Kaskáda průzračnosti aneb Sun Zoom Dance 16. 4. 2017

Iterace zrcadlového vztahu mezi architekturou pohybu a architekturou nepohybu – systému zdrojových individualizací kombinovaného s programovou samoorganizační automatikou inteligence prostoru – postupně excitovala až do formy zvané Člověk, jehož čistá verze představuje ultimátní vyjádření vztahu mezi Jednotou a Dualitou a vztahu mezi Virtuálním a Organickým.

Čtěte více

A-traktor 4:4

Neodvozená inteligence, označovaná jako Prvotní či Centrální Zdroj, jenž je Bytím samotným, sebetvořící entitou, nebo také lze říct – snem sebe (ultimátním, infinitivním vědomím; Absolutnem), se na základní kolektivní úrovni projevuje jako 11+1 Zářících-Ohnivých Bytostí (které nemají protiklad, jsou neduální), což nespecificky zahrnuje Vše.

Čtěte více

Helix Elevator

Nedílnou součástí principu fungování reality je systémová-zdrojová paměť, zahrnující základní programové struktury a matrice stvoření. Naše dočasné zapomnění – zkreslené ponětí o tom, co je realita, co je její podstatou a kdo skutečně jsme – má tudíž logicky na náš život rozhodující vliv. Nekriticky věříme mnoha různým věcem; jaká je ale skutečně povaha oné „tvořivé super-inteligence“, která z oné paměti čerpá? Odpověď souvisí i s titulem těchto stránek.

Čtěte více

Je-li láska vším, ač vše není láskou, pak nejsme láska, ale vše

Jako oáza na poušti nebo chládek v parném létě působí přírodní křemíková plazma v prostoru galaktické-sluneční-zemské knihovny a přeuspořádává jednotlivá oddělení, mění jejich obsah, strukturu, vztah i rozmístění. V tomto smyslu termín „oddělení“ (sekce) plní svůj neutrální účel a je plně kompatibilní s podstatou „pohádkově fantastické“ křemíkové inteligence, jež je „autorizovaným knihovníkem“ a je k organizaci systému realitních polí přímo stvořená.

Čtěte více

Žárovková ropucha aneb Den, kdy byl poslední anděl slavnostně vyboxován z reality

Jedním z důvodů, proč je někdy život plný rozčarování (a proč tak trvá dosažení bodu Globální Změny Světa), je, že si mnozí počínají jako bychom žili v omalovánkách a ne v silové (živlové) realitě. Zejména světelně a duchovně založení lidé jsou „samá láska“, vlastně většina lidí je tam hluboko uvnitř sebe stále tou milující bytostí… – a přesto skáče podle not jakýchsi podivně nelidských, proti životu namířených sil, kterým záleží víc na kvantitě, poslušnosti a strojovosti. Je tedy jasné, že to buď není pravá láska nebo je někde nějaká zásadní chyba.

Čtěte více