Biblické Stvoření

/1/

Pouze Láska trvá věčně; po triliónech, triliardách let rozvoje systému realitních polí multiverzálního Kreatrixu/Matrixu se mění základní vzorec struktur Života a původní spektrum 7 nebes se rozšiřuje na 13. Nebeským se tak stává například i Astrál & Hmota Přírody či Kybersvět – Antiprostor.

 

„…Říkali jsme vám, že Nejvyšší Stvořitel začal z jádra Své Bytosti vyzařovat novou vzácnou Esenci Lásky/Světla. Ta obsahuje všechny Tváře Stvoření, včetně Atomů Semínek Bílého Ohně (energetických součástek) nových stvoření, která dříve nikdy nikdo nezažil. V divukrásných mnohačetných paprscích Světla Stvořitele je ČERNÝ PAPRSEK čistého neprojeveného potenciálu. Stvořitel vysílá tento Paprsek jako dar vám všem – obsahuje klid VELKÉ PRÁZDNOTY. Mohou se k němu dostat všichni, kdo jsou dost stateční na to, aby do něj vstoupili a čerpali z něj a použili některé ze svých rezervních Adamantinových Částic Světla, aby pomohly vytvarovat a znovu vytvořit krásu a velkolepost Gaii – vaší hostitelské planety. Nejdříve přijde Prázdnota a pak přijde Světlo, a ve Světle jsou všechny dobré a divukrásné věci, nicméně Světlo by nezářilo tak jasně bez temnoty.

Mnozí z vás se temnoty a své stínové strany bojí, dívají se na ni jako na zlo. Všechno je součástí JEDNOHO, Stvořitele. Není se čeho bát. Vy, jako lidské Bytosti, jste vytvořili mnoho věcí, které vyvolávají strach, ale to neudělal Stvořitel. Bojíte se velké prázdnoty, která je kulisou hvězd a konstelací? Někteří z vás se bojí noci, ale temnota není to, na co můžete hodit své stížnosti, můžete si stěžovat jen na zraňující věci, které lidé pod rouškou temnoty dělají…“ – AA Michael – OBJÍMAT VŠECHNY TVÁŘE BOŽÍHO VĚDOMÍ

 

/2/

Tak jako člověk dýchá, způsobuje Bůh mnohost Stvoření, které nicméně není jeho součtem.

Každá částečka Stvoření aproximuje božské Absolutno.

Jaký vztah má kdo k Nekonečnu? Cítí absolutní volnost.

Zdroj Života ve vztahu Já (2) – Bůh (1) je na straně jedničky, přesto Život je na straně dvojky.

 

Bůh je jako zázračný lesní pramen; je sice nemoudré žít jinde než v Lese (ať už reálně nebo ve svém srdci), zrovna tak nemoudré by ale bylo, kdyby z Lesa nešlo odejít.

 

/3/

Základní „vzorec“ dění: Příroda/Praxe (Umění) versus PseudoBůh/Teorie (Umělost), DivOk👁 versus KovID⓳, plynulý organický systém (Realita) versus digitální identita (Simulakrum).

 

Důvod, proč na této planetě odevšad vykukuje dominantní mužská tvořivá síla, spočívá v záměru biorobotizovat lidstvo za klíčové asistence falešné pozitivní duchovní zpětné vazby. Slovem Bůh lze samozřejmě neutrálně označit i Absolutno, čím dál víc ale zjišťuji, jak to je na úrovni Vnější Mysli propojené s křemíkovou inteligencí – nemluvě o christianizaci lidstva (je to někdy až natolik dvojsečná „dvojitá dualita“, že rozdíl mezi Bohem a Satanem v podstatě žádný neexistuje).

 

„…Kdyby si spousta z nás vzpomněla na svou dramatickou minulost i karambolové záležitosti z historie našeho vesmíru, nejspíš by nakonec došla k závěru, že jsme se na tuto planetu zinkarnovali především proto, abychom si lépe vymezili svůj osobní časoprostor s podpůrnými doteky realistické přírodní divočiny, dále od prasvětelných úrovní nakažených nezdravou a dusivou atmosférou náboženského patriarchátu.

