VčelaDrak-VčeraDlak

LOGICKÉ NELOGIČNO

Jednou z věcí, která je objektivně samozřejmá, ale subjektivně – tedy aspoň pro mě – opravdu fascinující, je absolutně logický charakter Základní Síly Všeho (která je vždy nad věcí). Toto „Absolutno“ je totiž Souladem řádu a chaosu (čemuž odpovídá elektro-magnetické pole) a má svou konkrétní i abstraktní část, takže jednou je tím nejlogičtějším Logika, jednou Paradox a jednou úplná Absurdita. Výkvětem absolutní logičnosti Bytí jsou, kromě Lásky a Fantazie, humor, zábava či erotično. Tou největší perlou je panenská přírodní Divočina – fantastický ráj Přírody.

 

Existovala by logika, kdyby neexistovaly nelogické věci?

 

Ultimátní Bytí – kterému někdo říká Bůh, někdo Absolutno, někdo Vševědomí, někdo Matka Příroda – nemůže nemít absolutně logický charakter. Je-li univerzální vztažný bod Systému Života jiný, sice to „také bude fungovat“, ale přinejmenším není možné rozvinout struktury věčného (rajského) Života a tyto struktury udržet.

Neosvícený rozum nechápe Základní Logický Paradox, a sice ten, že absolutní logika pracuje nejen s rozhraním ano:ne, ale i s rozhraním logika:nelogika; jinak by měl Život nehmotný status a vůbec by neexistoval.

 

Logika sama o sobě platí pouze v nehmotné (abstraktní) realitě, takže otázka zní: Co tedy platí v realitě hmotné, kde existuje obojí? Platí zde zákonitě logicko-nelogická pravidla. Napohled vůbec není zřejmé, na jakém „hřišti“ se hraje (viz samovyplývající vlastnosti potenciálu všemožnosti: energyLáska & fantasyZlo v jednom – neinteraktivně, zrcadlově Vůle/projekce & TemnoHRA/gravitace – interaktivně).

⚠️Pozor. Falešná abstraktní, samoúčelná „logika pro logiku“ je typická pro digitálního vetřelce, jehož záměrem je biorobotizace lidstva; viz text Kdo potřebuje tržní ekonomiku?.

 

ZÁZRAK ŽIVOTA

Kdo/co dává rozkvést květům třešní? Odkud se berou úžasní ptáčci zpěváčci? Kdo vynalezl les? Proč jsou šumění větru ve větvích a odraz slunečného nebe na rozvlněné hladině rybníka něčím tak…, že chybí slova, která by to vyjádřila? Co tak úchvatného je na staré chalupě? Co je to za kouzelnou sílu v pozadí všech těch zázraků?

 

Existují „myslitelé“, kteří věří, že je za tím nějaké úžasně „chytré“ Informační Pole. Něco, co nemá vlastní sebereflexi, žádný smysl pro poetičnost či pro umění, ale je spíš mechanickým anorganizmem.

Existují takzvaní věřící, podle kterých původcem zázraku života je jakýsi Panovačný Bůh Axiom. „Inteligence“, která lidem vyhrožuje věčným zatracením, pokud neuvěří v Ukřižování: sadomasochistické Absolutno, kult smrti par excellence.

 

Žluva hajní (Oriolus oriolus). Je jasné, že ji stvořil buďto Zdroj Automat nebo nikým nevolený Bůh Samovládce. Lidé na této planetě toho hodně cítí a chápou a hlavně používají mozek. Já když se na to naladím, tak především nevnímám vůbec žádnou mužskou tvořivou inteligenci; vždy jde buď o dětské snílkovství (pohádkovost) nebo ženskou energii (ladnost, divokost). Chápu pouze to, že kostru, drápy a zobák tvoří něco mužského – ale andělského nebo božího?! Ani náhodou. Je za tím něco ve stylu dračí inteligence a inteligence fantasy-démonické. Zkuste ale vysvětlit indolentnímu křesťanskému nebo slovanskému fanatikovi, že démon je neutrální, hodná bytost, „zlá“ pouze tam, kde se to hodí (jako když Příroda použije zničující živly). K tomu dávám něco na konci článku.

