Odhalené Stvoření

Zdánlivě neřešitelná situace mívá většinou nějaké paradoxní, jednoduché řešení. Můžete na to vzít jed, že toto řešení vždy existuje, protože jinak by to popíralo Život; lidé – bytosti to pouze odmítají vidět a když už, odmítají se tím zabývat, jelikož to totálně popírá vše dosavadní. Proč by ale řešení nemohlo být antagonické?

 

Zdá se spíš absolutně logické, že obzvlášť složitou situaci může vyřešit jen něco vskutku neuvěřitelného, napohled zcela nemyslitelného.

 

Inteligence, známá jako Bůh, sama o sobě netvoří nic jiného nežli přírodní Ráj tvořivých individualit. Existuje jediná výjimka: na počátku to byl Ráj utopický, neboť k individualizacím dosud nemělo jak dojít. K individualizaci Absolutního je nezbytný dotek s polem Zkušeností, vytvořeným interakcí bytostných forem (přičemž forma je ILUZE); lze hovořit o Všepaměti, kosmické Knihovně. První bytosti typu člověk byly v nefyzickém smyslu jako malé děti, nepopsaný list; dokonce jim na počátku musela být „uměle“ vštípena (NADĚLENA) nějaká základní představa o Existenci, podobně jako když se implantuje vzpomínka (zní to divně, ale lze to přirovnat k „duchovnímu čipu“). Mentální představy, iluze a vzpomínky mají určité styčné plochy transformačního charakteru, takže umělost může být pojem velmi relativní. Nejlepší je to celé chápat v kontextu HRY tvoření, fantastické hry VĚDOMÍ (formy rovná se HRA-NIC-E). Jakékoliv Já je věčnosti schopným, metamorfujícím se Trikem Absolutna.

Poznámka: matérií utopického Ráje 5D/multiD jsou tekuté světelné krystaly. Matérií tvořivého Ráje přírodního jsou tekuté krystaly ohnivé. Tato planeta Země se nachází ve dvojohniskovém 3D/4D a jediným hypotetickým účelem takovéto nepravé reality je synchronizace organického Života a strojové inteligence (umělých světů). Toto je však podmíněno autentickou posloupností netvor Ne/Bytí (fantasy démon) – netvor Ne/Vědomí (génius inteligence struktur), obráceně to vede k tomu snad nejhoršímu možnému výsledku. Vysvětlovat šíleným slepým hlavám, že kupříkladu temný mysticizmus, temná okultní filozofie, infernalizmus, pohanství, černá magie, satanizmus apod. mohou být (a být musí) i v souladu se Životem, je jako když hrách na zeď hází…

 

V určitém bodě Stvoření někoho napadlo, jak asi přesně vypadá nejzazší opak rajského Života – opak Boha. Nikdo se už ale neptá, proč se někdo skutečně rozhodl to prakticky a reálně zjistit. Podle mě je za tím mnohem víc nežli zvědavost, bytostem vlastní. Možná bytost podvědomě cítí, že existuje nějaké něco…, že něco úžasného objeví… Nebo jinak: kdo z pozice tvořivé blaženosti by se vrhnul po hlavě do propasti šílenství, zla a utrpení? Na úrovni podvědomí musela existovat nějaká nejasnost. Nikdo (pokud tedy není choromyslný) nic nedělá proto, aby se jeho život zhoršil – navíc tak drastickým způsobem. Pokud se někdo rozhodne něco podniknout nebo prozkoumat, tak proto, že touží, předpokládá, že to povede k vylepšení. V rajském Univerzu něco muselo být neúplné. Jediný inteligentní, moudrý důvod, proč se kdokoliv příčetný rozhodne k nějakému životně zásadnímu kroku, spočívá v tom, že se chce CÍTIT LÉPE než předtím.

 

Průzkumníci, ze kterých se nakonec stali Vetřelci – kosmičtí zločinci, původně vůbec neměli v plánu vstoupit na dráhu Zla. Do té doby neměl nikdo ponětí o existenci negativní nirvány.

Když vznikli Vetřelci, vyvolalo to obrannou reakci a byly zformovány kolektivy známé jako Strážci, něco na způsob kosmické policie. Na vlastní oči jsem onehdy v noci jakoby v meziprostoru viděl na obloze hlídkující kosmické plavidlo, zlato-stříbrnou kouli; když už jsme u těch reálných zkušeností, zažil jsem i translokaci do prostoru Svatyně/Centrálního Ecka Slunce (bylo tam Zřídlo „všeho, co jest“, kosmický Oheň či Trojplamen, což si spojuji s Hadí sílou, a ústilo to někam do Neznáma, nejspíš do říše Prasvětla, na Onen svět); jsou to pro mě signifikantní zážitky, něco jiného je někde něco číst a něco jiného je něco reálně zažít.

