63+1 :: Chess :: Underground

Většina z nás hrála hluboko pod své možnosti anebo se dopustila hrubé chyby, přitom papírově jsme byli jednoznačný favorit.

Martin Petr zvítězil se štěstím: soupeř měl sice pěšce míň, ale dvě věže proti dámě a všichni měli určitě dojem, že prostě stačí jen stát na místě; vlastně jsem ani nepostřehl, jak o toho druhého pěšce Cífka přišel.
Jirka Nun nic nenásilnil a počkal si, i když v jednu chvíli to vůbec nevypadalo, že to bude víc než remíza. Jeho sok nicméně pustil z dohledu pochod d5 a byl s ním ámen (takže asi jediná naše "plně regulérní" výhra).



Celé to začalo tragédií na druhé desce, když si Vojta Plát buďto popletl varianty nebo přehodil tahy a výsledkem byla nakonec koncovka bez dvou pěšců... Navíc Havlík to prý sám hraje černými, takže opravdu pech. Honza Jüptner stál normálně, Miloš Možný hladce soupeře přehrál, Roman Prymula dost riskoval, i když o krk mu (asi) nešlo, já jsem vyměnil dámy a pozičně stál čím dál víc na výhru a Ondra Kořínek tam měl grünfeldovské motivy jako vyšité, pozice nevyjasněná.

Z Vojtových 0:1 jsme to rozhodně otáčet nezačali, naopak. Za chvíli to bylo 0:3, když doplatil Ondra na oslabeného krále a zřejmě přecenil svoji oběť kvality. Velmistryně Richtrová měla s Romanem přinejmenším věčný šach (průběhu jsem jinak moc nerozuměl) a hrálo se jí dost pohodlně; slávistický borec ovšem celou partii dost lámal přes koleno, třeba to nesouvisí, ale nakonec si nechal nasadit kombinaci se ztrátou dámy.
Jirka s Martinem stáhli na 2:3, jenže... Mezitím to Honza jaksi neuchopil za správný konec, Miloš skočil na špek a musel pustit figuru za nějaké dva tři pěšáky a jeho postavení bylo podezřelé - a já jsem v pozici, kde vedlo hned několik zcela primitivních cest k celému bodu, jako idiot přehlédnul dvojtažec s vidličkami a posléze, v nejspíš stále ještě vyhrané koncovce, se nechal obskákat jezdcem tak hloupě, že jsem veškerou výhodu promrhal. Remízovou věžovku jsem hrát nemohl, druhý typ koncovky byl ale spíš horší - a českobudějovický hráč mi nabídnul remízu. Čekal jsem, jak se vyvrbí zbylé dvě partie; jenže nijak. Jak Honza, tak Miloš bojovali o remízu. Tak jsem nabídku akceptoval a vzápětí totéž učinili i spoluhráči (a tak 3,5:4,5) - přestože za jiných okolností by nás České Budějovice určitě takhle lacino neobdarovaly.