Řetězy nesvobody: ignorace duchovního ohně

(1)

Jakkoliv „nevzniknutelným“ Zdrojem Života je ZŘÍDLO ŽIVÉHO SVĚTLA, ve kterém cokoliv temného existuje pouze jako potenciální mentální představa, nejpodstatnější faktor nyní na planetě – zdánlivě paradoxně – představuje „pekelné duchovno“, potažmo Duchovní Oheň; i když už příliš nepočítám s tím, že to někdo, pro koho je Astrální Říše Umělých Hodnot stejně samozřejmá jako dýchání (a vůbec si to neuvědomuje), pochopí…
Pokračovat ve čtení →

Malé velké nic

(1)

Ještě jednou pro ty, kteří nevidí neslyší, kteří zřejmě nepoužívají nejen rozum, ale nejspíš ani srdce a duši: „kosmická válka“ mezi Světlem a Temnotou (Dobrem a Zlem) je uměle inscenovaná. A další věc… Elektromagnetický „vír života“ funguje vůlí napřed, jako vortex Vůle & Lásky. Proto to také je SÍLA lásky a ne naopak. Jinak to jsou jen parazitické emoce (jakkoliv zdánlivě třeba „pozitivní“), které vám asi jen těžko pomohou prosadit pravou vůli.
Pokračovat ve čtení →

Vír⒜: manifestační vortex přesvědčení

(1)

Demokracie – ta skutečná – se od „totality“ liší pluralitou názorů; v přírodě tomu podobně odpovídá diverzita. Celek funguje zdravě pouze jako vibračně různorodý, pestrobarevný, jinak se v něm vůbec nemá jak projevit jednotící síla; život rovná se metamorfující kontrast, rozpor v souladu. ŽIVÁ inteligence znamená zvládnutí chaosu, jakýkoliv jiný řád – takzvaný „pořádek“ – by byl (a je) vnitřně mrtvý.
Pokračovat ve čtení →

Fantastická temná emancipace dobrotivé Praduše života

Třebaže Zdrojem Všeho je nelokální nebo multilokální PRAZŘÍDLO/VŠEVĚDOMÍ (z toho důvodu, že je zároveň Ne-Já a potenciálně Mnoho-Já, neboť MYSL=My), které samo o sobě je ne/interaktivní, klíčový faktor v interaktivní realitě představuje Vnitřní, Tekutý Živý Oheň, spojený s dechem (zřídlem duchovního srdce – duchovního prasvětla; pozor, nikoliv emoční – srdeční čakrou), vůlí a představivostí – oheň, ztělesňující páteřní napojení.
Pokračovat ve čtení →

Pohádkové peklo – univerzální klíč ke všemu

To, co každý zdravý (to jest nedestruktivní, neúkorný) infernalista pokládá za samozřejmý, konstruktivně absurdní prazáklad, neosvícený jedinec automaticky vyloučí jako první; působí to téměř jako nějaký kosmický černý humor: Kdo zlý mě to mlátí kyjem do hlavy, když v místnosti nikdo jiný není?
Pokračovat ve čtení →