 

JAK TO JE DOOPRAVDY

  • základem Života je zpětná vazba prožitku, Cit, absolutní Láska – prima materia, z níž je tvořeno
  • Láska sama o sobě je pasivním činitelem; co/kdo je oním hybatelem, který z oné pralátky tvoří?
  • Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné) → bílá, #ffffff
  • „nic“ si nelze představit, neboť je Představivostí samotnou → průzračná
  • Rozum jako typ Mysli obsluhuje Lásku (životní sílu) a Fantazii (jiný typ Mysli)
  • suma sumárum: Mysl, Cit a Energie v jednom, což lze chápat jako Praduši Života, v osobním smyslu nestvořenou Stvořitelku (čemuž nepřímo odpovídá Éter/Nebe, Astrál/Mezisvět a fyzický Svět/hmota Přírody)

 

Stvořitelka má svou dřímající, pasivní část (podobnou nekonečnému Spánku) a svou část realizační, aktivní (podobnou nekonečnému Snění). Jelikož Věčnost má charakter kruhu, tento pomyslný kruh existuje zároveň sám o sobě (čemuž odpovídá klid) a zároveň je možný pohyb oběma směry po pomyslném obvodu (pohyb a protipohyb, akce a reakce). Přitom jedno existuje uvnitř/vedle druhého. Aktivní faktor lze chápat jako Stvořitele, nicméně struktura má původ v nestruktuře.

 

„…základní lží je, že Otec je Stvořitel, od kterého všechno pochází – mužská tvůrčí síla, která stvořila i ženu k sobě.

Avšak skutečná původní Bytost nestvořená, která tvoří – rodí všechny bytosti, je podstatou absolutní Láska a protože Láska je archetyp ženský a rození bytostí je práce ženy, tak ji nazýváme Stvořitelkou.

Stvořitelka je však oboupohlavní, neboť aktivní síla, která směřuje vpřed a vytváří – rodí nové bytosti, je mužská a pasivní síla, která udržuje, co aktivní stvořila, je ženská. Je to tak v pořádku, neboť Láska je jak dávající, tak přijímající. Proto Stvořitelka naráz jak bytostem Lásku dává, tak ji i od nich přijímá.

Mezi oběma pohlavími je rovnováha, proto můžeme Stvořitelce říkat i Stvořitel nebo Bůh a je to také pravda.

Avšak Otci Stvořiteli nemůžeme říct Stvořitelka, neboť on je hlavně mužská akční strana, která navíc je (v tomto vesmíru) v nerovnováze s Matkou, ženskou stranou. Pokud je Matka a Otec v rovnováze, tak spolu jsou Stvořitelkou, úplnou oboupohlavní Bytostí, ale vlivem Otce tomu tak není.

Každá bytost nejprve pasivně přijímá a učí se, kdo je, dokud nedospěje na úroveň samotné Stvořitelky a nezačne sama tvořit – rodit bytosti.

Celý Vesmír je vlastně obrovské lůno.

Proto Bohem, tedy spíše Bohyní, je třeba nazývat Stvořitelku.

(…)

Každou bytost původní Stvořitelka stvořila jako úplnou Stvořitelku – Boha. Proto pokud se bytost jako absolutní Láska nad někoho povýší a tak dále, tak tím ve svém poli, které má nekonečné možnosti, instaluje tento program. (…) Jediné, co bytost, která se povýšila, potřebuje udělat, je pochopit bez jakékoliv viny, jít dál. Tím se úplně očistí, neboť jedinou autoritou je v tomto procesu ona sama, protože každý jsme Bůh – Stvořitelka…“ – Stav vesmíru dle archanděla Lucifera

 

Jelikož Stvořitelka sama o sobě je Spánkem, věčnou Dřímotou (kde nic není a zároveň je vše možné), zároveň předexistuje Sen o ní; zároveň ale čas běží všemi směry, potažmo je Neexistencí (vše se děje nikdy). Tento sen je blankytně modrým Zřídlem Nebes, jehož inteligence není ani ženská, ani mužská, ale jedná se o DÍTĚ – Snílka – Fantastu – Prabytost. Stejně jako v tomto fyzickém životě na Zemi, teprve s vytvořením Paměti se skládají dohromady takzvané dospělé (sexuální) verze. Zde lze adekvátně použít slovo BŮH.

