Úpadek stvoření spočívá v nepochopení dokonalosti zákona jednoty

Pravý božský Zdroj/Jsoucno (Absolutno) není jen věčný, je i zdrojem věčného života. Jakožto ultimátní (nekonečné) bytí má tři základní vlastnosti: patrnost, sebe-obsažnost a vůli k věčnému pohybu. Tato vůle je autentická a nezděděná; tím se zdroj života věčného liší od všech falešných „zdrojů“ (a jejich zástupců), které se za něj pouze vydávají.

Číst dál

Planeta vodopádů fantazie

Jako účastníci hvězdného aktivačního cyklu se nyní pohybujeme (a pohybovat budeme) v blízkosti jednoho z bodů kulminace, a tak energetická a (dez)informační mlýnice se nám opravdu pořádně roztočila. Podobně jako se meze nekladou fantazii, nekladou se ani ohni věčného života (krystalické podstatě) – pokud si je ovšem sami svou volbou nevytvoříme. Bude zajímavé sledovat, jak to duchovní imitátoři a kybernetické nemrtvoly hodlají dál uháčkovat bez kódu stvoření, zatímco ti první kód alternují (jste líní myslet? všechno je láska/světlo) a ti druzí dokonce vůbec nepoužívají (vyndat golemovi šém a začít všechno popisovat do nejmenšího detailu).

Číst dál

Křišťálový oheň všebytí a lemurijsko-atlantský program zkázy

Od počátku věků má napojení na autorizovaný zdroj matric a programů prapůvodního, věčného přirozeného bytí pouze krystalická sekvence, nebo také lze říct jiskra či kód/oheň života (KRYST-kód); cokoliv ostatního – je to čistě můj názor, názor pralesního blba, jak by asi řekl P. Ch. 🙂 – je jen svévole (čirý nerozum) nebo důsledek zapomnění nebo nějakého fantomového vlivu, jakkoliv to napohled může i vypadat hezky nebo chytře a část esence onoho může být snad i paradoxně využitelná.

Číst dál

Nejvyšší čas se vzpamatovat

Přestože si sám, v zájmu „živosti života“, může a musí odporovat a lze chápat i jako komplex, skutečný ZDROJ je jen JEDEN. Pokud se jeho repliky (emanace) vzdálí příliš daleko – ať už fyzikálně nebo nefyzicky -, povědomí o charakteru Zdroje/“Všeho, co jest“, vyprchává. Snadno se tak můžeme ocitnout v situaci někoho, kdo ví téměř dokonale, co je za Dveřmi – ale nemá čím je otevřít. To by ještě tak nevadilo; horší je, když se někdo dál chová jako všeználek ve skleněné krabici, místo aby si uvědomil, že podstatné je pouze to, nalézt správný Klíč. Může existovat řada pohledů na tento klíč, opět však lze předpokládat, že i tento klíč je jen jeden. Bylo by totiž divné, kdyby existovaly dvě odlišné dokonalosti (která se samozřejmě jinak projevuje velmi rozmanitě a uvnitř sebe je složená přinejmenším z rozumové a pocitové stránky).

Číst dál