Autentická duchovní (zdrojová) matrice a svobodný mentální kontext, tak aby bytost nebyla vnitřně závislá na kódování lokálního (vibračního) prostředí – byla v relativním souladu s nelokální zdrojovou superpozicí, tajuplnou podstatou Zdroje/“Všeho, co jest“ (…Říše Snů). Takový je cíl Stvoření Člověk, jež se maximálně přibližuje charakteru „jednoty Absolutna“, Božského vševědomí – jednotící síly Fantazie, kterou vyjadřuje ve sjednoceném duálním formátu.
Continue reading →
Category Archives: Aurora
AR-HA-JAS
Všechno je jak má být? Chce se mi zvracet, když slyším podobné „osvícené“ názory a cestou přitom potkávám dobrotivé osůbky se ztraceným výrazem ve tváři, které si svůj život takhle vůbec nepředstavovaly – a kterým byl doslova ukraden.
Vetřelci či chcete-li predátorský fenomén se činí. Oblohu prozářenou někdy dost podivně bílým sluncem a skalárními energiemi křižuje chemtrailsový hnus. Začínám si čím dál víc uvědomovat, že lidstvo ve skutečnosti nikdy nebylo hloupé, pouze bylo chytře uspané, tak aby nevidělo, co má denně přímo na očích. Začínám si také uvědomovat význam pojmu komplexní andělská inteligence nebo jak to je s tím Kryst či Krist kódem neboli zdrojovou matricí.
Continue reading →
Jů, náš ráj…
Existují bytosti, které umí zasvěceně popsat nějaký fenomén, vysvětlit „jak to stojí“ a dát tomu přesný název (oficiální terminus technicus) – a přitom stále dlejí v paměťovém poli. A existují bytosti, které „to“ žijí zevnitř podle pocitu, možná to ani nijak nenazývají a kdybyste na ně vybalili nějakou terminologii, budou chtít utéct.
Continue reading →
Hic sunt dracones
Typickou vlastností pravo-levo-hemisférické inteligence je vřelé srdce a chladná hlava, výsledkem je Prázdnota Zdroje, kde je v superpozici všechno se vším. Uplatníme-li princip dva v jednom (zpětná vazba sebe si vědomého vědomí), fungující prvním i druhým napřed (zahrnující zdrojový negativ – ekvivalenci stavu a pohybu), srdci paradoxně odpovídá zdrojová virtualita, jež má analytický charakter (var spěje k bodu=rychlé kmitání, virtuální=nekonečně malý) a hlavě realita, jež má charakter prožitkový, emocionální (mráz se rozšiřuje=pomalé kmitání, reálný=nekonečně velký). Jak je to tedy s těmi draky a anděly, nebo s tou černou a průzračnou? Kdo cítí a kdo myslí? Přinejmenším můžeme potvrdit, že obojí je nerozlučné a záhadně se vzájemně obsahuje: jako pohádkově-fantastická všebytost nikoho.
Continue reading →