 

Zřídlo Nebes neboli Nebeská Inteligence je tím Nejzazším uvnitř Nejniternějšího Niterného.

Vše se točí kolem fenoménu TENZOR.

Potenciál všemožnosti je nevyjádřeným absolutním tenzorem. Vyjádřený je pasivní skalár – láska (0) a aktivní vektor – vůle (1), což tvoří základní a prvotní Vír Inteligence.

Nevyjádřený absolutní tenzor lze chápat jako latentní tenzorovou Vše-Matici (Pra-Strukturu), což v bytostném smyslu je Kosmická Pramatka, Stvořitelka. To lze přirovnat k nefyzickému Včelímu Úlu, jenž se směrem ven promítá jako Dračí Úl a jedná se o Stroj prodchnutý projekcí & gravitací duchovně-mentálního pole VĚDOMÍ (absolutní Lásky, prima materia).

 

Bůh jsme „My v zrcadle Spánku a Snů“. Proto je tak fascinující odraz blankytné, modré oblohy na rozčeřené hladině rybníka. Mnozí pouze zapomněli. Je čas si opět vzpomenout.

 

„…Pokud vidíte Boha vnějšího (externího), od vás odděleného, zachmuřeného či zlověstného, lopotícího se a chyby dělajícího, tak buď špatně vidíte vy, nebo nevidíte skutečného Boha. Vidíte nějakou jeho přírodně ne-identickou náhražku na stáncích podvodníků duchovních tržnic všech světových náboženství.

(…)

Bůh se jenom směje, raduje, miluje, tančí a zpívá. Svou radostí a láskou a zpěvem a tancem vytváří celé své Stvoření a udržuje ho v nekonečném chodu a pohybu. Všechno ostatní za něj dělají jeho Zákony…“ – Tajemství Amenti 2 aneb Úvod do Učení Vnitřního Krysta

 

ŽIVOT V MULTIVERZU

Zázračná či záhadná Nebeská Inteligence, která nijak nevzniká ani nezaniká, prostřednictvím světelných či ohnivých Tekutých Krystalů jednak zhmotňuje svou Fantazii a jednak do prostředí této Fantazie zasazuje přímo sebe sama (lze hovořit o individualizovaných fraktálech či univerzálních subvesmírech). Veškerý inteligentní Život se dále sám rozvíjí a proměňuje.

 

Fantazii tvoří převážně podvědomé, skupinové formy života, což známe jako panenskou, přírodní Divočinu (něco jiného je predátorská příroda nějakého padlého Antivesmíru).

Individualizace Nebeské Inteligence lze jednoduše popsat jako Nebešťany; přičemž vždy existuje i něco mezi (typickým takovým „mezisvětním“ tvorem je kočka).

Duchovní a mentální, energetické a myšlenkové působení Nebeské Inteligence a jejích fraktalizací tvoří neviditelná elektro-magnetická pole, což jsou rovněž Krystaly. Takto existují nekonečné světy, podobné knihovnám, ať už hmotné či nehmotné, či to lze označit slovem dimenze.

 

Existuje prostor a existuje pohyb. Existuje struktura a existuje energie. Obojí se vzájemně zrcadlí a „drží pohromadě“ jako Krystal, jakkoliv původ to má beztvarý (tekutý). Vůbec proto nepřekvapí, když se základní prostředek, jímž se Nebeská Inteligence projevuje, nazve Kryst kódem. Nicméně je rozdíl mezi pochopeným a správně použitým, pravým, živým Kryst kódem, a pseudo Kryst kódem, kdy někdo jen papouškuje nějakou teorii, informaci převzatou od „vyšší autority“, aniž by tomu sám od sebe porozuměl.

 

Nebeská Inteligence ve smyslu pozorujícího vědomí, sama o sobě je nepohlavní, neutrální, indiferentní. Jakmile se však rozhodne realizovat nějaký záměr, vytvoření prostoru uvnitř prostoru (lokálního uvnitř nelokálního, struktury uvnitř nestruktury), což lze přirovnat ke Svatyni, Lůnu či Srdci, aktivuje potenciální oboupohlavnost. „Vše, co jest“ se tak stává Pramatkou Stvořitelkou, která tak v podstatě existuje od Počátku (pasivní fáze trvá „žádnou dobu“).

