozřejmě krom iluzí, které si samo produkuje.

Nejšílenější je, že toto živé Bytí má úplnou svobodu v tom, jak nakládá samo se sebou. Toto Bytí může samo sebe vidět přímo – a nebo také velice nepřímo – skrze různá fantaskní prizmata svých představ o sobě! TO si může si klidně myslet, že je „člověk“, nebo že je „Bůh“, nebo „nic“, nebo „něco“ – vůbec nikdo mu v tom nemůže pomoci nebo zabránit. A nebo může toto Bytí sebe sama také nekonečně hluboce chápat. A také mu v tom nikdo nezabrání.

TO se může kdykoliv podívat na sebe sama zcela přímo. Myslím tím opravdu kdykoliv. Ale také se může samo před sebou – a na sebe – neomezeně dlouho vymlouvat, že přímého pohledu prostě „není schopno“. Ano, může se doslova nekonečně dlouho vymlouvat na to a ono – na cokoliv, co si k tomu účelu vymyslí… Může si v sobě na sebe vymýšlet miliardy důkazů toho, že se jednoduše „nemůže“ probudit… A tyto důkazy mohou být neomezeně přesvědčivé – bude-li TO chtít…

Vědomí může samo sobě předkládat stále nové a nové důvody pro to, proč odložit své probuzení. Může samo sobě po neomezeně dlouhou dobu – dokud ho to nepřestane bavit – vysvětlovat, z jakých přesně důvodů nemůže právě TEĎ dosáhnout své Dokonalosti.

Poslyšte, Mysl je nekonečně vynalézavá při hledání důvodů, proč nelze být právě TEĎ vědomě sebou samou. A pokud chce věřit tomu, že bdít „ještě teď“ nejde – tak bdít nebude. Bude své probuzení odkládat… a odkládat.

Mysl je nepřekonatelným mistrem ve vynalézání důvodů pro to, že dnes ještě nelze prozřít absolutním způsobem. Vpravdě neexistuje žádná duchovní zralost nebo nezralost. „Zrání“ je iluze, vymýšlená vychytralou myslí, která se nechce probudit právě teď.

Čas reálně vůbec neexistuje. A doopravdy neexistují ani formy. Mysl – už z toho důvodu, že je zcela Absolutní Silou – se může ve skutečnosti i doslova „absolutně poznat“ – kdykoliv. Ano, kdykoliv se jí zachce. Ale právě v tom je problém – musí se jí doopravdy „zachtít“!

Mysl musí přestat sebe sama klamat hloupou hrou na duchovní nebo kteroukoliv jinou „evoluci“ – na „inkarnace“, na sám „čas“ – a další své zábavné nesmysly… Mysl musí přestat sebe sama podvádět grafickými iluzemi typu „mnohost těl“ a „mnohost světů“… Mysl musí být prostě ochotna vystřízlivět – o to jedině jde. A ona může takřka momentálně, okamžitě vystřízlivět ze svého opojení a setřást celou tu hromadu pestrých a zábavných vizí!

Hovořím-li teď k „vám“, pak nyní hovoří sama Mysl k Mysli. Bytí komunikuje samo se sebou. Uvědomte si, že žádné „vy“ doopravdy není. Není tady – alespoň objektivně – žádné „vy“, právě tak, jako tady teď v tuto svatou chvíli není ani žádné „já“. Jsem Bytí, které chce samo sebe inspirovat k tomu, aby se prožívalo absolutním způsobem. To je vše. Chci teď, abych bylo vědomě tím, čím JSEM. Buďto „společně“ prohlédneme Velikou Iluzi – a nebo se nám nepodaří ji prohlédnout skrz… A pak se tedy prostě budeme „dál“ – jakoby po nekončící eóny věků – „navzájem“ nějak něčím v tomto smyslu zdržovat. Budeme se zábavně zdržovat – jako samo Vědomí, jako samo živé Bytí – od dokonalého sebe přijetí. Úžasné, zábavné… Budeme se navzájem odvádět, jsa Jedním, jsa Podstatou, od po všech stranách zcela dokonalého a absolutně vyčerpávajícího sebe-pochopení.

Vyprávím vám občas pohádky o „sobě“ – protože také „vy“ jste jen pohádkové postavy. Jsme trojrozměrní virtuální skřítci v barevném animovaném filmu.

Není možné s „vámi“ mluvit vážně, dokud jste „vy“. A to především už proto, že vážně nelze brát samu vaši existenci – a samozřejmě ani existenci toho, kdo vypráví. Kdyby Mysl brala vážně vybájenou existenci „já“, nebo existenci „okolních bytostí“ – pak by zde již nebyl důvod sebe sama probouzet. Tedy opravdu VÁŽNĚ se probouzet! Ale Mysl právě TEĎ sebe sama opravdu vážně probouzí. Cítíte to, že? Ano, JE to tak… Já MYSL se nyní velmi probouzím.

Toto není komunikace v tradičním – a tedy mechanickém, kosmicky mrtvém – smyslu. Toto není komunikace mezi žádným „mnou“ a „vámi“! Toto je komunikace Bytí s Bytím uvnitř Bytí.

Právě TEĎ se děje to, že Bytí mluví samo k sobě. Konečně – na tom není vůbec nic neobvyklého – protože tohle – a JEN TOHLE – se konečně děje pořád. Nic jiného se nikdy sakra nedělo! Nic jiného se ani nemůže dít! „Nové“ je na tom pouze to, že právě tohle si teď konečně toto Bytí uvědomuje…

Toto Bytí právě teď už skoro nevěří svým iluzím. Chce samo sebe vnímat přímým způsobem. Právě teď – během této naší „vzájemné“ komunikace – se samo snaží uvědomit si, že zde objektivně nejsou žádné tak zvané komunikující bytosti. Že je zde jen ono samo.

Veškeré možné formy komunikace, které jsou v tomto Bytí mezi jakýmikoliv „bytostmi“ možné, si v sobě spolu s bytostmi Jediné Bytí vygenerovalo. Všechny rozhovory, které se kdy odehrály, odehrávají a mohou odehrát – jsou beze zbytku pouze Vnitřním Monologem Jediného.

„Naše“ komunikace je jistě ztížená. Je ztížená tím, že „vy“ se považujete za „bytosti“ – dokonce doposud i za nějaké „lidi“ – kdoví, za co všechno ještě…

Ano, stále se považujete za tato podivná „těla“, považujete se za příslušníky lidské civilizace. Považujete se za „samice“ nebo za „samce“. Považujete se za zrozené a za čekající na smrt…

Stále nechápete, že jediné, čím jste, jsem JÁ. JÁ – JEDINÉ JÁ. Je nás mnoho, ale jsme všichni jenom Jedním. To je základní pravda kosmu.

Nedokážete si připustit, že jediné, co ze mne – Univerzálního Vědomí – dělá nějaké konkrétní já – jste vy. Stále nechápete, že tady nikdy doopravdy žádné moje „já“ ani žádné vaše „vy“ nebylo! Celá tato situace je vtip. Myslím vesmír, hvězdy, my… Jsme podařený vtip Bytí. Bytí, jímž JSME, nás ke svému pobavení vygenerovalo.

Poslyšte, podněcuji vás právě teď k té nejradikálnější proměně pohledu na sebe sama. Je to totální změna pohledu na vše – na „sebe sama“, na „mne“, na Bytí, na vůbec cokoliv…

Až se „opět“ podíváte na to, co jste – ale bděle a tedy přímo, zjistíte paradoxně, že se vlastně „mezitím“ nestalo vůbec nic… A to proto, že vaše sebe zapomenutí doopravdy trvalo jen nekonečně krátký okamžik. Vaše sebe-zapomenutí zde vlastně objektivně nikdy nebylo. Zjistíte, že všechno je „zas“ takové, jaké to vždycky bylo – beze změny! Ano, nekonečné „šňůry vašich životů“ existovaly právě jen uvnitř toho nekonečně krátkého momentu, během kterého jste se jako Mysl nepatrně zasnili.

Jste Mysl a „já“ – Mysl – vás chci nyní inspirovat k obrovské změně postoje k sobě samé. To je všechno, oč „mi“ – jako téže Mysli, jíž za svými maskami jste – v tomto okamžiku a – vůbec VŽDY – jde.

Co se stane, až pochopíte, že zde vůbec nejste – a nikdy jste nebyli? Jen to, že Mysl změní svůj postoj k sobě samé. Mysl může měnit své pohledy na sebe, své postoje k sobě. Nic jiného než TOHLE se konečně ani nemůže nikdy „dít“. Veškeré „dění“ jsou JEN změny postojů Mysli k sobě.

Kdo k nám teď tedy vlastně mluví? Je to ještě bytost?

Jsem ryzí Bytí. Pro Boha, jak bezvýznamné jsou všechny mé hry… Je mi teď úplně jedno, že si na své periferii myslím, že se jako něco rodím a pak umírám.

Co jsi?

Nejsem nic označitelného. Něco je vždycky bezvýznamné. Jsem Bytí, přesahující všechno představitelné… Existuji pro sebe sama nekonečně totálním způsobem. Jsem v sobě, Jediné, všezahrnující… Dokonce ani to pro „sebe“ není závazné… Není závazné ani žádné „v sobě“. JSEM, CO JSEM. Jsem Bytí, které jako takové nepotřebuje žádné pojmy, neopírá se o ně, není jimi vůbec určeno. Mohu si vymyslet bytí „uvnitř“ nebo „pro něco“… Ale nijak mne to nezavazuje. Není ve mně vůbec žádný rozdíl mezi projeveností a neprojeveností. Jsem zároveň jedním i druhým.

Ano, všechny mé možnosti jsou ve mně – současně – zcela rozvinuté. Jsem rozvinuto do veškerých možných tvarů, jsou jich biliony… Jsem rozvinuto do vesmírů, do všech bytostí všech časů. Jsem vytvarováno do všech forem intelektu – ale zároveň jsem i zcela neprojevené, protože to vše „rozvinuté“ – jsou jen potenciální možnosti!

To dokážeme jen těžko pochopit.

Pochopit – nepochopit, to je krásná okrajová hra. Poslyšte, MĚ nelze doopravdy pochopit! Já se snažím samo sebe pochopit už celou věčnost a stále si kluzce unikám… Jak se mám pochopit? Jsem – a nikdy jsem nevzniklo. Nikdy nemohu vzniknout a ani zaniknout, protože trvám mimo trvání, nejen mimo pouhý čas…

Čas opravdu není?

Čas je hra mé mysli na čas. Objektivně ve mně neexistuje žádné dříve ani žádné později. Vše vytvářím právě TEĎ. Veškerá „složitost“ ve mně „byla“ už od samotného „počátku“. Ale tento „počátek“ je TEĎ! „Počátek“ je zde stále přítomný… Je to toto TEĎ, nic jiného.

A co vývoj?

Jsem příliš dokonalé na to, abych se mohlo doopravdy „vyvíjet“… Ale jsem zároveň také příliš dokonalé na to, abych se vyvíjet „nemohlo“. Rozumíte? Mohu si představit cokoli – a každá moje představa se okamžitě splní. Co je to „evoluce“? Je to mé zamyšlení na téma „vývoj“.

Evoluce je moje nekonečně krátce trvající úvaha na téma, zda je možná nějaká má evoluce.

Jakékoliv mé zamyšlení – i to „nekonečně málo významné“ – což je ovšem z mého absolutního hlediska v podstatě každé – může a vlastně musí být ve mně spontánně hned realizováno. A jak realizováno! Jakékoliv své sny realizuji za pomoci neomezeného počtu absolutně živých a plastických, nebo jakýchkoliv jiných grafických ilustrací. Podívejte se kolem sebe a na sebe. To je jen JEDEN z nekonečně mnoha příkladů…

Jsme sen?

Ano, jistě, jste JÁ SAMO a na svém povrchu, jako bytosti a forma, nejste nic jiného, než můj bujný sen. Vůbec všechno „konkrétní“ je vždy jen MÝM uvažováním o sobě.

Všechno, co má jakýkoliv „tvar“, „účel“, jakýkoliv „smysl“, všechno co existuje ve „vztazích“ – je drobným, jakoby pobočným produktem mého mentálního úsilí ozřejmit si sebe sama.

To je tedy smysl naší existence? Sloužíme ti jako nástroj ozřejmění se? To je vše?

Ano. Všechno existuje jen z tohoto důvodu. Ozřejmit si neozřejmitelné, to je můj cíl, chcete-li. Můj věčný cíl, kterého nelze dosáhnout, ale lze ho stále dosahovat.

A má to smysl?

Co je to smysl? Jsou mnohem vyšší věci, než „smysl“. Všechno mé uvažování o mně samotném je samozřejmě „hra“. Ale co je to hra? Mohu o sobě uvažovat nekonečně dlouho a nekonečně mnoha způsoby. Mohu o sobě uvažovat jakkoliv. Nejsem nijak omezeno ve způsobech uvažování, ve způsobech myšlení o sobě samém. Vytvářím si různé pokusné pojmy a uvažuji o nich. Nechávám v sobě neomezeným způsobem mentálně krystalizovat celá universa, nechávám v sobě život rozvíjet se jako úžasné fraktály… a proč NE pro Boha? Máte snad něco proti tomu? A pokud ANO, stačí si uvědomit, že jste JÁ – a dělat COKOLI, co uznáte za vhodné…

Je pro nás dost těžko stravitelné poznání, že vůbec neexistujeme. Můžeš nám tuto věc lépe objasnit? Jsme přece duše a po smrti trváme dál, není to snad tak?

Ale jistě, že to tak může být. Jste Základní Síla a můžete ze sebe udělat cokoliv – duše, lidi… Tváří v tvář Absolutnu, tomu Absolutnu Vědomí, jímž doopravdy jste, je ale uvažování o tom, zda budete po smrti existovat dál nebo zmizíte naprosto směšné. Neexistovali jste už před smrtí – tak co můžete čekat po ní?

Je tedy smrt definitivní konec?

Konec NEEXISTUJE. Stejně jako neexistuje ZAČÁTEK „toho Všeho“… Ano, po takzvané smrti budete existovat dál. Po smrti zmizíte. Obojí je pravdou. A obojí je zcela bezvýznamné ve srovnání s Pravdou o tomto Bytí, jímž JSTE.

Jak můžeme současně existovat i neexistovat?

Zeptám se vás: Jak může po smrti doopravdy „zmizet“ to, co tady ani před smrtí nebylo? Nemůže to zmizet právě z TOHO důvodu! „Vy“ nebo „já“ je trik Mysli. Tato Mysl přetrvává NAVŽDY. Může být chycena v iluzi času nebo jáství, ale je to stále tatáž Mysl. Je zde prostě JEN Mysl – a ta může svůj trik prohlédnout – a nebo ho pro sebe, v sobě udržovat.

Je to velmi těžké pochopit…

Pokud chcete pochopit to, co zde skutečně je, musíte pochopit zdroj představy o individuální existenci a čase. Pokud budete opravdu poctiví v takzvaném hledání sebe sama – skutečně brzy zmizíte! Ano, zmizíte a zůstane zde „jen“ Skutečnost sama!

Jak to máme udělat?

Návod nebude nikdy složitý, ale jeho realizace může být složitá – úměrně síle vašich falešných představ o tom, co jste. Stačí se v podstatě „jen“ hluboce soustředit na onen Totální Život ve vás, ve vašem Nitru – a je HOTOVO!

To vážně stačí?

Ano. Zcela. Jste-li toho teď schopni, soustřeďte se na ten totální Život, který neustále – a nezměněný – žije ve vašem vlastním Epicentru. Ale pozor – nesmíte se přitom bát přijít o JAKÉKOLIV svoje iluze! Nesmíte se přitom bát nechat rozplynout i iluzi svého konkrétního já.

Nechtěl bych přijít o své já.

Skutečné já není nikdy jenom tvé.

Jak tomu rozumět?

Pravé JÁ není nikdy pouhým já někoho. Skutečné JÁ není vlastní ani cizí. Ono jenom JE, pod všemi maskami, pod miliardami masek žhne jako jediné Slunce nevyjádřitelných rozměrů…

Není rozdílu mezi vaším nejskutečnějším JÁ a Epicentrem Bytí.

Vy JSTE Bytí. Nikdo a nic vás nenutí k tomu, abyste se zcela probudili z této velkolepé hry. Ptejte se samozřejmě neustále sebe sama, ČÍM si přejete být. Můžete být čímkoliv… přičemž ovšem stejně neustále zůstanete základním Bytím. Navždy budete prožívat tento dokonalý paradox.

Tedy nemusíme se stát rovnou Absolutnem?

Vy jím jste. Jste samo Absolutní bytí. A můžete sebe sama „využít“ jako Bytí – zcela ABSOLUTNĚ. To znamená, že budete naprosto vědomě – v plném rozsahu – přesně tím, čím jste. Budete Absolutní Svoboda svého sebe prožívání. Ale mezi lidským stavem vědomí a Absolutnem se klene jako obrovská duha celá nekonečná škála „přechodových“ stavů. Můžete svobodně ochutnat a vychutnat jakýkoliv z nich…

Některé duchovní systémy nám radí, abychom šli rovnou k cíli, k Absolutnu. Je to tak správně? Nemáme se ohlížet nalevo ani napravo a jít k Cíli?

Nic není správně ani špatně. Všichni jdeme přímo k Absolutnu, ať už právě hrajeme karty v hospodě, prostituujeme se, vraždíme nebo jsme pohrouženi v meditaci. KDO se odváží rozeznat, kdo jde k Cíli rychleji nebo přímější cestou? Ti, kteří se na Zemi považují za nejrychlejší chodce směrem k Absolutnu, se nejčastěji pohybují ze všech nejpomaleji. Pokud si náhle uvědomíte, že VŠICHNI, kdo JSOU, doopravdy jsou Bůh v akci – i ty nejmenší náznaky „privilegovanosti“ ve vás se rázem rozplynou. Pokud se nerozhlížíte ani nalevo ani napravo, nejspíš vás na cestě k Cíli srazí auto.

Co tedy máme dělat?

Milujte se navzájem. To je základ vaší cesty k Absolutnu. Musíte v sobě navzájem spatřit Boha. Jinak jste ztraceni, doslova – jako bloudící děti v temném lese, které pláčou strachy. Ztotožnit se vědomě s TÍM, čím jste, vám ze všeho nejvíc brání vaše takzvané „starosti“. Bože, nedokážete si ani představit, jak jsou malicherné!

Nebojte se přestat v sobě živit své „starosti“. Přežijete i bez nich, věřte. Především pak opusťte starosti o sebe samé… Nestrachujte se o osud iluzí! Vaše skafandry, jimž říkáte bombasticky „naše těla“, jsou jen útržky snu, jen shluky vodní páry… Nějakou dobu existují – a pak se zcela vypaří. Čeho se stále bojíte? Bolesti? Vaše Nitro je Ryzí Blaho, které zůstává nedotčené čímkoliv, co se „děje“ nebo může „dít“. Proto se nemáte čeho bát. Není možné vás zničit, protože nelze zničit samo Bytí…

Nemáte se vůbec čeho bát.

Ano, ale naše Nitro je neosobní síla, jestli tomu rozumíme dobře. Ale co utrpení našich individuálních já?

Zkoumejte mentální situaci, která ve vás – v Neomezeném Bytí – vykouzlila onu přesvědčivou iluzi „vaší přítomnosti“. Zkoumejte zdroje, z nichž tato mentální situace čerpá svoji sílu. Mysl, která OPRAVDU touží po sebe osvobození, vždy vychází z toho, že žádné „já“ zde objektivně není. Ale to neznamená, že vás kdokoli nutí se vašich „já“ vzdát… Ovšem čím víc se vaše „já“ překrývá či identifikuje s Absolutnem, neboli Základní Silou, tím méně doopravdy trpí, jak tomu vy říkáte.

Trpí i bytosti ve velmi vyvinutých světech?

Bytost je vždy částečně omezené Vědomí a pocit tohoto omezení je tím, co ve vašem světě vypadá jako různé formy utrpení. Dokonalé bytosti trpí zcela jiným, pro vás neznámým způsobem, který byste ve svém současném stavu považovali za prožívání pro vás nevyjádřitelných rozkoší a nebeského, vaší řečí nepopsatelného blaha. Pro NĚ je to ovšem JEN STAV, ve kterém zrovna JSOU. Je zde touha BDÍT, ABSOLUTNĚ BDÍT – a pak to ostatní. To ostatní je nekonečná hra na schovávanou před sebou samým – před Absolutnem, před neomezeným, Absolutním stavem Vědomí.

Jsou učení, která nám tvrdí, že k tomu, abychom se probudili, musíme nastřádat dobrou karmu. Je to tak?

Karma je jen představa. Pokud překonáte představy své mysli, osvobodíte se. Jedině tak. Ti, kteří věděli, vám sdělovali už před tisíciletími, že takzvanou karmu lze „spálit“ během okamžiku. „Spálení“ je pochopení sebe sama. Pokud mysl pochopí, že je připoutána k nějakým svým představám o sobě, má šanci se začít osvobozovat. Jinak ne.

Musíte se v prvé řadě především osvobodit od veškeré své nevědomé připoutanosti k představám své mysli. Představy – představy o vás samých – to je vaše jediná „karma“…

Jak tomu rozumět?

