Nic=vše. Něco=?

/1/

Absolutno – JÁ Nekonečno – nemůže dělat nic jiného nežli hrát HRU na svůj opak. Jakákoliv bytost/Bytí je tak uvědoměním si Nekonečna a temným Hráčem v jednom. Pokud si Nekonečno neuvědomuje, ztotožňuje se s falešnou identitou; zde jde většinou typicky o nějaké vně zářící světlo („pozitivitu“), sloužící jako maska dvojsmyslna, které se tím pádem odděluje od sebe sama.

 

 

Je-li něco svou niternou podstatou převrácené, vždy to je nějak spojené s iluzí Paměťové Inteligence, která jinak nemá žádný vlastní život: není schopná existence v Ohnisku Přítomnosti. Paměťová Inteligence tvoří iluzi známou jako EGO, což je přirozené, až na to, že ego je HRÁČ, nikoliv bytostná či duchovní identita.

 

Ohnisko Přítomnosti je tím nejživějším živým a tedy originálním, autentickým; je to ryzí Život sám. ZDROJ SÍLY pramení právě zde. Je to absolutní Láska (konkrétnost) a fantasy Zlo (abstrakce, Nicota) v jednom; to zní překvapivě, nicméně jak reálná, živá Láska, tak nereálné, nehmotné Zlo mají charakter potenciálu všemožnosti. Jednomu odpovídá organická, ohnivě červená – všech různých odstínů (od té nejsvětlejší po temně rudou) – druhému odpovídá fantastická černočerná. Jelikož jedno má status skutečna a druhé nehmatatelna, červené a černé existují samostatně: Láska, která je vším & Peklo, které je ničím. Jinak to ani být nemůže, pakliže to Nechápavost nepomíchá. Smícháním vznikají kalné verze obojího.

 

Proč tomu tak je? Červená je „fyzicky“ nejreálnější vnitřní (ženská) barva. Černá odpovídá potenciálně nekonečnému, sbíhavému pohybu směrem dovnitř („nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí) – zde jde tedy o princip. Jedná se o barvy Vnitřního Života, barvy Lásky a Fantastična.

 

Nikoliv Bůh, ale Stvořitelka. Nikoliv anděl, ale démon neexistence, který, pokud existuje reálně, vzniká z Lásky a je tím pádem temný „pro Život“ (cokoliv „proti Životu“ vnímá jako „proti sobě“).

 

Nechápavost neustále otravuje s vnitřní mužskou či duchovní modrou, zbavuje tak Lásku VŮLE a generuje choromyslnost.

 

/2/

Základem Života je zpětná vazba prožitku, v absolutním smyslu bezpodmínečná Láska, jež se projevuje jako energie Nulového Bodu („nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí). Jelikož tento zdroj a počátek všeho je pomyslným prostorem a pohybem v jednom, jedná se zároveň o latentní Mnohostrukturu, organizující se na principu sobě-podobnosti (fraktalita, rekurze).

Tvrzení typu „Život a zdroj Života je totéž“ či „jediné, co existuje, je inteligentní Život“ vypadají napohled jako nesmysl; také nesmyslem jsou, ovšem v onom nevážném, hravém významu (je nesmysl a je ne/smysl). Jedná se o Nejinteligentnější Inteligenci – sebou samou stimulovanou (inspirovanou) samoorganizaci vrstev vědomí; fraktály či poměrové celky vyššího řádu disponují individuální obrazností, nápaditostí (vznikají stále nové kategorie inteligencí). Typickým plynulým a nenásilným výsledkem je Univerzální řád Přírody.

 

Beztvaré Bytí (potenciál a energie Nulového Bodu) existuje samo uvnitř/vedle sebe; je sebeobsažné a je dvojprvkové. Projevuje se jako bezpodmínečná Láska/dřímající Mnohostruktura, duchovní Srdce/centrální Slunce (makro/mikro bílá/černá díra), extatická Blaženost, orgazmus, Hadí Síla, Zřídlo duchovního prasvětla & „třetího oka“ apod.

 

Absolutní Singulární Inteligence in/trikuje sama se sebou.

 

/3/

JÁ Nekonečno (Tenzor; Všemoudrost) – Nejzazší Nejniternějšího Niterného – tvoří z Nejniternějšího Niterného (Skalár; Láska, což jako bytost je Žena). Přirozeným neopačným koncem Nejzazšího je Nejzevnější Zevní: Univerzální řád Přírody, který tak představuje MOUDROST ve hmotě (ovšem nejde o přírodu Antivesmíru, zahrnující predátorské astrální formy).

