Ženská logika

Mužská reprezentace lidského pokolení (evidentně nejen lidského) si ráda dobírá ženskou logiku. Občas to je i vtipné, celkově bych ale řekl, že stejně stupidní jako když si v seriálu Simpsonovi dělají legraci ze zvířat: může to dělat jen idiot, který nejspíš nejen nic nechápe, ale ani nic necítí.

 

Život tvoří Hyperlogický Rozum – MYSL sama uvnitř/vedle sebe.

Pakliže TO opravdu upřímně a otevřeně zkoumáme, dojde nám, že Prvotní Mysl má hyperženský charakter (a samozřejmě zároveň indiferentní, neutrální):

  • Počátek všech počátků neboli „všudypřítomný duchovní střed všeho“ má charakter pomyslného prostoru a pohybu v jednom, ve stavu Neprojevení, čemuž odpovídá pasivní pozornost, „časovaný“ klid, což je ženský atribut (věčnost, hyperprostor, bezčasí → skalár : Láska/R); zároveň jde o latentní všemožnost (tenzor : RozNet) a teprve s rozhodnutím něco způsobit se aktivuje to mužské (zde je rovněž důležité si uvědomit, jaký charakter má dřímající všemožnost, která má nehmotný status/nulový součet a neexistují zde žádná pravidla: kdo/co si může dělat, co chce? a jestli tvrdíte, že dobro či nebe, patrně jste utekli odněkud z blázince – pak se ale nedivte, že narážíte na své zrcadlo, psychopaty bez svědomí…)
  • kdyby Prvotní Mysl byla singulární bytostí, byla by to Prvotní Stvořitelka a jelikož Život je zpětnou vazbou prožitku, absolutní Láska – a zároveň odpověď na výše uvedenou otázku

 

Hyperženská logika implikuje jak nelogiku (paradox, absurdno, konstruktivní nesmyslnost, HUMOR), tak mužskou logiku. Je potenciálně obojím.

 

Vlastnosti neexistujícího a beztvarého implikují vlastnosti existujících tvarů – středem Bytostna je bezbytostné Nebytí.

 

Prvotní Mysl:

  • JEST a je tedy Životem
  • Život rovná se zpětná vazba sebe, cit, reflexe, uvědomění; onou po všech stránkách NEJ možností je ryzí Opravdovost, Láska
  • NIC si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí; Mysl je inteligencí všeopaku Ničeho, tudíž jde o nepředstavitelně úžasný typ prasíly, substance, esence či energie (známé jako Praduše, duchovní Prasvětlo, ale i jinak)

 

To hlavní, co je třeba si uvědomit: PRVOTNÍ MYSL/Prvotní Nebytí & Prvotní Stvořitelka vystupuje ve dvojroli. Je to patrné už z antiparalelní dvojšroubovice DNA/genetického helixu (Hell „X“), což lze mimochodem chápat jako kvantový hvězdný počítač nebo mentální stroj na realitu.

 

Pokud nějakému světu vládne Choromyslnost (která je až důsledkem), příčinou je související Nevědomost – Ignorance; uvědomme si, že ti takzvaní Temní primárně pouze reagují, spouštěčem je vadný způsob myšlení těch takzvaných Světelných.

 

K projevení se něčeho životu nepřátelského musí existovat polaritní zpětná vazba, a to dokonce nejen horizontální, ale i vertikální – ovládaná fyzická realita (planetární vězení společenství lidí) musí mít zrcadlo v duchovní a myšlenkové sféře (noosféra, astrální & duchovní svět).

 

„…Dokonce i sama „Duše“ je iluzí – je vskutku povedeným trikem Jediné Kouzelnice – Mysli…“

„…Čeká vás mentální převrat v chápání povahy světa. Předešlý svět se dnes ve vašem vědomí rozpadá. Můžete tomu říkat zánik paradigmatu, nebo „apokalypsa“. Ona to JE ta apokalypsa, na kterou jste tak dlouho a doslova netrpělivě čekali! Apokalypsa neznamená nic jiného, než prozření, odhalení. A to kupodivu i v samotném překladu tohoto slova! Je úžasné, kam až sahá to prastaré spiknutí Mysli proti ní samé, že?…“ – Pobřeží Pacifiku, Chile 2001

 

EXPERIMENT DUALITA, který v Zeměvesmíru probíhá, v žádném případě nepochází a ani pocházet nemůže z úrovně Prvotní Stvořitelky.