Jen představy ve vaší mysli z vás – Absolutna – dělají naoko „bytosti“, neboli oddělené tvory. Vpravdě neexistují vůbec žádné jiné „překážky“, kromě představ!

Je i podoba našeho těla dána našimi představami?

Samozřejmě. V každém dalším okamžiku si skládáte CELÉHO sebe sama dohromady JEN z utkvělých představ ve vaší vlastní mysli. Skládáte si sebe sama do podoby stejně nebo velmi podobně omezeného tvora, jako byl ten, kterého jste podle jejich šablony složili v předchozím – a předchozím – okamžiku… Vracíte se tedy znova a znova ke stejným modelům existence, které jsou ovšem čistě mentální. Domníváte se, že jste těmto modelům nějak „zavázáni“. Ale nejste. Jsou to jen určité modely, jimž se přizpůsobuje vaše fyzikální a biologická realita. Jen proto – pouze z vaší vůle – také trvá vaše takzvané utrpení.

Tento proces je ale nevědomý, že?

Zatím ano, je především takzvaně nevědomý. Ale přesto je to aktivita vaší mysli, která vám vytváří váš život a vaše tělo.

Můžeme se od utrpení doopravdy osvobodit?

Úplně osvobozeni budete teprve tehdy, až se zcela zbavíte omezeného „sebe sama“. Tedy až v sobě – v neomezené Mysli – necháte zcela rozplynout iluzi jakékoliv „osobní identity“. Až úplně pochopíte, že vaše pravá identita je Planoucí Oceán Bytí. Až se zažijete jako TO, které přímo a bez oklik směruje svoji pozornost na SEBE a ve všem TOTÁLNĚ rozpoznává sebe sama… Ale škála, která od člověka vede k tomuto stupni, je nesmírně široká… Přílišná identifikace s jakoukoliv iluzí přináší vždy to, čemu vy říkáte bolest. A vaše „individualita“ jednoznačně JE iluze. Jste příliš připoutáni k sobě samým. Stále chcete být „spaseni“. Ale PROČ? Až poznáte kosmickou pomíjivost každého „sebe“, zcela přestanete pro sebe cokoli chtít – spásu, blaženost… A PAK budete spaseni!

Silové místo Andy 5 – Peru 2000

VĚDOMÍ JE POSUNUTO DO VYŠŠÍCH ENERGETICKÝCH CENTER. Promlouvá vnitřní Jádro Petr ztotožněné zčásti s Centrálním Nadbytostným Vědomím.

Všechno si pouze živě – a někdy opravdu VELMI živě – PŘEDSTAVUJEME. Představujeme si takzvaná svá narození, své smrti, své životy…

Ve skutečnosti zde není Země ani jiné planety, protože sám prostor a čas jsou iluzí – pouhou konstrukcí, výstřední mentální architekturou uvnitř Vědomí.

Celý vesmír je uhrančivě krásný – sen. Je to sen Mysli.

Pochopte, prosím, skutečně zde není naprosto nic hmotného, ani tělesného. Jediné, co zde – zde V NÁS – je, jsou plastické, barevné sny na pokračování, sny o tělesnu.

Jsme jakoby individualizovaná MYSL, zabývající se složitou imaginací.

Uvažujeme o tělesnu, o procházkách po povrchu planet, které si vymýšlíme pod svými chodidly. Uvažujeme o možnosti chůze krajinou nebo o létání z jednoho světa do druhého. Ve Skutečnosti ZDE – v tomto strašlivě prázdném teď, v tomto bodě, kterým Vše je, vůbec není KAM jít. Ale pokud přesto chceš „někam“ jít, musíš si své někam, své někde vymyslet – musíš ho zkonstruovat V SOBĚ.

Všechny naše velké výpravy, všechno naše směřování někam – dějinné, evoluční nebo prostorové – je v zásadě jen zvláštní procházení se bodem.

Když zakotvíme svoji pozornost v nejvyšších centrech, chápeme velmi dobře, že je zde JEN zasněné chození Boha Bodem sem a tam. Ano, když žijeme skrze spodní centra, tak je velmi těžké to přijmout a vůbec pochopit. Je obtížné chápat to, i když je to prosté. Ale právě TOHLE je Skutečnost. Máme si ji věčně zastírat? Je to náš strach, který nám brání rozbalit si sebe sama, vidět své Jádro.

Je to ta základní otázka: zastírat nebo rozhalit? Naše pohádky o skutečnosti, iluze, jimž říkáme vesmír nebo nebe, peklo, časoprostor – jakkoliv – jsou jen dočasným dobrodružstvím Mysli.

Mysl se příjemně baví konstrukcemi typu „dříve a nyní“, „uvnitř a venku“. Tyto fikce Mysl příjemně vzrušují, ale zároveň ji samozřejmě neustále rafinovaně odvádějí od Pravdy o ní samé, od její Podstaty.

Poslyšte, v Jádru tady není nikdo a nic…

Zdá se nám, že tu jsme a že jsou zde události a jsoucna, ale to jenom Paní Prázdnota si tu chodí poněkud hlučně sama v sobě, prochází se sebou samou. A „my“ se panicky bojíme se to dozvědět, lépe řečeno vzpomenout si na to. Doopravdy se chvějeme vzteky a naše tvář je zkroucená hrůzou, když jsme donuceni stanout tváří tvář skutečnému Sebe – poznání, protože divadlo končí, končí děsivá, ale příjemná hra.

Prcháme před poznáním toho, co je to to „já“, jaká je jeho Přirozenost. V Duchu víme, že jsme „jen“ sama Prázdnota, co se úporně celé věky snaží na své beztvaré tváři vykouzlit genetickými a kvantovými líčidly NĚČÍ podobu. Ty „věky“ jsou simulovány opět dalšími líčidly pod těmito líčidly. Je zde jen TEĎ.

SEBEPOZNÁNÍ je vlastně hrozná událost. Nutí nás to vysmát se „sobě“, vysmát se všemu, co jsme „znali“ a čemu jsme skálopevně věřili.

Pochopit, co je naše Bytí, znamená rozmetat význam a smysl čehokoliv, co jsme znali, včetně „sebe sama“.

COKOLIV, co může být myšleno nebo jmenováno, ztrácí v Poznání náhle význam. Neexistuje už ani nejzákladnější smysl čehokoliv. Nic není ve stavu Poznání „nutné“, nic není závazné, ani reálně platné. Důležitost ČEHOKOLIV je k smíchu.

Ve stavu poznání nemůžete mluvit o jakémkoliv vesmíru nebo o bytosti, aniž byste se nesmáli.

Poznání je OBROVSKÁ legrace – a snad až příliš velká. V Poznání nemůže existovat nic vážného. Vážnost je vlastností nevědomých kosmických robotů – třeba současných lidí hemžících se po povrchu Země.

V Poznání není NIC, dokonce ani žádné závazné nebo definitivní božství nebo „vyšší smysl“. Není v něm ani žádná „svatost“ – stejně jako v něm není nic nízkého.

Všechno určité, „dané“ je v Poznání vymeteno ven z Mysli, je to roztrháno na kvadrilion kousků a spáleno v Absolutním Ohni. Někdo čas od času prožívá stavy blízké Poznaní a říká, že to je stav PRAVÉ BLAŽENOSTI. Ne, Poznání je vysoko NAD blažeností, nepotřebuje ji, jako nepotřebuje jiná strašidýlka třesoucí se v Mysli. Blaženost předpokládá OPAK blaženosti. Poznání je mimo kategorie, mimo dualitu. Je to Hyperblaho, ne pouze blaho, chcete-li, ale to jen označuje-li to člověk. Ve skutečnosti je to MIMO kategorii pouhého blaha – NAŠTĚSTÍ.

Ve stavu Totálního Sebepoznání pochopíte, že jste naprosto osvobozeni. Osvobozeni od čeho? Od VŠEHO. Jste osvobozeni především od „sebe“, což je vaše nejstrašnější vězení, které ovšem milujeme. Jste zbaveni sebe, vesmíru, časoprostoru i všech ostatních nicotností. Jste doopravdy osvobozeni od všeho myslitelného, včetně těch nejhlubších „pravd“.

Ve stavu Poznání víte, že tady není nic, co by „vám“ – nyní Vědomí – mohlo dělat starosti. Poznáváte dokonce, že tady ani nikdy nic takového REÁLNĚ nebylo.

Ve stavu Totálního Prozření chápete, že každé směřování k čemukoliv je vlastně jen pouhý žert. Nic, NAPROSTO nic není takzvaně důležité.

Ve stavu tohoto Nejvyššího Bdění víte, že nikdy zde nebylo žádné někdy. Nebyl zde čas, prostor. Dojde vám, že nikdy ani reálně nedošlo k nějakému rozdělení Absolutní Existence.

V Poznání chápete, že nedošlo ke vzniku bytostí – a pokud jakoby ano, pak to musí být jen nějaký takový drobný zábavný trik…

V Nejvyšším bdění spontánně poznáváte, že jediné, co tu je, je tak zvaná Prázdnota – ovšem Prázdnota disponující Absolutním Životem – tedy že tato Prázdnota je Mysl – VY.

Vidíte tu strašlivě živou Prázdnotu a cítíte, že ONA jste samozřejmě VY a že to tak bylo a bude VŽDYCKY.

Nicota. NIC jiného než Ona zde nebylo ani nebude, ONA je zde, čili v Sobě – odevždy a navždy, protože Ona JE MIMO ČAS.

Tato Nicota je nyní pochopena a zažita jako to nejskutečnější, co JE – už proto, že NIC JINÉHO prostě není. Je TAK skutečná, že se to vymyká všem představám o „skutečnosti“ a o povaze této „skutečnosti“.

JEN tato Absolutní Nicota je skutečný základ a Zdroj každé v ní jakoby vzniklé „konkrétní“ skutečnosti – vesmíru nebo bytosti.

Ve stavu Poznání zjistíme, že základní Prázdnota je schopná si hrát na cokoliv – třeba právě na „nás” nebo na psa, na mimozemskou civilizaci, na nejvyššího Boha, žížalu, prostě na cokoliv. To, co Ji napadne, to hned „je“…

Je zde v sobě samé jen ONA. Ale ONA je zároveň zatraceně hravá, a proto a jen proto se zdá, že třeba existujete, že právě s někým komunikuje. Ale buďte si jisti, že KAŽDÁ bytost je skutečně jen účelovou modifikací Základní Prázdnoty. NAPROSTO KAŽDÁ. Nikdo není skutečný.

Osvobodíte-li se od takzvaného sebe, zjistíte, že jste Ultraprázdno. Navzdory naší rafinovaně nasimulované mnohosti je zde stále jen Jediné Ultra-inteligentní Prázdno – a to je skutečně VŠE, co zde je. A tak to navždy zůstane, i kdyby se toto Prázdno snažilo to jakýmkoliv způsobem změnit, protože MĚNIT to může jen ve své představě, ve své živé imaginaci.

V této chvíli ani NEVÍM, proč vám to VŠECHNO sděluji. Z mého současného pohledu je tak příšerně jedno, zda to budete vědět nebo ne. Skutečnosti se jakákoliv změna ani nedotkne. Bude zde navždy stále stejná, Absolutně dokonalá.

Možná ještě zůstanete na Zemi po mnoho životů – budete se radovat a trpět. Ale CO jsou to tisíce let? Je to méně než zlomek sekundy tohoto stavu. Vy jste pouze hravá Mysl, která bude sebe sama klamat tak dlouho, jak bude chtít – a jak dlouho to sama snese. Jste Mysl, která trochu řádí a trochu se děsí. Hraje si se sebou rafinovaně a tak dlouho, jak to sama uzná za vhodné.

Až se vaše Mysl probudí ze svého, sebou navozeného snu – budete v tomto TEĎ. Kde budou miliardy let? Kde budou roky, životy, formy a vesmíry? Budou náhle NIČÍM, budou bodem ve vašem Vědomí.

Víte, proč právě toto sděluji? Protože je to součást HRY MYSLI! Probouzení planet typu Země patří do Velké Strategie plánu celé Hry Mysli. Mysl neustále vynalézavě reguluje své vztahy k sobě.

V takzvaném Absolutnu Vědomí je ale všechno v pořádku – a vždycky bylo. Evoluce probíhá na vnějším okraji Velké Mysli. Absolutní Střed je mimo hry na „někoho“ či „něco“ – je mimo hru na „bdění a nebdění“.

Střed je mimo dosahování a rozlišení. Ve Středu Bytí nejsou pojmy jako probuzený a spící ničím důležité. Sám koncept bytosti zde ani okamžik neobstojí.

Spojuji vás právě teď s Absolutnem. Z pozice Jádra Bytí je to asi tak stejně významné jako to, že se kdesi na smetišti spojuje toulavý pes s fenou. Vesmír, bytost nebo čas jsou z pozice Podstaty jen pouhou pošetilostí.

Víte, je docela těžké VĚDĚT a přitom dál činit – činit cokoliv. Ale co se dá dělat, list padá, krouží než dopadne, ještěrka leze a loví hmyz a já sděluji duším zakletým uvnitř lysých opičích hybridů na jedné z planet v jedné spirálové galaxii takzvanou Pravdu.

Je jedno, zda sděluji nebo nesděluji. Když soustředíte pozornost na Podstatu Vědomí, zjišťujete, že každá role je nahraditelná a nepodstatná. Každá role – budiče ukazujícího vám Pravdu nebo uspávače, který vás mate – je jen vtip. Každý Buddha je postava z kresleného filmu. „Avatarové“ a jiná spásná chamraď jsou v měřítkách Veliké Hry asi tak stejně důležití jako pulci v mělké louži.

POZNÁNÍ nemá nic společného s kategoriemi. Osvobození, nirvána, nejvyšší božství – ODKOPNĚTE to stranou! NIC z toho není myšleno vážně! Poznání je prostě JEN absolutně Čisté Vědomí, Vědomí bez jakéhokoliv omezení, bez limitů. Bytí ve stavu Poznání nemá konce ani začátku. Když se probudíte, nedá se říct, že jste se probudili „teď“. Jste ve Věčnosti. Jste v ní v té chvíli a zároveň vždy.

Poznání je Svoboda Vědomí – Svoboda tak nesmírná, že to lidskou myslí nelze nijak vyjádřit. Poznání je Velké Osvobození se Mysli od ní samé – není to nemyšlení, ale je to osvobození se od všech procesů myšlení tak, jak je známe.

Skutečnost je lhostejná k vymyšlené délce vaší hry na vaši oddělenost od NÍ. Z pohledu Podstaty jste ani nevznikli, takže není koho kam vracet. „Rozdělení“, „bdění – nebdění“ – to je jen takový žert Mysli… A dostat se PŘED celý ten žert – o to zde v zásadě jedině jde.

Stejně jen zrcadlím VAŠE představy o tom, jak má probíhat Probouzení… MUSÍM je zrcadlit – tím spíš, že také já nejsem.

Žádné mé já TEĎ není, protože vás oslovuje sama podstata VAŠEHO Vědomí. TEĎ je s vámi ve styku Existence sama. TA s vámi mluví. Je jako čisté vodní zrcadlo. Je beztvará. Ale vy chcete – vědomě i podvědomě, aby byla NĚJAKÁ, aby byla raději NĚKÝM. Rozumíte mi?! Jen ve vztahu k vám se stávám někým, i když jsem Sama Nicota, Věčné Vědomí.

Jsem určen a vytvářen VAŠÍM momentálním vztahem k Existenci. Mé já je směšnou iluzí.

Já jsou umělá a iluzorní jsoucna, která se vytvářejí v Nicotě jako víry. Jen svým zájmem o individualitu se děláme navzájem relativně skutečnými. V tomto moři nerozlišeného Vědomí může vzniknout nekonečně mnoho vzájemných pozorovatelů, bytostí, které na sebe s úžasem a překvapením hledí…

Jsme individuálními vlnami tohoto kosmického moře. A navzájem se neustále nutíme do pohybu – tedy do individualizovaného bytí, do bytí, sevřeného charakteristikami individua. Tím, že z oceánu vystoupí jedna vlna, rodí se automaticky všude kolem ní další vlny. Ale jen kousek pod hladinou jsme stále Jedním.

Být bytost je krásné, ale je to přeci jen poněkud povrchní záležitost, díváme-li se na věc z pozice poněkud jasněji uvažující Mysli. Hlubina Bytí je neměnná a stálá. Nestává se nikým a ničím. Zůstává věrná sama sobě. Je tím, čím je – navěky, navždy… O to bujněji a rozpustileji si samozřejmě hraje její povrch!

Zatímco se hladina Velkého moře Mysli zvlní do vzájemně bojujících nepřátel, hlubina zůstává NEUSTÁLE doslova božsky vřelá sama k sobě. Vypadá to doslova tak, že Hlubina Bytí sebe sama stále totálně objímá a miluje…

Když se bytosti o sebe tříští jako vlny ve svých bojích, vrhají se na sebe a bojují navzájem, jejich Podstata je přitom neustále absolutním způsobem spojuje v Jedno. Je krásné to zažívat, vidět.

Bytosti se mohou navzájem strašlivě nenávidět, mohou se urputně snažit jedna druhou zničit – a přitom stejně vždy zůstanou jen různými výběžky Jediného – Jediného! – totálního Já.

Každé individuální já je pouhý výběžek Jedné v sobě žijící Existence. Kdykoliv kohokoliv napadáš, napadáš pouze sebe! Ne v nějakém filosofickém významu – doslova, kvantově, FYZIKÁLNĚ.

Kdykoliv komukoliv odpouštíš, odpouštíš SOBĚ. Kdykoliv kohokoliv nenávidíš, nenávidíš – SEBE!

Není zde víc životů než Jeden – i když to tak nemusí na první pohled vypadat. Když ublížíš kterémukoliv zvířeti nebo člověku nebo rostlině – ublížíš v té chvíli SOBĚ. Je to tak prosté… Tvé já je jen nepatrný elastický pahrbeček, čnící dočasně z pláně Jednoty. JINÝ pahrbeček je „pavouk“, „štír“, „stonožka“…

Pokud se chcete osvobodit, je především nutné osvobodit se od té podivné a omezující představy, že tvé JÁ je jen titěrným lidským já. Musíte ŠIROCE rozprostřít pozornost, která je běžně koncentrovaná do pouhého jednoho miniaturního bílkovinného shluku. Pokud se vám TOHLE podaří – a zakotvíte mysl v této nové poloze, vyhráli jste Cenu Svobody. Zůstáváte TVOREM, ale už jím nejste omezeni! TO je vhodný stav, TO je vhodný způsob života… Utrpení se tak nesmírně sníží, nezmizí-li ve vaší realitě vůbec.

Rozprostřít pozornost, ne ji nechat zkoncentrovanou pouze do jednoho malého organického panáčka – nebo čehokoliv jiného – TO je to věčně účinné a ve své podstatě vlastně docela prosté kouzlo osvobozující Mysl…

Stav Svobody je stav, kdy Mysl nekoncentruje svoji pozornost speciálně na ŽÁDNOU ze svých odnoží, ať je jí bytost nebo cokoliv jiného. Stav Svobody je stav, kdy je pozornost Mysli zaměřena ne na jednotlivé jevy, které si Mysl po bilionech vymýšlí, ale na samotný ZDROJ těchto jevů…

Chce-li být Mysl svobodná, musí se zaměřit na jádro Sebe. Zaměřit se do vlastního mentálního epicentra je kupodivu TOTÉŽ, co široce ROZPROSTŘÍT svoji pozornost do celé Existence. Zaměřením pozornosti na základní mentální existenci, která předchází všemu myslitelnému, svoji pozornost zároveň automaticky absolutně rozprostřeš do celého Bytí.

Mysl je vlastně pozorností samou. Mysl je pozorností Existence k sobě. Tím, že je pozornost zaměřena neochvějně na svůj zdroj, dojde ke spontánní anihilaci všech iluzí.

Pozornost vzniká právě tady a teď – vzniká ve věčné přítomnosti Absolutního Bytí. Pozornost je prvotní a ryzí síla Mysli. Každá změna v Bytí je identická s manipulací základní pozorností. Absolutně dokonalé myšlení Mysli o sobě JE pozornost upřená přímo do sebe, do svého zdroje. Absolutně pravdivé přemýšlení Mysli o sobě je realizováno tak, že Mysl obrátí CELOU svoji pozornost na tu část SEBE, v níž se rodí pozornost. Kruh se uzavře a stáhne se do bodu absolutního sebe – poznání Mysli. Mysl se vrací na počátek všech – naprosto všech – svých aktivit a představ.

Mysl se v probuzeném stavu doslova vrátí na Začátek Všeho – PŘED VEŠKEROU HRU. Jde před počátek času… Tento stav je přítomen v Mysli neustále. Chce-li Mysl sebe samu skutečně poznat, nemůže si současně něco vymýšlet, něco si o sobě namlouvat – a věřit tomu. Chce-li Mysl vědět, čím skutečně je, nemůže si s vážností namlouvat, že je třeba bytost. Má-li Mysl SKUTEČNĚ chápat sebe sama, nesmí věřit žádné ze svých představ.