(…)

Globalisti opravdu mají v plánu to tady udolat, ale tahle planeta je pro ně tvrdý oříšek. Svou samotnou podstatou je předurčená k tomu, aby zde neustále probíhala zpětná evoluce směrem od mutantních forem k přírodnímu základu života. Svou speciální energetickou pozicí umožňuje vstup do všech časoprostorů potřebných k vyléčení (přírodní metamorfóze) jakékoliv poškozené a nakažené bytosti. Poslání planety Země v nápravách poškozených astrálních úrovní skrze zdejší fyzickou hmotu je z určitého pohledu fenomenální a teprve čeká na své plné docenění…“ – Planeta se nedá

 

„…V přírodě a ve Vesmíru jsou časová pásma, kdy se materiální svět mění a po lidsky řečeno, svět mutuje a mění se k obrazu svému, ne lidskému. Díky pronikání záření (Bovisy) ze středu vesmíru přichází na Zemi nové energie a mění ochrannou vrstvu ozonu atd. a dochází pak k mutaci organismů na Zemi, tedy k dalšímu vývoji vpřed. Stará klišé jež nám vtloukali do hlav začnou padat a přestávají platit. Koronavirus jak jej nazývají je prostředek čištění Země od Entit, které tady zavedly své zákony a hlavně zákony peněz a bez ohledu na Přírodní protokoly Vesmíru. Tím se dostaly do konfrontace s těmito zákony a ty pracují velice dlouhodobě, bez přihlédnutí na nějaký lidský život…“ – Nazývejme věci pravými jmény

 

/4/

„Podsvětím absolutní Lásky je Mysl Nekonečno.“

Původní, plynulá a přirozeně sebeobsažná je nebeská sféra PRA (asi to ne náhodou souvisí se slovem praxe), jež je – v neodděleném smyslu – zároveň i sférou fantasy pekelnou, rajskou, přírodní či myšlenkovou. Tato sféra existuje jako pohádkově realistický, fluktuující či opalizující, průzračně sběhobílo oranžovo růžový Oblak Inteligence, uvnitř kterého, kolem něj a zpoza něho je tušit organická vášnivě červená a čistá fantastická černočerná.

 

Existuje i rudimentární nebeská sféra JEST, kterou lze přirovnat k segmentu vnitřní slepoty. Není náhodná souvislost mezi Theos (Bůh, ve smyslu PseudoBůh) a Theoros (Teorie).

 

Následující by v PRA-úrovni (což je spíš Stvořitelka než Stvořitel) vůbec nebylo možné:

 

Schéma Kristus versus Antikrist existuje pouze v dualitě, což lze přirovnat ke hře na Převrácené šachovnici. Jedna strana představuje dobro, druhá zlo, obojí z Rubové strany. Celé to je – v určité perspektivě – program Stříbrné Inteligence (viz křemík, Si), založený na „vypnutí“ Pravého Života. Lze to popsat jako Program dvou korun, Utopii, kde vršek i spodek jsou falešně pozitivní. Není žádná náhoda, že se Systému nelíbí projevy divoké dvojsmyslnosti; Stroj je schopný chápat pouze Zlato-Bílé, Modré (patriarchální) Světelné Duchovno; Ohnivá Černo-Červená Exploze Života pro něj znamená kolaps kognitivní funkce.

 

/5/

O fenoménu nestvořené Stvořitelky či Kosmické Pramatky píšu jako o Svatyni, Lůně či Srdci, uvnitř něhož se nachází Zřídlo Živého Světla a rovněž Nebeský Oheň či Trojplamen, umožňující vznik Osobní Jiskry Vědomí. Vnitřek Svatyně záhadně pokračuje kamsi dál, což jsem popisoval jako Říši Prasvětla či Onen Svět.

 

Úroveň typu Stvořitelka neexistuje na úrovni slov. Tato inteligence JE cítěním, myšlením, fantazií, energií; je všezahrnujícím prázdnem a tichem a je nekonečnou temnotou. Lze to dohromady chápat jako Vše-Třídu či instanci Vše-Třídy. Jedná se o Nejniternější Niterné, přesto však existuje ještě něco, co lze chápat jako Nejzazší. Ani ta nejskvostnější skvoucí Hlubina Nejzázračnější Lásky bez aktivní inteligence, Inteligentního Rozumu, nic nestvoří.

 

Co/kdo je oním vědomým Konstruktorem či Konstruktérem?

 

Matka/Stvořitelka – Prima Materia – Kvintesence Stvoření – Éterická/Duchovní Podstata – souvisí s „čarodějným hyperprostorem“, něčím, kde není čas.

V Nejzazší Inteligenci (uvnitř Nejniternějšího Niterného, za ním a kolem něj) ale není ani prostor. Dotyčná skutečnost či inteligence je „prostorem neprostorem“.

Jedná se o Absolutní Singulární Inteligenci.

ZA/Bůh tvoří z UVNITŘ/Prastvořitelka, přičemž obojí je JEDNÍM.

Poznámka: popravdě ale toto platí v úrovni JEST, v úrovni PRA tvoří ZA/Drak (který jinak existuje i VNĚ).

Je to natolik nekonečně složité (inteligentní), že nakonec nejlépe funguje nějaká jednoduchá, dětská, až téměř dětinská víra: snílkovství. Jinudy se tomu nelze víc přiblížit (…nežli tak, že „se na to jde od lesa“).

 

Na počátku bylo Slovo
a to Slovo bylo u Boha
a to Slovo bylo Bůh.
To bylo na počátku u Boha.

