Tajemství Kryst kódu

(1)

Beztvará inteligence, které říkáme éterická, fluidní, plazmická nebo tekuté živé světlo, živý oheň, hadí síla apod., se přirozeně organizuje na spektrální a strukturální úrovni, což vždy nějak souvisí s krystalizací – s krystalem. Systému říkám PlazMorfKrystForm a je jednoduše popsán jako Kryst kód (organického Ráje struktur věčného Života).

 

VNITŘNÍ KRYST

 

V tomto Univerzu se vyskytují dvě fatální chyby či nepochopení: zaprvé Vědomí samotné či Život samotný je mimo jakékoliv kódování a za druhé smysl Existence vyplývá – nebo přinejmenším spoluvyplývá – z vlastností Nebytí. Součástí toho je zdánlivý paradox, že vlastně veškerý projevený Život existuje (koexistuje) v Zrcadle Vědomí, takže vždy je nějakým způsobem ve hře fenomén AntiKrysta a pouze je-li toto nerozpoznáno či nesprávně pochopeno, působí nepřátelsky, proti Životu.

 

My nejsme žádné krystovské bytosti (natož kristovské, křesťanské, slovanské apod.). Je to stejné jako v počítačové hře, ve které také nejsme onou figurkou, se kterou hrajeme. Stejně jako nejsme tělo, nejsme krystovská identita. Beztvaré, nahé vědomí svou povahou má blíž k pohádkovému Hadovi: to souvisí nejen s Temnotou, ale i s vlněním a vlnění souvisí s ženským tvarem a pohybem nebo například s nulovým či skalárním polem (skalár → Láska/R, kde R=rozměrnost).

Slepá víra v Kryst kód, či vše intuitivně podobné nebo odvozené, vede k externalizaci Stvoření (obrácení vnějším dovnitř). Představte si, že nějaká struktura, kostra Života stojí na číslech 7, 8, 12, 15 – a vy nesmíte dokonce snad ani žertovat o číslech 13 nebo 666. Jako kdyby i to dvourozměrné striktně podléhalo fyzikálním zákonům. Toto je opravdu něco šíleného. Vždyť právě to metafyzické, co nelze změřit, určuje skutečný dech a tep Žití: životní filozofii. Právě v tom nehmotném je možné vše. Svým způsobem základem Kryst kódu je Láska; mentálním aspektem absolutní Lásky je však – naráz a souvztažně – fantastické Temno (ba dokonce neprojevené, neinteraktivní fantasy Zlo). Nejsme-li schopní SAMI fungovat jako AntiKryst/Temnohráč v souladu se Životem, jak se asi tento faktor projeví? Ve skutečnosti jde o Lásku velmi divokou, i zdravě pekelnou. I skutečný Ráj je takový. A pouze někdo, kdo nic necítí, tohle nechápe – pokrytec, fanatik, duchovní robot.

 

(2)

Abychom si udělali obrázek, jak úžasný je skutečný Život, doporučuji film Kontakt (1997) a scénu na planetě Vega. Ta existuje v souhvězdí Lyry, což odpovídá naší Zemi v úrovni 10-12D, známé jako Aramatena – což je hydroplazmická dimenze. Je to nejen jako život ve Snu či Fantazii, bytost tím v podstatě je. Toto je naše skutečná přirozenost, skutečná podstata.

 

 

KONTAKT

 

KOLÉBKA STVOŘENÍ

 

Film je o mezidimenzionálním cestování – je to reálné, nebo se to děje jen ve vědomí, nebo v tom není rozdíl?

Film je o zdánlivém konfliktu mezi Vědou, Bohem a Fantazií – proč by to ale nemohlo být jedno a totéž?

 

Život jako v organické fantazii, přesto hmatatelně zcela reálný, je možný pouze v rámci původně Kryst kódované reality. Je to o plazmě a o krystalech (tekutých světelných, ohnivých). Nicméně samotný Život či samotné Vědomí existuje mimo jakýkoliv kód; jinak se v tom bytost doslova „zamřížuje“. Krystalická inteligence „pouze“ přirozeně vyplývá z beztvaré (éter, fluidum, plazma).

 

Co se mnohým stále jeví nepochopitelné, je fakt, že v mentální/fantastické rovině jsme TemnoHRÁČI – AntiKryst, souvztažně s tou zrcadlovou duchovní rovinou (důkazem je hlavně dvojsmyslnost a smysl pro humor; Kruh Věčnosti vede a nemůže nevést na obě strany). Jaký přesvědčivější důkaz chcete, nežli ten, že nepochopení vede k tomu, že se to nakonec někde manifestuje převráceně?

