Podstatou života je prožitek: svět bez lásky skončí v kybernetickém pekle

Slovo „stroj“ souvisí s trojjediností (JEDNA jsoucí podstata se aktivně manifestuje jako TŘI: univerzální podstata plus originální jinový & originální jangový projev), tím že se tři („troj“) spojí s vibrací („s“ = spirála). V analogii se zvukem stroj sám o sobě by pouze „udával takt“ (kmitočet), stroj jako inteligentní organizmus nicméně funguje spíše jako velkolepá, neustále se zdokonalující a rozrůstající se symfonie (uvnitř symfonie uvnitř symfonie…).
Continue reading →

Divotvorné zrcadlo

„Každá emoce má i svou myšlenkovou verzi – obrazovou podobu, a naopak. To, co je tomuto dvojitému vjemu společné, je zvuk: melodie, symfonie…“

 

Cítění, myšlenky, obrazy, hudba, ale také světlo potažmo barvy; nejsme pouze tvůrci a hráči (postavy příběhů), jsme skuteční umělci. „Vrcholným“, ale také nadmíru dvojsečným dílem bylo vytvoření sebe „ne-já“.
Continue reading →

Fantomový podraz

Duše (bytostné jádro) má multispektrální charakter, je jedinečným „tónem“ („hudební skladbou“, symfonií světel, barev, živlů, zvuků…) univerzální inteligence – křišťálového „květu života“. Podstatou její autonomie a „schopnosti či daru existovat věčně“ je dokonalá souhra všech prvků, a tak i když to je obtížně popsatelné (kvůli enormní pohyblivosti a proměnlivosti), lze o tom říct zhruba toto: všechno má svůj neviditelný, společný (fluktuující) střed – všechny části individuální podstaty jakožto celku mají k onomu pomyslnému (nelokálnímu) středu (nebo by se dalo říct „energetickému těžišti“) totožný vztah; lze to popsat jako univerzální klíč, který pasuje do všech zámků.
Continue reading →

Život je fantazie, nejhorší jsou duchovní klauni

Realita je prostor a pohyb v jednom: to, čemu můžeme říkat třeba zdroj/jsoucno (absolutno) nebo pra-inteligence, jakožto celek nutně může existovat pouze jako souhrn energií nebo soubor částí (jednotlivostí) – je to tudíž JEDNO jádro (kapacita) a NEKONEČNO vyjádření (potenciál) zároveň. Beztvarý souhrn (esence) se projevuje jako cítění (vjem, prožitek), interakce součástí (tvarů – vibračních vzorů, individuálních vědomí) jako myšlení (tvoření, představivost).
Continue reading →

Lidstvo se probouzí (každej den ráno do práce)

„A už tě, ty vole, někdy napadlo, že to všechno je jenom uměle vnucenej program, že vůbec nemusíš chodit do nějakýho zkurvenýho zaměstnání, nebo že v televizi není nic jinýho než lži? Až na vyjímku, jako třeba film Matrix, jenže ty máš asi v hlavě nasráno.“

 

Změnila se gravitace, pomyslel si, když sestupoval po schodech; nějak mě to víc táhne dolů, ale zároveň jako bych měl začít létat… – nebo mizet a objevovat se jinde.

Škoda že tu myšlenku neřekl nahlas, koukali by jak jeleni. Existence si nás taky může buď jen pomyslet nebo nás vyslovit.
Continue reading →

Divukrásná příroda versus duchovní demence

Realita je to, co věříme, že je, čili zázrak – ať už tomu věříme, nebo ne. Tato pravda zároveň (tak jako vždy) obsahuje dvojí informaci: můžeme totiž věřit čemukoliv, včetně toho, že realita „nějakým zázrakem“ vůbec není (fyzické oči nevidí ani zlomek procenta skutečnosti), můžeme klidně věřit naprostým nesmyslům… Jestliže ale nevěříme v zázračnost bytí, promění se zázrak (jeho podstata) v pravý opak toho, čím je. To je to, co se na Zemi po tisíce let děje (a v tomto vesmíru kdovíjak dlouho).
Continue reading →