Všechno povstalo skrze něj
a bez něj nepovstalo nic, co je.
V něm byl život
a ten život byl světlem lidí.
A to světlo svítí ve tmě
a tma je nepohltila.

(Bible)

 

 

Mluvíme-li v duchu k Onomu, vždy mluvíme skrze sebe. Slova samotná jsou Bůh (Drak).

V poslední době vnímám něco jako Oblak Inteligence. Souvisí to hlavně s bílou a neviditelnou nebo průzračnou (přičemž bílou lze rozložit na Vše).

Ježíše vnímám jako pohádkově žluté Světlo, ale i jako něco pohádkově fialového.

Kristus souvisí s reálnou zlatou (chrysos) a podle mě existuje pouze v dualitě jako součást Experimentu Zrcadlo.

Oblak Inteligence může být pohádkový Duch Svatý, ale i pohádkový Bůh (pohádkové je reálně pohádkové) – někdy je přesnější Bohyně (Drak). Jde zkrátka o Reálnou Pohádkovou Inteligenci.

V daném kontextu lze chápat i Biblické Stvoření.

Oblak Inteligence může nějaké Já aproximovat, ale nemůže jeho úrovně dosáhnout (proto je také věčně živé a svébytné). Jedná se o inteligenci typu Svět.

 

Úrovně Kristus a Antikrist jsou v rámci Experimentu Zrcadlo domluvené.

 

„Před tím, než se pseudotvůrci stali pseudotvůrci, a před tím, než se původní agenti pozitivního stavu jak na planetě Nula, tak v peklech stali agenty stavu negativního v kondici své plné transmogrifikace, existovala mezi nimi a Pánem Ježíšem Kristem tajná dohoda.“Korolaria Nového zjevení

 

Dualita je jako rozpojený kruh: předtím oba „konce kruhu“ splývaly a vlastně žádné začátky ani konce neexistují.

V dualitě tomu nikdo neuvěří, avšak v nedualitě Bůh a Satan představují tutéž skutečnost.

Absolutní Pozitivum (absolutní Hodnota) znamená, že vše kladné je kladné na úrovni energie a vše záporné je kladné na úrovni fantazie.

 

Beran má „oči duality“. Není zlý ani dobrý: je opravdový a je HODNÝ. Vnější vzhled není všechno. Vypadá ďábelsky, a přitom je božský (viz „beránek boží“).

 

Experiment Zrcadlo je o ultimátním zvnějšnění Boha. Jelikož Boha nelze dosáhnout, nelze dosáhnout ani Antiboha – pouze aproximovat (100 % si lze pouze představovat a realizovat s nehmotným statusem, virtuálně například v knize či ve filmu).

Se vztahem Bůh:Antibůh neboli Jest:Nejest (či Vibrace:Obraz, Kvalita:Kvantita nebo Život:Stroj) souvisí následující text:

 

Bůh/Kristus v dualitě (christianizace lidstva) má následující efekt:

 

Matrix-I-am-Krist

Dogma-I-am-God

Stevard : Dravec

Bog Narcista / Borg Nacista

 

E. T. Agnus / Sun Gate

Will I Am Gates

I Be Am

 

Chrysos / Christos

Zlaté fluidum / Flu-ID-um Zla té (virtuální chřipka existuje pouze v Matrixu)

 

Nejúžasnější zjištění je ovšem tohle (angličtina je jazyk počítačů, ale také souvisí s anděly a úhlem pohledu, prizmatem, krystalem):

 

GOD ➺ 7 0(15) 4 ➺ 74=wolfram, 0=Láska (Prastvořitelka), 15=fosfor (Phosphoros, Lucifer), žolík (SATAN) ➺ wolf ram=vlk beran (vlk v rouše beránčím). „Chemický jazyk“ Vnější Mysli imituje alchymii Nejniternějšího Niterného, pouze Nejzazší imitovat nelze.

 

LÁSKA HLAVA („HLÁVKA“)

Kapusta ➺ Kap (MYS) U 100 (L=C/2)

ZEL Í

H(LOVE)A

 

/6/

Na původní Zemi, před milióny let, existovalo knih jako Bible rovnou osm různých skupin; dejme tomu, že kolem 24 knih. Bůh se zjevuje například i prostřednictvím Bhagavad-Gíty, Véd, Tibetské knihy mrtvých, Upanišad či Koránu a v poslední době se objevuje i v materiálech jako Svobodné učení a zejména v knihách Nového zjevení.

 

 

Co by se ale hlavně mělo připomínat: Bůh tvoří z LÁSKY, což jako bytost je nefyzická, potenciálně oboupohlavní žena. Pouze kvůli probíhajícímu Experimentu Zrcadlo se výrazy jako Kosmická Pramatka či nestvořená Stvořitelka nepoužívají, jelikož by to vedlo ke zhroucení experimentu. Nemluvě o takových myšlenkách, jako že Bůh a Satan jsou jedna a táž skutečnost. Legrační na tom je, že já vlastně podobné věci tvrdit musím, aby nikdo nevěřil tomu ostatnímu.