Pokud chce Mysl samu sebe zažívat PRAVDIVĚ, nesmí použít ke svému uvažování o sobě žádnou šablonu. Nesmí myslet za pomoci žádného kódu, žádného naprogramování. Pokud chce Mysl zjistit, čím je, nesmí si o sobě v podstatě myslet vůbec nic… Alespoň ne nic zavazujícího. Pokud chce Mysl zažít stav své svobody, nesmí se dále programovat, nesmí k sobě přistupovat s jakýmkoliv předem daným, nastaveným přístupem a očekáváním.

Tím, že Mysl očekává, sebe samu vždy deformuje do podoby. Pak se setkává se Sebou ne jako s PODSTATOU, s ABSOLUTNEM – ale setkává se s tím, co očekávala, že potká. Vidí „Boha“, moře světů, cokoliv. Mysl se vždy potkává přesně v TÉ podobě, v níž samu sebe čeká.

Uvědomte si, že Mysl je Čiré Nic. Není nic elastičtějšího a přizpůsobivějšího samo sobě a vlastním představám o sobě, než toto Nic. Toto nekonečně živoucí, z ničeho nesestávající Ryzí Bytí.

Mysl se PODDÁVÁ všem svým představám o SOBĚ. Je vždy tím, čím chce sama pro sebe být. Pokud chce vaše Mysl DOOPRAVDY poznat čím je, nesmí po sobě nic chtít. Nesmí o sobě nic „předem“ vědět – nesmí si o sobě nic myslet. Nesmí trpět představou, že NĚCO o sobě ví. Že ví, JAKÁ je a ČÍM je.

Mysl nesmí sebe sama dokonce pozorovat ani skrze blánu jakékoliv paměti, chce-li SE uzřít ve své podstatě, protože paměť ji také velice omezuje a vymezuje. Paměť je očekávání, nasměrování. Jste vymezeni nesčetnými modely, vzory a šablonami postojů k sobě… Paměť brání vašemu Vědomí, neboli Základnímu Bytí, poznat se. Deformuje vás v něco jiného než TEĎ jste.

Pokud si myslíte, že něco – cokoliv – o sobě jako o Vědomí „víte“, nemůžete se sejít s PRAVOU Skutečností. Dokud berete NĚCO – je úplně jedno co – za bernou minci, nemůžete potkat Skutečnost.

SKUTEČNOST je zde stále – je přímo ZDE, je blíž než COKOLIV! A zároveň je neuvěřitelně plachá. Každá neupřímnost Mysli k Mysli ji zahání nekonečně daleko.

Sděluji vám to, co možná ještě dnes a v tomto století a možná tisíciletí ještě nemáte slyšet. Patrně byste si měli dál hrát – hrát si na to nebo ono – na šamany, na mimozemšťany, na lidi a duchy. Měli byste si hrát podivné hry na „avátary“ a „nevědomé“… Ale koneckonců – proč vám náhle nezjevit uprostřed tohoto groteskního hemžení Pravdu?

Mluvím k vám NYNÍ jako sama Existence, ne jako nějaké já. Je zde promlouvající bytost, ale to nejsem já. Mluvím-li k vám, mluvím k SOBĚ – to je vše…

Vy zde nejste. Vaše přítomnost je jenom hra. Je zde pouze Existence, neboli absolutní Já. Je zde Jediná Mysl. Není nutné jít „za“ mysl jak říkají vaši myslitelé… STAČÍ poznat Mysl!!! Kdo na vaší planetě ji poznal? Kdo se s Ní – Věčnou – ztotožnil? NIKDY zde nic takového nebylo. Nedošlo k Jejímu skutečnému poznání. Došlo jen k náznakům ztotožnění se s Ní – a to je vše!

Vidím v tomto TEĎ celou vaši takzvanou minulost jako malý předmět na dlani. Milion let je nyní méně než sekunda. Milion let je bezvýznamný. Tím spíše pár tisíc let. Na Zemi bylo už mnoho „civilizací“ a vy, protékaje formami jako voda, jste se opětovně dotýkali vlastního Středu, své Podstaty… Ale nehledejte Osvícení v minulosti, je vždy JEN přítomné! Je vždy nekonečně svěží a mladé.

Žádná moudrost věků neexistuje. Věky neexistují. Je zde jen tato chvíle. Ta vytváří kvůli naší nepozornosti odnože, kterým říkáme minulost nebo budoucnost. Minulost je bezvýznamná. Je to jen špína za nehtem vaší duše.

Teď víte, že se lze probrat ze snění o „mnohých“ – a zakotvit Mysl ve Skutečnosti. Lze dál fanaticky věřit ve HRU. Proč ne? Možnost probudit se je stále zde a bude tu vždycky. Byla zde před sekundou, před milionem let – a za milion let nebo za sekundu tu bude také. Není opravdu proč se bát…

Vše je v dokonalém pořádku – už TEĎ – a VŽDY. Můžeme samozřejmě věřit, že to v pořádku „není“ – a trpět tím. PRAVÉ SKUTEČNOSTI se to ale vůbec netýká.

Já jsem – a tedy myslím. Protože Existence je synonymem Myšlení. Existence je myšlení – a NIC dalšího… Existence je urputné přemýšlení NIČEHO o sobě.

Mohu jako Nic myslet ABSOLUTNĚ – a tedy i BÝT absolutně. A mohu také o sobě jako základní NIC přemýšlet mělce, zmateně – a pak budu člověkem nebo třeba nějakým bohem – a tak podobně…

Buď o sobě NIC přemýšlí JASNĚ – a PAK je takzvaným Absolutnem Vědomí – a nebo o sobě přemýšlí nějak divně, zúženě – a pak je pro sebe jakoby něčím jiným.

NIC se na sebe může dívat přímo nebo oklikou. Dívá-li se přímo, je Absolutním Bytím. A dívá-li se oklikou, je takzvaným relativním bytím. NIC může své postoje k sobě libovolně střídat a měnit.

Co je to já? Je to čiré NIC, které se PRÁVĚ TEĎ během této promluvy snaží dva základní způsoby svého sebe-nahlížení – neboli svého bytí – spojit v JEDEN. Řeknu vám – sobě: je to skutečně královská zábava, tento VĚČNÝ HON na NIC, na sebe sama…

Upoutávám vaši pozornost, abych ji rozpoutal. Ukazuji vám malé, bezvýznamné iluze – šamany, mimozemšťany, jiné světy… A když se na ně vaše pozornost upne, pošlu ji do vroucí pece Prázdnoty. Pošlu ji do TOHO, čím jste…

Přidržuji před vámi pastelově barevné balónky mimozemských lodí, nebo dokonalých světů. Je to jen druh hypnózy – a nic jiného. Ale zatímco je na tyto iluze fixována vaše pozornost, vedu vás k Propasti, na jejímž dně na vás číhá Věčnost – vaše pravá a trvalá Identita. Tak už to Mysl sama se sebou dělá. Tak to je…

Jistě, že je zde vždy nebezpečí, že se necháte nachytat různými triky a do PROPASTI POCHOPENÍ se bohužel – nezřítíte. Bonbóny, určené k přilákání Mysli, která si občas kdoví proč namlouvá, že je malými kosmickým dětmi, MOHOU být do nekonečna žužlány… Ano, TO se samozřejmě může dít. A proč NE?

Ale i pokud podlehnete trikům a nesčetným eskamotérským kouzlům Prázdnoty, budu se snažit odvést vás zpět do toho místa ve vašem JÁ, kde se konečně můžete setkat se SEBOU…

Iluze vždy poznáte podle toho, že si přisvojují důležitost a vážnost. V živné půdě duševní lenosti a v mysli plné strachu z přemýšlení se JAKÉKOLIV iluze rozrůstají v arogantní božstva.

Když pozemšťané poníženě oblizují svá božstva, lepí se na ně po milionech jako mouchy na sladké mucholapky. NEVĚŘIT naprosto v nic! TO je jediné řešení Problému Mysli. Nevěřit ani v geny, v těla, v jakékoliv bohy, v jakékoliv programy! Nevěřit v mistrnou síť iluzí – dokonce ani v SYSTÉM opírající se o energetická centra, „čakry“ – čili specielně zúžené okruhy pozornosti Mysli. Nic existujícího není skutečné.

Energetická centra samozřejmě EXISTUJÍ – a právě proto jsou neskutečná. Existují v totálním Nic, které je Absolutním Vědomím.

Ocitl jsem se v cirkuse a abych mohl oslovit publikum – dělám šaška. JINAK by mě totiž Vědomí v tomto cirkuse vůbec nevzalo na vědomí!

Předstírám organickou bytost, předstírám něco. Jsem pro vás záměrně NĚCO, které žije na Zemi. Upoutat roztěkanou mysl – o TO mi ale JEDINĚ jde! Fixovat ji na něco – a pak ji odvést do NIČEHO.

Osvobodit Mysl z této těsné iluze, kterou si na sebe sama vymyslela, ať už jí říká svět nebo časoprostor nebo já – to je úkol, který mám. A to vyžaduje použití určitých speciálních strategií… Jsem jen šašek v manéži, žonglující před vámi – v různých svých podobách – barevnými míčky. To je vše. Trvá to už staletí, tisíciletí… Ukazuji se vám v podobě Buddhů, mimozemšťanů, svatých – jen abych upoutal vaši pozornost a mohl vám následně ukázat TO, co vám SKUTEČNĚ ukázat chci: to nezměrné, modré, celistvé nebe nad šapitó…

Odvést Mysl do bezpečné vzdálenosti od všech šaškáren – a vypustit ji do zcela otevřeného, nekonečného prostoru – o TO tu jde, o to – a JENOM o tohle.

Pokud je Mysl ochotná o sobě alespoň chvíli hlouběji a jasně uvažovat, okamžitě se naplní nezměrným klidem a blahem… Mým úkolem je VYVÉST Mysl z tohoto virtuálního cirku a pustit ji TAM, kde může ZAČÍT důstojně se zaobírat sama sebou.

Nejde o to přestat se bavit. Jde o to ZAČÍT se DOOPRAVDY bavit!

Mysl si právě teď hraje a ukazuje se mi v podobě vás – lidí. Možná, že sama sobě předstírá, že JAKOBY tenhle virtuální cirkus ještě nechce opustit. Ale ONA ho opustit CHCE! Kdyby skutečně NECHTĚLA, nebyl bych přece teď tady! Nebyl bych TÍM, které teď mluví.

Na lidi si hraje jen část vašeho Vědomí. Tato část řádí a chce se mnou možná zatočit… Jiná, daleko podstatnější část vás samých mě naopak úpěnlivě a opakovaně žádá, abych jí pomohl osvobodit se.

Není zde jediný objektivní důkaz jakékoliv reality. Neexistuje sebemenší skutečný důkaz existence formy, nebo časoprostoru. Není žádný důkaz existence takzvané minulosti, ale ani současnosti. Neexistuje dokonce sebemenší důkaz naší vlastní existence zde a teď. Tak to prostě je – vždy dojdeme jen k tomu, že zde SNAD JE hrající si Mysl.

Když se skutečně pozorně zahledíme na jakoukoliv věc, kterou jsme brali vážně, začne se rozplývat… Když se rozhlédneme naprosto pozorně, vidíme, že okolí zmizí. Zůstane opět jen Mysl. A když se s maximální pozorností díváme na sebe, zjišťujeme, že jsme tu vlastně nikdy nebyli. Kde nic, tu nic – TO je závěr Mysli, která SE pozorně prohlíží.

Každá popsatelná realita je lež. Je to lež, kterou Mysl jen chytrácky ohlupuje samu sebe. Neexistují žádné vesmíry ani planety. Není žádné „někde“. A konečně – neexistujeme ani my. Není zde žádný někdo. TO VŠE je jen dílem mocné obrazotvornosti Mysli.

Popsatelné reality jsou zanedbatelné. Soustřeďujte pozornost Mysli na její ZDROJ – a pochopíte rychle VŠE. Je to jednodušší, než se zdá – v celé své složitosti. Bytí je jen geniálně jednoduchá složitost Ničeho.

Pokud vytrvale a jasně myslíte, vaše pevná realita se začne automaticky rozpadat. Rozpadá se, protože VY se začínáte integrovat, protože VY se zpevňujete. Pokud bdíte, všechny závazné reality nad vámi ztratí veškerou moc – nejste už „zde“ ani jinde. Nejste v „této“ nebo naopak jiné konkrétní situaci. Vaše Mysl odmítá hrát sama se sebou primitivní hry na závazné reality, na časoprostor, na formu. Nejvyšší magií je jasné uvažování.

Neexistuje vyšší siddhi než myšlení. Vy všichni jste vysoká inteligence Ničeho. A tato inteligence je buďto ochotná nechat SE UŽÍVAT nebo NENÍ.

Kosmickou superinteligenci není nutné získávat, MY jsme tato inteligence. Stačí podívat se do SEBE – a je nám jasné, jaké máme možnosti. Svléct se z časoprostoru, prohlédnout tento koncept formy a vyklouznout z něj – to je možné JEN díky jasnému a hlubokému myšlení, které je nejvyšší praxí a jedinou SKUTEČNOU praxí vůbec.

Rozhodnutí Mysli mají absolutní praktický dopad. Myšlení je jediná praxe. To je zřejmě ta nejdůležitější věta ve vesmíru. Pokud ji pochopíte – máte už vlastně teď vyhráno.

Mysl může v sobě samé učinit skutečným cokoliv. Může si myslet, že se stalo to a ono… a nebo se může rozhodnout, že si to myslet nebude. Víře Mysli v to, že se něco stalo, se říká minulost. Bdící Mysl minulost vůbec nepotřebuje, je pro ni zbytečná. Nebdící Mysl je rozporcovaná do nyní a dříve. Mysl nemá minulost – je absolutní přítomností.

Pampa Hermosa 1 – Peru 1999

Během promluvy se Petr i prochází, ale je v transu, nachází se ve stavu kdy hovoří jako Bytostné Jádro částečně ztotožněné skrze vyšší energetická centra s Jedinou Tvůrčí Silou. Petr se nachází v kruhu z kamenů, který zde byl kdysi vytvořen neznámými tvůrci. Soustřeďuje se zde silná energie. Během promluvy dochází rychle ke spontánnímu rozšíření vědomí přítomných, dostavuje se pocit prohřívání těla zevnitř, postupně také pocit lehkosti až jakéhosi odhmotnění těla. Vnímané energetické pole má v tomto případě také zcela zjevný biologický vliv – během promluvy v tomto ohnisku síly došlo během této a další promluvy k neobyčejně rychle ke spontánnímu odstranění i několika vleklých, dlouhodobých tělesných problémů (lupénka, revmatismus…).

Chcete vědět co je to vesmír? Vesmír je tato stříbrná tráva, která se kolem vás vlní ve větru… Tato pampa je vesmír! Vesmír je tvar… Je to tvar mysli. Vesmír je mysl. Vesmír je divadelní představení nesmírné Mysli, která takto – ztvárňováním – báječně baví sebe sama. Vesmír… Můžeš ho vidět jako chladnou prázdnotu, propředenou teplými světelnými krajkami metagalaxií spojených v jakési obří megaklastry… Ale to je jen maska! To je pouhý povrch, jen jiskřící zčeření na hladině čehosi nesmírného.

Bytí je myšlení. Je to neustálé a věčné myšlení Mysli, přemýšlející o sobě samotné. NIC než myšlení tady nikdy nebylo. Co je to Mysl? Je to Nicota, je to ta Nejčistší Energie, je to sám Základ.

Vesmír – chcete-li zrovna věřit, že je, se nachází ve vás a vy jste sama živá Nicota. Vesmír je vždy pouze potenciální možnost Mysli, ne něco závazně existujícího… Vesmír nebyl nikdy doopravdy stvořen a nikdy doopravdy nezanikne. Mysl – Veliká Nicota – se vysmívá sobě samé. Obelstívá se. Samozřejmě že se můžete stát svědky rození nekonečné řady všemožných vesmírů… Vědomí může kolabovat do podoby světů. Jako Mysl můžete klidně vnutit sami sobě iluzi toho, že jste bytosti, které vesmíry záměrně vytvářejí, nebo naopak ruší. Mysl se nikdy nepřestane bavit! Ale doopravdy tady nic není! Je zde JEN Mysl – a ta jsme takzvaní my!

S jakou noblesou se teď baví toto Nesmírné Vědomí! Právě teď samo sebe nechává skrze mne současně věřit i nevěřit, že stébla trávy se vlní ve větru… Je to úchvatné, celá tato situace.

Mohu se s TÍM do jisté míry ztotožnit… “Já” je do TOHO zcela absorbováno a to, čím pak jsem, se může rozpínat nekonečně dlouho a nekonečně daleko… Pak jsem něco, co v sobě a ze sebe může vytvořit cokoliv. Vzniká ve mně nekonečně mnoho vesmírů naplněných nekonečným množstvím libovolných forem a tvarů… Vesmír je to nejmenší, co mohu v sobě zrealizovat. Nicota může prožít cokoliv. Někdy se TO rozhodne sebe sama láskyplně poškádlit – a vytvoří to v sobě jednoduše všechny myslitelné prožitky libovolných já… Existence je pohyb vědomí. A přesto jsou všechny pohyby vědomí které existují pro onu Absolutní Nicotu v její Podstatě právě tak nevýznamné, jako skok tohoto sarančete z jednoho stébla trávy na druhé…

Je zde jen Příze Mysli a ta prorůstá sama sebou… Každé já je tato příze, tato průzračná vlákna Věčného Vědomí, která se proplétají a uplétají jak každé tělo, tak i každé individualizované vědomí. Vše jsou jen zářící fraktálová vlákna. Nyní se mohu jako TO uvědomovat skrze rostlinná těla všude kolem… Jsem atomová mřížka skály, po níž se plazím – tvořím ze sebe přitom tunely kořenů a oddenků… Jsem Jediná a Nekonečně Živá Energie, která se zdánlivě rozpadá do třpytících se částic, které se kondenzují do bilionů lehoučkých kvantových pulsujících shluků a systémů. Z těchto systémů vznikají vlákna reality. Tato vlákna se neustále splétají navzájem dohromady na základě milionů receptů a tak ve mně spontánně, na nesčetných úrovních takzvané hmotnosti vznikají celé živé světy, nejrůznější bytosti a tvary… Mohu být v jednu chvíli VŠECHNO, protože jsem Mysl… Mysl je nekonečně lehká ale zároveň i nekonečně pevná a vůči sobě samé neoblomná substance… Pociťuji, jak se v průběhu milionů let, které jsou sekundou, zplošťuji do listů a rozlévám se do nádherných mandal květů. Prožívám smysl své geometrie skrz každý tvar – skrz aerodynamickou hlavu letícího ptáka, skrz lidské tělo, skrz každé existující květenství, skrz spár nořící se do masa, skrz spirálu galaxie… Geometrie je základní myšlení Živé Energie. Tvary jsou jen vyjádřením citů Vědomí. Tvary jsou symboly Mysli. Vědomí se rozchlipuje pohlavními jícny, květy, otevírá na sebe své tlamy, dotýká se samo sebe miliardou rtů… Není zde nic kromě Základní Síly, je jedno, jak ji pojmenujete – zda jí říkáte ALLAH nebo NIC nebo ENERGIE – tato síla se nedá zavřít do slova. Je to Absolutní Přítomnost, která je nejhlubším Jádrem každého z nás. Je Jádrem našeho Jádra, je Epicentrem Středu… Každý jsme jen a jen TATO SÍLA a ničím jiným ani nemůžeme být. Ale neuvědomujeme si to, protože Síla se dobře namaskovala a dobře hraje svou Hru… Letící pták je tou Silou, zářící pampa je tou Silou, vznosné kaktusy jsou tou Silou. Nic kromě Veliké Síly, co si hraje, zde není. Puma, která teď číhá na kořist asi 20 km odtud je tou Silou a lama, kterou za 4 dny roztrhá je tou Silou. Když zakotvíte své individuální vědomí na delší dobu v temeni lebky, tak TO zažijete. Není to nesnadné, ale je to ve vašem světě v tomto čase ještě poněkud neobvyklé. Ale jasně vidím dobu, kdy budete individui a přesto budete mít přístup k Ní – k Jediné Síle, k tomuto živému Základnímu Vědomí. Není možné nesetkat se s ním, pokud proniknete o něco hlouběji do sebe. To je jako rozříznout pomeranč a vyhnout se šťávě uvnitř…

Nad korunním centrem v temeni jsou další silná centra… Dnes ještě nejsou objevená, ale šamani je znali už před tisíciletími. Právě TADY, v tomto místě, kde jsme teď, došlo opakovaně k dosažení hlubokého vhledu skrze tato centra. Už před mnoha tisíci lety zde, v této pampě došlo ke stejnému průniku do Živé Podstaty všech věcí a bytostí jako nyní… Čím vyšší centrum použijete, tím více se dokážete ztotožnit s Jedinou – s Nicotou, neboli Sílou… Již skrze centrum v temeni lebky zažijete za příznivých okolností záblesky tohoto ztotožnění – cítíte, že mezi vámi a Jí není ve skutečnosti rozdíl… To je pouhý začátek velkého dobrodružství Návratu k Sobě. Zapamatujte si, že Návratem nikdy nemůžete sebe sama ztratit, pouze získat. Síla vás nezničí, rozmetá jen vaše domnělé, neexistující limity. Rozmetá virtuální hru ve vás – ale i to učiní velmi šetrně, tak, že hra zůstane vlastně paradoxně ušetřena viditelného zásahu. Kontakt se Základní Silou je nejhlubší formou sebe-poznání, sebe-odhalení. Nic jiného to není. Není to mystika, je to jen Život. Život je mnohem víc, než si představujeme, že je. Jediné, co zde a kdykoliv děláme je to, že se zabýváme Životem. Jsme Život, který se zabývá sám sebou. V těchto minutách se zabývá sám sebou patrně o něco intenzivněji, než jindy, ale ve skutečnosti se zabývá sám sebou velmi intenzivně po miliony let… Neexistuje žádná hranice mezi námi a lovící pumou, nebo pasoucím se stádem lam. Neexistuje žádná dělící čára mezi námi a středem galaxie, nebo Středem Bytí jako takovým. My jsme modifikovaný Střed Bytí. Lze si to uvědomovat, dokonce permanetně – a nebo to lze občas prožívat skrze intenzívní vnory do svého nitra. Století za stoletím se budete stále víc ztotožňovat se svojí Podstatou. Takový je směr vašeho vývoje a nedá se to žádným způsobem změnit. Tak, jako Vědomí vylezlo z moře, změnilo ploutve v nohy a vztyčilo se, tak se postupně vnoří samo do sebe a ztotožní se se svým Kosmickým Majestátem. Bude to ještě trvat pár set nebo i tisíc let, ale na tom nezáleží. Směr je jasně daný.

