Zlo má z dobra prdel: bojí se živelné spontaneity

VŠECHNO máme přímo na očích. Tak například antiparalelní dvojitý HELIX (genetická šroubovice) obsahuje veškerý potřebný „návod na život“. Klíčem k informaci je bytost sama, externí zdroj („autorita“) nemá jak to aktivovat, neboť Jednotící Síla funguje mimo hierarchii: je Sílou Jedinečnosti.

 

Absolutní Láska buďto zůstává beztvará a neprojevená, nebo se strukturuje prostřednictvím Pekelné Knihovny (jež se jako „pec jedniček a nul“, známější jako nelokální energetické centrum, reflektuje se zrcadlem pohybu živé Síly/absolutní Lásky). Toto je podstatou realistického Ráje – trvale udržitelného rozvoje a soužití bytostí.

Pozitivní/posměrná část žebříku dvojšroubovice (takže půlžebřík) vede do Utopie a končí polaritním konfliktem; bez prakticky realizované, negativní expozice/protisměrné části (čemuž osobně říkám Temnohra) přirozený, svobodný život z principu není možný.

 

Logikou ŽIVÉHO ŽIVOTA jsou dobrodružná nesmyslnost, konstruktivní absurdita, pekelně dobrý paradox, metamorfující kontrast, vzrušující – humorná dvojsmyslnost, „nebezpečný“ rozpor v souladu, harmonie řádu a chaosu. Jinak jde o logiku mrtvého života (kult smrti): rozpad autentického Já, většinou pod nějakou „vznešenou, posvátnou“ maskou…

 

Kruh Věčnosti se LOGICKY může v linii Času projevit pouze prostřednictvím těch největších paradoxů.

 

I VÁLKA představuje zcela přirozený běh věcí na úrovni nehmotných knihoven – pamětí – samoorganizujících se systémů realitních polí. Živá milující bytost tudíž musí hrát Temnohru, aby se válečný status nepromítnul do toho hmatatelného (podobně jako zamilovaní pracují s negací – zápor místo přitakání -, jelikož je to příliš silné a opravdové, aby k tomu šlo stejným směrem ještě něco přidat).

 

POČÁTEK VŠEHO má charakter superpozice multi3D-Lásky (skalár) a multi2D-Zla (tenzor), což ale platí pouze v necyklické, nekauzální realitě: lze to perfektně popsat jako POHÁDKOVÉ ZLO. V akčně-reakční (termodynamické) realitě se to konkrétně projevuje jako extatické Štěstí (Blaženost) a fantastická Temnohra (Umění) v jednom a cokoliv – naprosto cokoliv – jiného vede k digitalizaci vědomí, rozpadu autentického Já a ztrátě schopnosti realizace Pravé Vůle.

 

K TOMU, aby pozorující MYSL vytvořila něco jiného nežli vědomý trik sebe, musí aktivně odzrcadlit sebe jako Mysl:Půl, což znamená Zrcadlo/Negativ 150 % Celku (s tím souvisí penta/hexagramy & penta/hexagony, viz třeba molekula DNA, rezonanční tělesa či souvztažnostní symboly). Přestanou-li bytosti kromě sebe reflektovat i negativ, vytvoří se fenomén Půlmysli a jako doplněk vznikne Antivesmír (…legračně tomu říkám život bez mozku na půl prdele).

Půlbytosti můžeme nyní v přímém přenosu sledovat na Zemi. Hluboko uvnitř sebe lidé cítí, že vlastně vůbec nejsou sebou samými – vědí to všichni, jak ti na straně „vládnoucích“, tak ti na straně „ovládaných“. Je to dané nepřemýšlením o Mysli. Téměř každý rovnou věří v nějakou Myšlenku. Ti rádoby „duchovní“ dokonce Mysl pokládají div ne za parazita. Duše ani láska ale nezpůsobí myšlení – to myšlení si uvědomuje sebe jako krásnou energii, schopnou milovat (i když to vlastně existuje vše naráz).

 

 

DRAČÍ ÚL je étericko-fyzická, případně i astrální projekce Matrice Rodiny Bytostí (v rámci konkrétního časoprostorového Vesmíru Celku), s vlastní trojhvězdnou Knihovnou Života (Aether/Kvintesence – Astrál – Physis/Příroda). Éterická substance/Kvintesence spojuje s Hyperprostorem (skalární Maticí), v němž je Matrice tvořena.

 

Drak je myšlením nadaná, osobní, ale i neosobní manifestace zdravě vyvážené konstelace vztahu mezi silovým-duchovním-energetickým a obrazovým-mentálním-fantastickým aspektem Jednoho. Lze to chápat jako Rozum, Srdce a Oheň v jednom (přičemž Oheň je Prázdnota, Světlo a Temnota/Fantazie v jednom).

 

Uvnitř vesmírů Středokraje vše probíhá bez hraničních konfliktů, jednotlivé Dračí Úly/Knihovny neustále metamorfují a rozvíjí se – jsou přenosné a mohou vzájemně fúzovat; jak se však megaklastr vesmírů rozšiřuje a Univerzum expanduje, v „gravitačně vratkých“, vzdálenějších oblastech vesmírů Krajostředu situace začíná houstnout a extrémní snížení vibrací může vést až k rozštěpení zdrojového Dvojplamene.