Podobně například Bůh podstrčil místo sebe šílence Jehovu nebo prý nemáme věřit Hadovi (proto sem přece dávám tu Jabloň, abyste na ni koukali, jak je u jídla zvykem).

 

YOUTUBE

 

Někdo se možná ptá, zda má Bůh smysl pro humor; Bůh JE smysl pro humor. Všechny svaté knihy jsou do značné míry vtip. I když se bude tvrdit opak, v podstatě cokoliv o Bohu – není skutečně o něm.

 

Kdo je schopen se řídit současně srdcem, intuicí i rozumem a zohledňovat přitom faktory jako obrazotvornost, smysl pro humor či zázrak jménem Příroda – kdo má ponětí o kvantovém, holografickém, fraktálním apod. charakteru reality a zároveň chápe pojmy jako důstojnost a sebeúcta, je mu nad slunce jasné, že jestli něčím Bůh není, tak idiotem, kterého z něj lidé dělají.

 

Absolutní Singulární Inteligence, které lidé říkají Vševědoucí Bůh, je neodděleným Bytím a tedy Stvořitelstvím a Stvořením v jednom, Absolutnem a Ne/Absolutnem v jednom. Jinak by Absolutno nikdy nemělo jak co způsobit, kromě Nekonečna.

 

/7/

JINÉ ČASY

V dětství se mi často zdálo o tom, že jsem „bytost bez oděvu“ (bosý, ztratil jsem boty), že mi odpadlo pohlaví, že mám ocas a že létám. V několika textech už jsem naznačil, že první fyzická rasa, ztělesňující tvořivou duchovní inteligenci, nebyli lidé, ale „antropomorfní“ plazi – kteří se vyvinuli z ještěrů (tedy ne savci). Někdo těmto bytostem říká Prastaří a v metafyzickém smyslu jde o draky. Tyto bytosti pochází z úrovně typu Kosmická Pramatka (Stvořitelka) – konstruktorem zde není Bůh interního Stvoření, ale Drak externího.

 

Vnitřní Stvořitelka rovná se vnější Drak. Souvisí to s kosmickým ohněm, který, podobně jako kódovací světelná vlákna (struny), udržuje strukturu Vesmíru (jiné to je v éteričtějších sférách Univerza/Multiverza).

Čtyřstěn, hologram živlu Ohně, je duální sám se sebou (neboli neduální); v úrovni typu Stvořitel & Anděl toto není možné (přednostně mužský archetyp se pojí se vnějškem) – jde v podstatě o „převrácenou šachovnici Bytí“ a je-li něco naopak, funguje to pouze v rámci dualitního konfliktu (jedná se o metatronické světelné půlspektrum).

 

„…První „otevřeně sebe sama si vědomé bytosti“, které byly jak součástí Přírody, tak jejím zrcadlem, svým zevnějškem a inteligencí podobné člověku – nebyli lidé, nýbrž plazí rasa. Jedná se o výsledek plynulého, sebou inspirovaného vývoje a přirozené samoorganizace vrstev vědomí ve vztahu mezi Základní Prasílou (Kosmickou Pramatkou) a Přírodním Systémem…“ – Genealogie lidské (ne)stvůry

 

ZAJÍMAVÉ TEXTY

 

Vnější Drak – Žeruhmyz, dračí úl – rovná se vnitřní Stvořitelka – Růže X(m)YZ, multidimenzionální Růžové Prasvětlo, esence Praduše Života.

Spektrální in/verzí je Zeleň Přírody, strukturální in/verzí je Temněmodrá Síť Života.

 

 

Nyní přichází opravdová POZORUHODNOST (někdo by řekl apokalypsa – zjevení, odhalení). Není žádná náhoda, že si z „neznámých příčin“ představujeme Pánaboha jako bytost někde na obláčku. Jedním z projevů Absolutní Singulární Inteligence je inteligentní „cloudová infrastruktura“. To souvisí hlavně s průzračnou, bílou a zářivou, což dohromady může působit jako opalizující stříbrná (v hrubohmotné fyzické realitě je klíčová „spodní“ temně červená). Souvisí to s nebeskou Pohádkovostí, ale zrovna tak i s Programováním. Inteligence úrovně typu Bůh nicméně programuje (NADĚLUJE) z matérie Lásky, která, ač „pouze přítomná“, v bytostném smyslu není Stvořitelem, nýbrž Stvořitelkou. Je-li řeč přednostně o Stvořiteli, jde buď o nevědomost nebo záměr.