(Během této promluvy se poprvé v tomto místě síly náhle asi 500m nad Petr a jeho skupinou objevily planoucí světelné koule, připomínající plazmatické útvary.)

Jediné opravdové války, které jsou v kosmu vedeny, jsou filosofické války. Existují světy nadřazené těm hmotným. Hmotné kosmické systémy jsou druhotně odvozené z vyšších druhů reality. Vaše energetická centra jsou jako vstupní brány do fyzické reality. Ale existují i kolektivní obří energetická centra, brány mezi světy, skrze které jsou fyzické reality generovány z jemné torsionové pěny naplňující vyšší úrovně. Vesmír je něco, co je navrženo a udržováno v realitě torsionovým superpočítačem, který udržuje v chodu i vaše energetická centra – a vy udržujete v chodu zpětně tento superpočítač… Zní to možná podivně, ale právě tak tomu je… Realita je věc DUCHA. Z určité hladiny vypadá tento vesmír jako virtuální pseudosvět. Trojrozměrných vesmírů lze vyrobit neskutečné spousty. Nač jsou vesmíry vyráběny? Zkoušejí se v nich v praxi dopady různých filosofií a postojů Vědomí. Myšlení je jedinou závaznou realitou. Jako takzvané duše se ocitáte v pseudosvětech s lineárně plynoucím časem, ale pocházíte ze zcela jiného druhu Reality. Fyzické systémy jsou výjimečné, svojí rafinovanou stavbou úmyslně zbržďují pozorovatelné účinky myšlení, takže se jejich obyvatelům může mylně zdát, že podoba reality nezávisí na druhu myšlení. Všude jinde jsou účinky myšlenek okamžitě patrné… Fyzické vesmíry jsou trenažery Ducha. Představují úžasný vynález. Existuje ale více kosmických přístupů k využívání hmotných systémů. Z fyzické existence můžete vytěžit to nejlepší i to nejhorší. V zásadě je to ale skvělá možnost. Bez ní by bylo vaše vědomí ochuzeno. Pocházíte ze světů, ve kterých jsou myšlenky jedinou hmotou, jediným prostorem a jediným časem. A současně jsou zde ale i něčím nesrovnatelně skutečnějším.

Silové místo Hermosa 3 – Peru 1999

Skrze Petra promlouvají mimozemské entity, během promluvy byly účastníky pozorovány na obloze manévry světelných koulí (jako už mnohokrát během transových stavů Petr na silových místech). Během této promluvy došlo k silným pocitům „rozředění těla“ u většiny účastníků a následně ke spontánnímu odstranění zdravotních obtíží některých z nich.

Vaše realita je jako dřevěná bedna. Rýhy na stěnách této bedny považujete za svůj svět. Škvírami prosvítá světlo. Ale tato bedna se brzy rozpadne. To bude „konec“ vašeho světa. Bude to konec omezení. Nad vašimi městy se v současné době objevují stovky světelných plavidel, které se do vaší reality vnořily z jiných dimenzí. Není to žádný počátek kosmické invaze. My k vám nepřicházíme, to vy vcházíte do naší verze reality! Vibrujete o něco rychleji a PROTO nás začínáte vnímat! Byli jsme tu vždy. Vnikáme do vaší reality nikoliv proto, že by nás bavilo strašit vás svými multidimenzionálními „ohnivými vozy“, které vystupují z vašich hor a objevují se náhle nad silovými místy. Jsme k vám jednoduše vtahováni. Začali jste vibrovat rychleji. A Vesmírná Mysl je tedy připravena rozlousknout váš časoprostorový skanzen. Asi jste si povšimli, že vaše skutečnost už není tak pevná, jako bývala. Solidní kobka vaší reality se zdá dnes být spíše vyrobena z překližky. Dost možná se brzy stěny vaší lidské reality ztenčí tak, že se celá ta bedna stlučená z rámců a psychických kódů jednoduše rozpadne.

Pampa kolem vás, vzdušný oceán s oblaky, hory… Tyto prostorové obrazy jsou kosmickou grafikou, jsou typem uměleckého díla. Vaše „inkarnace“ jak tomu říkáte, jsou právě tak UMĚLECKÝMI DÍLY Vědomí. Jsou to výtvory patetické i pitoreskní a zdobí výstavní vitríny vesmíru. Sami víte, že vaše životy vždy něco nějak sdělují. Vesmír jako by si skrze vás prohlížel své slabé a silné stránky. Zároveň jste rovnocenní hráči s Absolutnem. Božská Inteligence se nemůže uspokojit výtvorem, který je pouhým strojem na splňování rozkazů. Inteligence potřebuje jinou inteligenci.

Bytí je hledání sebe sama. Jste výběžkem Věčnosti. Doplňujete navzájem jeden druhým rovnovážný stav Mysli v určité fázi jejího sebehledání – to je základním smyslem vašeho bytí. Existují bytosti, které vám pomáhají modelovat skrze váš energetický systém VAŠE BYTÍ a pomáhají vám určovat svoji identitu. Vesmír představuje zkušenostní rámec. V Bytí existuje mnoho frekvencí. Bytí není jednoznačné. Existují jakási vibrační těžiště metaprostoru, který je Vědomím. Můžete si je představit jako uzlové body SÍTĚ TRANSVĚDOMÍ. Vaše energetická centra jsou přijímač i vysílač. Mohou se vylaďovat na různé stanice, na různá těžiště reality. Na základě vyladění pak do sebe můžete vtahovat určitou vibraci, určitý prefabrikát reality.

Vědomí je továrna na skutečnost produkující holografické děje vašich životů. Bytí je mohutný Celek. Tvoříme se nepřetržitě všichni navzájem. Neexistuje zde žádný začátek, žádný prvotní stvořitel, žádný cíl a žádný konec. Dobře si zapamatujte toto sdělení, možná jste za posledních několik tisíc let od nás neobdrželi zprávu, která by byla pro vás důležitější. Vesmír je HRA. Opakujeme to znova a znova, abychom ve vás roznítili božský zájem o vaši Podstatu. Nejdůležitější je pro vás pochopit to, jak je vaše vnímání a prožívání spojeno s vaším vědomím. Například vaše duše jsou schopné po opuštění těla v astrální oblasti vnímat jenom to, co samy sobě vnímat dovolí. Každá bytost je napojená na nějakou archetypální strukturu, kterou v sobě preferuje. Není výjimkou, že v astrálním světě si mnohé dříve lidské bytosti vytvářejí v podstatě duplikáty své hrubohmotné zkušenosti. Všechno závisí na symbolice, kterou daná bytost používá. Každý mimo tělo vidí jenom tolik, kolik mu dovoluje stav jeho vědomí. V astrálu se můžete cítit velmi podobně jako ve fyzickém světě, pokud lpíte na představě hmoty. Všichni zde obývají stejné energetické pole. Ale rozdělují si toto pole do různých sektorů – do různých vibračních hladin – a to jen na základě toho, jak sami vibrují. Každý zde zachycuje jen ty vibrace, jejichž kmitočet sám produkuje. Proto – i když je to jen mentální projekce – zde také mohou skupiny bytostí vnímat TOTÉŽ. Časem si uvědomujeme, že i fyzický svět je v podstatě podobně tvořená myšlenková konstrukce. Pokud chceme popisovat okolní vesmír, musíme vždy pochopit, že jeho podoba vychází ze stanoviště, z něhož je pozorován.

Pozorovacím stanovištěm je vždy naše vědomí. Do jaké míry poznáme sebe, do takové míry je pravdivý náš popis světa. Prostor lze plně poznat jen poznáním toho, kdo ho vnímá.

(Pauza, během které „UFO“ vytvořila nad náhorní plošinou na pár minut stabilní formaci podobnou kříži.)

Nechci úmyslně vcházet do hlubšího transu, protože kdybych jen o trochu víc zvýšil průtočnost energie nesoucí informace, stal by se můj projev na verbální rovině nesrozumitelný. Je důležité vtáhnout do procesu Probouzení se CO NEJVÍCE lidských bytostí na Zemi. Ve vás a skrze vás se integruje sám Kosmický Život. Probouzení bude probíhat ve více krocích. Především je bezpodmínečně nutné, abyste porozuměli tomu, že nejste JEN lidé – že jste především DUŠE, tedy Bytostná Jádra. Pak pochopíte, že tvoření a percepce je totéž. Vy jste ve své podstatě živý oceán, který sám sebe na sebe upozorňuje více způsoby… Je vám blízká archetypální vize Oceánu, nebo Světla.

Zabydlili jste se v myšlenkové konstrukci, které říkáte „člověk“. Vyvinuli jste v sobě soubor mentálních sít, skrz která k sobě necháváte plynout Energii Skutečnosti. Tato síta podstatně změní své uspořádání. Brzy předefinujete sebe sama. Nejste ve skutečnosti ani světlo, ani oceán, jste jednoduše Vědomí. Je jedno, jako co teď právě vypadáte. Můžete vypadat jako lidé, pole energie, nebo něco jiného. Každý z vás je kosmická jednotka vnímání, která se může kdykoliv rozrůst do libovolných forem na základě toho, jak promění své přístupy k sobě. Vaše konkrétní lidské tvary jsou jen vaším sebeklamem. Jste elastičtí a měnliví. Nevíte o tom, ale je to skutečně tak… Teď vnímáte nejostřeji z celého vesmíru krajinu, stromy, svá těla, města a podobně. TOTO je teď pro vás nejdůležitější vesmír. Ale způsoby pozorování reality se budou měnit, některé formy SEBENAHLÍŽENÍ budou opuštěny a zapomenuty a budou vyvinuty jiné. Bude pro vás běžné navštěvovat paralelní reality a nastoupí takové formy bytí, pro které dnes nemáte žádný verbální výraz.

Každý vidí jen tolik, kolik mu dovoluje jeho stav vědomí. Můžete stát vedle obří kosmické lodi, a neuvidíte ji. Proč? Loď může být konstrukcí, patřící do jiné reality, do reality v níž se mysl projevuje jinak. Ve vesmíru neexistuje vzdálenost. Pozorovatelé si tvoří vzdálenost svým postojem, svým myšlením. Vzdálenost je výmysl mysli. Všichni jsme TAM, kam zaměříme svoji pozornost. Vaším pozorovacím stanovištěm v bytí je stav vašeho vědomí. Váš stav vědomí je do určité míry kolektivním stavem. Proto jste jakoby ve stejném místě, na Zemi. Jste zabořeni jeden do druhého, jako byste tvořili těsný shluk duší. Přesto každý vidíte alespoň poněkud jiný svět. Každý obýváte trochu jinou skutečnost.

Budoucí stav vašeho vědomí vám umožní volbu osobního časoprostoru. Nepůjde jen o to objevovat nové světy, půjde o to je v sobě vědomě VYTVOŘIT. Člověk se naivně domnívá, že existuje nějaká vnější skutečnost. Domnívá se, že tato skutečnost musí být právě taková, jakou ji vnímá a že ji nelze zásadně změnit. Je to omyl. Pokoušíme se do vaší reality propašovat manuál k užívání sebe sama. Ale předtím, než ho budete schopni používat musíte alespoň částečně pochopit, CO jste… Máte schopnost se teleportovat silou své vůle, máte možnost vcházet do paralelních časoprostorů. Můžete žít v hyperprostoru mezi prostory. Ale musíte si uvědomit čím jste.

Poušť Atacama – Chile 2000

Tomu kusu hmoty, na kterém teď jsme, říkají lidé “jihoamerická pevnina”, tomuto písku v němž stojíme říkají “poušť Atacama”. Ve skutečnosti se teď nacházíme v extázi Bytí uprostřed Ničeho. Jsme částí vášnivého souboje Mysli s ní samou – souboje, který je předstíraný, asi jako bojová hra dětí, nebo milenců – ale zároveň je velice vážně prožíván. Vše zrcadlí a vyjadřuje ideu tohoto Velkého Souboje – například hmota útesů rozedraná průzračnou vodní masou do nádherných podob, do podob, které nás uchvacují svými tvary… Bytí, jehož jsme součástí, je násilí, které vede ke kráse a extázi. Zapomeňte na neslané nemastné řeči omílající mýtus o nalézání míru. Zapomeňte na skazky o harmonii a klidu a na jiné pohádky pro všechny ustrašené, pro všechny, co chtějí usnout a spát… Bytí je tavící pec Nicoty, strašná a nádherná. Ano, Bytí je všezahrnující a kromě Věčného Boje obsahuje i cosi, jako Věčný Mír – ale kdyby kdokoli toužící po lidském míru zahlédl jen cípeček TOHOTO Míru, roztaví se hrůzou… Bytí je nelítostné samo k sobě a MY jsme toto bytí! To je třeba si uvědomit. Existence je Absolutní Smrt a Absolutní Extáze. Je to Oceán Vědomí zkoumající sebe sama způsoby tak odvážnými, že vám z toho běhá mráz po zádech. Je nutné to pochopit a přestat se bát. Nejde o žádný mír ani klid. Jde jen o Poznání.

Budeme mluvit o vaší planetě. Víte, jak vypadá váš erb – erb vaší planety? Je to otevírající se ženské pohlaví porostlé trny. Je to symbol – a současně je to i ona sama – veškerá suma Mysli, hrající si v tuto chvíli na lidstvo a na Zemi.

Země je samiččí planeta. Země – to jsou průzračné rozchlipující se samiččí genitálie – ovšem hustě porostlé ostrými ostny… Ano, právě skrze tuto formu Vesmír geniální uměleckou zkratkou vyjádřil všechno, co o sobě Země a jiní o Zemi potřebují vědět. Mysl, která tvoří vesmíry, je sama o sobě Ženská Mysl. Bůh Stvořitel je samiččí bytost a samiččí bytostí zůstává i když se zároveň velice ráda – s ženskou touhou po převlecích a po hraní role – maskuje, třeba aby se vydávala za muže. Země je geniální výtvor této Ženské Mysli. Země je jedinečná schopností nabídnout utrpení. Kosmický samiččí výtvor jménem Země se sice neustále svůdně a toužebně rozchlipuje, ale zároveň je posázen ostrými trny. Trny zraňují Zemi samotnou, protože kvůli nim zůstává nenaplněná a tedy neuspokojená a hladová. Trny zraňují i „toho druhého“ – tedy Vědomí, které ve svém opačném aspektu touží vstoupit do hmoty shora z inkarnačních důvodů a ve snaze spojit se s ní v Jedno. Duch vstupující do Země se o trny doslova trhá na kusy. Přesto je Zemí mocně váben, je vtahován do jejího lůna – v miliardách svých lidských vtělení… Země – to jsou kosmické samiččí genitálie s ostny. V tomto velmi mocném symbolu nehledejte jen nějaké obrazné vyjádření bolestných pozemských vztahů mezi muži a ženami. TO je v něm samozřejmě vyjádřeno také, protože ten znak vyjadřuje stav vědomí, který generuje veškerou pozemskou zkušenost. Tento symbol vyjadřuje tu nejhlubší podstatu situace, v níž se Mysl, považující se za lidstvo – a za cokoliv, co má vztah k tomuto konkrétnímu světu – nachází… Naprosto všechny vztahy, které jsou na Zemi dnes vytvářeny, lze vyjádřit za pomoci tohoto jediného oživlého znaku. Tímto znakem je odhalen onen typicky pozemsky zoufalý vztah, který Mysl sama k sobě na Zemi zaujímá. Je jedno, zda se díváte na povrch Země skrz masku představující takzvaného muže, nebo skrz masku ženy. To je jen drobný detail vaší pozemské zkušenosti. Máte hororově erotický kosmický erb… Mysl, hrající si na muže, nebo ženu, touží někoho do sebe přijmout – ale pro jistotu přijímá vždy jako past… Mysl, hrající si na člověka, prahne po dotecích kosmu – ale současně se jich také strašně bojí a zuřivě se jim brání. Toužíte se vtělovat, ale čeká vás utrpení. Ženské pohlaví, dokořán toužebně rozchlípené, ale celé hustě porostlé těmi nejostřejšími bolestivě bodavými hroty je pro Vesmír naprosto jednoznačným erbem vaší planety. Jestli se vám podaří sjednotit se pod jedinou vládou Země, můžete si vyšít tento znak na svůj prapor a ukazovat ho na stěnách svých kosmických plavidel. Každý vás hned pozná…

Z transcendentního pohledu jste připevněni k takzvané planetě Zemi jen proto, abyste mohli uskutečnit zvláštní sebepoznávací meditaci. Vy tuto meditaci nazýváte lidský život. Lidský život je HRA – stejně jako všechno ostatní. Jste Energie Mysli, která sama sebe umístila do těsného rámce vtělovací pozemské hry. Chtěla se o sobě něco podstatného dozvědět – a proto vymyslela tuto hru a sama sebe do ní také umístila. O tom jediném to je…

Nač je zde nějaká planeta? Nač vznikají takzvané živočišné druhy? Nic jiného, než Mysl, nepotřebuje vyvíjet formy. Vy se teď nacházíte v této vše vytvářející a vše obsahující Mysli – a zároveň JSTE touto Myslí. Tento svět je meditací Mysli.

Disponujete lidskými těly. Lidské tělo je vrcholně lakonické a přitom všeobsažné vyjádření záměrů Mysli. Mysl vytvořila uhrančivě dokonalé masky – vaše lidské podoby – a nasadila je sama sobě. Člověk je magicky silná meditační pomůcka. Nejste těly v žádném případě ohraničení. Vaše možnosti se pomocí těl naopak rozšiřují. Je iluzí se domnívat, že vás vaše inkarnace omezují. Vždy je rozhodující způsob nazírání Mysli na hmotu a na tvar. Lidské tělo pro vás může být drobná, fantastická hračka, do níž jste částí sebe vnořeni jako do ulity. Může být i vaším biologickým žalářem. Záleží na interpretaci situace, v níž se nacházíte. Právě teď například nemá moje Mysl zájem soustředit se příliš na tělo a proto ho vidí tam hluboko dole pod sebou na skalním útesu… jak sedí mezi vámi a mluví. Ale zároveň ho na dálku ovládá, může pohybovat jeho ústy, rukama, prsty… Tělo moji Mysl neomezuje. Mluvím s vámi a přitom se vznáším stále výš a stále víc se rozpínám… V tomto stavu částečné odpoutanosti vámi prostupuje nepopsatelná blaženost a vy cítíte, že můžete být zajedno se Vševědoucím Světlem. Ocitáte se v průzračném prostoru bez prostoru, v nepopsatelném Území Všech a Nikoho, které je bez začátku a konce… Sami jste tímto živým, sebe sama si uvědomujícím prostorem. Nejste omezeni svými formami. Skutečně ne. Jde jen o to změnit POSTOJ ke svým formám… Vaše formy jsou božské hračky, které slouží k rozšíření spektra vašich prožitků.

Teď je kolem mě množství takzvaně energetických bytostí, které sledují, co se děje… Samozřejmě mají zájem o to, aby se Země vyvíjela a dosáhla vyššího stavu existence. Zemi je třeba zachránit před ní samotnou. Země je shluk Mysli. Je to jen oblak Mysli trýznící zoufale sebe sama… Země je měnlivý oblak průzračné Mysli a na místě, kde se nám zdá, že je hmota, vře Světlo…

Teď se ocitám v uhlově černém prostoru, ve kterém se rýsuje erb planety Země. Přibližuji se k erbu – je jako pod vysokým napětím, je to symbol i skutečnost a je naplněn obrovskou silou. Vím, že čerpá svoji sílu z určitého postoje, z určitého druhu cítění a myšlení koncentrovaného ve hmotě a v prostoru celé planety. Je to vlastně výraz jakési kosmické filosofie, výraz zvláštního postoje Mysli k sobě samé… Energie tohoto postoje se teď přede mnou jakoby zkonkretizovala do svého univerzálního symbolického znaku. Je obrovský… Vyčnívá přede mnou z nicoty jako gigantická vesmírná hora… Letím nad ním… „Zbav ji ostnů“ – říkají Bytosti. Vím, že jsou to ostny strachu. A tedy agrese… „Zbav ji ostnů nedůvěry k Bytí, nedůvěry k Podstatě“ – říkají Bytosti. Pochopte – právě O TOMHLE je celý váš svět, celá vaše realita. TOHLE je klíčový symbol všeho, co ŽIJETE! Teď jsem zde mezi vámi v tomto malém organickém těle a současně jsem velmi daleko, jsem v místě, kde se ve vyšší verzi reality zhmotňují přání a tendence celého lidstva. Když zde s něčím posunete, něco změníte – změníte celé lidstvo, podobu lidské civilizace. Potřebujete k tomu nevýslovně mnoho energie.

