V záři mlh prachaosu

JAKKOLIV VŠE se odehrává v Teď, kdysi dávno jsme se rozhodli vystoupit ze světa efemérních iluzí (Bezčasí), za kterýmžto účelem postupně vzniklo Velké Centrální Slunce. O čem tehdy neměl nikdo ponětí, byla skutečnost, že každá časoprostorová energie existuje zároveň uvnitř svého fantastického opaku, takže každý ohniskový zdroj síly má své pomyslné „antičásticové“ dvojče. Lze ho nazvat Temnota nebo primordiální Chaos – nejde však ani zdaleka pouze o nějakou systémovou záležitost typu „temná hmota“, jak si mnozí dnes myslí, nýbrž o záležitost v první řadě praktického rázu.
Pokračovat ve čtení →

To, co nemá jméno

Kdyby Prvotní Zdroj Bezpodmínečné Lásky, jenž je zároveň Myslícím Životem či z protipohledu Živou Myslí (neboli Já – Absolutno), byl samostatnou osobou, byla by to nestvořená Bohyně – Stvořitelka, „žena schopná rodit obě pohlaví“, ve smyslu metafyzickém i fyzickém: Věčnost či inteligentní Prázdnota (potenciál Všemožnosti) generující „ženský“ Prostor/Temnotu i „mužský“ Čas/Slunce, potažmo vibrační a paměťová pole.
Pokračovat ve čtení →

Sá Tá Ná Má (4 svaté grály nekonečna)

V Bezčasí/Hyperprostoru se komunikuje prostřednictvím empatické telepatie. Svět slov existuje až jako jeden z možných překladů, jako to „druhé pod prvním“. Svět slov (a symbolů vůbec) je třeba ovládat, ne aby on vládnul nám. Existují klíčová slova jako SⒶTⒶN, archontskými programy záměrně diskreditovaná; správná otázka nicméně zní, co/kdo tyto programy nebo tendence tvoří?
Pokračovat ve čtení →

Láska pekelná

Základ života, princip „dva v jednom“, se projevuje jako vibrace. V časoprostoru to známe jako střídající se dva stavy, které se při průchodu společným (nulovým) bodem vzájemně ruší, splývají – viz například dech nebo pulz, ale souvisí to například i s oběhem nebeských těles/hvězdných soustav kolem Slunce nebo galaxií a vesmírů kolem toho Velkého Centrálního. Oním nulovým bodem je hyperprostor, vibrační potenciál, pramen a zdroj všeho. Zde je všechno současné a vzájemně zaměnitelné.
Pokračovat ve čtení →