BYTÍ SEBOU

Všechny primárně pravotočivé systémy slouží jako nástroj digitalizace vědomí – smrti autentického Já. Příroda je levotočivá & analogová. Řeč je o nepredátorské, panenské Divočině; predátoři vznikli v „digitálním záhrobí“ 2D/astrálu jako důsledek sebestředného myšlení (ztotožnění se s paměťovou identitou).

 

„Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí.

Na Počátku neexistuje žádná paměť, ta vzniká až realizací Představení. V kontextu mozkových hemisfér – pravé odpovídá cit, intuice, imaginace, levé odpovídá logika, paměť, program (systém víry). Pokud se tedy něco primárně točí zleva doprava (je pravotočivé), má to blíže ke stroji nežli živé bytosti.

 

Vír se samozřejmě točí na obě strany, ale jedno má větší váhu (tak jako například matka rodí – tvoří život). Levotočivost odpovídá sobě-podobnosti (nespoutanému, zdravému bytí sebou), pravotočivost odpovídá sobě-nepodobnosti (diskrétnímu, patologickému předstírání sebe).

 

Klíčová otázka zní: Jaká životní filozofie je v souladu s Přírodou, v souladu s Veškerenstvem?

 

Univerzální řád Přírody funguje na principu Souladu řádu a chaosu (světla a temnoty).

Co se jeví jako zcela neuvěřitelné, je fakt, že zdroj všeho (Nevzniknutelno) má charakter superpozice Lásky a Zla. Tak to platí v neinteraktivní realitě, v té interaktivní se to projevuje jako extatické Štěstí (Blaženost) a fantastická TemnoHRA (Umění) v jednom.

Proč tomu tak je? Jak Láska, tak Zlo představují potenciál všemožnosti. Je nicméně třeba si uvědomit, že Zlo nemá vlastní podstatu (vlastní zdroj života), takže má status dvourozměrna a tedy to skutečné Zlo je fantasy Zlem, „pouhým“ motivem Zla, které inspiruje a činí SVOBODNÝ ŽIVOT autentickým. Proto se reálně projeví (odzrcadlí) pouze jako sloučený dvojprvek, kde má prioritu druhá strana. Stačí „krůpěj lásky“, a už to není zlo, ale zlobivost, divokost, temnohra, humor, dvojsmyslnost, erotično…

Chorá verze Zla (zvůle) není skutečným Zlem, nýbrž destruktivní, temnou Zlomocí, kde místo toho „Zlo“ by spíš mělo stát „Ne“. Jedná se o formu charakteropatie. Zlomoc ovšem není příčinou své existence, je až důsledkem charakteropatického působení nevědomé světlé Strany (typická božská arogance, narcisizmus, megalománie, slavomam).

 

Podle jogínské filozofie (advaita-védánta), átmá, vesmírné Já, se popisuje jako sat čit ánanda (sat=absolutní Bytí, Skutečnost, čit=absolutní Vědomí, ánanda=absolutní Blaženost).

Absolutno je Mystériem magické nedvojnosti:

  • čit → čití (smyslový počitek, zpětná vazba prožitku Života), vnímání → cit, láska → ŽIVOT
  • sat/ánanda → Žití v blaženosti → SATAN

 

 

Ty největší lži, nesrovnalosti a nepochopení se týkají satanské životní filozofie. Nasbíral jsem už tolik důkazů o její autenticitě, že už pomalu nevím, kam to dávat.

 

Mnozí teoretici píší sáhodlouhé texty o Advaitě (Nedvojnosti) a nemají přitom ani zbla ponětí o praktické rovině. Maximálně vám sdělí, že magie a okultizmus jsou zlo a podobné nesmysly. Připadá mi, že všichni tihle „znalci“ jsou snad androidi nebo bioroboti a nejspíš nejsem daleko od pravdy…

 

Pravotočivé systémy fungují jako nástroj kolektivizace (spasení, sklizení) osobnosti a představují anti-individualistickou Stezku pravé ruky.

 

„…Satanismus je učení, které obsahuje složku filosofickou, rituální i duchovní a přiznává potřebu všech těchto složek pro přirozený život a zdravý rozvoj člověka.

Chápe SATANA jako hybný faktor v přírodě, ducha pokroku, inspirátora všech velkých počinů, které přispívají k rozvoji civilizace, ducha revolty, která vede ke svobodě jednotlivce.

(…)

Představuje opozici vůči všem náboženstvím, která odsuzují člověka za jeho přirozené touhy a oslabují jeho ego.

Nepodporuje násilí ani užívání drog.

Podporuje nekonformní myšlení a jednání.

Tvrdí, že nikoli slepé přesvědčení, ale pochybování je to, co přináší duševní svobodu.

(…)

Faktem ovšem je, že prosté a jednoduché odpovědi bývají většinou ty správné. Pokud dokážete jakýkoli problém logicky a srozumitelně vysvětlit jednou větou, v 99 % případů máte správnou odpověď. Předkládá-li vám na stejný dotaz někdo zbytečně složitý a dlouhý výklad, jeho odpověď je patrně zavádějící či dokonce alibistická…“ – 66 otázek a odpovědí