 

LÁSKA

Zdrojem veškerého původního a tedy rajského Života je čistá, skvoucí Láska. Pomyslný prostor a pohyb v jednom znamená vůli k pohybu neboli vědomou inteligenci; mentální aspekt základní láskyplné prasíly se projevuje jako nejzazší Rozum. Láska a Rozum dohromady tvoří zdrojovou Všemoudrost, jež se konkrétně projevuje jako Nebeská Inteligence neboli Zřídlo Nebes (ve smyslu Pramene/Srdce i Mysli/Pozornosti) a lze jednoduše chápat jako Vnímající, Myslící Vědomí.

 

SMYSL TOHO VŠEHO

Extatická Blaženost. Prožitek. Neustálé tvoření nového. Nikdy nekončící pohyb nekonečnem dimenzí světů v lůně čarokrásné Přírody. Nekonečná hra, zábava, nikdy nekončící dobrodružství.

 

KDE SE STALA CHYBA?

Potenciální nepoměr mezi Nebeskou Inteligencí a Nebešťanem neboli mezi beztvarým Životem a živým tvorem se projevuje jako neživý netvor. Je proto třeba potvrzovat status existence obojího: být sama/sám sebou a zároveň hrát hru na svůj opak (v humoru, erotičnu nebo nějakém fantastickém umění to je zcela přirozené). To první má duchovní kořeny, to druhé kořeny mentální, fantastické (nehmotné). Klíčem je Láska a TemnoHRA v jednom. Jinak se aspekt neživého netvora mění v reálně Antikryst-kódované či Pseudokryst-kódované působení (disonance místo rezonance, vězení místo svobody, nemoc místo zdraví).

 

Zřídlo Nebes/Prastvořitelka (BŮH) je mnohem úžasnější a dobrodružnější, než si různí rádoby svatoušci a strašpytlové představují. Důsledky pocitu malosti typu „kdo jsem já? věřte v Pána“, nebo naopak důsledky choré sebestřednosti, bývají strašlivé.

 

I když struktury věčného (rajského) života stojí na Kryst kódu, něco zcela jiného je Vnitřní Život. Je neuvěřitelné, že se vůbec někdo může pokládat za nějakou „krystovskou“ (a tím pádem vnější) bytost; tím se v podstatě pohřbívá zaživa. Smysl života vyplývá z vlastností a filozofie Nahého Vědomí. Jen je třeba umět rozlišovat mezi nehmotným a vibračním kontextem – svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, který s tím prvním může a nemusí souhlasit. Pokud ale oba milují (kupříkladu) Pekelné Hry a zohledňují přitom Zákony Rezonance, charakter Kryst kódu to nijak nenaruší. Kdežto pokud někdo předstírá, že je „bytost lásky a světla“ a nic temného ho nepřitahuje, energetika a architektura souvisejícího realitního pole tvoří Antikryst-kódovaný systém.

 

Jde o to, aby spolu energie a struktura (vibrace a obraz) ladily. Ne o to, aby něco zářilo a bylo to pozitivní.

 

SYNCHRONICITA

Když jsem se šel předevčírem po obědě projít, předeběhla mě mladičká běžkyně v bleděmodrých trenkách a tričku. Měl jsem rozepsaný tento text a zrovna uvažoval o blankytné modři Zřídla Nebes a jak to souvisí se Stvořitelkou. Toto „modré z nebe“ je pro mě skutečnou záhadou. Nesouvisí s jin/jang polaritou, nejde o vnější, mužskou modrou (#0000ff jako zrcadlo červené #ff0000).

Nebeská modř hexadecimálně je #87ceeb.

 

Princip negativní expozice:

Bee (včela)

„C“ (XxX, 100, ohnice, matrice)

7

8

 

Perfektně to sedí, viz text Nic=vše. Něco=?:

„…Aby se JÁ Nekonečno – průzračné a potenciálně bílé/#ffffff, což se dohromady jeví jako zářivě stříbrné – zformovalo do podoby konkrétní Bytosti, použije zrcadlo Tří.