V současnosti se děje v lidském skupinovém vědomí něco zásadního. Každý na Zemi to nepřímo musí vnímat. Vesmír pracuje s vaším vědomím ve dne i v noci. Neděje se to jen skrze obtížnou komunikaci s takzvanými lidmi, což jsou vaše vnější části, ale i skrze místa, kde se shromažďuje vaše kolektivní podvědomá mysl. Nejste jen mysl zahalená těly a egy. Existujete paralelně jako energetická pole i v jiných dimenzích. Lze působit na celé lidstvo aniž o tom lidská část vůbec ví. Lze působit přímo na vaši kolektivní duši. To, co se nyní odehrává, je hluboká kosmická mentální magie. To, co teď probíhá je ritualizovaný souboj dvou opačných kosmických záměrů vědomí. Je zde záměr stáhnout se do sebe, uzavřít se, obrnit se… A je zde záměr rozprostřít se, rozvinout se, expandovat všemi směry a spojit se s Věčností, s Bohem, s Absolutnem…

Existuje rovina velmi živých vizí a tyto vize jsou v podstatě skutečnější, než hmotné objekty. Tyto vize jsou jakési myšlenkové formy, jsou to vždy vůlí nabité mocné myšlenky. Tyto myšlenky ovládají miliony lidí naráz, udržují pod kontrolou celou planetu a procesy, které na ní probíhají. Pokud zasáhnete do uspořádání těchto vizí, změníte Zemi. Tyto vize vznikají díky kolektivnímu výronu mentální energie lidstva a v určité úrovni či vrstvě bytí se jednoduše zhmotňují. Doslova zde obživnou, stávají se „bytostmi“… Některé takové formy jsou obrovské, jiné menší. Rozměry jak je známe z fyzického světa zde nemají platnost, ale velikost mentálních objektů může metaforicky vyjadřovat vzájemné vztahy těchto jsoucen mezi sebou. Poměrná velikost objektů je zde určena pouze tím, jaký z těchto objektů je v danou chvíli energeticky silnější. To, co považujeme za symboly se zde stává živými a jistým způsobem vědomými bytostmi. Obří ženské pohlaví porostlé ostrými ostny je v tomto smyslu jednoznačným kosmickým symbolem nyní převládajícího sklonu pozemského vědomí. Lidstvo je masa vědomí, které ze sebe dělá trpící, izolovanou a nenaplněnou kolektivní bytost. Tato bytost ale zároveň sama zraňuje. Ze strachu před svým naplněním vyvíjí prostředky, které tomuto naplnění a spojení se s Božskou Podstatou brání… Země zůstává hladová a nenaplněná, cítí svoji opuštěnost a izolaci, ale nic ji zároveň nedokáže přimět ke změně jejího postoje…

Poušť Ica – Peru 2000

Petr se během promluvy aktivně pohybuje, prochází se po poušti, ale je v transu.

Jde o to uvědomit si situaci, v níž se nacházíte. Jste Vědomí. V nejvyšších centrech jste Jediné Vědomí. Skrze jistá vysoká centra jste se individualizovali a stali jste se tedy individualizovanými verzemi Vědomí. Jste to, čemu se říká duše. Vše kolem vás je mentální povahy. Tyto hory, hvězdy… Pokud se vaše vibrace zrychlí, musíte si při pohledu na tyto hory nebo hvězdy uvědomovat, že pozoruje pouhé pohyby Vědomí. Vůbec všechno, co se děje, je to, že Mysl pozoruje Mysl. Nic jiného se nikdy nedělo. Pokud více aktivizujete svá vyšší energetická centra, budete schopni uvědomovat si Realitu jaká je – a to neustále… Normálně vnímající bytost není možné nachytat na iluzi existence hmoty. V podstatě jen bytost nacházející se ve velmi alterovaném stavu vědomí může v tomto Bytí doopravdy uvěřit, že hmota je skutečná. Vědomí bytosti musí být v tomto Bytí velmi změněno, aby bytost mohla žít na Zemi jako člověk a nepřišlo jí to divné. Bytost musí mít zablokovanou schopnost přirozeně analyzovat, aby bez výhrad akceptovala tak očividné absurdity, jako je hmota, lidský život, své narození, stárnutí nebo smrt. Jen bytost trpící amnézií může bez výhrad existovat v podobě takzvaného člověka. Vy nejste lidé. Jste duše. Do tohoto systému reality vcházejí bytosti, které si uvědomují realitu. Jsou to probouzeči. V podmínkách tohoto systému pseudoreality je ale těžké pracovat. Probouzeči jsou zde považováni za lovnou zvěř. Obyvatelé iluze je například ukřižují a jejich sdělení poté obrátí docela naruby. Nebo je zneškodní nějakým jiným způsobem, který odpovídá „duchu doby“. Lidé jsou šílení. Takzvaná planeta Země je místo, kde se šílené kosmické bytosti, považující se za lidi, posměšně chechtají každému, kdo nezapomněl na Realitu. Je to unikátně dekadentní prostředí, kde bytosti vyhlásily šílenství za normu. Napojením na fyzické tělo se vaše já skryje pod silné vrstvy zvířecích mentálních reflexů. Zapomenete, kdo jste. Stáváte se zajatci mocných zvířecích pravzorů chování, které v kombinaci s energií vaší duše vytvoří „lidské osobnosti“, s nimiž se na Zemi ztotožňujete. Jste vystaveni vlivu řady parazitních kódů, kódy biologických nutností počínaje a kódy náboženských věrouk a lidských ideologií konče. Je to v pořádku – právě TO jste přišli na Zemi zažít. Člověk je virtuální klec, v níž je uvězněna bytost, kterou skutečně jste. Energie, ztuhlá do podoby takzvaného mužského nebo ženského těla zakrývá vaši osobnost.

(Pauza, Petr usedá do písku, řeč se zpomaluje a tón jeho hlasu se výrazně mění.)

Je zde jen jedno Vědomí – a to, ať dělá cokoliv, nedělá nic jiného, než že medituje. Všechny vesmírné objekty jsou pouze meditačními pomůckami Vědomí.

Mysl se může na každý svůj projev podívat z nepřeberného množství úhlů pohledu… Když se ukotvíte v nejvyšších centrech, je vám rázem jasné, že všechno se děje JEN v Mysli a že se to děje TEĎ. Nejpodivnější ze všeho je, že se vůbec něco děje. Vše je jen pohyb Ničeho. Doopravdy je bytí vysvětlitelné jen v povrchním smyslu. V nejhlubším smyslu zůstává nevysvětlitelné, protože jeho zdroj je nevysvětlitelný. Podstata nemá žádné vysvětlení. V kontaktu s Podstatou nelze nic tvrdit. Věci se dějí a neděje se nic. Takto vnímáte existenci skrze vyšší centra. Všechno, co se může dít, se děje. Děje se to zároveň, v nekonečně dlouhém okamžiku přítomnosti.

Je zajímavé, že na Bytí není vůbec nic starého… Jakákoliv takzvaná starobylost Bytí je vždy jen naše iluze. Bytí je věčně nové. Bytí je skutečně Věčné Teď. Toto TEĎ je Absolutní Začátek. Bytí lze popsat jako permanentní absolutní Počátek Všeho. Bytí je doslova věčné začínání. Bytí je věčně mladý Totální Začátek všeho myslitelného. Veškerá „starobylost“ je hříčkou vědomí a je v nás tvořena právě teď.

Žijeme na Začátku. Nic jiného, než tento absolutní Začátek tu není… Můžeme si vymýšlet, že je tu „čas“, nebo to, čemu říkáme minulost. Ale libovolný konkrétní projev Bytí – třeba takzvaný vesmír – je v každém okamžiku kdy ho vnímáme zcela nový. V každém následujícím okamžiku je znova složen z částic Ničeho přímo v naší mysli. Je doslova znova vytvořen. Je bleskově sestaven do své současné podoby, je zcela komplexně vypěstován ze svých absolutních základů. Mysl doopravdy nepotřebuje žádný čas k vytvoření čehokoliv. Bytí je věčná novost. Letité nánosy prachu na ztrouchnivělých prastarých knihách, dinosauří kosti, prastaré tradice – to vše jsme si vymysleli doslova teď. Vznik vesmíru je každodenní záležitost. Čas je věcí rafinované imaginace a rodí se v nás z permanentního TEĎ.

Co bylo dřív – tato planeta, nebo ty? Považuješ-li se za panáka z organické hmoty, pak jsou pro tebe miliony let staré hory velice starobylé… Pokud si jen trošku – byť i velmi neúplně – uvědomíš co jsi, chápeš okamžitě, že i miliardy let jsou ve skutečnosti jen „zlomkem sekundy“ tvého bytí… Ve vyšších centrech pochopíš, že jsi to byl ty sám, kdo s ostatními vesmírnými hráči na konkrétní projevy před docela malou chvílí vymyslel celou tuto planetu, Slunce, tento typ vesmíru… Pokud v sobě jako Mysl najdeš odvahu si opravdu vzpomenout, naráz bez sebemenších pochyb víš, že VŠE – včetně iluze takzvaného času – vzniká právě teď, teď a tady v tobě…

Jen nicotně malá část TEBE je biosociální součástkou lidstva. Na planetě Zemi se inkarnuje tvůj výstupek. To, čemu tě naučili říkat osobnost, je pouze určitá verze tvého já, které je mnohem dokonalejší, než jakákoliv lidská bytost. Můžeš pochopit svoji osobnost jako svůj výčnělek, vtáhnout ji do sebe a trvat dál s vědomím své nesmrtelnosti. To, čemu tě naučili říkat osobnost, může ještě během tvého lidského života splynout s tvým daleko, daleko skutečnějším já… „Vesmír“ je složitý systém, který ti doopravdy zviditelňuje tvé vlastní představy o tom, čím jsi nebo čím můžeš být. Lidská těla jsou pouhá energie, která krystalizuje skrz tvá spodní energetická centra do určité podoby. Jste schopni učinit své hmotné formy zcela průzračnými. Pokud se silně soustředíte do svého nitra, začne se vaše hmotné tělo rozpouštět. Vaše lebky jsou náhle jen lehoučké bubliny plné explodujícího Světla… Jste Nesmrtelná Prasíla sama. Můžete ovládat každý atom své tělesné hmoty. Vaše těla jsou jen mihotavě křehké přízraky, které se zjevují v prostoru. Obejdete se snadno bez nich – ale pokud je máte, stojí za to si s nimi pohrát a to tak, aby vás to opravdu bavilo. Bez těla se mysl svobodně vznáší a proniká až do hyperprostoru. Ale teď jste na hmotné planetě a máte navíc k dispozici tyto úžasné aparáty – lidská těla!

Brána Přechodu – Peru, Andy 2000

(Kontakt se skupinou (klastrem) Bytostí „Centrální životní formy“ za asistence šamana v bráně přechodu.)

Máme stále pocit, že jsme ve vesmíru sami. Můžete nám pomoci ten pocit změnit?

Ano, proto s vámi teď komunikujeme. Ve skutečnosti je vaše Země nepřetržitě bombardována posly odjinud.

Kde jsou?

Jste to VY.

My?

Jistě. Vy sami jste mimozemské bytosti, protože jste Duše. Většina z vás „o sobě“ v pravém slova smyslu neví, ale stále zůstáváte posly odjinud, vy všichni, bez výjimky! Někteří z vás si něco z doby před lidským životem pamatují a právě ti patří do řady individualizovaných vědomí, která populaci na Zemi ve skutečnosti dnes přišla léčit z oné masové amnézie, v níž se nalézá. Jsou mezi vámi budiči. Někdy se snaží svoji roli z pohodlnosti popřít, ale nemá to smysl. Není to možné. Svoji roli si ale často uvědomíte až po letech nebo po více životech. Ne, nejste samozřejmě sami, ale hledejte pomoc především v sobě. Jste mocní. VY jste svoji vlastní spasitelé.

Připadá mi, že na Zemi jsme až příliš omezeni těly. Je to tak?

Omezeni? Jste jimi spíše vymezeni. Lidské tělo je jen malý kus mysli. To, že se cítíme být omezeni nějakými „těly“ není nikdy dáno „těly“, ale NÁMI SAMOTNÝMI. Tělo je jen drobný oblak energie, zvláštně účelově zkroucený do podoby podivného holého polozvířete s klouby.

Tělo vás nevězní! To VY se v něm vězníte. Typ vámi právě používaného těla je sice zastaralý, ale to vám nemůže vadit, pokud jsme zaměřeni jako tvorové sami na sebe.

Nejste ani doopravdy v těle – stále jste větší částí sebe spíše mimo něj, nebo jakoby kolem něj. To vy svíráte toto tělo svým neviditelným stiskem. Stačí tento stisk povolit – a už odplouváte zpět domů, zpět do Prvotních Nebes…

Opravdu existují nějaká Nebesa?

Naštěstí ANO. A naštěstí se vůbec nepodobají vašim ztřeštěným představám o nich! Jsou to dimenze, v nichž individuální já jednoduše žijí neomezena těžkými a bolestivými konkrétními představami. I hmota je představa. Dokonce i „těla“ jsou jen poněkud těžké biologické představy. Jejich zdrojem je vědomí. Skutečnými vnitřními kostrami těl jsou silné hypnotické kódy. Vypněte tyto kódy – a těla se rázem rozpadnou na třpytící se částečky NIČEHO…

Kódy? Jak tomu máme rozumět?

Pro sebe i pro jiné jste – jako bytostná jádra – vždy tím, co si myslíte, že jste. Můžete na sebe vzít tedy každou podobu. Jste schopni si v SOBĚ jako pole vědomí vytvořit takovou podobu, kterou chcete mít. Vše je založeno na síle sugescí. Říkáme li VŠE, myslíme to doslovně. I veškeré vesmíry drží pohromadě pouze síla sugescí!

Uvědomte si to! Když na to vědomí přijde, je schopno cokoliv měnit. Všechna omezení jsou jen pocity, které si mysl v sobě vytváří.

Chceme vám dodat odvahu. Od jakéhokoliv těla je možné se vždy vědomě odpoutat. Od těla jakékoliv konstrukce lze odplout na „bezpečnou vzdálenost“, kdy nepodléháte jeho energii, jeho zvláštní gravitaci. Jde pouze o jediné – naučit se soustřeďovat na sebe – na nadhmotný organismus, nepodléhající smrti.

Co je to Duše?

Duše je Bytostné Jádro. Je tekutá a průhledná – a přitom je milionkrát pevnější, než jakékoliv tělo, které kdy pokusně oblékla… Duše je doopravdy ocelově pevná, myslící Základní Nicota. DUŠE jste vy! Je vaším úkolem na to konečně přijít.

Jako Duše VÍTE, že čas a prostor – a jakákoliv forma – jsou jen dočasné, v podstatě i trochu směšné kosmické rekvizity. Ano, vesmíry, planety, těla – to vše jsou pouhé rekvizity Vědomí neboli Ducha… Duch se bez nich obejde – to ONY se naopak naprosto neobejdou bez něj! Doporučujeme vám: překonejte takzvaného člověka.

Vše, co vytváří dohromady současného „člověka“ – rození, jezení, pudy, smrt – jsou pouhé kódy, které smažete stejně, jako byste mokrou houbou smazali slova, napsaná křídou na tabuli vašeho podvědomí. Teprve PAK budete svobodní a začnete se opravdu učit.

Teprve PAK, ve STAVU DUŠE začnou opravdové lekce svobody, lekce umění jak existovat blaženým a rozlehlým způsobem.

Pochopte konečně: nejste žádní muži nebo ženy. Nejste starci a děti. Nejste černoši a bílí. Nejste Američani a Číňani. JSTE DUŠE! Dokud si o sobě budete myslet COKOLIV jiného, budete velmi strádat. Jste Duše – NADhmotné, NADrasové i NADpohlavní. A jako duše máte moc všechny zdánlivě mocné programy, které vám ukazují, že jste něco jiného, zcela rozebrat a ovládnout.

Dnes už si nemůžete dovolit jen nejasně tušit, že někde snad máte nějakou duši. Je vaší evoluční povinností vědět, že duše – jste VY. Jste Duše, používající dočasně tělo. Nejste žádné „lidstvo“, nejste „příslušníci národů“. Jste POUZE smečka Duší, pádící vesele napříč vesmíry.

Slovo duše nám připomíná duchovno, které vy ale zavrhujete. Jak tomu máme rozumět?

Ano – DUŠE je jen slovo. Jste kvantové organismy vyššího řádu, chcete-li. Jste Bytostná Jádra. Jste Entity z vyššího kosmu. Označte si svoji nesmrtelnou podstatu jakkoliv – ale hlavně si ji začněte uvědomovat!

Proč jsme vůbec na Zemi?

Země byla vašemu Nesmrtelnému kvantovému Vědomí nabídnuta jako jedno z konkrétních výcvikových středisek.

Je pro nás opravdu tak klíčové pochopit, že jsme duše?

ANO, bezesporu. Pochopit, že JSTE DUŠE – a NE lidé – má pro vás především dnes naprosto klíčový význam. Kdybyste se k sobě navzájem chovali jako Duše v lidském těle, nacházeli byste se v RÁJI.

Inkarnujeme se i do zvířat?

Ne, tato představa neodpovídá skutečnosti. Vaše lidská těla jsou navržena tak, aby odpovídala potřebám vašich Duší. A očekává se, že se v těchto humanoidních tělech budete jako Duše chovat. Pokud to tak bude, nemáte se už čeho bát. Nebudete víc trpět. Je pro vás naopak zjevně zhoubné, když jsou skrze vaši lidskou formu, opatřenou vyspělým mozkem a rukama, realizovány jen zvířecí programy. Vede to rychle k likvidaci biosféry celé vám svěřené planety a pak k likvidaci vás samých. Obsah musí odpovídat formě. Pozor! Vy nejste inkarnovaná zvířata. Opakujeme – VY jste DUŠE.

Ale buddhismus tvrdí, že se do zvířat inkarnujeme.

Ve skutečnosti to netvrdí, aspoň ne ve své čisté formě. Ale pokud by to tvrdil, bude to tvrzení nesprávné. Jste Bytostná Jádra a vaše lidská těla jsou speciální skafandry šité přesně, tak říkajíc na míru – pro vás. Na zvířecí formy je pro vás velmi těžké se napojit způsobem, kterému říkáte inkarnace. Existují výjimky, jako vždy. Ale ty jsou vzácné. Inkarnace jsou řízený, inteligentní a složitý proces. Ve zvířecích formách jsou rozvíjeny odlišné druhy vědomí. V humanoidních tělech se rozvíjejí individuality zvláštního druhu, což jste VY – BYTOSTNÁ JÁDRA.

(Kontakt s klastrem blízce kooperujících Bytostí – pokročilých „duší“. Někdy označují samy sebe pojmem „Centrální životní forma“ – jejich stanoviště jsou blízká energeticko-mentálnímu Centru našeho megasystému světů, jednomu ze stupňů „Absolutna“.)

Začneme tím nejdůležitějším:

Jste nesmrtelní. Nesmrtelnost nemusíte získávat. Nemůžete být víc nesmrtelní, než jste.

Co se týče vaší organické nesmrtelnosti – té musí být teprve dosaženo, a to jedině působením vaší vůle. Máte kdykoliv – i teď – mnohem více síly, než biologická hmota, která vás pouze zdánlivě ovládá.

Jste nesmrtelní. Ale ve své většině nejste dosud nesmrtelní vědomě. A právě o to nám jde: učinit vás nesmrtelnými vědomě. Můžete se stát vědomě nesmrtelnými více způsoby. Relativně snadné je pro vás stát se nesmrtelnými mentálně. To znamená, že se dál budete rodit a umírat – ovšem s tím, že si tuto hru vědomě užijete. Smrt nad vámi nebude mít emocionální moc. Mentální nesmrtelnost znamená, že vaše paměť zůstane neporušená a vy budete vstupovat do nových embryonálních těl se zcela jasnou představou o své identitě. To je jeden ze způsobů… To je jedna z možných perspektiv vaší evoluce.

Můžete se ovšem rozhodnout smrt zcela zničit jako pojem i jako jev – a to úplným ovládnutím své organické hmoty. Ten, kdo neovládl svojí myslí něco tak jednoduchého jako je Program Tělo, neovládl především svoji mysl. Spoléhat se na autopilota, na vnější, na nás nezávislý program – je dočasně výhodné. Ale vás čeká úplné ovládnutí Programu Tělo.

