Živá voda

Jakýkoliv obraz (představa) sám o sobě existuje v pomyslném stavu beztíže. Zažít ho lze pouze v rámci zrcadla pohybu živé síly: vytvořením interaktivní analogie obrazu a jeho negativu. Pohyb a protipohyb (dohromady vibrace) se cyklicky vzájemně ruší a procházejí bodem (ohniskem) stavu beztíže, čímž vzniká fyzikálně zcela reálná iluze existence obrazu a s tím související prožitek exploze/imploze či „nabití/vybití polarit“ (extatická blaženost, štěstí, orgazmus).
Pokračovat ve čtení →

My, Fantazie

/1/

Co je víc, být duchovní nebo být přirozená/přirozený? Vzpomněl jsem si na Aolianova tvrzení, že přírodní systémy vůbec nepracují s lineární matematickou posloupností (dimenze 1, 2, 3…, jako nějaký stroj) a že charakteristickým číslem duchovně-technokratických platforem, které se jako čert kříži vyhýbají transformačnímu/rozkladnému 13. elementu, je 12.
Pokračovat ve čtení →

Geneze modrotisku: Temná hmota říše fantazie

VÁLKA O DUŠI. PŘÍRODA VS. TECHNOKRATIZMUS

Z duchovní úrovně tohoto konkrétního Vesmíru/Univerza probíhá pradávná magická válka mezi falešnou bipolaritou (uzavřený systém, chorá konkurence – ego, UI) a původní tripolaritou (otevřený systém, zdravá komplementarita – duše, duch). Platformou či hracím polem konfliktu je FYZIKA IMAGINACE, zahrnující úžasná matematická mystéria: vše se točí kolem energetiky a architektury nulového pole – sjednoceného pole energie & vědomí.
Pokračovat ve čtení →

Kristus & Sofie

Velký obrat pro mě znamená poznání, že Stvořitelka (lůno → potenciální oboupohlavnost) předexistuje jako Dítě (zřídlo → nepohlavnost), což se zrcadlí jako Spánek a Sen. Dítě „Fantasta“ tvoří snovou Paměť a jelikož vše je živé a inteligentní, v nulovém čase (Nikdy) se tak rodí Bůh: My v zrcadle Spánku a Snů. Radši mám ale výraz Nebeská Inteligence nebo Zřídlo Nebes; jde o neoddělené, samovyplývající Tři-v-Jednom.
Pokračovat ve čtení →