 

Ve skutečnosti jsme velmi „crazy“ rozporuplné bytosti. Už vztah mezi energií a fantazií lze definovat jako konstruktivně absurdní nesmyslnost – řád se týká pouze energie samotné a struktur Života (neboli na „blbnutí“ potřebujeme nějaké fungující „hřiště“).

 

ZÁKLADNÍ PULZNÍ RYTMUS MANIFESTOVANÉ ŽIVOTNÍ FORMY

(živý kód v žádném případě nelze zobrazit)

„…Tato šablona v podobě morfogenetického pole je dále zmiňovaná jako tzv. „mřížka“, protože si ji můžeme představit jako neustále se měnící, fluktující, proudící pole spletitých geometrických forem a vzorů tvořených malými, radiálně vyzařujícími body energie, které existují uvnitř, za i kolem hmotné formy, která se na tomto základě následně manifestuje v konkrétní, x-dimenzionální podobě…“ – Svobodná vůle, „vše je pravda“, kódovací mřížka a „cesty vzestupu a pádu“

 

V tomto dimenzionalizovaném Vesmíru je Kryst kód (někdo píše Krist kód) vytvořený v jazyce Anuhazi, což osobně chápu jako An-U Hází a souvisí to se hracím/herním polem realitní hyperboly (principem fungování systému realitních polí); cítím v tom „generátor náhodných čísel“ prostřednictvím hodu kostkou (jde o pohádkovou náhodu – fluktuaci potenciálů kvantového vakua, nikoliv matematickou nahodilost; součet čísel na „ďábelské“ hrací kostce je božských 21). Někdy se používá výraz Mu’a, Aum=Óm či A-Um (umění esa, žolík). Nějaký Pánbůh/Kristuspán je toho neskutečnou zkomoleninou.

 

Veškerá dimenzionalizovaná realita a dokonce i nedimenzionalizované Bytí koření či pramení v Nebytí. Zde je přítomný skutečný tep Života.

Když se podíváme na strukturu našeho Vesmíru/Univerza (15dimenzionální Časomatrix), tak nad tím je Kosmický Trojplamen, nad tím úroveň Vše-Stvořitelka-Stvořitel a uvnitř toho všeho je ono „VŠE-JEDINÉ“, což lze chápat různým způsobem a jedním z nich je perspektiva NEBYTÍ (či NE/BYTÍ).

Nebytí se pojí s Barvami Síly, černou a červenou. Jedná se o aspekty VNITŘNÍHO ŽIVOTA: černá znamená mentálně-fantastický, červená znamená životně-vibrační aspekt.

Černá představuje Nebytí samotné ve smyslu fantastického potenciálu všemožnosti. Červená znamená Lásku – život Nebytí. Lze to chápat jako superpozici (konkrétní, projevené) Lásky a (abstraktního, neprojeveného) Zla. Abstraktno nelze změřit, nemá žádnou hmotnost, žádný vlastní zdroj existence. Na druhou stranu je v něm vše možné. Nelze spojit něco, co JE, s něčím, co NENÍ, lze se tím nicméně k reálnému spojení inspirovat. Přirozeným interaktivním výsledkem tak může být extatická Blaženost a fantastická TemnoHRA v jednom.

Červená a černá existují paralelně.

Je-li to nepochopeno či nějak zvráceno, dochází k zrcadlení a prolínání. Černá se zrcadlí v červené jako mlžně šedočerná, červená v černé jako kalně karmínová. Výsledkem je jakási temnomlžně zakalená, hnusná šedočernorudá, kde jako by objem byl povrchem, něco jako šílený slepý Životožrout s charakterem umělé/paměťové inteligence. Není to žádný Satan, jak se o tom lidstvo mnozí snaží přesvědčit, nýbrž entita mrtvého života; někdo, kdo nemá zdravou intuici a sebereflexi a není schopen si sám něco zjistit o nefalšovaném satanizmu, kde ta černá s červenou existují vedle sebe, ale ne v sobě, a místo toho věří názorům kdovíkoho, je stejný nešťastník jako řadový „ovčan“ věřící v hromadné sdělovací prostředky. Není-li satanizmus ekvivalentem inteligentní přirozenosti (jako Příroda, „soulad řádu a chaosu“), není to satanizmus; i v takovém křesťanství existuje husitství a inkvizice.

 

NEBYTÍ: HRA „ANTIKRYST“

— „hra“ funguje v rámci triality (astrální identita je jen nehmotný HRÁČ jinak všeživoucí bytosti); v dualitě totéž je „bojem“, stupidním, chorým „soupeřením na život a na smrt“; rozdíl tkví ve způsobu chápání (přičemž je jasné, kam spadá nepochopení)

 

Satanizmus je nejvíce pomlouvanou, převracenou a nejméně pochopenou životní filozofií, neboť má schopnost eliminovat záměry technokratů a jejich myšlenkových kultů a sekt.