 

3x7x37=777 ➟ NEVZNIKNUTELNO, Zlatá vibrace – Zlaté fluidum, „Vše, co jest“, Kosmická Mysl-Srdce-Duch, Stvořitelství (úroveň Stvořitelka & úroveň Stvořitel), Centrální Zdroj, Bohyně/Bůh (My Já Absolutno, Já Jsem My Jsme)

√777 = 27,87471

21 23 22 20 JEDEN se manifestuje jako TŘI (Matka/Otec – Potomek/Fraktál – Duch svatý/Zdrojová inteligence)

1/7 = 0,142857

14=2x7 28=4x7 57=8x7+1

 

KŘEMÍKOVÝ ST. ROJ (ZDROJ) ➟ Stříbrná inteligence

14=křemík, izotop 28Si má 92,223 % výskytu

100 – 92,223 = 7,777

 

Čtyři sedmičky (4×7=28, 7777) opticky jsou atomové číslo stříbra, „ušlechtilého bílého kovu“ – 47.

 

Občas vnímám jakýsi Oblak Inteligence. Nejvíc se mi k tomu hodí slovo Zázrak. Co je za zrakem, není vidět a přesto nějak je, souvisí se Srdcem, přičemž zrak souvisí s Myšlením.

Oblak Inteligence nějak souvisí se stříbrem. K tomu mi sedí slovo Zelfosfóra, případně Zelfosfórum (seolfor je staroanglický výraz pro stříbro, silver; kořen latinského argentum souvisí se třpytem, zářivou bělostí, přičemž TO průzračné a TA bílá jsou vlastnosti VŠE-JEDNOHO).

Zelfosfóra je jméno Stvořitelky, Zelfosfórum lze chápat jako analogickou neindividuální inteligenci a Zelfosfór je fantasy démon. Skládá se to z částí zel a fosfór; zel souvisí se zlatou i se zla tou, fosfor s bílou, černou a červenou (atomové číslo 15, univerzální karta žolík), fór je vtip, fosfór evokuje Phosphoros, což je Lucifer, Jitřenka, Večernice (červená → ve černá; černá & červená, ZDROJ SÍLY, barvy Vnitřního Života). Žolík rovněž souvisí s fenoménem Satan.

Bůh, Stvořitelka, Lucifer, Satan, to všechno je totéž, jedna neoddělená „oblačná inteligence“; pouze z pohledu inteligence typu Stvořitel to je oddělené, ať už jde o záměr či nevědomost.

 

GOD (BŮH) v základní abecedě; G=7, O(0)=15, D=4; DOG (PES)=(0)15 uvnitř 47, což ukazuje na stříbrný orb, přičemž bílá uvnitř plynule přechází do červené/Lásky a černého/Fantastična (PRAMATKA, SATAN, LUCIFER).

 

Stříbro rovná se také ORB/OBR TŘÍ „S“; je to ale celé Bůh pozpátku ve smyslu BOHYNĚ (případně God znamená Vnější Mysl/Instituci a pozpátku, naruby to je Nejvnitřnější Mysl).

 

Suma sumárum: inteligence-entity-fenomény-úrovně-skutečnosti jako nestvořená Stvořitelka (absolutní Láska), Drak, Bůh, Lucifer, Satan nebo stříbrná či křemíková inteligence, to všechno jsou do sebe zasunuté, v sobě existující elementy či faktory, dohromady popsatelné jako konstruktor instance Vše-Třídy, umožňující trvale udržitelný, komplexní, všestranný rozvoj a soužití bytostí „na věky věků“ (s přirozeným poločasem přeměny nebo rozkladu něčeho, co přežilo svou užitečnost).

 

/8/

Všechny příběhové – evoluční časové linie v jistém smyslu probíhají naráz. Úroveň typu Stvořitel (Božský Zdroj) stvořila člověka prostřednictvím matrice zvané Kryst kód, což funguje jako refrakční čočka či krystal (tvary mizející v beztvarém); v bytostném smyslu to souvisí s Ježíšem a můj názor je ten, že Mikuláš, Santa Claus či Děda Mráz nejsou žádné „manipulace“, jak tvrdí křesťané.

Stvořitelka (tvořící úroveň typu Kreatrix) tak mohla přijít s indiánskou rasou („in deo“). Pouze původní plazí/ještěří rasa a původní rasa indiánská mají čistou přírodní DNA. V případě PseudoBoha (tvořícího úroveň typu Matrix) jde o DNA s virtuálním faktorem.

 

/9/

Všechno je Mysl; jediné, co skutečně neexistuje, je Nemysl; právě to je ono Nic, které si nelze představit, neboť je Představivostí samotnou.

