OSVÍCENÍ, nikoliv Apokalypsa

Na poli tzv. světelného duchovna existuje šílená představa, vycházející z podvědomě patriarchalistického způsobu chápání: nějaký Zdroj/Bůh prý tvoří život prostřednictvím vibrujících tvarů či předloh jako je geometrická merkaba, Metatronova kostka, geometrický květ „života“ či kristovská matrice. Mnozí si vůbec neuvědomují, že kdyby tomu tak bylo, tak nejsme autonomní živé bytosti, ale spíš automatické.

 

To je ve skutečnosti také skrytý úmysl „nepozemských sil v zákulisí“ – proměnit lidi v bioroboty, pročež to je všude samý zlatý lesk nebo modré pozadí, jelikož jde o zvnějšňující mužské barvy, odstíny, které odpoutávají pozornost od toho ryzího, niterného (vnější=program, vnitřní=představivost).

 

Autentické Bytí funguje naštěstí úplně jinak…

Praduše Života, kterou lze chápat jako Cit, Mysl a Energii v jednom, se projevuje jako Ohnivý květ Lásky, v organickém, přirozeně divokém smyslu snoubící běloskvoucí éterickou část a část temněčervenou fyzickou, přičemž Éter lze chápat v kontextu Onoho světa a to fyzické (physis) jako Přírodu; mezi tím existuje oběma směry Astrální knihovna.

 

Tak jsou Temnota a Světlo, Chaos a Řád v přirozeném (elektro-magnetickém) souladu.

 

Běloskvoucí snoubí nejprůzračnější průzračné a nejbělejší bílé. Je schopné existovat i nefyzicky, tím, že se prostřednictvím zrcadlové triality rozvine do zlaté sedmičky (0 & +0- & -0+). Lze to přirovnat ke kruhu, který symbolizuje Věčné, a pohybu a protipohybu po jeho obvodu, přičemž v pohybu je i celek kruhu – tím vzniká Ohnivá spirála Života.

Praduše tak – mám-li si vypůjčit slova z textu Jak jsem vyměnil romantické rozjímání za pořádný kyj – existuje jako zlatobílé bezbytostné fluidum neboli prasvětlo. To samozřejmě neznamená, že zde neexistuje žádné vědomí života, jen se nejedná o zformovanou bytost. I když perspektiva to není jediná, toto zlatobíloprůzračné prasvětlo lze vnímat jako pohádkově žluté plazma. Není zde rozdíl mezi „vnějším“ a „vnitřním“, ani mezi „jin“ a „jang“. Přesto, jelikož Počátek či Základ má charakter klidu, vnitřku a neprojevení (latentního pohybu, latentního vnějšku a latentního projevení), Praduše ztotožněná s Představou-O-Sobě (zatímco sama o sobě je čirou Představivostí) má přednostně ženský charakter; koneckonců Život se rodí uvnitř, v lůně, „pod srdcem“ – mužský archetyp se pojí s Vnějškem.

Praduše jako taková lze charakterizovat jako inteligence-fenomén-entita (čemuž odpovídá Éter, Astrál a hmota Přírody). Pokud si – nad rámec časoprostorového kontinua – představíme konkrétní bytostnou Já – Praduši, jakkoliv „paradoxně“ jde o (věčnosti schopnou) iluzi neboli živý obraz sebe, je principiálně zhola nemožné, aby šlo o nějakého tzv. Boha Stvořitele (výsostnou bytost/inteligenci přednostně mužského typu a z toho plynoucí hierarchii). Když už bychom měli použít nějaký takovýto termín, popisující nějaký „startovní počátek“ toho, jak jsme rozehráli Hru v Čase (hru sebe sama na sebe sama), bylo by to označení Tvůrkyně, Pramatka či Stvořitelka, Čarodějka a dále Strážkyně, Správkyně…

 

MATKA – matice – matrice – matérie. Někdo může poukázat na „z Matek“, leč právě v neuspořádanosti se projevuje přirozená inteligence, jejíž přítomnost mění chaos v lad a která zároveň chaos jako jednu z charakteristických vlastností potenciálu všemožnosti utopicky nezpochybňuje.

Jak to asi funguje naopak, řádem napřed, když nám nejprve „Svatý Otec“ přikáže, co my „závislé výrobky“ máme dělat? Je vůbec možná v něčem takovém existence vlastní vůle, důstojnosti, zdravé sebeúcty, sebereflexe?

 

AOLIAN

 

 

„…Viselectví zdejšího vesmíru se vyřeší, to vím, ale zřejmě to nebude dřív, dokud všechny bytosti, které sem přišly nezištně pomáhat, nepochopí, že byly oklamány a že je potřeba přenechat vyřešení celé situace Nadvesmírným Správcům…“Aolian k článku Kosmická konvergence

O tomhle to celé je. Tzv. Bůh (Kristuspán), bohové, Elohim apod. jsou v podstatě kosmická mafie, která to v Zeměvesmíru skutečně „dojebala na maximum“. Typově je úplně jedno, jestli to je křesťanská nebo židovská strana.

 

Jestliže duchovně, ezotericky či „konspiračně“ založené informační centrály nezačnou konečně věnovat pozornost inteligenci v pozadí Univerzálního řádu Přírody a/nebo učením, zahrnujícím zdravou formu Temna (nejlépe obojímu), na dané časové ose to znamená sestup do astrálního digitálního záhrobí – za doprovodu slavnostních fanfár, veselých konfet a zádušních opossumů…

 

„Praduše Života existuje jako Růžové Prasvětlo nebo Růžový Pramen, tvořený horní průzračnou (běloskvoucí) a spodní temněčervenou (ohnivě rudou). Kořeny Praduše se projevují například jako Černý Plamen nebo Fantastické Podsvětí. Bez toho vzniká efekt Falešných Dvou Korun a rodí se Technoduše. Nepřítelem Života není žádná temná či satanská mocnost, ale Technoduše (technokratizmus), a příčinou její existence bývá obvykle patriarchalistické vnímání světa, zvláště pak víra v nikým nevoleného, hierarchicky nadřazeného Boha Stvořitele.“