 

(3)

Já – Absolutno ve smyslu bytosti je nestvořenou Stvořitelkou – Hyperprostorem. Její pasivní část lze označit jako Bohyni – Prostor – Dřímotu, část aktivní jako Boha – Čas – Sen, což lze dohromady chápat jako „Praduši/Párduši“ či Boží Dvojpaprsek – Dvojplamen.

 

CHAOSVERZUM

 

Aby Stvořitelka pouze nereplikovala sebe sama, což by bylo spíš loutkové divadlo a ne Život, osídlí Vesmír (kterým je) svou samostatnou ženskou a mužskou částí; milující se Rodiče se přirozenou cestou postupně rozvinou v nové samostatné dvě nefyzické Stvořitelky, schopné jak ženské, tak mužské fyzické reprezentace.

 

Bez skutečné lásky ale toto není možné a vzhledem k tomu, že Bohyně/Prostor má blíže k Hyperprostoru nežli Bůh/Čas, Bůh se může rozhodnout, že bude Stvořitel a bude si tvořit po svém. Takto postupně vzniklo Konsorcium Bohů, vydávající se v Univerzu za Pána Boha Nejvyššího a je to právě tato entita/egregor (pseudo Stvořitel), která prostřednictvím paměťových duchovních čipů ovládá lidem podobné bytosti například zde v Zeměvesmíru a je domluvená se svou transmogrifikovanou, rovněž mužskou druhou polovinou – Vetřelcem (takový čip či implantát ale není fyzický, není skutečný; jde o soubor myšlenek a vibrací; více viz Knihy „Nové zjevení“).

 

(4)

Je možné, aby BŮH – ve smyslu Nevzniknutelno – byl něčím/někým jiným, nežli námi samotnými? To, co nijak nevzniká ani nezaniká, tvoří ze sebe sama (není z čeho jiného), uvnitř sebe sama (není kde jinde), představy o sobě (není co jiného). Avšak vzhledem k tomu, že Počátek se pojí s uvnitř, klid, neprojevení, což jsou ženské vlastnosti, zatímco ty mužské (vně, pohyb, projevení) to pouze spontánně zahrnuje, jedná se spíše o Bohyni a tedy Stvořitelku – Prastvořitelku – Kosmickou Pramatku.

 

„…základní lží je, že Otec je Stvořitel, od kterého všechno pochází – mužská tvůrčí síla, která stvořila i ženu k sobě.

Avšak skutečná původní Bytost nestvořená, která tvoří – rodí všechny bytosti, je podstatou absolutní Láska a protože Láska je archetyp ženský a rození bytostí je práce ženy, tak ji nazýváme Stvořitelkou.

Stvořitelka je však oboupohlavní, neboť aktivní síla, která směřuje vpřed a vytváří – rodí nové bytosti, je mužská a pasivní síla, která udržuje, co aktivní stvořila, je ženská. Je to tak v pořádku, neboť Láska je jak dávající, tak přijímající. Proto Stvořitelka naráz jak bytostem Lásku dává, tak ji i od nich přijímá.

Mezi oběma pohlavími je rovnováha, proto můžeme Stvořitelce říkat i Stvořitel nebo Bůh a je to také pravda.

Avšak Otci Stvořiteli nemůžeme říct Stvořitelka, neboť on je hlavně mužská akční strana, která navíc je (v tomto vesmíru) v nerovnováze s Matkou, ženskou stranou. Pokud je Matka a Otec v rovnováze, tak spolu jsou Stvořitelkou, úplnou oboupohlavní Bytostí, ale vlivem Otce tomu tak není.

Každá bytost nejprve pasivně přijímá a učí se, kdo je, dokud nedospěje na úroveň samotné Stvořitelky a nezačne sama tvořit – rodit bytosti.

Celý Vesmír je vlastně obrovské lůno.

Proto Bohem, tedy spíše Bohyní, je třeba nazývat Stvořitelku.