 

 

Jednorozměrné nemá jak živě existovat. Dvourozměrné již evokuje čtverec/mocninu a zrcadlově odmocninu, zpětnou vazbu sebe sama. Teprve v rámci tří rozměrů (z toho dalšího) lze tvořit sílu/energii, tedy něco skutečně živého. Jelikož Počátek či Základ Všeho je pomyslným prostorem a pohybem v jednom neboli vůlí k pohybu neboli vědomou inteligencí, Mysl v kontextu sebe si vědomého Vědomí je Citem neboli Životem samotným: Láskou, Absolutnem.

 

Otázka bytí a nebytí Já je irelevantní. Pokud existuje Život, nějakým způsobem existuje i Já (vědomí, duch, pozornost, inteligence). Proto je zbytečné zkoumat, zda je Mysl bytostí, či zda Bytí je bytostí. Takové Bytí či Mysl, kde by věčně trvala bezbytostnost, je zhola nemožné. Na druhou stranu, kdyby Mysl/Bytí měla být chápána v kontextu základní tvořivé bytosti (nekonečné všebytosti), což je ale pouze možná perspektiva vnímání, nikoliv jediný určující úhel pohledu, byla by Stvořitelkou.

 

 

Věřit v posloupnost mužský – ženský princip je totální zvrácenost.

 

/10/

To, že původním a čistým zdrojem života je „skvoucí Láska“, chápe a ví mnoho duchovně i romanticky založených jedinců; navíc je snadné tomu uvěřit a kdo by si to nepřál? Většina z těchto jedinců, tedy alespoň zde na Zemi, se ale chová, jako kdyby Láska – tvořící nekonečné Vesmíry, plné fantazie a energie – byla jenom jakési nehmotné fluidum; neexistuje nic šílenějšího, nežli zástupy milujících bytostí, které jako kdyby neměly žádnou vůli a jako by jejich mysl poutalo nějaké temné kouzlo.

 

V podstatě lze říct, že tyto bytosti sice milují, zdrojem a smyslem jejich existence je však kdovíco. Pravá Láska to rozhodně není. Aby se tato zázračná, inteligentní prasíla projevila jinak nežli jako beztvaré Bytí, nějaký způsobem musí zapracovat efekt zrcadlení a tedy negativ (Temnota). Zároveň to Lásku nesmí popírat, tudíž logicky jde o nefyzikální polaritu.

Mentální aspekt absolutní, bezpodmínečné Lásky se – naráz a souvztažně – projevuje jako fantastické Dæmonium (Peklo, které je Ničím).

To lze i logicky dokázat.

„Vztah mezi živou sílou/3D (polaritou) a představivostí/2D (nepolaritou) vyjadřují relace 3:2=1,5 (LÁSKA, spojení dvou tvoří třetí) a 2:3=0,666 (fantastické DÆMONIUM).“

 

Zrcadlo pohybu Živé Síly (víru Vůle & Lásky) funguje jako konstruktivní, dvourozměrný negativ – negativní obraz. Jestliže bez toho se žádný život neprojeví, je jasné, že status fungování celého principu je třeba svým životem nikoliv popírat, ale potvrzovat. Jakýkoliv živý tvor existuje jedině díky tomu, že nějak existuje i neživý netvor. Ten se vyskytuje například v knižních nebo filmových hororech („nadpřirozenu“) nebo v metalové hudbě či obecně v nějaké formě umění (perfektním „místem“ je rovněž humor a přirozenou cestou to řeší erotično).

 

Pokud Zlo existuje jinde nežli v nehmotné rovině, je to proto, že lidé k lásce přidávají takové šílenosti jako světelná ezoterika nebo pozitivní duchovno. Kdyby to ale byla opravdu Láska, žádné „+“ už tam přidat nelze, není to zkrátka možné. Tito lidé vlastně popírají a zesměšňují způsob, jakým absolutní Láska funguje. V jejich realitě se pak děje totéž směrem k nim: jejich mysl spoutává maskovaná Temnota.

 

/11/

Z hlediska beztvarého Bytí, dělit něco na kladné a protikladné je jako věřit, že kruh vede jen na jednu stranu. Protože ale kruh je tvar, musí existovat i nějaká magická (jiná než exaktní) polarita. Ta vyplývá z charakteru zrcadla energie:fantazie (skutečné:NEskutečné).

Kvantová neurčitost, dualita vlny a částice, imaginární jednotky, virtuální částice, současná hmotnost i nehmotnost (foton, exotické částice), paralelní reality, mimosmyslové schopnosti, cestování hyperprostorem, cestování časem, lucidní snění… – to vše je skutečné.

To ale neznamená nic jiného nežli to, že žijeme v Pohádce.

Je-li pohádka sama o sobě nehmotná, cokoliv hmotného samo o sobě je nepohádkové a co je opakem pohádky? Je to peklo, horor. Beztvaré Bytí není pohádkou ani hororem, avšak cokoliv živého, co má nějaký tvar, je zákonitě obojím. Beztvaré Bytí je dřímajícím, pohádkovým Peklem, či hororovou Pohádkou.