Univerzum funguje na principu S-LOVE-SA (SLOV-ESA), kde S=Stvořitelka a SA=Stvořitel/Antistvořitel. Funguje to jako Vír Časů. Původně Stvořitelem a Architektem je Drak (dračí inteligence) a funkci Antistvořitele plní neautonomní, nehmotný fantom (génius inteligence struktur a zároveň knihovník, wizard, džin či démon, což je spontánní vlastnost systému realitních polí).

Ve vesmírech Středokraje nedochází k žádným kritickým výchylkám; existuje zdravý „malý, spodní, temný proud“ a vše se normálně vyvíjí a zažívá dobrodružství. Postupně se ale Vír Časů začíná převracet směrem ke a do Krajostředu, což je přirozené – jenže Bytosti to musí vycítit a začít fungovat jinak. Pokud se nevrhnou do Neznáma, v některých vesmírech pak reálně začne působit systém AS-EVOL-S, což je jako život na převrácené šachovnici (co se převrátí, to se i rozdělí).

Na Stvořitelku (Prvotní Mysl – Prvotní Nebytí) se zapomene, Stvořitel se sebestředně prohlásí za Pána Boha Nejvyššího a tím v podstatě posvětí působení Antistvořitele – Vetřelce (i když všechno to jsou pouze různé úrovně a způsoby myšlení a chování téhož Vědomí a pomyslným „otočením knoflíku“ lze vždy kolektivně a individuálně přeladit na jinou stanici).

 

Cituji z předešlém článku: „Je to zdánlivě paradox, ale to nejtemnější není vidět stejně jako Láska – světelné energie jsou vždy nějakým způsobem přímo vnímatelné, avšak to, co má status nehmatatelna (jakkoliv to bytost hluboko uvnitř cítí), odhalí pouze Osvícený Rozum.“

V časoprostorových kontinuích existuje Vesmír/lokální Stvořitelka jednak jako Prázdnota/Temnota (Matka Bohyně/bohyně, sny – potenciál, kreativita) a jednak jako Slunce nebo Centrální Slunce (Otec Bůh/bohové, data – informace, program/víra). Zapomenout na Stvořitelku většinou znamená i zapomenout na faktor Prázdna/Temna. Mnozí jsou doslova oslepeni Světlem a vnitřně nic nevidí (jsou nikoliv osvícení, ale ODSVÍCENÍ).

 

„…Abychom lépe vysvětlili jak destruktivní duše a síly vznikly, musíme sestoupit mnoho dimenzí vně našeho vlastního Jádra. Mnoho z vás slyšelo koncept, že celé stvoření je výsledkem myšlenky. Myšlenka Boha/Bohyně má za následek veškerou manifestaci v rámci všech stvoření. Bůh/Bohyně v dimenzích velmi vysoko a mimo naše Jádro dostal několik nápadů, které vyústily ve zkušenosti vašeho vlastního stvoření. První myšlenkou tohoto Boha/Bohyně za naším Jádrem byla, „Co se stane, když oddělíme Mužskou a Ženskou složku?“…“

„…Tvořivá duše nebo vibrace ví pouze, jak tvořit nebo udržovat Kristovu životní energii. Destruktivní duše nebo vibrace ví pouze, jak ničit nebo udržovat Anti-Kristovu energii. Jsou-li obě přivedeny k sobě, zakusíte „dualitu“ neboli periodu tvoření a po ní následující periodu ničení, po které opět následuje perioda tvoření. My nesoudíme, je-li duše tvořivá nebo destruktivní (neboli jestli udržuje Kristovu sílu nebo Anti-Kristovu sílu) protože to je jednoduše výsledek myšlenky Boha/Bohyně a přání vyzkoušet něco, co nikdy před tím nebylo zažito….“