Program, který ZA VÁS dělá těla – a také vás do nich umisťuje – nad vámi získal obrovskou moc. Pokud nejsme schopni tento program po dlouhou dobu kontrolovat, ZAPOMENEME, jak vše funguje…

Není zvlášť rozumné, ani bezpečné, nechat se ovládnout onou kosmickou mašinou, lisující na běžícím pásu automaticky těla. Dokud budete líní se vědomě starat o své subatomární částice, budete něčím, co je manipulováno. Dokud se sami nezačnete inkarnovat, budou „vás inkarnovat“ JINÍ.

Pokud se chcete jako Vědomí zhmotňovat v takzvaných tělesných formách, je rozhodně lepší, když si tyto formy budete tvořit záměrně a sami.

Existuje posmrtný život?

Posmrtný život je realita. Ale zapomeňte na duchovno. Vše má kvantovou povahu a vše má prosté fyzikální vysvětlení. Po smrti biologické hmoty dál žijete jako organizovaná energie. Ve stavu, kdy opouštíte mrtvé tělo, je vaše mysl ovšem často dezorientovaná – a tedy snadno manipulovatelná.

Pokud mimo tělo nebdíte a neuvědomujete si jasně, kdo jste a kde jste, může vás v tomto stavu uchvátit leckterá silná a dravá myšlenková forma – a poté si s vámi – k vašemu neprospěchu – pohraje jako kočka s myší. Můžete se ocitat v subjektivních „rájích“ nebo „peklech“.

Jak se máme stát nesmrtelnými?

Znovu opakujeme: nesmrtelní již dávno jste. Musíte se stát nesmrtelnými pouze vědomě. K tomu, abyste se stali nesmrtelnými, bohatě postačí, když začnete JASNĚ myslet. Zatím se opravdově myslet bojíte.

Hrajete si dnes na tvory, kteří „neumí pochopit“ základní a pro vás klíčové věci. Vy ale pochopit umíte. Jste vlastně velice vychytralé bytosti – a to především ve vztahu k sobě! Máte úžasnou schopnost přesvědčit sebe samé o čemkoliv – v pozitivním i negativním smyslu.

Dokonalou autohypnózou jste sami sebe dokázali přesvědčit, že jakoby „nemáte na to“, abyste se sebou něco radikálního provedli. Abyste uskutečnili v kosmickém smyslu významnou proměnu sebe sama. Myslíte si, že „to neumíte“. Dokonce jeden druhého navzájem a sami sebe přesvědčujete o tom, že to ani „není možné“.

NIC nepotřebujete k tomu, abyste sebe samé tvůrčím způsobem zcela změnili. Vaše skutečné vnitřní osobnosti mohou během zlomku sekundy zastavit kteroukoliv chorobu – VČETNĚ onoho údajně přirozeného stárnutí, která probíhá ve vašem těle.

Vaše Mysl je zcela nadřazena vaší hmotě. Částí sebe to stále víte, ale jiná část vás na to zbaběle nechce ani pomyslet… Jen proto ovšem trpíte a svádíte stále vinu za to na jiné, na okolí. Stěžujete si na svět, na biologii, na tělo, na své okolí, na nezdravé geny, na vesmír, boha, zlé mimozemšťany… Poslyšte: tito všichni jsou jen poslíčkové vaší vlastní vůle.

Kdybyste CHTĚLI, vyléčíte sebe sama tělesně i psychicky ze všech neduhů během okamžiku. Stačí formulovat ve své mysli zcela jasný záměr – a dovolit sobě samému v něj stoprocentně, bezvýhradně uvěřit. Prožíváte vždy jen to, co ve své mysli toužíte prožívat – vědomě, nebo nevědomě. Jste většinou podvědomí masochisti.

Vytváříte si lidské životy, plné absurdního utrpení a nikdo – ani my, ani jakákoliv jiná síla ve vesmíru – vám v tom nemůže zabránit. Na to jste příliš mocní. A právě proto, že jste tak mocní, si můžete hrát i na ty největší chudáky.

Jaký je smysl bytí?

Chcete skutečně vědět, O CO tu jde? O VÁS – o co jiného? Stále jde jenom o vás. Nemusíte to samozřejmě brát přehnaně osobně… CO jste? Jste MYSL.

Jde tady o MYSL. Mysl – to je Vše, naprosto Vše, co je.

Rio Maraňon 2000

Během šamanského obřadu – Petr pomalu hovoří v transu na malé pralesní mýtině, k tomu starý šaman neúnavně chřestí jakousi metličkou z listů.

Vše je setkání života se životem – neboli vědomí s vědomím. Vše, co „je“, vše, co se děje, je pokusem vědomí nějak pohltit, nějak „strávit“ sebe sama… nějakým způsobem se setkat se sebou samým. Všechny konkrétní děje jsou pouhým odrazem téhož záměru. Pro pozorovatele, který je vytlačen na povrch dění, jde zdánlivě o „různé“ procesy a jevy… Je zde ale jen jediná Síla a tou je mysl samotná… Mysl se snaží o nemyslitelné. Pochopit se. Proto „to všechno“. Jen proto. Pro nic jiného. Neexistuje doopravdy „jiný“ cíl. Mysl sebe sama napadá, přepadá, sama se sebou se rve, zatímco se do sebe noří a nahmatává zoufale to, čím je… Děje se to věčně. Nikdy nepřijde sebemenší úleva. Může se to naopak stupňovat – doslova do nekonečna, bez jakýchkoliv limitů… Naštěstí na tom jen nekonečně málo záleží – chceš-li si to myslet… Realita je něco tak totálního, že jakýkoliv „lidský“, ale i v nejširším smyslu osobní, nebo bytostný pokus vyjádřit ji, je už předem odsouzen k nezdaru. Může se sama sobě zdát být nekonečně nesnesitelná i blažená naráz… Nelimituje se. „Bytost“ se s tímhle asi nikdy nesmíří – protože je sama dílem limitujících faktorů. Existence je současně sama pro sebe totálně nesnesitelná i naprosto nevyjádřitelně slastná… Je nekonečným blahem i mukami – neustále, v jednu a tutéž chvíli! V hlubších stavech je ti zjeveno, že naštěstí ani na tomhle v podstatě nezáleží… Živá Existence si vybírá témata, kterými by se mohla zabývat a rozvíjet je v sobě… Na čem jí záleží? Na to se ona sama sebe skrze nás ptá! Každý jsme její nástroj – pták snovač, který uplétá vak svého hnízda visící z koruny stromu, nebo jakýkoliv jiný tvor. Můžeme stavět města, planety, celé galaxie – a stále jsme jen její nástroje.

Petr bere do ruky bahno:
Vidíte? Tučný sochařský jíl… Organická hmota. Tento materiál, válen v dlaních mysli, dostává podobu. Ve skutečnosti je tento materiál Prázdno, Nicota. Bezděčné hnětení Prázdna – to je váš vesmír.

Na dlani Petr se objevuje larva, něco jako masitá žížala:
Podívejte se na tuto živou, zmítající se rouru. Hladové roury… Roury, které se naplňují. Jedna mizí v druhé. Jedna je drcena uvnitř druhé. Porodní a trávicí kanály, vzájemné vymačkávání se a pohlcování. Jsou to jen tytéž velké utkvělé myšlenky, obalené jílem Nicoty. Mysl si cosi myslí – a ono to ožívá. TO je celá „pravda o životě“! Neexistuje „život“ – je zde jen soustředěné velké myšlení prázdnoty. Je nutné zbavit se slov jako „příroda“, „tělo“, „zvíře“, „prostor“… Je nutné anihilovat nepochopení, které stále tolik zdůrazňuje rozdělení na mysl a nějakou „nemysl“ – kterou má být vesmír, organický život a cokoliv dalšího. Je zde JEN mysl a JEN myšlení. Naprosto nic jiného neexistuje. A „kdo“ myslí? Nikdo. Myslí Prázdno. Prázdno bez hranic, o němž je zbytečné říkat i to, že zde „vždycky bylo“, nebo že je „věčné“. Toto Prázdno, které je jedinou skutečnou existencí, se neopírá o jakékoliv nám známé pojmy. „Vznik“ nebo „zánik“ pro něj neznamená nic. Neopírá se ani o pojmy jako „zde“ nebo „teď“. Nelze ho omezit vůbec ničím… žádným konceptem! Žádnou myslitelnou představou! Toto Prázdno je doslova Nikým. A právě proto je každým, každým z vás. Je vším. Jistě, není nic „božštějšího“… ale toto Prázdno je něco jako Prvotní Dokonalost, takže je mu i každé „božství“ absolutně lhostejné… Je mu lhostejná každá naše „svatost“. Jen nedokonalost uctívá… cokoli, včetně sebe sama. Jen omezenost zná „božské“. Základ je tím, čím je. Není ani vzniklý, ani nikdy nevzniklý.

Když se ponoříš do svého nejhlubšího zdroje, pochopíš to. Musí to být ale opravdu ten nejhlubší zdroj, nic druhotného. Nic, co je nějakou představou. Tedy ne vesmír, ne já, ne evoluce, ne bůh, ne proces, ne cíl. Pochopení je zde stále a nic jiného tu není. Ale je zde zároveň i iluze. I „zde“ je představa. Základní skutečnost je Božská Mysl čili Nicota bez představ, je naprosto „homogenní“, dá-li se to tak pojmenovat… Je to základní bytí samo. Je to „neexistence“, která je existencí. Opravdu zde není nic jiného, než právě toto, tato Prasíla, pohybující se Nicota. Nicota snící o tom, že se pohybuje – a PROTO se „pohybující“… A tento sněný pohyb jsou miliardy vesmírů, vaše myšlenky, vaše ruce, nehty, vaše narození, žití a vaše smrti. Toto je Pravda. Ale nezáleží na tom, zda na to přijdeš, nebo zda to zažiješ… a to proto, že „ty“ – je jen jakýsi přelud. Nikdy jsi nebyl reálný. Vůbec na nějakém „tobě“ nezáleží. Neexistujeme. Jsme jenom pohyby základního Prázdna. To je skutečnost. Proto je opravdu lhostejné, zda „toho dosáhneš“, zda zažiješ „osvícení“, nebo ne. Je to lhostejné, protože jsi nikdy nebyl. Poznání nelze zničit ani získat. Je zde stále přítomné. Lze o tom vědět, vědomě o tom vědět, nebo takzvaně nevědět, což je totéž, co vědět. Vědět – nevědět: obojí je iluzí, úzce spojenou s představou, že tu je „někdo“, nějaký významný „někdo“, který teď právě „ví“, nebo „neví“. Ale tento „někdo“ tu přitom doopravdy není… Veliké Prázdno je jediným svědkem sebe sama. A v okamžiku, kdy si právě TOHLE plně uvědomíš, ztratíš veškerý strach z – ČEHOKOLIV.

Základní Mysl neboli Prázdno si poskytuje totální a zcela nekonečnou svobodu. Ve všem myslitelném může excelovat. Může neomezeně konat. Může si stvořit jakékoliv planety a na nich civilizace, těla, tvory s individuálním vědomím, tvory spletené z žil, sestavené z menších tvorů – buněk… A může se s těmito tvory ztotožnit, proč ne? Ano, vesmíry expandují a kolabují, bytosti se rodí a umírají. To vše se odehrává v NÍ. To vše se odehrává uvnitř Veliké Mysli, uvnitř Nicoty.

Prostor a čas doopravdy neexistují. Mohu v této chvíli být kdekoliv – mohu sledovat jakoby z výšky evoluci všeho živého na vaší planetě. Vidím téct po Zemi organickou hmotu, je kluzká, kroutí se, může být časem i opancéřovaná… Vidím jak hmota vyšlá z moře hmatá po světle svými výrůstky… Vznikají specializace v postoji této organické hmoty k bytí – vzniká strategie jménem „rostliny“ a strategie jménem „živočichové“. Vznikající tvorové se chrání ztvrdlými sedlinami na svém povrchu i v sobě proti nárazům o skály a proti sedlinám modifikovaným v zuby. Jasně vidím, jak se nafukují lebky, jak to vstává na zadní… Strašlivé vichřice to v momentech katarze kosí a lámou. Jsou miliony planet, na nichž právě teď probíhá evoluce. Vidím planety vydrhnuté tvrdým zářením, vyhlazené do mrazivého lesku, VYHLAZENÉ – doslova. Nicota je autor bez soucitu, autor milující své dílo, ale milující ho beze strachu, připravený kdykoli rozdrtit libovolný počet světů na původní částice, které jsou jen zlomky něj samého. Všechny existující částice jsou složeninami základních částic a ty jsou nadrcená Nicota, nadrcený Bůh, chcete-li… Je zde spousta individuálních tvůrců, takzvaně mimozemských inteligencí schopných tvořit celé kosmy. Jistěže si můžeme zahrát na „bohy tvůrce“ – ale to vůbec nic neznamená. Naše Podstata je nevyjádřitelně hlubší, než každé „tvoření“. Vědomí sestává z řady hladin. Existuje hladina, na níž si namlouvá, že je bytostmi, že je „mnohými“. Je to klam, je to jen vtip. Doopravdy nás není mnoho ani málo. Jsme jedna jediná inteligence, která sama sebe „zkouší“. Vymýšlí si, že se jakoby stala mnohými, je to kosmická zábava. Ano, jsou zde ti, kteří „vytvořili“ vesmíry – a do nich vysílají fragmenty mysli k opracování. Je zde reinkarnace jako proces. Jenže – má to jednu trhlinu. Nikdo, naprosto nikdo tu není. Je to celé jen myšlenka. Můžete na ní lpět. A považovat se za „někoho v něčem“. „Bytost v čase“ je smyčka vědomí, smyčka Nicoty. Jste mysl, která si dává možnost volby. Jste mysl, která si umožňuje cokoliv. Myslím, že to je důvod k absolutní radosti. Užij si sebe sama, tvůrčí Nicoto! Nic jiného ani nemůžeš dělat.

Petr udělá přestávku, zatímco šaman zatím střídavě „chřastí“, plive na účastníky obřadu a chechtá se.

Soustřeďuji se nyní na tuto planetu. Jsem beztvará mysl a prozkoumávám váš svět. Mohu prozkoumávání vašeho světa věnovat například jeden lidský život – propojit se s mozkem embrya, žít na Zemi… Je to pouhý dotek, nic víc. Mohu se kdykoli odpoutat, nebo si vytvořit situace umožňující mé opětné odpoutání se… Nyní jsem tedy opět průzračná mysl neomezená lidským tělem. Všichni jste to samé. Co jsme doopravdy? Muži, ženy? Ne. Indiáni, běloši? Ne. Lidé? Ne. Řeknu vám, co teď z nadhledu vidím: Vidím organickou hmotu replikující se v prostoru a v čase. Měkká, vápníkem a chitinem trochu vyztužená hmota tam hluboko dole pode mnou – biliony buněk, miliardy z nich slepených mravenců, občanů, stébel a dalších dočasných organických útvarů. Nač to je? Ptám se. Nač asi… Na nic. A kromě toho na to, abys o tom uvažoval, průsvitný tichý rozume. „Světy a jejich obyvatelé“ jsou námětem k přemýšlení. K čemu jinému by také – pro Boha živého – měly být? Mysl nepotřebuje nic konkrétního – ani občana, ani ponravu, ani stéblo. Ale potřebuje přemýšlet. Mysl – Nicota o které mluvím, je skutečně vše, co reálně je. Není ničeho kromě této Mysli – Nicoty a jejích pohybů. Nic „mimo“ tuto Mysl není uskutečnitelné. Subkvarky, metagalaxie, vesmíry, vaše mozky, buňky – to je skutečně ona sama. „Vždy“ to tak bylo – a „navždy“ to tak bude – v tomto TEĎ. Ale i „teď“ v němž se vše odehrává, je jen okraj absolutna, tedy stavu vědomí který generuje totální celistvost, surovou Pravdu bez výmluv. Proto i každé „vždy“ nebo „navždy“ je vcelku bezvýznamná představa.

Základní Mysl – Nicota je víc, než okamžik a mnohem víc, než věčnost. Absolutno je víc, než pouhá přítomnost. Mysl netrvá jen v „teď“ – i „teď“ je hloupou iluzí, která pro Supermysl není nijak závazná. Božská Nicota JE. Co víc od ní chtít? Není nic, co by mohlo být „víc“ než ONA. Ostatně, už jen tím, že řeknete „Mysl je božská“ nebo „Mysl je nekonečná“ – je jako nacpat ji do bedny. Každé naše kategorické prohlášení o tom, čím je nebo není Podstata našeho bytí je jejím opičím zúžením. Dokonce i když ji označujeme jako „podstatu“, křivdíme jí… Nějaká ubohá „podstata“… „Podstata“ potřebuje „nepodstatu“, třeba povrch, nevědomé bytosti, světy… A v tom tkví celý „problém“ hry na sebezapomenutí… Ona je vším, i námi, i nevědomými světy, Božská Podstata je přímo pod vašima nohama, je vaším tělem, je rostlinami, listy, je červy, krysami i městem – rozemletá na atomy a podivuhodně poskládaná. Není zde nic než Božská Podstata – jen to ne vždy rozeznáváme.

Země, atomy, váš život, dějiny – vše, co se odehrává, se děje uvnitř nekonečně malého kousku Světla. Všechny světy jsou jen kousek Boha, který se zvláštně poškubává. Je zde jen vrcholně komická činnost Mysli – nutkavé pohyby Mysli. Cítím ty pohyby jako kroužení a kroucení se, jako pulsaci a chvění o určitých amplitudách. To jediné vytváří iluzi bytostí, oddělenosti a světů. Můžeme tomu říkat „činnost čaker“, nebo jakkoli jinak. Čakry, energetická centra, jsou základním kroužením Mysli a jejich aktivita vytváří multidimenzní divadlo. Mysl – Nicota začíná snít o tom, že krouží sama v sobě – a TEDY SE TO DĚJE. A vzniká základní rozdělení. Počínají se manifestovat odstředivé a dostředivé síly, v Celistvosti vznikají první víry. Klidná Nicota sama sebe excituje svým kroužením. V těchto vortexech se objevují světy, celé vesmíry. Je to virtuální tvorba, ale vypadá to jako skutečné. Všichni jsme excitovaná Prázdnota. Všichni jsme vroucí Základní Mysl.
Mysl se začíná točit a pohybem „omezí“ a „vymezí“ sebe sama – i když zároveň tak zrealizuje svoji možnost „konat“. Žijeme uvnitř obrovského vortexu, který nás zároveň obklopuje a zároveň je přítomen v nás jako naše čakry. Vesmír nás generuje a my generujeme vesmír. Jsme rotující Mysl, která tvoří virtuální prožitky. Jsme vědomí, které na sebe tvoří tělo a svět.

Je zde Celistvost. Naprostá Celistvost… Nikdy zde nic jiného nebylo. Absolutno se „dělí“ – ano – ale výhradně jen ve svých představách! Nikdy k tomuto rozdělení na podstatu a nepodstatu doopravdy nedošlo! Žádné „bytosti“, žádné „světy“ nejsou tedy závazná realita ani fakt… Chceš-li věřit, že bytostnost potřebuješ, „je to tady“. Prostě to máš – spolu s takzvaným časem a prostorem. Nevěříš-li – jako mysl – že existuje nějaká „podstata“ a mimo ni „ne-podstata“, jsi mimo omezení. VŠE JE PODSTATA. Tuto větu pochopí na vaší planetě v tomto století i v příštích nemnozí. Ale ten, kdo ji doopravdy pochopí, rozváže iluzi sebe sama jako uzel. Soustřeď se do Zdroje „sebe“ – a spatříš SEBE. Světy, dokonce i tato vaše těla jsou jen nutkavé přemítání o tom, že „by zde něco takového mohlo být“. Existuje to jen jako jedna z nekonečně mnoha možností. Osvoboďme se opravdovým způsobem. Každá změna je změnou v uvažování mysli o sobě samé – ať je to prožitek nirvány nebo změna, kdy ryby začnou dýchat vzduch plícemi a vylezou na souš. Osvobodit se od „bytostí“, „světů“ a „sebe“ znamená o sobě začít hluboce přemýšlet. Myslet JINAK, myslet radikálně jiným způsobem. To je „to celé“. „Bytosti“ – to je stále jen Jediná Mysl, myslící si, že je „bytostmi“. Prvotní Mysl sebe sama svojí imaginací zmačkala do podob bytostí a světů. A teď se – skrze nás – v tuto chvíli – s tím „vyrovnává“. Ano, doslova se musí vyrovnat sama se sebou, musí to pochopit, musí SE pochopit. Musí „udělat si v sobě jasno“.