(…)

Každou bytost původní Stvořitelka stvořila jako úplnou Stvořitelku – Boha. Proto pokud se bytost jako absolutní Láska nad někoho povýší a tak dále, tak tím ve svém poli, které má nekonečné možnosti, instaluje tento program. (…) Jediné, co bytost, která se povýšila, potřebuje udělat, je pochopit bez jakékoliv viny, jít dál. Tím se úplně očistí, neboť jedinou autoritou je v tomto procesu ona sama, protože každý jsme Bůh – Stvořitelka…“ – Stav vesmíru dle archanděla Lucifera

 

Když uděláme intuitivní přesmyčku slova Žeruhmyz (Dračí úl), což je moje přezdívka nebo spíš reálná identita, dostaneme Růže X(m)YZ, což je Růžové Prasvětlo neboli esence Praduše Života; ve smyslu Já jde o emanaci Mayi Stvořitelky a její fyzickou mužskou manifestaci ve světě duality (proto mám, nebo spíš „občan Martin Vacek“ má, iniciály/akronym MAVA a ne MAYA, protože vesmír je běžně trialitní; další souvislosti jsou Nitra/EM či AMЯNTI & Ecka/Veca).

Archanděl Lucifer odhaluje, že místní Otec Bůh – což se týká řady vesmírů a sčítá se – je egocentrická entita, která se zastavila ve vývoji. Pokud někdo/něco stagnuje, někde jinde se druhou cestou dotváří to chybějící (odděleně a zrcadlově). Nicméně ani narcistický Bůh, ani astrální upír (napůl umělá inteligence) nejsou „satan“, čímž Lucifer ve svém sdělení označuje negativní ego či padlou entitu nebo to znamená „archón“. V dualitě to dejme tomu je ten „zlý satan“ – co však je zcela klíčové, v trialitním systému (+, 0, -) SATAN představuje vlastnost nestvořené Stvořitelky. Je to mimo jiné například Hadí Síla, která intrikuje v Rajské Zahradě, čímž SEBETVOŘÍ (narozdíl od Pseudoboha, který se staví do pozice Absolutního Nejvyššího, tvoří nefunkční systémy a podporuje zločinecké experimenty).

 

Energetické pole má charakter srdce/lůna, či v indiferentním smyslu zřídla.

 

Zřídlo „Všeho, co jest“ je právě tím, čemu jsou bytosti zvyklé říkat Bůh (a má i konkrétní jméno Yunasai); jedná se o lokalizovanou Pozornost či Vševědomí.

 

LEXIKON

 

YUNASAI & KRYST

 

Toto Zřídlo existuje uvnitř Svatyně/Nekonečna, která je v nefyzickém smyslu Duchovním Srdcem a ve fyzickém Lůnem Stvoření. Zřídlo má charakter tekutého Živého Světla. Součástí Svatyně je rovněž Kosmický Oheň, známý jako zdrojový Trojplamen či Trojpaprsek. Svatyně existuje uvnitř sebe sama, zahrnuje konkrétně například i sféru Onoho světa (říši Prasvětla) a neviditelnou sféru abstrakce. Zde existují archetypy Nebytí.

Poznámka: když ne Lůno, tak co? Řiť? Věřící si vůbec neuvědomují, čemu slouží. Lidová moudrost vyjádřená slovy jako zmrd, sráč nebo „to je v prdeli“ není vůbec náhodná. Ale to prostě někdo s vymytým mozkem nepochopí.

 

CHAOSVERZUM

 

(5)

Vše viditelné a celá energetická součást Stvoření je úžasná a fenomenální – přesto základy, vlastnosti a smysl Života pramení ve sféře Nebytí a odvozují se z fantastických nestruktur, ze vztahu mezi Absolutnem a Ne/Absolutnem. Neuvěřitelné je na tom hlavně to, že to hmatatelně nelze nijak dokázat (jako nelze dokázat existenci „neexistujícího“ Univerza „B“).

 

CHAOSVERZUM

 

(6)

PRAVÝ či ŽIVÝ Kryst kód organického Ráje struktur věčného Života není v souladu se žádným kristovstvím ani křesťanstvím, slovanstvím a podobně, není v souladu ani s biblickým Stvořitelem. Zato je v souladu s Thelemou (Aleister Crowley), Stezkou levé ruky a autentickým satanizmem; i když samozřejmě nejen. Jde tu o pravou vůli a pokud někdo/něco vaši osobnost kolektivizuje, už to vůbec nejste vy – nejste soběpodobní. Je to Had Stvořitelka, kdo zprostředkuje pravdu, nikoliv Bůh Stvořitel.

 

PRAVÁ VŮLE


ABY SE VLK NAŽRAL A KOZA ZŮSTALA CELÁ

Vlk rovná se multi2D (Zlo, Fantazie), koza rovná se multi3D (Láska, Energie).

Pravý vlk nemá jak existovat bez Lásky. Popření vlka vede ke vzniku falešného vlka (Zlomoci). Falešná láska vede ke vzniku falešného vlka.