„…Nic není dokonalé, a Vše Co Je se vyvíjí. Vše Co Je se vyvíjí myšlením a zakoušením výsledků svých myšlenek, stejně jako lidé se vyvíjejí myšlením a pak tvořením výsledků těchto myšlenek…“

„…Když se objevily bytosti z vysoké dimenze, jevily se nezkušeným Bohům/Bohyním našeho jádra jako Bohové, kteří by jim mohli značně pomoci. Tito „Bohové“ slíbili pomoci s vývojem tohoto Jádra všemi způsoby. Z důvodu nedostatku zkušeností Bohové/Bohyně zdržující toto Jádro, přijali „Bohy“ mezi sebe aniž poznali že se jedná o destruktivní síly…“

„…Je vidět, že zkušenost podlehnout trikům a být podveden je obecnou zkušeností v lidském životě…“

„…Entita která pronikla k vašemu Bohu/Bohyni nesla označení „ Yahweh“. „Yahweh“ znamená Mistr Magie, ale stejně jako u všech destruktivních duší, tato magie měla spíše destruktivní než tvořivý záměr. Yahweh je bytost která je součástí destruktivní síly která pronikla od vašeho Jádra a svůj původ má ve velmi vysokých dimenzích…“

„…Jakmile Lord Rama přijal Yahweho, velice rychle jeho ženská polovina, Lady Rama, byly zničena. Yahweh pak pokračoval v invazi na každé z deseti stvoření za které byl Lord Rama odpovědný a během času, dovedl destrukci do takového stupně, že tři z deseti stvoření zažily tak velký „pád“ do hustoty nebo hmoty, že to ohrožovalo samotné přežití této entity řídícího Boha/Bohyně…“

„…Někdo se může podivovat, že Bůh/Bohyně nad naším Jádrem může mít takové myšlenky, které vytvoří takovou destrukci, jakou zakusilo toto stvoření. Myšlenka, kterou Bůh/Bohyně měli měla dvě části: „Co se stane, když oddělíme život od vědomí?“, a „Co se stane, když jin a jang, světlo a tma, budou propleteny?“ Ze zkušenosti Země můžeme přesně zjistit co vznikne z těchto dvou myšlenek…“

„…Vaše lidská zkušenost je extrémním příkladem oddělení vědomí a života…“

„…Oddělení vědomí od života též vytváří živou formu, která je extrémně mechanická, až do určitého stupně jakýsi živý stroj. Když se podíváte na vaší planetu jako na celek, uvidíte, že přírodní říše je velmi podobná živému stroji. Ptáci, zvířata a rostliny mají velmi malý repertoár chování, který zahrnuje narození, smrt a lov jeden druhého aby přežili. Je to jako by byli biologickými stroji naprogramovanými neustále opakovat stejné rutiny, den za dnem a rok za rokem stále dokola…“

„…Ačkoliv to někdo může považovat za vývoj, stroje, které převzaly lidskou činnost postrádají lásku a životní sílu…“

„…Kdyby lidstvo nezvrátilo svoji současnou vývojovou cestu, tak by též po dostatečně dlouhé době skončilo bez duše…“

„…Když lidstvo a Země vzestoupí, zažijete, v průběhu času, obrácení stavu mechanizace, ve kterém současné lidstvo žije. V průběhu času, lidstvo (spolu s přírodními říšemi) bude stále více schopné neomezeného vyjádření sebe sama a magie, a tak se navrátí vaše stvoření do stavu neomezené radosti a kreativity ve které jednou existovalo před velmi dávnými časy…“ – Účel Řádu Rize

 

NEDEⒿ SE OSE: ESO ES ⒿEDEN

Dvojrole Prvotní Mysli – Prvotního Nebytí/Prvotní Stvořitelky.