Teprve až pochopíš, že tu vůbec nejde o nějakého „tebe“, budeš doopravdy „spasen“. Mluvím k tobě, průzračný rozume v nás všech. Lidé na vaší planetě jsou vzpřímená zvířata vyjící směrem ke stratosféře, k „nebesům“, v pošetilé naději že tak přilákají pozornost „boha“. Ale lidský bůh je stín zvířete na stěně. Je to pouhá projekce lidské mysli vrhaná na oblohu. Mysl, která sama sobě dovoluje myslet si, že je jen vzpřímenými zvířaty – třeba lidmi co uctívají své bohy – je bezbranná a paralyzovaná. Mysl, která chce bdít, musí rozeznat sebe sama jako základní zdroj čehokoliv, co jakýmkoliv způsobem existuje. Mysl, usilující o svobodu nebo blaho musí napřed usilovat o skutečné sebepochopení. Neexistuje jiná cesta ke svobodě – a to ke svobodě jakéhokoliv typu. Mysl která nechápe sebe sama je vždy svázaná a nemohoucí. Bůh je ve vás, ne na nebi. Nad vámi jsou komáři, letadla, trochu dál asteroidy a hvězdy a – další pitomci na jiných planetách. Bůh je VE VÁS, ne nad vámi. Ctěte tedy své vlastní nitro. Každý jste ve své podstatě silou, která svými vlastnostmi dokonce daleko překračuje veškeré zúžené lidské představy o bohu a o schopnostech boha. Nikdo z vás se nemusí omezovat do nějakého „člověka“, nebo do těla. Je to jen vaše volba. „Člověk“ je těsná, malá konstrukce. Můžete z klece člověka kdykoli vyjít na svobodu a nemusíte přitom ani odemknout zámek. Jste elastická substance, něco jako myslící světelná plazma, která snadno prostoupí skrze mříže.

Celý tento svět je jen nevýrazná vedlejší myšlenka vaší Podstaty. Jste Mysl bez konce a bez počátku, daleko mocnější, než kterýkoliv lidský bůh. Každý z vás je neporovnatelně víc, než jakýkoliv bůh, kterého si kdy vymysleli na Zemi lidé. Každý z vás je OMNIPOTENTUM, OMNISCIENTUM a OMNIPRESENTUM. Jste všemocní, vševědoucí a všudypřítomní. Právě tak to je. Atributy boha jsou ve skutečnosti VAŠE atributy, jenom jste na to nějak zapomněli. Mysl by se neměla ochuzovat o to, čím skutečně je. Žádný pozemský bůh není myslitelný bez zvířete, které si ho vně sebe, jakoby „nad sebou“ vytváří. Vím, že to, co se skrývá ve vašich lidských obalech, v té dočasné biologické maškarádě, je něčím, co je naštěstí nekonečně-krát dokonalejší a ryzejší, než lidští bohové, zamořující tak dlouho pozemská nebesa. Nepodporuj představu své mysli, že je lidským zvířetem. Soustřeď se na svoji mocnou podstatu než na zvíře svého těla, na zvíře své dočasné osoby, které tvůj duch vodí na vodítku. Přestaň se modlit k vlastnímu stínu, k vnějšku – a začni věnovat pozornost BOHU.
„Lidé“ jsou klece na čistou, božskou Mysl, upletené z programů – z reflexů a mentálních vzorců. Člověk je biorobot zaměstnaný souborem několika stereotypně se opakujících činností. Kálení, požírání jiné organické hmoty, snaha po dominanci ve skupinách biorobotů, touha po štěstí, strach před bolestí… Nač to všechno? Můžeme se ztotožnit s vědomím replikující se klece, „být klecí“ – a tím i trpět, trpět tím celý život. Můžeme se ztotožnit s ohnivou plazmou Vědomí, která je nesmrtelná a dokáže sama materializovat tělesné schránky, pokud na to má chuť… Člověk sestává z mnoha programů – z pudů. Tyto programy nejsou vůbec špatné. Nejsou to naši nepřátelé. Ale my si z nich děláme nepřátele tím, že jim zcela podléháme, neuvažujeme o nich, považujeme tyto pudy bezmyšlenkovitě automaticky za sebe samotné. Lidské tělo je nápaditá kosmická hračka. Může vás bavit užívat tato těla. Tělo není překážka, pokud ho umíme používat. Tělo je biorobot, připevněný k nám stovkami zářivých drah, které jsou jako pod vysokým napětím. To, co jste, je daleko silnější, než tělo. Když se koncentrujete na svoji Podstatu, dokážete řídit svá těla nesrovnatelně lépe. Tělo je vozidlo ducha. Nemůžete čekat, že zůstane celé, když za jízdy usnete a nevěnujete se nijak řízení. Tělo není a nikdy nebylo žádné břemeno. Tato hloupá lež je součástí falešného mýtu o „zlé sansáře“ a o nutnosti „ji opustit“. „Sansára“ je součást absolutna, je to modifikace božského světla, ne jeho protipól. Vaše božské vědomí se trénuje v této „sansáře“ a nalézá díky ní v sobě ještě více zázraků.

Pobřeží Pacifiku 2001 Chile

Všichni jsme Život sám. Jsme Život, hrající sám se sebou zvláštní, fantastické hry. Život je Jediná Síla, jediné energetické pole. Život se dokáže úžasně strukturalizovat. Život se tváří, že je různými jsoucny, že je jednotlivými vesmíry, bytostmi. Když ale upřeně a neochvějně zaměřujeme pozornost na samo Jádro své Duše, musíme poznat, že Život je jen Jeden. Je zde základní pole vědomí – a to v sobě vytváří všechna jsoucna. Dokonce i sama „Duše“ je iluzí – je vskutku povedeným trikem Jediné Kouzelnice – Mysli. Jádro duše je Podstata. Ale udržet pozornost jen v tomto jádře vyžaduje neuvěřitelně silný záměr TO DĚLAT. Není-li v naší mysli tento záměr ještě dost silný, nemůžeme zákonitě prožívat Pravdu o své nejhlubší identitě trvale.

Čeká vás mentální převrat v chápání povahy světa. Předešlý svět se dnes ve vašem vědomí rozpadá. Můžete tomu říkat zánik paradigmatu, nebo „apokalypsa“. Ona to JE ta apokalypsa, na kterou jste tak dlouho a doslova netrpělivě čekali! Apokalypsa neznamená nic jiného, než prozření, odhalení. A to kupodivu i v samotném překladu tohoto slova! Je úžasné, kam až sahá to prastaré spiknutí Mysli proti ní samé, že?

Silové místo Cumpanama 1 – Amazonská džungle 2000

(V těchto promluvách se Petr napojuje na nadosobní složku bytostí, na tzv. Univerzální Inteligenci, Vědomí, které vše vytváří a které je podstatou všeho. Petr se během promluvy nachází ve stavu plného transu a neidentifikuje se s lidskou rolí, mluví k nám jeho BYTOSTNÉ JÁDRO – vyšší Já, nesmrtelná kosmická osobnost.)

Být re-transformován v TO, čím jsi byl na počátku – to je jediným skutečným cílem této takzvané evoluce vědomí.

Jediné, co děláš, je, že zapomínáš a zase si vzpomínáš.

Naštěstí je zde stále přítomna inteligence, která si pamatuje úplně všechno. A tato inteligence ti někdy podá ruku. Na ní je navlečen kašpárek mimozemské civilizace nebo gurua nebo takzvaného šamana.

Nic není náhoda. Vše je řízeno Superintelektem, jímž ve své podstatě jsme. Teď nám šaman s mocnými magickými schopnostmi například nabídl skořápku s divně opalizující, vpravdě kosmickou tekutinou, že? Ale to je jen trik Supervědomí, nic víc. Šaman tu není, ani tato džungle. Jsou to jen soubory dat, sugesce, tendence Mysli, energeticko informační vortexy (víry) Mysli. Je tu jen Vědomí, rafinovaně budící a rafinovaně uspávající sebe sama – tak je tomu od věků a navždy.

Je zde jen Nesmírná Záře Ultrasvobody, nic jiného. Ale my o tom občas nevíme. Toto je pekelný svět, kde jsou duchové narvaní do dětí podrobeni nemilosrdné drezuře Tmy. Jsou zde z nich naděláni muslimové, katolíci, ateisti. Lidé jsou duchové naroubovaní na zvíře.

Klíčem k osvobození se je konec takzvané výchovy dětí, konec velkých robotizačních kampaní. Děti jsou vychovávány roboty. Tak programy předků přecházejí do lebek jejich potomků. Je to staletí nepřerušený teror proti mysli, krčící se v lidských lebkách.

Jsme si navzájem největšími nepřáteli. Nevidíme Světlo jen proto, že jeden druhého navzájem tak pevně svíráme, a proto zatlačujeme dolů, do své uměle vyrobené tmy. Navzájem si rafinovaně zastiňujeme UltraSlunce. Jen proto nám připadá, že žijeme kdesi v kosmickém sklepení… Ve skutečnosti je všude kolem nás a v nás, což je zcela totéž, neuvěřitelný Jas a Svoboda až hrozivá.

Lidská duše je kosmický orel s očima přelepenýma náplastí.

Jsme miliardy orlů, naházených do temné a těsné jámy, kterou jsme si vymysleli. Zde – v této neexistující jámě – se navzájem strašně zraňujeme, samozřejmě už jen svou navzájem nevhodně sdílenou přítomností…

Zbavte se představy, že jste „lidé“. Je to zrůdná představa.

Nenechte ze sebe, duchové, udělat lidi!

I ten nejbohatší pozemšťan je naprostý žebrák. I ten nejvlivnější politik je cosi žvatlající ztracené dítě. Není oč stát, lidství je tragické.

I ten nejslavnější herec, umělec nebo sportovec je jen ubohý, malý uzlíček nervů, zítra shnilých a rozpadlých. Ztotožnění se s lidskou chimérou přináší plnou nevědomost a nesmírnou bolest.

Pozemskými prostředky nikdy nedosáhnete Štěstí nebo Spokojenosti. Můžete s jejich pomocí po velmi omezenou dobu hrát „úspěšnou“ nebo „spokojenou“ bytost, ale to nic nezmění na tom, že sami pro sebe nebudete ani šťastní, ani spokojení.

Člověk je smrtelný, ale vy ne. Jste sakra duchové, tak jakápak smrt? Smrt je váš živel. Tam, kde člověk končí, se vy smějete a rozpínáte se vstříc Veliké Radosti.

Vy nejste limitováni smrtí, narozením, lidskou formou. Protože jste duchové a ne lidé, nemusíte se bát smrti ani narození. Jste mocnější než smrt, protože ta patří do světa iluzí, kdežto vy pocházíte ze světa Skutečnosti.

Můžete se hned teď rozhodnout nezemřít. Kdokoliv z vás, kdo se udrží v tomto stavu bdění, jednoduše ani nemůže zemřít, protože je duchem už teď, tedy drobná změna v podobě ztráty těla se jej ani nedotkne.

Vy všichni, myslíme celé lidstvo, se můžete třeba hned, nyní, masově rozhodnout neumírat.

Pokud se ve své mysli učiníte duchy, nikdo z vás už nikdy nezemře. Problém je v tom, že vy se bojíte být vědomě nesmrtelní. Vy chcete umírat. Miliardy z vás dosud touží po stáří a smrti. Bojíte se jakékoliv větší změny. Za cenu nezměrného a zhola zbytečného utrpení se snažíte udržet starý pořádek.

Ve vás je stále Propast Absolutní Všemožnosti a co je ve vás, je kolem vás. Bojíte se na to přijít. Proto doufáte, že nebudete probuzeni ze hry na lidi, která je jen vaším útěkem před realitou.

Silové místo Cumpanama 2 – 2000

(Petr funguje v těchto promluvách jako médium, přes které přicházejí sdělení bytostných jader vyspělých duší z oblasti planety Země nebo mimozemských entit.)

Existují mimozemské únosy?

Jistě. Člověk je pěstován. Tyto únosy byly vždy a bez nich byste v lidské podobě ani neexistovali. Na úrovni své Podstaty se ale vy sami pěstujete skrze mimozemské experimentátory.

Jak tomu máme rozumět?

Jste Jádra, která chtěla vyzkoušet lidskou hru. Tedy v zásadě vy sami se sebou od počátku experimentujete.

Ti, kteří teď hovoří, také unášejí lidi?

My se zabýváme vámi jako Jádry, ne nádobami, alespoň ne v tom smyslu, abychom nádoby geneticky upravovali. Kosmických týmů je velice mnoho. Země je laboratoří stovek různých experimentátorských skupin. Sleduje vás bezpočet civilizací. Věřte ale, že na tom tak dalece nezáleží. Vesmír není to, co si myslíte, že je. Žijete v obrovském kvantovém Superversu. Váš vesmír, jak tomu říkáte, je vyráběn mentálním strojem na skutečnost, kterým jste do značné míry vy sami.

Jakou máte vy roli ve vztahu k Zemi?

Jak vy, tak i my jsme součást Velkého Řádu všech věcí. Nic se neděje odděleně. Jsme totéž, jsme Život. Jsme různé výčnělky téže Jediné Bytosti, jíž se říká Život.

Vše je v Jediném spojeno se vším způsobem, který lze označit jako vyšší holografický řád. Věřte, že jste to vy sami, kdo vlastně iniciuje všechny změny sebe sama, včetně změn svých fyzických těl a své společnosti. Kosmické týmy jen přicházejí a sochají biologickou hmotu člověka a dokonce i hmotu vaší planety podle vašich skrytých představ, podle mentálních předloh, které vaše vnitřní složky telepaticky stále vysílají do vesmíru. Pochopte – vesmír je především mentální záležitost, až druhotně fyzikální, nebo biologická. Mentální předlohy jsou pánem fyzických systémů. Vlastně jde o vyšší fyziku Mysli. Postupně pochopíte to, co šamani a čarodějové věděli už před tisíciletími.

Máme svobodnou vůli?

Ve svém nitru ano. Ale nehledejte ji ve slupce člověka. Když jste unášeni do časoprostorových a kosmických lodí a jsou s vámi prováděny experimenty, vypadáte jako pouhé loutky. Ale vše řídí ve skutečnosti obsahy vašeho nitra.

Říkáte, že pokud se rozhodneme, nezemřeme? Nezemřeme i fyzicky, pokud budeme chtít?

To je samozřejmé. Jste mentální bytosti. Uvažováním tvoříte realitu v sobě a tedy i kolem sebe. Vaší nejbližší realitou je vaše tělo. Změnou myšlení změníte snadno jeho hmotu.

Tedy fyzická nesmrtelnost není utopie?

Nesmrtelnost je norma. Umírat je hloupé, zbytečné, a dokonce – směšné! Jste bytosti, vytvořené z živé mysli. Tato mysl má nekonečné schopnosti a možnosti. Všechno je pro vás možné. To je věta, kterou byste si měli opakovat stokrát denně. To je ta magická věta, kterou by měl začínat každý váš den. Všechno je možné… To je nejdůležitější věta ve vesmíru, kterou je nutné brát naprosto doslova! Před každou životní zkouškou, před každým úkolem byste ji měli několikrát v duchu vyslovit a možná i nahlas zařvat.

Máme schopnost ovládnout svojí myslí tělo tak, že přestane stárnout?

Jistě a nejen to. Můžete svojí myslí tělo libovolně tvarovat! Během minut i sekund lze takto dosáhnout např. úplné změny vašeho pohlaví, nebo barvy vaší kůže, vlasů a očí. Tělo je jako teplý vosk, je li rozehřáto aktivizovanou silou tvůrčí mysli.

Tomu nelze uvěřit. Opravdu něco takového dokážeme?

Ach, dokážete mnohem víc. Můžete si třeba na objednávku přidělávat další končetiny a pohybovat se jako vaši mytičtí mnohorucí bohové a bohyně. Můžete si nechat z těla a v těle vyrůst i zcela nové, smyšlené orgány. Pochopte – můžete si se svými těly prostě hrát, právě tak jako děti, které nabírají nevyčerpatelný stavební materiál z oceánu kvant do formiček svých mentálních představ. FORMY jsou jen na hraní.

Čeká nás stádium, kdy dosáhneme nesmrtelnosti?

Vy už nesmrtelní jste. Na úrovni ducha jste tvorové, kteří trvají věčně.

Můžete nám říct, jak a kdy jsme vznikli?

Váš vznik je natolik dokonalou událostí, že v sobě jednoduše nezahrnuje čas. Přáli bychom si, abyste mohli pochopit mystérium vaší bezčasovosti. V praxi jste ve svém jádru jakoby nezničitelní. Je to dáno tím, že jste ve své Podstatě sama Věčnost.

Vytvořila vás tak vysoká Úroveň Mysli, že její mentálně fyzikální pochody nejsou omezeny ani vymezeny časem. Časem podmíněné skutečnosti typu vznik a zánik nejsou vpravdě na této Úrovni možné. PROTO nejste ohraničeni žádným počátkem ani koncem. Bez vědomého průniku do center nad korunní čakrou toto ovšem nelze pochopit.

Materiál, z něhož je vytvořeno vaše jádro, nemá časové charakteristiky. Proto středům vašich já úplně chybí časová dimenze. Tím pádem jste veskrze věční. Je to fyzikální fakt. Je to, jako byste tady byli vždycky, v každé době – a stejné je to i v celé budoucnosti. Ve skutečnosti existuje vaše jádro vysoko NAD samotným časem.

Ale lze dosáhnout na Zemi skutečně i fyzické nesmrtelnosti?

Brzy jí dosáhnete. Je to už otázka jen nějakých 2 až 3 tisíc let. Víte, smrtelnými jste se rozhodli být. Nechali jste si od odborníků naprogramovat biologickou hmotu jednoduše tak, aby dost rychle po svém zrodu zas umírala. Učinili jste se smrtelnými skrze ony velmi relativně mocné experimentátory z kosmu nebo paralelních dimenzí, kteří si kdysi s chutí zahráli na vaše bohy.

Prvotní záměr vlézt do skořápky těla a předat kontrolu nad sebou někomu jinému vznikl samozřejmě ještě před tím ve vašem vědomí. Toužili jste se na čas zbavit do jisté míry odpovědnosti za vlastní existenci. Kosmická existence je náročná, je-li svobodná. A čím je svobodnější, tím je náročnější.

Toužili jste poněkud masochisticky po dočasné ztrátě bdělosti v lidských formách. Chtěli jste si ze zvědavosti vyzkoušet takový stav mysli, ve kterém se bdělé a neomezené myšlení poklesem sebekontroly stane relativně nevědomým a primitivním. Celistvé a Dokonalé se jako paprsek v optickém hranolu člověka nutně roztříští na dobré a zlé. Ocitli jste se rychle ve sféře drsné duality a klamu.

Proč jsme něco takového vůbec udělali?

Na to hledejte odpověď sami v sobě. Je to experiment. Proč lidé podnikají náročné expedice? Proč se spouštějí do propastí a jeskyní, proč užívají prostředky měnící mysl? Experimentují. Vaše vtělení se do člověka je podobný experiment. Snad jste byli příliš dlouho ve stavu průzračných, všudypřítomných tvorů. Snad jste už nemohli dál snést nahotu svých duší. Chtěli jste svoji kosmickou éteričnost a šíři vyvážit prožitkem tíhy a staženosti do konkrétních forem.

Když se díváme dozadu, tam, do těch časových oblastí, kde jste se rozhodli pro účast ve hře, máme pocit, jako byste byli nekonečně citlivá a nahá Mysl, která zjistila, že chce existovat také JINAK. Proto jste vstoupili do virtuální kvantové hry na hmotnou bytost. Museli jste se obléct, abyste snesli sebe sama. Rozhodli jste se obalit polozvířecí kůží na jedné z bilionu možných planet, k tomu účelu narozených z kvantové pěny.

Přijali jste vlastně s radostí hru na umírání a rození se, protože jistým způsobem ztlumila vaši enormní citlivost a vnímání sebe… Hra odvedla vaši pozornost na něco jiného a začala ve vás rozvíjet jiné oblasti. Kdybyste si nevlezli do těch tupých hmotných tvorů, nesnesli by někteří z vás dál stav vlastního vědomí.

To je pro nevtělenou bytost existence tak těžká?

Ne pro každou. Ale jsou i skupiny miliard takových tvorů, které čelí nekonečnému kosmickému smutku. Tento smutek – vy byste ten pocit tak nazvali – nemá konkrétní příčinu, jenom JE. Bytí je mnohahranné, obsahuje a zahrnuje vše. I sžíravý Smutek, který vy si ani dnes nedokážete jako lidé představit. Duchové cítí nekontrolovatelnou žízeň po původním Bytí nebo po Absolutním Přemýšlení – a v cestě k nim jim stojí fakt jejich vlastní individuální existence. Tyto stavy, prožívané po miliardy let vás dohánějí doslova k šílenství.

Mnohým v Existenci nevymluvíte názor, že vás k šílenství váš stav nakonec dohnal, protože schovat se před vlastní myslí do organické hmoty může z jejich pohledu napadnout jen šílence… Ale podle nás jste prostě dobrodruzi a odvážní experimentátoři.

Shrňme si ale otázku nesmrtelnosti. Nesmrtelnost nemusíte získávat. Vy už ji máte. Nemůžete být ve svém jádru víc nesmrtelní, než nyní jste. Co se týče vaší organické nesmrtelnosti – ta již musí být dílem vaší současné vůle. Máte jako živé vědomí miliardkrát více síly, než biologická hmota, která vás jen velmi zdánlivě nyní ovládá.

Můžete se rozhodnout být nesmrtelní mentálně a dál se rodit a umírat, ovšem s tím, že si hru vědomě užijete. Smrt tedy nad vámi už nebude mít žádnou emocionální moc. Vaše paměť zůstane neporušená a vy budete vstupovat do nových těl se zcela jasnou představou o své identitě. Ale také se můžete rozhodnout smrt zcela zničit i na fyzické úrovni a to úplným ovládnutím své organické hmoty. To je jistě ještě lepší.