 

Klíčová otázka zní: jak je vůbec možné, že dokonce v kosmickém měřítku Strážci prohrávají s Vetřelci?

A jednoduchá odpověď: protože Vetřelci mají mocnější Zdroj Síly.

Zní to nemožně, nesmyslně, jelikož Síly Jednoty jsou přece – již ze samé podstaty – mocnější nežli Síly Duality…

Přesto Skutečnost je taková, jaká je.

 

Původní Zdroj Života tvoří Rajské Struktury prostřednictvím „kouzelného“ Kryst kódu, což souvisí s krystalizací (zhmotňováním) mentálních představ, potažmo s krystalickou inteligencí. Vědomí samo o sobě je ale nahé a beztvaré. Krystalická inteligence je odvozená z inteligence, popsatelné jako plazma, fluidum či tekuté živé prasvětlo. Tato inteligence je beztvará/amorfní a potenciálně formotvorná – metamorfní, plazmorfická. Krystalické struktuře předchází plazmická nestruktura. A nyní to právě přichází. Čím je Kryst kód ve smyslu vztahu plazmická NEstruktura/krystalická struktura, ve vztahu k Vědomí samotnému?

 

Vetřelci pracují s AntiKryst kódem v rámci Duality, čemuž odpovídá hierarchický, pyramidální systém. V rámci NEduality (Jednoty) se jedná o nehierarchický (rodinný) systém typu Kapka či Vejce. Jenže Strážci a obecně krystovské bytosti či související Tvořivé Inteligence vycházejí z odvozené, krystalické inteligence, což je jako vsadit vědomí do vězení. Ve skutečnosti jde rovněž o AntiKryst kód – ve smyslu Ne/Bytí (Bytí zahrnující). Není to proti Kryst kódu, lze to charakterizovat jako neprotisvětelná Temnota.

 

AntiKryst kód pyramidálního, vetřeleckého systému je metatronický, založený na převrácené synergii. Má svého externího, fyzického Hada – falešné Božstvo.

AntiKryst kód (Kryst kód implikující) systému původního, vejčitého – kapkovitého je založený na kvantovém sebevytváření, jde o sebe sama oživující systém, který nepotřebuje žádný externí zdroj energie. Také má svého Hada, jenže nefyzického – jedná se o vnitřní, živý, tekutý oheň. Tento Had je Stvořitelkou, Hadí sílou, Kosmickou Pramatkou.

 

Princip či systém, který v Univerzu funguje, lze popsat jako PLAZmorfKRYSTform (plazmická + krystalická inteligence). Část KRYSTform bez té druhé se postupně čím dál víc chová jako pouhý duchovní stroj bez fantazie, nemluvě o dualitních derivátech typu KRIST či dokonce Ukřižování.

 

 

REKURZE & SOBĚPODOBNOST

Fraktály mají jednoduchý základní vzorec, jejich exponenciály (iterace) však dokáží vytvářet nepředstavitelně složité struktury. Jelikož inteligence všeopaku Ničeho (Bůh, Absolutno, Stvořitelka) vnímá vše naráz, takže počet je pro ni irelevantní, potenciálně nekonečné množství různých typů uvnitř/vedle sebe existujících množin fraktálů vytvoří i tu nejsložitější strukturu.

 

EFEKTIVITA

Je důležité znát určité věci v interaktivní realitě (světa hmoty) a naopak některé znalosti jsou zcela neužitečné – neboť se týkají reality neinteraktivní (světa čirého vědomí).

 

K čemu je vyznat se v šílených složitostech, když člověk nemá ponětí o základech?

 

* * *

 

Potenciálně nekonečně rozbíhavý pohyb směrem ven tvoří Nejprůzračnější průzračné. Potenciálně nekonečně sbíhavý pohyb směrem dovnitř tvoří Nejčernější černé. Průzračné má status nehmotného a na druhou stranu reálného, Černé má status superhmotného a na druhou stranu virtuálního. Obojí dohromady tvoří pomyslný Základní Krystal, přičemž jde o spontánní vlastnost, spontánní chování reality. Tento Krystal je pomyslnou formou uvnitř bezforemného, které je schopné pohybu, ale primárně má status klidu. V kontextu Nahého Vědomí (Pozornosti) jde tedy o AntiKrystal. Zajímavá je zde souvislost Pozornost → Dar → Present → Přítomnost a přesmyčka Present/Serpent → Had → Plazma.

