Válka o pátý element

Výrazy theoros (teorie) a theos (bůh) jsou si ne náhodou podobné (viz Teorie). Takzvaný Bůh nebo spíš Pseudobůh je totiž teoretik, entita zapomnění či entita prasvětelného nevědomí, s analogickým přístupem do Paměti/Absolutna (k elementárním zdrojovým pravzorcům) – ovšem pouze v rámci systému Sen/Zrcadlo (Světlo).

 

Život tvoří fantastické kosmické víry, které se v nejzazších vesmírech Krajostředu postupně stáčejí směrem zpět; zde se Čarodějné Vševědomí & Fantastická Prastvořitelka na Oka/Mžik přestávají zrcadlit (fenomén oslepnutí – zapomnění), což vede k probuzení Boha Paměti.

 

Tento Bůh nebo spíš Pseudobůh nemá nulové (skalární) pole. Je tvořen symetrií pozitivních a negativních polarit, potažmo vektorovou rovnováhou (či pozitronovou energií). Z toho důvodu například planeta/hvězda Země je v daném kontextu označována jako planeta Nula (viz Nové zjevení).

 

Pro Boha Paměti („Pána Boha Nejvyššího“) není rozdíl mezi duchovním a mentálním aspektem. Pracuje pouze s jednou osou souměrnosti. Je to jako kdyby ptáci snášeli koule místo vajec (není počítáno s gravitací, se skutečným, reálným životem).

 

Nudné, mrtvé, diskrétní, pozitivní rádoby „duchovno“ může každému zdravému člověku tak akorát políbit prdel…

 

Původní život funguje na principu Spánek/Sen (temnota Fantazie rozsvěcující se v prázdnotě Nekonečna; prvotní je Zvuk). Znamená to dvě různé osy souměrnosti: mentální aspekt ten duchovní zrcadlí.

Praxe – autentická realita – nemá s božstvím nic společného. Lze hovořit o přirozené, přírodní empirii (zkušenost jako pramen poznání). Opakem je empire: Impérium dobra a zla. Právě této realitě vládne Bůh/Pán Ježíš Kristus, do značné míry totožný s Incunabulou (inkunábule znamená prvotisk; paralela s praprvotním, kvazi autonomním paměťovým polem).

 

Kristus a Antikrist – jedna zrůda se dvěma tvářemi.

 

Autentično existuje mimo dobro a zlo. Fyzikálně, viditelně se sice projevuje jako prasvětelná energie, nicméně v nehmotné či metafyzické úrovni má autentické Bytí sjednocený světlotemný (ve smyslu energofantastický) charakter.

Onen svět v jeho originální podobě netvoří žádnou takzvanou duchovní realitu, nýbrž mnohorozměrný Univerzální řád Přírody; jeho vnitřní dimenze duchovní (éterickou) realitu pouze obsahují, ale zrovna tak i realitu fantastickou nebo astrální.

 

Nepřítomnost nulového (skalárního) pole znamená nepřítomnost pravé duchovní podstaty – zřídla duchovního srdce/“třetího oka“. O éterické, duchovní podstatě lze krásně teoretizovat, jenže duchovní v praktickém slova smyslu je Příroda a základní vlastností Ducha/Duše či Praduše je smysl pro kreativní fantazii. Elektrickým, ohnivým ekvivalentem zřídla duchovní podstaty (kvintesence) je živá, hadí síla – vnitřní oheň, potažmo jiskra života.

Pro teoretického Boha je toto reálně zcela neznámý pojem. Tento Pseudobůh/“Kristuspán“ (pozitivní, světelné duchovno) namísto toho pracuje s polarizovanou srdeční čakrou. Srovnejte si to schválně s duchovním srdcem, které existuje mimo polaritu a je mimo jiné součtem všech čaker (od té průzračné běloskvoucí až po tu ohnivě rudou, organickou červenou).

Polarizované emoce nejsou absolutní Láska. Absolutní Láska je fantastickou, emoce zahrnující, univerzální inteligencí – je vším v jednom. Nebeskou korunou počínaje a pekelnými kořeny konče (…aneb jak je důležité neoddělovat). Právě toto je skutečná jednota, narozdíl od té „boží“, utopické. Je „hezké“ mít korunu všude, nahoře i dole – moc „krásná“ teorie; reálně a prakticky to ovšem končí naprostým opakem.