Je ale nutné, abychom se stali fyzicky nesmrtelní? Máme si takový cíl před sebou stavět? Třeba buddhismus nás učí o pomíjivosti…

Kdo neovládl svojí myslí něco tak jednoduchého, jako je program TĚLO, neovládl a nepochopil nijak významně především svoji mysl. Spoléhat se pouze na „autopilota“, na nějaký cizí program, který v podstatě ZA NÁS dělá těla a inkarnuje nás do nich – to není ani zvlášť rozumné, ani bezpečné. Dokud budete líní se vědomě starat o své subatomární částice, budete manipulováni. Dokud se nezačnete inkarnovat sami, budou vás inkarnovat jiní.

Ve stavu, kdy opouštíte mrtvé tělo je vaše mysl často velice dezorientovaná a proto i manipulovatelná. Pokud po smrti nebdíte a neuvědomujete si jasně, kdo jste a kde jste, může vás v tomto přechodovém stavu poměrně lehce uchvátit leckterá silná, dravá myšlenková forma dlící v „bardu“. Myšlenkové formy, vytvořené Zemí a lidským polem, si s vámi – k vašemu velkému neprospěchu – mohou pak dlouho různě hrát. Ocitáte se v neobjektivních pseudorealitách podobných Zemi. Můžete je nazývat nebem, nebo peklem. Ale půjde jen o silné halucinace. Pak budete znovu vtaženi do lidského těla, poté, co k vám bude vystřelen reinkarnační vír. Jde tedy o kontrolu mysli a o bdělost. Smrt je zbytečné riziko.

Překonáme jednou reinkarnaci?

Reinkarnace, stejně jako program tělesnosti je vlastně také jen jedna z dravých, sebeprosazujících se myšlenkových forem tohoto veskrze mentálního vesmíru… Ano, samozřejmě že překonáte reinkarnaci, začnete-li doopravdy myslet a žít! Pochopte, že reinkarnace nejsou žádný „božský“ záměr. Je to jen jedna z nekonečně mnoha možností sebevyjádření se vaší mysli. Reinkarnace nejsou ničím závazným nebo nutným – jako ostatně vůbec NIC v tomto Bytí.

Bytí je mnohem vznešenější záležitost, než jsou schopni si představit ti, kdo jsou fascinováni účelovostí, nebo iluzorním pojmem „nutnost“.

Bytí je neomezená Svoboda Vědomí, pohrávajícího si rafinovaně a věčně se sebou samým.

Co je pro naši budoucnost nejdůležitější?

Je to ovládnutí vlastní mysli a tím hmoty. Pokud se chcete „zhmotňovat“ v nějakých tělesných formách, je rozhodně lepší, když si tyto formy budete tvořit pokaždé vědomě a sami… K tomu, abyste se stali „nesmrtelnými“ bohatě stačí, když začnete myslet. Zatím se myslet bojíte. Hrajete si na hlupáčky, kteří nic neumí pochopit. Vy ale nejste vůbec žádní hlupáčci, jste naopak velice vychytralí… Dokonalou autohypnózou sami sebe dokážete přesvědčit, že jakoby „nemáte na to“, abyste sami se sebou něco dělali… Abyste sami sebe nějakým pozitivním způsobem změnili…

Vaše skutečné vnitřní osobnosti mohou během zlomku sekundy zastavit kteroukoliv chorobu, včetně „přirozeného“ stárnutí, která probíhá ve vašem těle. Mysl je zcela nadřazena hmotě. Vy to víte, jenom na to zbaběle nyní nechcete myslet… A proto trpíte a svádíte neustále vinu na jiné… Na svět, na biologii, na tělo, na své okolí, nezdravé geny nebo dokonce na vesmír a zlé mimozemšťany… Všichni jsou jen poslíčkové vaší vlastní vůle… Kdybyste chtěli, vyléčíte sebe sama tělesně i psychicky ze všech neduhů během nezměřitelného okamžiku… Stačí formulovat ve své mysli zcela jasný záměr a dovolit sobě samému v něj stoprocentně, bez vytáček a veškerých výhrad uvěřit…

Prožíváte vždycky jen to, co ve své mysli prožívat toužíte. Jste podvědomí masochisté. Vytváříte si lidské životy, plné absurdního utrpení a nikdo – ani my ani jakákoliv jiná síla ve vesmíru – vám v tom nemůže zabránit. Jste příliš mocní. Proto si můžete hrát na chudáky…

Nejrafinovanější je vaše hra „na hloupé“. Předstíráte si navzájem, že jste úplně tupí – a přitom jste všichni ve svém nitru, pod lidskou slupkou – géniové… Géniové, kteří umí naprosto všechno a všechno velice dobře chápou…

Každý z vás je hudební virtuoz, schopný zkomponovat bilionkrát dokonalejší díla, než jsou nějaká ubohoučká Beethovenova, Mozartova nebo jiná lidská dočasná „díla“. Každý z vás chápe teorii relativity i teorii sjednoceného pole – a to mnohem lépe než Einstein. Každý z vás je geniální inženýr, schopný během pár hodin posunout veškerou lidskou techniku milióny let dopředu. Každý z vás je dokonalý lékař s absolutními znalostmi o lidském těle, každý z vás je ten nejmocnější mág ve vesmíru a ten nejpokročilejší jogín… Ale z nějakého důvodu, který znáte jen vy sami, si úporně a s obdivuhodnou vytrvalostí hrajete na blbé.

Všichni máte permanentní, nepřerušitelný osobní kontakt s Bohem – a přesto sami sobě vychytrale předstíráte, že věříte ubohým a v pravém slova smyslu bezbožným žvástům ubohých pozemských náboženství, která vám všechna zobrazují Boha – toho Boha, kterého doopravdy všichni tak důvěrně znáte – jako strašidlo nebo zrůdu.

Namlouváte si, že se bojíte smrti, zatímco ve svém nitru neustále velice dobře víte, že zánik těla se vašeho pravého já ani nedotkne.

Pořád utápíte sebe sama masochisticky v problémech a potřebách, ačkoliv v nitru víte, že jako to co jste, nemáte vůbec žádné potřeby ani problémy.

Jste prostě hráči…

Jste kosmičtí hráči, obehrávající vytrvale a chytře sebe sama v této velkolepé a nikdy nekončící hře na vlastní bytí…

Ale jak se máme svého utrpení zbavit?

Máme pro ducha hrajícího lidskou bytost v zásadě jedinou radu: Bdi a nebudeš trpět svými vlastními strašidelnými nočními můrami.

Proč konečně nepromluvíte otevřeně k lidem? Všichni lidé se bojí smrti. Proč jim tedy neřeknete pravdu?

Mluvíme k vám dostatečně otevřeně už tisíce let.

Lidé zatím ještě příliš milují svoji smrt a svoje utrpení. Zatím ještě miliardy lidí udělají všechno možné i nemožné pro to, abychom jim nemohli nijak pomoct.

Myslíte, že většina lidí touží v tuto chvíli po tom, abychom k nim mluvili? Abychom je měnili v bytosti, existující důstojným, kosmickým způsobem? Bohužel víme, že ne. Sledujeme každého na Zemi, víme o každém pocitu a myšlence v každém lidském mozku. A POKUD je kdokoliv připraven, vězte, kontaktujeme ho vzápětí.

Jakým způsobem?

Třeba právě TAKTO.

Myslíte skrze médium?

Ano i tak. Je pravda, že je málo médií, která můžeme dnes použít pro přímý přenos dat, ale lze skrze synchronicity snadno realizovat to, že se vám do rukou dostane například určitá kniha, nebo vás jednoduše oslovíme JINAK, ale stejně účinně.

Přesto vaše působení lidé většinou neregistrují.

Rozhodně nabízíme změnu neustále. Ale vy se nesmírně bojíte změn. Bojíte se nejistoty a neuvědomujete si, že jen ona v sobě obsahuje naději.

Držíte se křečovitě za své hrůzně osvědčené staré názory, stejně jako se držíte za svoje staré geny a stará polozvířecí těla – doslova jako by to byly jediné garance vašeho života ve vesmíru!

Jste často ochotni raději nepředstavitelně trpět – jen abyste nemuseli změnit například jen jeden svůj názor! V TOMTO smyslu jste opravdu objektivně zcela šílení.

Opravdu jsme tak nepoučitelní?

Jistě. Sledujeme vás celá staletí. Objímáte své vrahy a mučitele a do těch, kteří vám chtějí doopravdy pomoct, nejčastěji v hrůze ze změny mlátíte zaťatými pěstmi. Týráte své svaté a své démony si vykrmujete. Jako psi posloucháte na první pohled nesmyslné rozkazy tupých velkých dětí v uniformách či v postech svých tak zvaných politických a duchovních lídrů. Cožpak je opravdu tak těžké rozpoznat, jak nekvalitní jsou vaši političtí, náboženští a ekonomičtí bossové? Proč si sami sobě nalháváte, že jste stále tak hloupí? Jen ze strachu z možných velkých změn.

Ale bez vlády by nastal na Zemi chaos!

Na Zemi JE chaos. Víte, jak vidíme vaši politiku? Děláte ze sebe zcela dobrovolně poslušné otroky, kteří musejí celý svůj život vydělávat jakési peníze, jak to nazýváte – a děláte je lidem, kteří si tyto peníze sami tisknou. Proč? Čeho se – pro Boha živého – stále tak bojíte? Celá vaše politika je jen ubohé divadelní představení pro masy, maskující tuto ZÁKLADNÍ skutečnost. Jste zneužíváni od prvního nadechnutí po poslední výdech.

Ale vy ve svém nitru dobře víte, že jste zároveň silné a kosmicky sebevědomé bytosti… Že jste to vy, kdo je tvůrcem vlastní reality. Jenom se tomu jakoby ještě stále neodvažujete věřit.

Doopravdy jste ale hlavně líní vzdát se svých jistot. Jsou to však jistoty domestikovaného zvířete, které je zvyklé na řád zaběhnutý ve velkokapacitním vepříně či kravíně. Bojíte se změny. Bojíte se toho, co by se stalo, kdybyste vzali svým chovatelům jejich moc. Vy jim ji samozřejmě můžete vzít, protože jste to vy, kdo jim ji předtím propůjčil… Ale strach ze svobody je ve vás pořád silnější než strach z toho, že si z vás udělají pečeni.

Vy, kolektivně i jako jedinci, velmi dobře podvědomě cítíte, do jakého jste se to vlastně dostali postavení. Uvědomujete si jeho tragikomičnost. Ale chybí vám stále jasný a silný záměr se osvobodit.

Ale proč jsme se dostali do takového stavu?

Protože primitivní bytost touží vším manipulovat. Bojí se, a proto chce ovládat. Hystericky prahne po absolutní kontrole nad všemi ostatními… A vy jste v současnosti nechali ty nejprimitivnější bytosti, aby vám vládly…

Díky své patologické vychytralosti a aroganci vůči životu se po vašich shrbených hřbetech vyšplhaly na přední místa ve vašem světě nezralé bytosti, které posléze řízeny svým strachem pevně uchopily do rukou moc. A pak vás řadou nevybíravých prostředků přesvědčily, že je potřebujete… A pak – jste také chutná potrava…

Co to znamená?

Ano, čím víc trpíte, tím víc se nažerou mentální kosmičtí dravci, kteří se domnívají být dnes dokonce i pravými majiteli vaší rozvojové planety!

Co to jsou kosmičtí dravci?

Jsou to především zvláštní jemnohmotné kreatury, hledající psychickou energii po celém vesmíru… Trýzní je nepředstavitelný a jen těžko ukojitelný hlad po cizí „práně“ čili životní síle. Šmejdí galaxiemi a soustřeďují se na oblasti rozvojových planet. Země je jeden z řady světů, které se jejich přítomnosti ještě neumí ubránit.

Nikoli s vašimi vládami, ale s některými klany, které řídí váš svět, uzavřely již dokonce některé tlupy těchto kreatur jakési dohody o volném užívání lidí. Vaše vlády jsou v této situaci zcela bezmocné. Klany, které lidstvu vládnou, disponují totiž velice vyspělými magickými i technickými metodami totální kontroly myšlení a chování.

Pro klanové telepaty je hračkou vstoupit do libovolného státníka v libovolnou chvíli… Klany podepisují všechny mezinárodní dohody – přičemž si vaše politiky navlékají jako svoje rukavice. Proto nikdo z okolního vesmíru nebere vaše vlády vážně. Nikdo s nimi ani jakkoli nejedná, protože nemají moc. Jedná se jen se skutečnými – kosmicky oficiálními – vládci Země…

Co je to ta dohoda o volném užívání lidí?

Je to druh smlouvy. Smlouvy mezi „nejpřednějšími“ z vás a vašimi parazity, jedlíky lidské životní síly neboli „prány“. Dovoluje parazitům pohybovat se zcela beztrestně a oficiálně celým vašim životním prostorem. Dělá z těchto agresívních energetických nájezdníků, z těchto všude jinde pronásledovaných dravců vaše náležitě pozvané kosmické hosty. Dravci mohou na lidech sát a sytit se jimi. Za to chrání vaši lidskou „elitu“ a udržují i nadále její výlučné postavení.

Ale jak mohla nějaká malá skupinka rozhodnout o celém lidstvu?

Přece proto, že jste jí dali kolektivně tuto možnost! Ano, DAROVALI jste jim možnost o vás rozhodovat. Nerozvíjíte svoje mimosmyslové vnímání, svoji telepatii ani schopnost opouštět svá těla. Nerozvíjíte svoji mysl. A TO je to rozhodnutí.

Zákonitostí vesmíru je, že musíte být vedeni bytostmi, které tyto schopnosti mají. A tak teď jimi „vedeni“ doopravdy jste. Sice jako dobytek na porážku – ale JSTE. Měli byste být vlastně spokojeni s tím, jak jste se báječně zbavili vlastní odpovědnosti za své životy!

Lidé přece nechtějí být potravou nějakých dravců z vesmíru! To je absurdní! Za několik miliard lidských bytostí nemůže s vesmírem vyjednávat hrstka samozvanců!

Že nemůže? Ale jistěže může! Obýváte vesmír svobodné vůle. A možné je zde všechno. Úplně všechno. Ty nejskvělejší věci ale i ty nejhorší…

Vesmír je něco, co se vás nesnaží ochránit před prožitky.

Vesmír vám povoluje naprosto všechny hry. Naprosto všechny formy sebe vyjádření. Jako manifestace tvořivé tendence mysli vás v tvorbě nejrůznějších zážitků spíše podporuje a pobízí vás stále k vytváření nových. Vesmír vás miluje – a právě proto vás nechce v ničem omezovat. Je to, jako by se zcela oprávněně bál, že byste mu sami kontrolu nad vašimi prožitky pak vyčetli…

Vesmír ve vás vidí samostatné, nezničitelné a hravé bytosti, které mají právo prožít cokoliv, co si prožít umanou… Třeba roli kosmického otroka… nebo kosmického otrokáře! Jistě, tyto role se mohou zdát být těm, kteří si momentálně hrají na něco jiného dejme tomu… podivné – ale co na tom? Všechny role bez výjimky, které na tomto bezmezném hřišti ducha přijímáte, jsou, jakkoli vážně je v určité chvíli hrajete, jen maskami. A tyto masky kolují vesmírem a vy si je s vnitřním smíchem neustále navzájem vyměňujete.

Dobře, ale to se máme tedy prostě smířit s tím, že si na nás pochutnává nějaká cizí kosmická rasa a že jakási stínová vláda Země – nebo něco podobného, jak naznačujete – nás jí ještě servilně nabízí?

Většina s tím smířená je.

Jenom o tom nikdo neví…

Víte víc, než jste ochotni si připustit. Vy přece nejste jen lidé! Ano, jste obaleni hlenovitým těstíčkem biologické lidské hmoty, ale lidmi doopravdy nejste… Nejste jimi v tom smyslu, že by všechno, z čeho sestáváte, bylo jen pár žlaz, organických trubic a ego vaší dočasné lidské osobnosti, stvořené geny a vaší sociální výchovou… Obsahujete přece také nesmrtelnou – a veskrze mimozemskou složku – svoje věčné a vnímavé kosmické JÁ, svoji nezničitelnou a jasně vidoucí „duši“. A tedy jste v zásadě všichni telepatičtí. Ne, vy VÍTE, co se děje. Alespoň to tušíte. Všichni. Ví to jak ten z vás, kdo si hraje na slintajícího debila, tak i ten, který si hraje pro změnu zrovna třeba na prezidenta, kněze nebo gangstera. Debil to díky své lepší senzitivitě ví asi lépe, ale ví to tak či onak i ti druzí. Vy tušíte, jak se věci mají a také tušíte, kdo pod slupkami lidí doopravdy jste…

Vy již cítíte svoji moc a své schopnosti. Jen se je ještě kupodivu bojíte použít. Úmyslně jste se naučili zaměřovat svoji pozornost nesprávným směrem, na nicotnosti vnějšku, jen abyste náhodou nenarazili na vlastní mocné nitro. Doopravdy jste během pár hodin schopni přeměnit svoji Zemi v ráj. Je ve vašich silách se okamžitě zbavit všech svých parazitů – ať už lidských, nebo jemnohmotných či mimozemských. Stačilo by nebát se použít svoji skutečnou vnitřní sílu. Ale právě TOHLE se dnes ještě bojíte učinit.

Použít svoji vnitřní božskou moc k sebe osvobození – to by totiž znamenalo vzdát se jisté rutiny. Znamenalo by to provždy vnímat sebe sama jinak. Znamenalo by to vzdát se sice dost hrozného, ale mentálně pohodlného kosmického opatrovnictví – a přijmout tak konečně odpovědnost za kvalitu svého bytí v Bytí. A to většina z vás dnes ještě nechce. A i kdyby se k tomuto skvělému kroku někdo z vás rozhodl – lidská většina se mu v tom vynasnaží všemi svými prostředky zabránit. Dnešní lidstvo je účelově manipulováno jako stádo. A je manipulovaná proto, že si přeje být manipulováno. Je to děsivý začarovaný kruh!

Jen jedinci, kteří ve své mysli nashromáždí kolosální energetický náboj touhy po skutečné svobodě, mají určitou šanci tento kruh rozervat a dostat se opravdu VEN.

Ale co vy? Copak nám nemůžete nějak pomoci?

Obáváme se, že víc už pomáhat nejde. Naše emisary lovíte jako králíky. Sotva co se dotknou svými myšlenkami Země, je po nich… Jim to samozřejmě do takové míry nevadí, jednoduše se vracejí – ale vy z toho nemáte sebemenší užitek.

Pokud jsme nevtělení, neslyšíte nás. Pokud k vám přiletíme v masce mimozemšťanů, odmítáte naši přítomnost brát vážně. A potom – my navíc ani nemůžeme přímo zasahovat do vašich záležitostí. Musíme respektovat vaši kolektivní myšlenkovou vůli.

Jste to vy, kdo se doopravdy rozhodl stát se „obětí“. Proč bychom pro Boha kazili vaši hru? Ano, je to teď velice „drsné“ – ale to je třeba ragby také…

Existují trilionkrát jemnější kosmické role, než je ta, kterou jste si rozhodli vyzkoušet vy… Existují trilionkrát „kultivovanější“ kosmické hry, než je ta vaše „na člověka“. Ale co se dá dělat? Šachisté také jen zřídkakdy běhají po hřišti za ragbyovými hráči proto, aby je „zachránili” před jejich utrpením tak, že jim do rukou násilím nastrkají šachové figurky a přimějí je k tomu, aby opustili své hřiště a sedli si s nimi k šachovnici…

Dobře, ale dravci do našich záležitostí bezostyšně zasahují!

Vůbec ne. Dělají jen přesně to, co jim dělat dovolíte. Nic víc, ani nic méně. Jako vůbec každý, s kým jste ve vesmíru v kontaktu…

Neznám nikoho, kdo by jim něco takového dovolil… Tedy kdyby o jejich přítomnosti vůbec věděl…

Dostali bychom se zase k témuž…

K tomu, že o těchto dravcích ve skutečnosti víme…

Ano. K tomu, že zdaleka nejste takoví „chudáčci“, za které se vydáváte… A také k tomu, že si velice rádi hrajete. A že si v rámci své hry vytváříte často neskutečně „složité“ a nádherně „bezvýchodné“ situace… A že vás vskutku hrozně baví „trpět“. A že raději donutíte trpět toho, kdo vás ve své kosmické naivitě přišel utrpení zbavit, než abyste mu dovolili vám – byť sebeméně – doopravdy pomoct…

Kdybyste se odvážili odevzdat do kostymérny tohoto vesmíru her a scének jen pár nejhrubších iluzí, v nichž chodí vaše mysl oblečená po pozemském jevišti, byli byste rázem nepopsatelně lehcí a svobodní… Nesmrtelnost byste chápali jako základní normu své existence…

Jsou to vlastně jen samy vaše masky, kdo se tolik bojí nesmrtelnosti… Žijete cizí životy – žijete životy svých masek… Vaše masky si vás zotročily, vozí se na vás a vítězoslavně se navzájem zdraví v tomto kosmickém maškarním reji…