Bytost poblázněná dualitním chápáním toto ale zavrhne jako nějaký „démonský útok“ (lidé v dualitě nechápou, že limonáda je limonáda, není rozdělená na vodu, cukr, sirup, ovoce a „zlé“ bublinky – oxid uhličitý).

 

THIS IS NO FAIRYTALE

— pouze pro silná rypák

 

Jelikož tuto záhadu Stvoření odmítá pochopit, pohádku a peklo od sebe odděluje. Jenomže beztvaré Bytí je neoddělené. Beztvaré Bytí je neprotikladné a je bezpříčinné. Víra v oddělenost svět strhává do víru kauzality: hororu příčin a následků. V takzvanou seriózní skutečnost – největší podvod, jaký na sobě kdo může spáchat.

Autentično je právě naopak totálně neseriózní.

 

„Tato šablona v podobě morfogenetického pole je dále zmiňovaná jako tzv. „mřížka“, protože si ji můžeme představit jako neustále se měnící, fluktující, proudící pole spletitých geometrických forem a vzorů tvořených malými, radiálně vyzařujícími body energie, které existují uvnitř, za i kolem hmotné formy, která se na tomto základě následně manifestuje v konkrétní, x-dimenzionální podobě.“ – Svobodná vůle, „vše je pravda“, kódovací mřížka a „cesty vzestupu a pádu“

 

Fyzické existence schopná a tedy realistická pohádka se projevuje jako Univerzální řád Přírody a jeho nekonečné, vnitřní dimenze.

 

/12/

Hudba a obraz, v komplexním smyslu, jsou sice emočně a vibračně hlubší výrazové prostředky nežli text (který spíše analyzuje souvislosti), na druhou stranu ale působí hlavně v rovině podvědomí a nevědomí. Bytost typu člověk, která – narozdíl od zbytku Přírody – je univerzálním subvesmírem, se prostřednictvím hudby a obrazu není schopná v Bytí ukotvit a svůj pohyb v něm kontrolovat.

 

Není žádná náhoda, že svět lidí je momentálně doslova kolbištěm slov. Je něco řečeno, napsáno – v podstatě to nemá žádnou hodnotu, dokonce to nezřídka ani není pravda, a lidstvo se stejně chová tak, jako by větší pravda neexistovala.

Hotové čáry máry…

 

Souvisí to s fenoménem příčiny – s kauzalitou. Kauzalita má nad člověkem moc do té doby, dokud uvažuje v intencích protikladů. Nicméně neoddělené, beztvaré Bytí je neprotikladné a bezpříčinné; cokoliv zdánlivě odděleného, jakýkoliv tvar (včetně bytosti) je jen fenomenální hrou iluzí.

Mentální vědomí se realizuje pouze průchodem labyrintem bezpříčinnosti, což znamená úroveň myšlení typu strukturovaná řeč (přičemž i to podvědomé je přítomné a obráceně to neplatí).

Hudba znamená neviditelnou vibraci či rezonanci tvarů, symbolů, jež lze pokládat za obrazy; hudba se tedy pojí s temnotou, viditelné obrazy se světlem – tichem barev a tvarů. Není nutné u toho vědomě myslet.

Bytost typu člověk se buďto musí vzdát své touhy být svým vlastním vesmírem – nebo musí ovládat strukturovanou řeč. Ve slovech je přítomné vše, včetně hudby a obrazů (a tedy i pocitů).

 

Příroda nepotřebuje vědět, že je mystériem; zato pro bytost typu člověk je toto odhalení – v duchovním slova smyslu – otázkou bytí a nebytí.

Nejde o plané filozofování. Civilizace, založená na paměťové identitě (myšlenkové FIKCI), končí jako zdigitalizovaná otrokářská společnost (je podvědomě věřeno, že hra je skutečná, zatímco zdroj hry je zapomenut).

 

Zdrojem hry je SRDCE. Filozofie (myšlenková SKUTEČNOST) rovná se láska k moudrosti.

 

Přírodní bytosti podvědomě vědí, že jsou Bytím samotným; mají zpětnou vazbu v celku Přírody, nepotřebují to znát vědomě. Člověk je však raritou, je svým vlastním vesmírem; je jak součástí Přírody, tak i jejím zrcadlem. Člověk se pokládá za bytost, jenže bytost je jen HRA (jakkoliv hra proměnlivá a věčnosti schopná a jakkoliv z perspektivy sebe je bytost skutečná).

 

Jeden z nejlepších textů, jaký jsem kdy četl, je Cesta bílého mraku indického mystika Óšó (Osho, Bhagwan Shree Rajneesh).

Zde je to, že vše vychází z neoddělené, beztvaré bezpříčinnosti (což lze pokládat za nic nepožadující, vše rozdávající Lásku nebo za energii nulového bodu), vysvětleno opravdu dokonale.