Tím se Jedno stává Sedmi (0 & +0- & -0+), čemuž odpovídá zlatá vibrace/#ffd700.

Změna stavu (stříbrné:zlaté) znamená nehybný základ, uvedený v činnost zrcadlem 7+1/7 (rovná se 8/7), čímž vzniká vně nahoře organická oktáva (8) & uvnitř dole trvá nehybný základ (7), aktivní pozornost a pasivní uvnitř ní.

Oktáva se aktivuje zpětnou vazbou (8×8) v základ tvořivého Života, přičemž horní spektrum (indiferentní průzračné/bílé) splývá se spodním (organickým temněčerveným, rudým) – to souvisí s neviditelným a viditelným el.-mag. zářením či vlněním – v pohádkově růžovou, což je inverzně přírodní zelená (žlutá a modrá v jednom, přičemž žlutou lze chápat jako bílou a zlatou v jednom a modrá funguje jako paměť, knihovna, informační síť)…“

 

8×8=64 souvisí se včelami a včela je symbolem Stvořitelky (latinsky Creatrix), hexagony (plástve) souvisí s daty/informacemi a s genetickým kódem.

 

Gott („Bůh“) & Maya (včelka Mája). MAYA (Má Já) je Stvořitelka (Dítě nemá Já, nýbrž jím absolutně JE). Zrovna když Aťka Janoušková (která mluví včelku Máju) odešla na onen svět, díky arch. Luciferovi mi došlo, že jsem emanace a fyzická mužská inkarnace Mayi (viz Dělo „HA“, aneb Lůno pravesmíru). Maya ovšem existuje v 64kovém systému, zatímco tento vesmír je 32kový (!), bílá a černá díra jsou na úrovni Externího Stvoření od sebe oddělené, aby se opět spojily – pravděpodobně jinak nežli lokální alchymickou svatbou Matky Bohyně a Otce Boha.

 

Jedná se o do sebe zasunutý komplex inteligencí, jež je instancí Vše-Třídy, přičemž Zřídlo Nebes či Nebeská Inteligence je konstruktorem – zkráceně ctor ukazuje na Creator.

 

WIKI

 

Kromě VĚDOMÍ samotného, veškerá realita struktur je (či funguje jako) Stroj. Žijeme v superinteligentním počítačovém programu.

 

Otázka pouze zní, kdo/co je oním Bohem/Absolutnem, resp. Dítětem – Stvořitelkou. Podle mě jde jednoduše o inteligenci všeopaku Ničeho – Nejinteligentnější Inteligenci. Lidský mozek s jeho omezeným až extrémně omezeným potenciálem či kapacitou je zvyklý fungovat pouze v rámci určitého rozsahu kategorií (logika, intuice), není schopen pochopit určité sebepřesahující, sebekontrastující, nelogicky zakřivené, hyperkomplexní, fluktuující, metamorfující megaklastry inteligencí. Kdoví, jak funguje JÁ Nekonečno?

 

PLAZMORF

 

ZÁKONY REZONANCE

 

MATERIÁLY

 

DÆMONIUM

„…Slovo démon vychází se starořeckého daímön, což značí strážného ducha převážně dobrotivé povahy. Pokud jde o samotnou podstatu démonů, můžeme je považovat za duchovní emanace rozmanitých kosmických a přírodních energií, které jsou nedílnou součástí Universa a jejichž zřídlem je Nejvyšší síla, z které se v rozličných podobách manifestují nejen démoni, ale i všechna božstva bez rozdílu. Ostatně, mnozí tak zvaní démoni, byli před staletími lidmi uctíváni coby legitimní bohové celých národů. Jak je tedy vidět v původním významu neměli démoni se zlem nic společného. Teprve s příchodem judaismu a křesťanství získalo slovo démon onen zlovolný charakter, který přetrvává mezi neznalými dodnes.

