Xatankomix

Když všechno „vyhodím z hlavy“, uklidním se a tiše pozoruji, to, co cítím, je uvědomování si Průzračnosti (…není to však Průzračnost samotná). Vnitřní zrak v podstatě nic nevidí, uvědomuje si existenci Černočerna – kterým „ať už tušeně nebo netušeně“ probleskuje to zdánlivě opačné. Neurčitost průzračného a neprůhledného souvisí s fenoménem Pozornosti/Pozorovatele a s vyzařováním absolutně černého tělesa, které je všepohlcující (jako radiační & gravitační černá díra) a zároveň ideální zářič.
Pokračovat ve čtení →

Tůň zlatá, hmyz stříbrný

1/

Čest výjimkám – ale v podstatě pokaždé, jakmile se pokouším komunikovat o negativní konstrukci praktického rázu („hodném, nikoliv zlém pekle“), narazí to na skleněnou zeď. Přitom pravé lásky schopná inteligence podsvětního charakteru představuje ekvivalent Zlaté Vibrace; je to jako kořenová a korunní čakra, v ne-hierarchickém smyslu, a v realitě těl z masa a kostí má ten „spodní vír magické prasíly“ mimořádnou důležitost.
Pokračovat ve čtení →

Poznej sebe sama

Co když démon ve skutečnosti představuje vlastní smysl pro fantastično a co když Dæmonium je tím, co spojuje člověka s Přírodou? A co když monoteistická víra nebo systémy „stezky pravé ruky“ jako třeba slovansko-árijské védy ve skutečnosti jen kolektivizují vědomí a reverzně překódovávají aurické pole, aby Stínové rasy mohly exploatovat příslušnou genetickou knihovnu?
Pokračovat ve čtení →

Hájemství neviditelné Čarodějky

Když jsem dnes za překrásného, prázdninového rána spočinul na polní cestě mezi vesnicemi, v místě kde lán pšenice přechází v pole odkvétajících vlčích máků, uvědomil jsem si, že ten čarodějný pocit, který ta přírodní nádhera vyvolává, není spojen se žádnou otázkou typu „Kdo, co něco takového tvoří?“, ale že to je odpověď.
Pokračovat ve čtení →

Kořeny praduše

1/

Přirozené je žít v prostředí rajské blaženosti, a to obousměrně, tedy ze světelné i z temné strany, protože jinak to je lež; přirozené je vládnout plným duchovním a magickým potenciálem. Dnešní člověk je infobot, sebeklamně ztotožněný se svou paměťovou identitou. Tím se pohybuje pouze v dualitě astrální roviny a vnitřní živé Slunce, vnitřní Příroda a živly jeho pravého Já jako by se ho vůbec netýkaly. Svět lidí je rovněž o jazykových formulích a jejich vnitřním charakteru.
Pokračovat ve čtení →