Související světy technicky existují jako Půlvesmíry (podvesmíry, fragmentární galaxie), postrádají dynamické spojení s Původkyní/“Vším, co jest“ – základní síla všeho má na bytostné úrovni charakter Prastvořitelky, tvořené dvojplamenem Matka Bohyně & Otec Bůh – a řídí je Egregor Bůh/napůl Vetřelec. Namísto Dračího Úlu/skalární Matice zde existuje na straně jedné kristovská Unimatice a na straně druhé její latentní zrcadlový doplněk (Kybenergetický Úl – neurální síť/UI), který z čistě organického hlediska má status fikce neboli jde o simulakrum: reálné to je pouze pro zdigitalizované vědomí.

 

ULTIMÁTNÍ BYTÍ lze popsat jako Jedno neboli Vše-Stvořitelka/Stvořitel, Pan-Creatrix/Creator. Stvořitelka (Creatrix) obsahuje kristovskou polovinu (Trix/Triks → Krist), která je však sloučená s étericko-fantastickou (Crea → Aer/C) v neoddělený celek, takže původně samostatně nic kristovského neexistuje – pouze v Půlvesmírech.

Nebudu znovu detailně vysvětlovat, co jsem už vysvětloval mnohokrát, takže jednoduše napíšu, že ona kristovská polovina je potenciálně přítomná na více archetypálních místech:

 

stříbro → orb/ířts, orb=K (náraz obrazu a síly) → třísk → Krist

chrysos/chrysus (zlato) → Christos/Kristus

sanskrit → saň/krist → Drak & Krist → Náš/Nás Krist (Krist/Us)

Krist → kříst (křesání vnitřního ohně) → třísk (velký třesk) → tsirk/cirk (cirkulace energie, ale i možný cirkus, církev) → trik S (merkaba) → 3X (subprostor s vazbou na hyperprostor)

 

NIC si nelze představit, neboť je Představivostí samotnou.

MYSL implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné).

Vše, co existuje, jsou úrovně Myšlení. Pokud se Mysl zaměří přednostně na Myšlenku a ne na sebe, vzniká Iluze. Iluze jsou druhotnou součástí Života, tím prvotním je přemýšlení Mysli o sobě samé. Jinak místo Zdroje Iluzí vzniká víra v Iluzi Zdroje, což není nic jiného než kosmické šílenství (vše se rozděluje a převrací) – Iluze Zdroje by měla být pouhou součástí astrální HRY.

 

Ono se to nezdá, ale Mysl sama uvnitř/vedle sebe existuje určitým samovyplývajícím způsobem, jako Inteligence Všeopaku Ničeho, což znamená nepředstavitelně dokonalý energetický charakter, fenomenální fantastický potenciál a samozřejmě také neuvěřitelnou schopnost být inteligentní (Mysl naráz kontra-aproximuje Nic ze všech možných i nemožných perspektiv a multiperspektiv a kombinuje energetické víry/mraky či „mlhu“ fluktuujících kvant vakua, složenou z exotických vln/částic s neutrální, kladnou i zápornou hmotností, přičemž to poslední má virtuální charakter a mj. v odpovídající „chladné sféře“ dračí inteligence vytváří Matrice/pravzor DNA).

 

Mysl

  • JEST neboli je Životem, jehož podstatou je zpětná vazba sebe, reflexe (Zrcadlo, Pozornost), uvědomění (sebe si vědomé Vědomí; aktivita či reflektor vědomí=Světlo), cit, v absolutním smyslu Láska
  • je v superpozici („bylo nebylo“=pohádkovost, Iluze; „všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným“=Chaos, Peklo s nehmotným statusem)
  • je pomyslným prostorem a pohybem v jednom neboli Vůlí k pohybu (zastavení) neboli vědomou Inteligencí
  • v počátečním stavu Neprojevení má status klidu (pasivity), což je ženský atribut, a jelikož dosud neexistuje Čas, hyperženský atribut – skalární inteligence a tenzorový potenciál (potenciál všemožnosti) v jednom – potenciálně obojetný hyperprostor, což lze přirovnat k Lůnu (Srdci, Zřídlu), v bytostném smyslu Prastvořitelce, jež je dřímajícím Vším

 

AKTUÁLNĚ V PŮLREALITĚ

V současnosti spousta lidí vzhlíží hlavně k Bohu/Kristu a hodně se to točí kolem fenoménu „Q“.

Jsou ale tito jedinci opravdu sami sebou?

Jenom něčemu věří nebo skutečně chápou?

Syndrom chování stáda a davová hypnóza jako vždy (dosud) hrají obrovskou roli.

Účinkování antikristovských sociopatů jistě netřeba zmiňovat – to snad nemůže být zjevnější.

 

Mám určitou soukromou hypotézu, co by celý ten „systém posraným navrch“ mohl znamenat. Z perspektivy Autentického Celku to je ale jedna velká LEŽ a NEVĚDOMOST na obou stranách.

Když už digitálové nevědí, stačí to svést všechno na „zlé satanisty“…

 

Mentální aspekt Bezpodmínečné Lásky má fantastický, temný charaktertohle by měli vytesat na oblohu. Kdo totiž opravdu miluje a ctí Život, nenechá si křesťansky srát do lebky, klidně se i chopí nějakého tupého předmětu a rozmetá škůdce v prach. Příroda a Vesmír to tak dělají (vysvětli to ale bláznovi v umělé realitě).