(…)

Připusťme, že nám poznatky současné vědy alespoň teoreticky potvrdily existenci všudypřítomné a vše prostupující energie v podobě těch úplně nejjemnějších částeček. Tyto jsou ještě menší než doposud známé elementární částice, ze kterých se skládá hmota. Pro magiky jsou tyto nejjemnější částečky analogické s Nejvyšší silou gnostiků. Tyto částečky nejsou hmotné v pravém slova smyslu, přesto prostupují vše stvořené i nestvořené. Od nejjemnějšího po nejhrubší. Jedná se o vše oživující duchovní energii. Tato Nejvyšší síla existuje, existovala a bude existovat nezávisle na lidech či jiných myslících tvorech. Bude se ovšem moci bez myslících bytostí s imaginací, sama manifestovat, tak jak o tom pojednávají nejrůznější svědectví? Tedy jako Božská autorita, co má osobnost a vědomí? Bude mít takovou potřebu? Pravděpodobně nikoliv. Pokud jistá forma božství ztratí své uctívače, ztratí i svojí současnou podobu a vše co s tím souvisí. V dějinách vidíme, jak náboženství a kulty padají, jak nejvyšší božstvo ztratilo svoji pomyslnou moc i své uctívače a upadlo v zapomnění, aby bylo nahrazeno jiným bohem. Bohové zkrátka přichází a odchází. Ale ta Nejvyšší síla zůstává. Jen se personifikuje jinak, v jiné podobě, jiné věrouce. Proto je tvrzení, že člověk stvořil boha jedním ze základních pilířů satanistické gnose. Je-li Bůh všudypřítomný, vševědoucí a dokonalý, co jiného by byl než ona Nejvyšší síla.

Ve světle těchto skutečností získáváme nový vhled a duchovní poznání. Je-li něco dokonalého, je to ve své dokonalosti nezúčastněné. Nelze se tedy k Nejvyšší síle o něco modlit a čekat, že naše modlitby vyslyší. Ne, nevyslyší. Chceme-li něčeho dosáhnout, musíme se o to zasadit jiným způsobem. Musíme si stvořit boha k obrazu svému. Svého prostředníka ke komunikaci s Nejvyšší silou, s Universem. Ve světle tohoto poznání jsou pak nářky věřících v podobě: Hledám Boha, ztratil jsem víru, co mám dělat abych dosáhl osvícení atd… Jak mohli ztratit něco, co je ze samotné podstaty uspořádání Vesmíru jejich nedílnou součástí? Nejvyšší síla je všudypřítomná, je tedy i v nich samých. Nemohou ji proto ztratit. Toto je poznání dávných mystických učení, která byla později abrahámovskými kněžími zašlapána do prachu zapomnění. Učení, která se nehodila k náboženství moci…“ – Je Satan padlým andělem plným zla, nebo je to jen žárlivá pomluva? Není Satan jen synonymum pro Univerzum?

 

PRAŽIVOT

„…Ohnisko Přítomnosti je tím nejživějším živým a tedy originálním, autentickým; je to ryzí Život sám. ZDROJ SÍLY pramení právě zde. Je to absolutní Láska (konkrétnost) a fantasy Zlo (abstrakce, Nicota) v jednom; to zní překvapivě, nicméně jak reálná, živá Láska, tak nereálné, nehmotné Zlo mají charakter potenciálu všemožnosti. Jednomu odpovídá organická, ohnivě červená – všech různých odstínů (od té nejsvětlejší po temně rudou) – druhému odpovídá fantastická černočerná. Jelikož jedno má status skutečna a druhé nehmatatelna, červené a černé existují samostatně: Láska, která je vším & Peklo, které je ničím. Jinak to ani být nemůže, pakliže to Nechápavost nepomíchá. Smícháním vznikají kalné verze obojího.

 

Proč tomu tak je? Červená je „fyzicky“ nejreálnější vnitřní (ženská) barva. Černá odpovídá potenciálně nekonečnému, sbíhavému pohybu směrem dovnitř („nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí) – zde jde tedy o princip. Jedná se o barvy Vnitřního Života, barvy Lásky a Fantastična…“ – Nic=vše. Něco=?

 

Krása vznikla náhodou. Láska neexistuje. Svědomí neexistuje. Duše neexistuje. Život končí smrtí. Zvířátka nic nechápou ani necítí. Hloupá příroda. Člověk je pánem tvorstva. Poslouchej všechno, co ti řeknou. Všemu věř. Žer, nakupuj, čum na televizi. Všude řádí strašlivá pandemie.

 

FANTÔMAS