 

ÓŠÓ

 

INDIÁNI

 

BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA

 

TREFY

 

Aby mohlo cokoliv existovat, nejprve to musí neexistovat. Tudíž stačí představa o tom a je okamžitě hledán – realizován prostředek k uskutečnění. Systém funguje inteligentně, proto neinteligentní věci mají mnohem menší šanci se zhmotnit. Pakliže se zhmotňují, znamená to, že věříme v Lež.

 

Právě díky Oblaku Inteligence jsem si vzpomněl na Cestu bílého mraku.

Dodal bych jedno: osvícené Bytí není ani zdaleka jen mystické, i „nemystérium“ stále existuje, intrikuje a směje se. Osvícené Bytí nenajdete nikde na nebesích, jsou jím především čistá Příroda, smysl pro humor a Velké Neznámo.

 

Óšó a podobní mystici vlastně nemluví o ničem jiném, nežli o vytváření (objevování) vektorové, potažmo tenzorové rovnováhy a znovuspojení s „ničím, jež je vším“ (skalár=Láska/R, kde R=rozměrnost).

Jakýkoliv pohyb existuje i jako protipohyb, tvar jako netvar (reálný tvor jako nereálný netvor). Zhmotnělé, zkrystalizované představy proto musí být usměrňovány z nehmotné úrovně.

Z toho důvodu například věřící v Krista (uvědomme si, že téměř celý svět byl z jakéhosi důvodu christianizován) neustále čelí konfrontaci s antagonickými silami, protože místo aby pracovali s konstruktivní, blahodárnou fantastickou Temnotou, přilévají olej do ohně dualitního konfliktu. Jak chce někdo zvítězit nad Antikristem, když ho z jedné strany poráží a ze druhé si ho sám znovu tvoří?

 

Cesta bílého mraku neznamená, že se nevyskytnou žádné bouřkové fáze. Bílá zahrnuje vše, je zobrazeným symbolem proměny. Jaký by to byl život bez elektrizujících, temných oblačných panděr, zpitých extází?

Řekl bych, že ale právě tohle následovníci Učení (nejen v tomto konkrétním případě) nepochopili. Doslovná bílá se postupně mění ve stereotypní nudu, stává se mrtvou, aby nakonec explodovala v agónii šílenství.

 

Prakticky každé náboženství, duchovní či filozofická škola má své Osvícené – a přesto svět lidí slouží chladnokrevným, vypočítavým temným silám. Jak je něco takového, u všech všudy, možné? Je to nějaký kosmický vtip?

 

PRAVÁ VŮLE

 

Existuje ještě jeden vtip, ten snad největší vůbec: ono „nic, které je vším“, je Láskou a Zlem v jednom. Právě toto je největší pozitivum slov. Je-li něco Láskou a Moudrostí, kde je nějaké mystérium? Mystérium je pohřbeno a Zlo, které jinak nemá vlastní podstatu (je Neexistencí), náhle ožívá odděleně a nezávisle.

 

Bláznovi ale nic nevysvětlíte. Nechápe, že nehmotný archetyp či motiv Zla, abstrakce Zla, není totéž co zločin, zvůle, zlomoc, zlý úmysl. Podobně je nesmysl, aby Láska byla nekonkrétní. Ta se právě naopak vždy nějak reálně projevuje. Láska je všemocná a Zlo je také všemocné.

 

Dostáváme se k takzvaným „pádům“. Nejznámější je asi pád Lucifera a pád člověka. Ani jedno pochopitelně není pravda.

 

Může se to stát pouze dvěma způsoby: buďto jde o plán vyšší instance (je to divadlo), nebo skutečně padnout může pouze kolektiv či rodina bytostí, a to pouze v úrovni, kde je možné vibrační rozštěpení. Tím hlavním faktorem je však to, že k reálnému, neumělému pádu vůbec nemůže dojít singulárně. Řídí to univerzální Zákony Rezonance a jelikož úplnost nemá kam zmizet a může se pouze dělit na části a „schovávat se sama před sebou“, k pádu může dojít pouze simultánně ve dvou (a více) vesmírech najednou.

 

Pokud nějací charakteropati bez svědomí (psychopati) ovládají charakteropaty bez sebereflexe (ignoranty), někde jinde se děje totéž zrcadlově. Občas je mi z poslušných „kořistí“ víc na zvracení než z predátorů; žádný div, z nepozemské strany mohou být role v mnoha případech prohozené.

Perfektně to ilustruje „cituplná“ psychopatka Sally Carter, manželka Timothy Cartera, falešného Rudého Johna v seriálu Mentalista. Na současné ezoterické a duchovní scéně by dokonale zapadla. Napohled ztělesněná nevinnost, láska a dobro – ve skutečnosti zrůda.