Zdroj věčného života versus fantomové imitace: Astrál útočí

Je-li vše svobodné a jednotné, existence je dokonalá; říkáme si: žít je tak fantastické! A tak to je také zdrojem věčného života stvořeno. Přesto – alespoň doposud – některé matrixové systémy (systémy realitních polí) občas někdo/něco svévolně napadne a způsobí jejich rozvrat. Například zde na Zemi jsme v situaci, kdy je snaha vše uvést zpátky do pořádku – na druhou stranu ale velké části tvorstva rozkol vyhovuje, nebo ho nevědomě podporuje. Astrální či fantomové entity změnu nechtějí, žijí z duality.

Číst dál

Divotvorné zrcadlo

„Každá emoce má i svou myšlenkovou verzi – obrazovou podobu, a naopak. To, co je tomuto dvojitému vjemu společné, je zvuk: melodie, symfonie…“

 

Cítění, myšlenky, obrazy, hudba, ale také světlo potažmo barvy; nejsme pouze tvůrci a hráči (postavy příběhů), jsme skuteční umělci. „Vrcholným“, ale také nadmíru dvojsečným dílem bylo vytvoření sebe „ne-já“.

Číst dál

Možná přijde i ladič pian

Klíčem ke změně světa, respektive jeho návratu k normálnímu, přirozenému fungování – je nepolarizovaná energie. Energie, která k nám ze zdroje centrálního slunce proudí, je nepolarizovaná – má neprotikladný charakter (všechny její projevy existují v rámci jednoho společného, vysokovibračního spektra). Je pro dobro všech (nás jako celku, společenství), ale není to dobro, jak si bohužel řada lidí myslí. Podstatou této energie je HARMONIE, SOULAD – JEDNOTA PROTIKLADŮ.

Číst dál

Božská je jen příroda, celé slavné duchovno je umělé

Hlavní dějová linie běží neměnně v úrovni VŠE-vědomí/Přírody, čemuž lze také říkat Zázrak, Věčná Záhada, Bylo Nebylo, Dokonalost, Centrální Zdroj, Zřídlo Všebytí či Absolutno. Je to moudrost, síla, láska a inteligence natolik komplexní a živá, že žádný z jejích individuálních projevů není její rozměr schopen pochopit, i kdyby tím jediným důvodem měla být proměnlivost (změna, vývoj), čili život sám.

Číst dál

Lepší živý rozporuplný nežli bezduchý duchovní

Podstatou života je kontrast, paradox. Pokud VĚDOMĚ (jakožto celistvé stvoření, jehož základem je láska) nehrajeme HRU na svůj opak (který tak či onak absolutno zahrnuje), pak se toto nepochopení zcela spontánně manifestuje z úrovně nevědomí: ožívají bytosti stínů (myšlenky bez srdce) a realita začne hrát nás! Nikoliv už ale harmonicky, z perspektivy jednoty protikladů, ale rozladěně, destruktivně – jako obraz našeho sebeklamu, naší neúplnosti.

Číst dál