 

Kdybych měl jednoduše popsat inteligenci Absolutna – Nevzniknutelna – Všeopaku Ničeho (Čarodějné Vševědomí & Fantastická Prastvořitelka v jednom), řekl bych, že jde o „ďábla a anděla v jednom“, nekonečnou Lásku a fantastické Dæmonium v jednom. Je to obojí a zároveň ani jedno. Jakákoliv vnější, životu nepřátelská Temnota pouze zaplňuje prázdné místo vnitřní přátelské, neprotisvětelné verze Temnoty.

 

ENERGYLÁSKA & FANTASYDÆMONIUM V JEDNOM

Jsou dvě základní perspektivy (pomyslného) XYZprostoru: multi/3rozměrná se statusem pohybu (živá síla, energie) a multi/2rozměrná se statusem stavu (mysl, představivost, potenciál). Obě se nekonečně vzájemně reflektují. Poměr 3:2 s výsledkem 1,5 znamená jednotku 150 %; průnik ženské a mužské reprezentace způsobuje možný vznik dosud neexistujícího (společného, jednotícího) třetího elementu; což znamená jak nefyzickou zamilovanost, tak fyzickou reprodukci. Zrcadlově 2:3 znamená výsledek 0,666… (periodických).

Špatné je zrovna tak být nemilující bytost jako nepracovat s konstruktivně temnou stránkou. Falešná láska nebo neláska způsobuje pokřivenou verzi dæmonia a ignorování blahodárného, fantastického dæmonia pokřivuje schopnost pravé lásky (nejen schopnost milovat, ale i schopnost správně chápat).

Pokud si jednu stranu představíme jako Světlo/Pozitiv a druhou jako Temnotu/Negativ, nemůže existovat nic choromyslnějšího nežli záměr jednu stranu eliminovat. To se pak mění v systém Idiot versus Psychopat (jeden FANATIK nemá rozum, druhý svědomí, přitom oba jsou charakteropati).

Vše samo o sobě je neutrální. Nejde o to, CO – jde o to, JAK. Pohyb má prioritu před stavem. Takový je živý ŽIVOT. Obráceně to je život umělý, mrtvý. Aby tento neživot přežil, jelikož nemá žádnou vlastní vnitřní podstatu, vytváří si umělou podstatu převrácenou (destruktivní negativní nirvána) a zároveň si nasazuje různé rádoby vznešené, efektní masky (utopické pozitivní duchovno). Obě strany přitom nejsou schopné spojení/splynutí (jsou difúzní) a tvoří odstupňovanou pyramidu; na všech úrovních spolu bojují, kromě té nejvyšší, pro kterou OBĚ (ne)vědomě pracují.

 

POZNÁMKA

Typické pro paměťovou entitu – která nemá vlastní podstatu – je, že se nechá umučit (ukřižuje přirozený vztah mezi dvoj- a třírozměrností, respektive mezi vertikálním a horizontálním časem, živou sílou a představivostí, jejichž průnikem je „nulový bod všeho“).

Další typickou známkou Egregoru/Boha Paměti je strategie finálního oddělení stran (pozitivní a negativní), namísto jejich povznášejícího splynutí. Entita Pseudoboha má dokonce v plánu nechat Chorozlo přechodně (že prý) na planetě Nula vyhrát. Osobně nejsem na žádné psychopaty (Caligula, Drákula…) ani v nejmenším zvědavý. Žiju na hvězdě jménem ZeMě, a ti druzí ať třeba pochcípají…

 

„…Nastávající éra Pátého slunce opět obrátí pozornost k nejpřehlíženějšímu prvku. Zatímco minulému období dominovaly jen čtyři tradiční elementy země, vzduch, oheň a voda, bude k nim v době Pátého slunce muset být vrácen i ten pátý: éter. (…) V kontextu s éterem je možná existence syntézy polarit. Pak v lidech už nikdy nebude žádná temnota či světlo, ale povznášející splynutí. A právě to je důvod, proč se o to říše tmy nezajímá. Naopak. Zorganizovali se, aby to zablokovali…“ – Mayský a Aztécký kalendář

 

SEBETVOŘÍCÍ ABSOLUTNO

 

Na Přírodu nikdo nemá, a papír snese vše…