Kryst-kód, 144, plazma, lotosový květ a živá merkaba

Na úrovni vnitřního stvoření se zdroj věčného života projevuje jako organická, krystalická podstata, zatímco na úrovni vnějšího stvoření jako organická, živá merkaba. Podstatou obojího je kryst-kód (jiskra/kód stvoření) – zdrojová tonální signatura (Ka Ra Ya Sa Ta Aa La – krystal) – potažmo vůle k věčnému pohybu (potažmo tri-tonální fázování).

Číst dál

Dokonalý ráj

Andělské hvězdné lidstvo je stvořeno jako strážce pozemského/planetárního, chrámového komplexu, systému organických hvězdných bran, známých jako Síně Amenti (umožňujících dokonalý svobodný život a fantastické dobrodružství), i když dnes už je tento popis poněkud mimo kurz (lidé jsou tak zvyklí na převrácená, bezcenná neorganická schémata – totální podvody, které pozná i malé dítě -, že už vůbec nevědí, co to znamená skutečně žít). Slova jako „andělský“ nebo „Amenti“ jsou dnes také spojována s ledasčím. Možnost návratu do ráje se nicméně znovu trvale otevřela.

Číst dál

Zdroj věčného života versus fantomové imitace: Astrál útočí

Je-li vše svobodné a jednotné, existence je dokonalá; říkáme si: žít je tak fantastické! A tak to je také zdrojem věčného života stvořeno. Přesto – alespoň doposud – některé matrixové systémy (systémy realitních polí) občas někdo/něco svévolně napadne a způsobí jejich rozvrat. Například zde na Zemi jsme v situaci, kdy je snaha vše uvést zpátky do pořádku – na druhou stranu ale velké části tvorstva rozkol vyhovuje, nebo ho nevědomě podporuje. Astrální či fantomové entity změnu nechtějí, žijí z duality.

Číst dál

Strážci paradoxu, aneb Dokonalost stvoření…

Následuje vysvětlení, jak je existence ve skutečnosti „pohádkově fantastická“ a jak záleží pouze na stvoření, zda tu dokonalost pochopí. Zdroj-Komplex sestává ze 144 různých Stvoření, „křišťálových vajec“ (které lze chápat i jako dračí nebo hadí, a přesto – nebo právě proto – BOŽSKÁ) a spodní patro některého z nich občas postihne katastrofa. Ta se ale vlastně nikdy nemusí stát…

Číst dál

Nejvyšší čas se vzpamatovat

Přestože si sám, v zájmu „živosti života“, může a musí odporovat a lze chápat i jako komplex, skutečný ZDROJ je jen JEDEN. Pokud se jeho repliky (emanace) vzdálí příliš daleko – ať už fyzikálně nebo nefyzicky -, povědomí o charakteru Zdroje/“Všeho, co jest“, vyprchává. Snadno se tak můžeme ocitnout v situaci někoho, kdo ví téměř dokonale, co je za Dveřmi – ale nemá čím je otevřít. To by ještě tak nevadilo; horší je, když se někdo dál chová jako všeználek ve skleněné krabici, místo aby si uvědomil, že podstatné je pouze to, nalézt správný Klíč. Může existovat řada pohledů na tento klíč, opět však lze předpokládat, že i tento klíč je jen jeden. Bylo by totiž divné, kdyby existovaly dvě odlišné dokonalosti (která se samozřejmě jinak projevuje velmi rozmanitě a uvnitř sebe je složená přinejmenším z rozumové a pocitové stránky).

Číst dál