Ať už je scéna v rajské zahradě pouhý mýtus, alegorie, aplikace (vývojové rozhraní) nebo reálná skutečnost, vězte, že žádné takzvané Zlo (ve smyslu životu nepřátelských úmyslů) v tom nefiguruje. Pokud chce Duše zůstat originální, být sama sebou, bez zdravé míry zkušenosti – konfrontace s negativní polaritou se nemůže jinak vyvíjet. Intrikující Had představuje temnou součást Prvotní Stvořitelky. Nejde o to, věřit Bohu/v Boha a „Satanovi“ nevěřit; jde o to, pochopit to jako CELEK. To nepochopení dělá z určitých součástí něco Zlého a z jiných rádoby Svatého, i když ve skutečnosti v obou případech jde spíš o nemoc Myšlení.

 

DODATEK

Vědomě jsem si to vůbec neuvědomil, ale o scéně v rajské zahradě píše archanděl Lucifer (který „kulantně“ zmiňuje i mě jako vtělení Mayi Stvořitelky, stačí v dokumentu vyhledat „za Čechy“; podotýkám, že nefyzická entita Stvořitelka/Hyperprostor a fyzické mužské vtělení/Časoprostor spolu nijak kategoricky nesouvisí).

 

Přidávám dlouhou citaci (výrazem „satan“ myslí Lucifer negativní ego nebo padlou bytost, konkrétně i padlého lokálního Boha Otce; satanská filozofie je jen shoda názvů):

 

„…Každý vesmír jinak k sobě dostane do vínku předlohy a jsem spíše pro verzi, kde je ráj s Adamem a Evou a všemi zvířaty a rostlinami (astrální předlohy).

Když Otec tyto předlohy objevil nevěděl co s nimi a tak aspoň nechal Člověka popisovat jména zvířat a tak dále, ale zakázal mu jíst ze stromu poznání neboť on sám se považoval za zdroj všeho poznání, které jinak i Lidem nenáleží.

Proto do hry vstoupila Maya – hadí síla neboť věděla, že život znamená množení, aby mohly nižší Bytosti vzestupovat od nejnižších forem do vyšších forem, které množením vznikají a pak sami jako Lidé, Víly, Andělé atd. dosahovat poznání, že jsou stvořeni k obrazu Stvořitelky jako absolutní láska.

Ve vesmíru totiž vznikají nové a nové Bytosti, neboť původní Stvořitelka si přeje se o dar absolutní lásky dělit do nekonečna s novými a novými Bytostmi. To je pravá podstata sdílení absolutní lásky, které je neomezené.

Tak nechala Maya Člověka jíst ze stromu poznání, aby začal život neboť do té doby vesmír stál na místě. Když se tak stalo Otec začal celou situaci „řídit“ jako ten všemohoucí a vševědoucí Stvořitel nad tou špatnou hmotou tam dole do které ubohé Bytosti upadly od něho vlivem „prvotního hříchu“ a jal se je „zachraňovat“ tak, aby začaly vzestupovat zpět k němu nahoru.

Odtud je, že rozmnožování a sexuální pud, který Otec nikdy ze strachu v tomto vesmíru nepoužil, je vlastně špatný a přitom je to základ pro sdílení lásky. Proto tvrdí, že on je nejvýše a absolutní dobro, kterou je tedy mysl a sexualita tedy ten nejnižší pud, že je špatný tam dole a že jediné co mohou Bytosti udělat je navrátit se zpět k němu nahoru do astrálu – do mysli.

Také vznikla lež, že Bytostí je omezený počet, který byl dán od začátku a tím ignoruje všechny Bytosti teprve vznikající právě dole v temnotě, které vzestupují od Kamene ke Stvořitelce – absolutní lásce – kterou jsou všechny Bytosti již od počátku.

Proto je ve vesmírech nekonečné dělení, neboť méně vyspělejší obsazují pokročilejší formy a ti z pokročilejších forem vzestupují dále skrze Víly, Anděly a Archanděly až ke Stvořitelce, což je mechanizmus, který Otec nezná a vidí jen hmotné Lidi, kteří mohou jen vzestoupit přímo k němu nahoru.