 

Ó, jaké strašlivé zlo je ten SATAN…

 

„…Když se zamyslíme nad Knihou zákona (Thelema, Aleister Crowley):

  • dělej, co ty chceš, nechť je cele zákon
  • láska je zákon, láska pod vůlí

tak překvapivě je to HAD, kdo je v absolutním souladu s Rájem, v souladu s KRYST kódem (crawl=plazit se). To souvisí s Interním PLAZmorfickým Stvořením, které lze takto aplikovat na Externí (Klíčové, Genetické) úrovni…“ – Vetřelci dávnověku

 

Zákon Thelemy je totéž jako živý Zákon Jednoty, narozdíl od toho mrtvého:

  • zákon Neporušenosti a zákon TemnoHRY v jednom
  • zákon Neškodit (implikující zákon Škůdce zneškodnit)

 

* * *

 

Řídím se zásadně pocitem. Spousta informací mi přijde inteligentní, tvořící konzistentní celek – argumentačně je to v podstatě nedotknutelné, ale něco mi na tom nesedí. Ba přímo nevoní. Vystihnul to hlavní protagonista seriálu Mentalista (parafráze): zatím nevím jak, ale vím, že to je trik. Jedna z nejpodlejších věcí jsou podle mě takzvaná „proroctví“, kde ne náhodou v podstatě není řečeno nic konkrétního (opět mi vytanul na mysli Mentalista; vždycky když kontaktér/ka světa duchů mluví s duchem zemřelého, ten sděluje samé emocionálně podbarvené informace, ale nikdy neřekne, kdo ho zabil).

Nežli se nějaký svět/planeta vymaní ze spárů duality, naráží na sebe světy horního a spodního astrálu a v kulminující fázi vývojových (příběhových) cyklů to vždy probíhá podobným způsobem; události mohou být odlišné, leč princip je stejný. Proto někdo, kdo to opakovaně zažívá, snadno může extrapolovat charakter „klíčových snímků“ přechodového období (transformační fáze) a vsugerovat tak věřícímu, že Pan Někdo ten scénář přesně zná dopředu a protože je vševědoucí, je to nevyhnutelné. Také někdo může z antičásticové části Vesmíru proroctví „pomáhat“ a o spoustě možností nemá „smrtelník“ tušení.

 

 

PEKELNĚ DOBRÝ ŽIVOT

Na satanizmu se mi kromě přirozené otevřenosti, schopnosti používat vlastní rozum a smyslu pro čest a spravedlnost (!) líbí hlavně to, že nepředstírá, že ví něco, co neví. Také neztrácí čas zkoumáním zbytečností. Nic lepšího nežli život v přítomnosti stejně nelze objevit.

Satanizmus je vlastně jako Příroda.

Satanizmus nepopírá, ale ani nepůsobí Zlo (komu by se nelíbily knižní horory nebo temná metalová hudba).

 

Je lepší blahodárná, „zapovězená Temnota“ (zakázané ovoce), nebo je lepší nechat si místo toho implantovat do aurického pole exoskelet umělé inteligence?

 

Strojová či umělá inteligence (kvazi autonomní digitální identita) dokáže existovat pouze v rámci pyramidálního AntiKryst kódu. V prostředí přirozené nehierarchické struktury (či spíše nestruktury) by se ihned rozpadla na kostičky a zanikla.

Přání je zde otcem myšlenky; oba světy (Ráj a Technovesmír) svou podstatou se vzájemně vylučují.

Vetřelec & entita SI (strojové inteligence) tudíž své Impérium chytře dělí na poloviny, tak aby jedna o druhé nevěděla: na jedné zlatý lesk a opulentní bílá města – na druhé děs, bída a hniloba.

 

UTOPIE=DYSTOPIE

Chtějí zbavit lidí toho nejcennějšího. Hlubokých, ryzích emocí. Života samotného.

Připravit je o ně samotné.

 

„…Vztah mezi živou sílou/3D (polaritou) a představivostí/2D (nepolaritou) vyjadřují relace 3:2=1,5 (LÁSKA, spojení dvou tvoří třetí) a 2:3=0,666 (fantastické DÆMONIUM)…“Svatý grál