63+1 :: Chess :: Underground

...překročit rámec demonstrace.
(Tihleti týpkové po sobě totiž vždycky napřed všechno pořádně uklidí, aby je pak pozůstalí neměli za čuňata.)

Přitom stačilo už jen skopnout stoličku a Připuštěný osel se nakrásně klimbal místo lustru jako chcíplá krysa.
On, přehlížený šachista. Jedinec prakticky libovolně zaměnitelný, a co hlavně: jako milenec úplně odepsaný ("Vyhořelý," řekla doslova ta příšera).
Takže odpověď na tu zkurvenou otázku budeme muset zase odložit...



NICMÉNĚ elektronický dopis stál opravdu zato. Doslova za všechny peníze.
O nějaký týden později, když se vyřídily všechny formality, z něj už byl - ať žijí zámožné, zámořské pratety - zhýralý milionář.





V KLUBU NIKOMU NIC NEŘEKL. Během nedělního zápasu se ale několikrát vysmrkal do bankovky s několika nulami (ne, tím opravdu nemyslí sebe) a pár lidem výstřelek neušel. Ani jeho zvláštní pozasmání v souvislosti s poznámkou, že ty třešně neměl tím kefírem zapíjet.
"Protlačím náš mančaft do Topligy," prohlásil zbohatlík záhy po debaklu. "Zkoupím velmistry a za nějakých pět let, kdoví? Pch. Vlastně jsem vám zapomněl prozradit, že jsem - ehm - jaksi dědil."
"Podívej se, Osle," ozval se kapitán. "To že smrkáš do mýho měsíčního platu ještě neznamená, že si budeš dělat s klubem co chceš."
"Taky bych," pokračoval nerušeně Připuštěný osel, "mohl tomu enginovýmu magnátovi šoupnout nějakou hodně drahou tudlenctu, šlapku. Chápete? Měli bysme všechny špičkový analýzy z první ruky. On ten chlap je dost na palici a co vám mám povídat, ženská je ženská, žejo. Žádný nic blbě virtuálního, skutečná samice," živočišně gestikuloval, "z masa a kostí. Mohli bysme jednou i třeba vyhrát Kontinentální pohár."
"Jo? V první řadě bysme se měli udržet v krajský soutěži," měl se k odchodu jeden ze spoluhráčů.
"Nevím, ale ty si snad sedíš, vlastně už stojíš, na vedení! Mám na kontě skoro padesát melounů."
"To víte, náš pan suicidální hihňal," ušklíbl se doktor Plešatý, "je teď lepší člověk. Dostal najednou chuť do života. Co si vzpomínám, tak posledně jsi tvrdil, že to nemá cenu, že se zastřelíš (jak jsi tomu pětiletýmu klukovi nechal stát dámu). Radši si kup rovnou celej velkoklub, u nás bude nadšení pro věc vždycky to první a poslední. A ty prachy si strč víš kam."
"Kolegové! Vy jste se snad všichni zbláznili."
Někdo mimoděk utrousil, ať si třeba pořídí revolver s perleťovou rukojetí, pozlacené náboje taky kloužou líp do mozku. Jedovaté narážky bývá moudřejší si dopředu rozmyslet.





NEZNÁMÁ OSOBA v noci polila klubovnu Motýlmůrských nadšenců benzínem, takže do rána lehla budova popelem.
Připuštěný osel podplatil činovníka Světové šachové organizace, koupil si velmistrovský titul a tučné ELO-body a odehrál - v dokonalém, coubertinovském ladění - sezónu na 1. šachovnici za jeden nejmenovaný celek v superprestižní Západní Obrlize, po které svůj život dobrovolně ukončil skokem pod vlak.
Jmění rozfofroval. (Samozřejmě ještě předtím, než se vrhnul střemhlav pod kola supící soupravy, ledaže bychom snad duši pokládali za majetek.)