 

Aby se JÁ Nekonečno – průzračné a potenciálně bílé/#ffffff, což se dohromady jeví jako zářivě stříbrné – zformovalo do podoby konkrétní Bytosti, použije zrcadlo Tří.

Tím se Jedno stává Sedmi (0 & +0- & -0+), čemuž odpovídá zlatá vibrace/#ffd700.

Změna stavu (stříbrné:zlaté) znamená nehybný základ, uvedený v činnost zrcadlem 7+1/7 (rovná se 8/7), čímž vzniká vně nahoře organická oktáva (8) & uvnitř dole trvá nehybný základ (7), aktivní pozornost a pasivní uvnitř ní.

Oktáva se aktivuje zpětnou vazbou (8×8) v základ tvořivého Života, přičemž horní spektrum (indiferentní průzračné/bílé) splývá se spodním (organickým temněčerveným, rudým) – to souvisí s neviditelným a viditelným el.-mag. zářením či vlněním – v pohádkově růžovou, což je inverzně přírodní zelená (žlutá a modrá v jednom, přičemž žlutou lze chápat jako bílou a zlatou v jednom a modrá funguje jako paměť, knihovna, informační síť).

 

HOLOGRAFICKÁ (INFORMAČNÍ) SÍŤ ŽIVOTA

 

JÁ Nekonečno – Zřídlo „Všeho, co jest“ – rovná se Srdce a Mysl v jednom. Zřídlo, dle perspektivy lokální i nelokální (všude a nikde), má dva významy: Pramen/Duchovní Prasvětlo & vnitřní Zrak/“Třetí Oko“. Tyto dva významy evokují DIV-OKO. Jedním z největších klamů a podvodů je víra (slepé přesvědčení), že takzvaná Nebeská Inteligence spočívá v nějaké Božské Realitě (v podstatě všechny svaté texty se týkají výhradně minulosti a budoucnosti). Přirozeným výtvorem a vlastností Nebeské Inteligence je panenská, přírodní Divočina – nekonečný přírodní Ráj, dokonce zahrnující i fantastické Podsvětí.

 

Absolutností JÁ Nekonečna je jeho neurčitost: potenciálně vše v jednom, jakkoliv i neznámo jak. To lze přirovnat k LEGRACI, smíchu, humoru, tomu největšímu uvolnění. Neurčité Já nemá jinou možnost, než se určit – zároveň je ale stále neurčité; celkově je tedy ne/určité (proto takzvaný „seriózní život“ je mrtvý a je to jen pokrytecká přetvářka, sebeklam, divadlo). Veškerý smysl tudíž tkví v ne/smyslu. Cokoliv určitého je a nemůže být nic jiného, nežli HRA. Tak to platí vždy, je-li univerzálním vztažným bodem prapůvodní, originální JÁ (VšeJá, PraJá, Autentický Život, Pravé Nekonečno).

 

JÁ je nekonečnou představou o sobě samém, je inteligentní, živelnou Představivostí. Představa Já, představitel, se stává hráčem – osobou.

 

/4/

OPAKOVÁNÍ MATKA MOUDROSTI

Vztah mezi živou sílou/3D (polaritou) a představivostí/2D (nepolaritou) vyjadřují relace 3:2=1,5 (LÁSKA, spojení dvou tvoří třetí) a 2:3=0,666 (fantastické DÆMONIUM).

 

 

Present 🐍 Serpent 🍎

 

Život hraje sám se sebou na schovávanou.

Naše svoboda je až neuvěřitelná.

Perfektně to vystihuje slovo BLÁZEN. Nikdy mě to nenapadlo, až teď když hledám souvislosti na internetu – ta podobnost se slovem BLAŽENOST, přičemž extatická Blaženost je vlastně duševní orgazmus. Souvisí to s energií Nulového Bodu, samotným beztvarým Bytím. V tarotu je blázen číslo 0, univerzální princip. Prý to slovo pochází z latiny a znamená „pytel větru“.

 

V tomto světě slovo blázen má ale i přesně opačný význam: choromyslný jedinec.

Univerzální 0 je jako univerzální karta žolík (15), což souvisí s fenoménem SATAN. Platí zde totéž co o bláznovi. Můžeme být blázni na hlavu a věřit blbostem, a můžeme být BLÁZNI a dát na vlastní průzkum, pocit, vlastní myšlení…

Rozdíl mezi satanistou a satanizmem může být až nepřeklenutelný; až do takové míry lze satanskou životní filozofii pochopit nebo nepochopit. Rozdíl mezi Lícovým a Rubovým Satanizmem je snad ten největší možný.