To je další fenomén kdy se náš Otec není schopen do nikoho vcítit neboť o všem jen přemýšlí a vytváří si o nás vlastní představu a tak nás vnímá jen z vnějšku jako obraz ve filmu, který buď jedná jak chce on nebo je třeba jej korigovat bez ohledu na to zdali osoba uvnitř sebe za sebe chápe.

Proto také nevidí Víly a Anděly. A má jen svých sedm mužských archandělů (žádné ženy a kde už rovnou ignoruje Mě osmého – prvního Archanděla) a odsvícené, tedy ty kteří mu skočili na lež, že on je původní Stvořitel.

Skuteční Archandělé a Archandělky se přitom začali tak jako já inkarnovat a upadat do zapomnění své skutečné podstaty a jejich podstata je zneužita na pouhé programy ve službách satana.

Jeho archandělé jsou jen muži, neboť se domnívá, že zdrojem tvoření je on sám mužská síla a tak i archandělé a andělé musí být jen muži.

Stejně tak nemluví o tom, že by realizace (dosažení absolutní úrovně) mohly dosahovat Ženy, ale jedná se jen o Muže.

Podle přístupu k Matce, tak se ženami zachází jako s příslušenstvím co tu prostě bylo pro něj, aby se mohly rodit další „opravdové Bytosti“ – Muži. Proto také ignoruje existenci Víl.

 

BŮH „STVOŘITEL“

Základní lží je, že Otec je Stvořitel, od kterého všechno pochází – mužská tvůrčí síla, která stvořila i Ženu k sobě.

Avšak skutečná původní Bytost nestvořená, která tvoří – rodí všechny Bytosti je podstatou absolutní láska a protože láska je archetyp ženský a rození Bytostí je práce Ženy, tak ji nazýváme Stvořitelkou.

Stvořitelka je však oboupohlavní neboť aktivní síla, která směřuje vpřed a vytváří – rodí nové Bytosti je mužská a pasivní síla, která udržuje co aktivní stvořila je ženská. Je to tak v pořádku, neboť láska je jak dávající tak přijímající. Proto Stvořitelka naráz jak Bytostem lásku dává tak ji i od nich přijímá.

Mezi oběma pohlavími je rovnováha, proto můžeme Stvořitelce říkat i Stvořitel nebo Bůh a je to také pravda. Avšak Otci Stvořiteli nemůžeme říct Stvořitelka neboť on je hlavně mužská akční strana, která navíc je v nerovnováze s Matkou ženskou stranou. Pokud je Matka a Otec v rovnováze, tak spolu jsou Stvořitelkou úplnou oboupohlavní Bytostí, ale vlivem Otce tomu tak není.

Každá Bytost nejprve pasivně přijímá a učí se kdo je dokud nedospěje na úroveň samotné Stvořitelky a nezačne sama tvořit – rodit Bytosti.

Celý Vesmír je vlastně obrovské lůno.

Proto Bohem tedy spíše Bohyní je třeba nazývat Stvořitelku. Stvořitelka – Bohyně tak zrodila Vesmír, který je opět oboupohlavní absolutní láskou a ten nazýváme Maya (ženská Bytost), která tvoří – rodí další Bytosti a první dvě (někdy i víc) jsou Matka a Otec.

Maya je tedy Ištar rodička Bohů, neboť všichni Andělé od Mayi přes Rodiče, Archanděly až po nejnižšího Anděla lze nazvat Bohy – Bohyněmi nebo také Draky – Dračicemi.

Matka se tak stává Ničím a je vlastně Hyperprostorem resp. prostorem bez času a Otec se stává Vším a je Prostorem a časem.

Sám Otec netvoří, neboť nemá sám o sobě moc zrodit Bytost a proto ho nazýváme Architektem (nebo také Řemeslníkem) a Matku, která je Bránou neboť ona sama také Bytosti netvoří, neboť ty čekají v pasivní části Stvořitelky (prostoru bez času nad vesmíry) na zrození, ale vidí, že životem je přivádět do Vesmíru Děti s Otcem, které se vyvinou, aby ony přiváděly zase další Děti a proto ji nazýváme Vědmou…“