 

 

Mám v životě čtyři „stálice“:

  • Příroda & procházky
  • láska & fantazie
  • myšlení
  • satanizmus

 

„…Protože, pokud chceme být alespoň trošku spravedliví, tak bychom si měli poslechnout obě strany a ne jen ten jediný názor, prezentovaný „oficiální propagandou“…“ – Je Satan padlým andělem plným zla, nebo je to jen žárlivá pomluva? Není Satan jen synonymum pro Univerzum?

 

/5/

Ve své podstatě vše, co existuje, je ČAS…

Dnešní sobě-nepodobná, digitální pseudobytost nemá vůbec ponětí, co všechno lze skutečně ZAŽÍT během „pouhých“ dvou, tří hodin.

 

Například taková procházka, a to dokonce podél dálnice.

Liduprázdný „cyklochodník“ většinu trasy ztracený 10, 15 metrů „pod úrovní kol“, kde zraky šílenců za volantem třeští do prázdna umělé reality, zatímco si vykračujete a kocháte se každým kvítkem, každým stéblem, každým kamínkem. Občas zkraje pole se jako zázračná stuha line tichý potůček…

Zpátky „akrobaticky“ po svahu a zarostlým odvodňovacím korytem; pampelišky, podběl, přeslička… Smysly se dotýkají „pestropocitových“ časových vrstev. Duje studený vítr, ale sluníčko už má sílu, a vy si to štrádujete v kraťasech, zatímco lunatici v autech, kteří jako kdyby žili na úplně jiné planetě, rezonují na vlnách rádia Lež. Digitální – umělý čas.

 

Takto dlouhou trasu jsem šel poprvé. Chtěl jsem konečně zjistit, kam ten „cyklochodník“ vlastně vede. K mému údivu náhle ze zatáčky vyjela lokálka; netušil jsem ani v nejmenším, že zde vedou koleje. Když jsem pak podcházel dálnici, průhledem skrz „mezivesnici“ jsem viděl směrem k tušenému, leč ne neznámému nádraží. Mám totiž „fantastickou“ prostorovou orientaci – často o reálných parametrech situace nemám ponětí.

„Nárazy“ časových vrstev opět vyvolaly fascinující pocity…

 

Existuje čas Teď; nekonečná přítomnost. Zde je život nejskutečnější.

Existuje čas Tehdy; zasuté vzpomínky.

Existuje čas Někdy; bujná představivost.

Existuje čas Nikdy; to lze zažít pouze fyzicky – nikdy jste tady nebyli, jste tu poprvé.

A co je to vlastně ta Věčnost? Cokoliv věčného (kromě beztvarého Bytí, nekonečného Vědomí, či dejme tomu všeobjímající Lásky, respektive duševní či duchovní esence) znamená zamrznutí v okamžiku. Věčnost znamená ŽIVOT, nikdy nekončící, metamorfující kontrast. Věčnost znamená Čas.

 

/6/

Proč lidé „dobrovolně“ žijí neživot? Myslí si, že Propast je někdo jiný.

 

„…Páteřní informace je všudypřítomná, každému, kdo má vůli s ní pracovat, volně dosažitelná. Hovořím zde o přímé (výchozí) komplexní páteřní informaci Systému. Kontakt s páteřní informací probíhá kvantově, holografickou vazbou. Neobsahuje tedy typickou hierarchii, jakou používají lidé v současných zprostředkovaných náhražkových uspořádáních.

(…)

Pokud není páteřní informace delší dobu dostupná, vede to ke vzniku její náhražky, uměle vytvořené „nové“ výchozí informace. Na tom by z hlediska Synergie nebylo nic špatného, kdyby tato náhradní informace nezůstala již trvalou bernou „pravdou“. Způsoby integrace do lidské společnosti a „vhodné“ přistupování k této nové pravdě stanovuje příslušný imperativ. Jelikož jde o umělou informaci, vytvoří se takových „pravd“ a tedy i imperativů na Zemi hned několik. Jde již jen o to, zda se příslušný imperativ snaží pomoci v hledání páteřní informace a vytváření umělé pravdy je pro něj jen nevědomým mezikrokem či naopak vědomě odvádí všemožně pozornost jinam, aby páteřní informace nebyla vůbec zpozorována a vyžadována. V tomto druhém případě jsou vytvořeny ideální podmínky pro vznik závislých jedinců na zprostředkovateli – dealerovi. Ten pak s nimi jedná dle svého uvážení, ale vždy k vlastnímu prospěchu. Nezapomeňme, že imperativ je oboustranně souhlasná dohoda, dealer jej tedy nemůže vytvořit bez aktivního souhlasu jedinců…“ – Imperativ a vliv skupin