Jak reálně funguje nebeská inteligence

1/ TŘETÍ OKO

Kdybych to slyšel prvně, nejspíš bych tomu dlouho nechtěl uvěřit: nebezpeční blbci existují dokonce i na Onom světě, v říši Prasvětla.

 

Existuje úroveň PRA, v nehmotném (metafyzickém) smyslu světlotemná. To zahrnuje úroveň JEST, která ale to nehmotné nevidí. Kdyby Zřídlo nebes (Onen svět, říše Prasvětla) nebylo – naráz a souvztažně – peklem Fantasy, nikdo by si neměl jak uvědomit sám sebe. Nic by neexistovalo. Je to tak, přestože to nelze nijak hmatatelně dokázat, pouze myšlenkově. Entita prasvětelného nevědomí vnímá pouze to viditelné (duchovní Prasvětlo). Toto vše samo o sobě je neutrální, pokud se ovšem bytosti v úrovni JEST nezačnou pokládat za to takzvaně „nejvyšší“ a nezačnou mít „patent na rozum“…

 

Takto světlo světa spatřili první nebezpeční Zlatí blbci.

 

Zřídlo nebes existuje jako Velké neznámo/Mystérium a absolutní Láska/Stvořitelka v jednom. Zlatí blbci Mystérium popírají (jsou přece vševědoucí). Tím vzniknul egregor – program Bůh Stvořitel/kosmický Architekt.

 

Systém Zřídlo nebes/pekel Fantasy, založený na Praduši života (éterické substanci), tvoří reality typu Creatrix & Matrix, což znamená hlavně Univerzální řád Přírody, plus úžasné dimenze všeho druhu.

Údolí dutých hlav tvoří Patrix, je založené na Technoduši a snaží se vytvořit umělý pátý element (syntetickou éterickou substanci).

Největší záhadou pro mě je, proč se Patrixu říká Matrix, když v něm hyperženskou inteligencí div ne pohrdají. Velký Zlatý pablb je přece největší Pán všeho…

Poznámka: creatrix je latinsky matka, autorka, stvořitelka. Slovo matrix ukazuje na matku (matice, matrice). Patrix na patriarchát.

 

2/ SUPER-ENERGETICKÁ FANTASY-POLE PRVOTNÍ MYSLI

Jelikož Mysl JEST a je tedy projevem Života a jelikož základem Myšlení je sebereflexe a Život rovná se zpětná vazba prožitku, CIT, na té nejhlubší úrovni nic nepožadující, vše rozdávající Láska – lze seberealizovaným Myšlením (intuitivní Logikou) odhalovat i ta největší Mystéria. Mnozí si Mysl pletou s paměťovou inteligencí; Myšlení je však hlavně o představivosti a schopnosti se vžít. Nakonec Myšlení a Mystérium v jedno splývají a stávají se Živoucím Autentičnem.

 

Opakem skutečného Života, takového, jaký je, jsou Programy Víry, a to zdaleka nejen náboženské; lidé dneška žijí v té nejšílenější myšlenkové sektě – Sektě Tupého Zírání, Poslušné Slepé Víry, Sebeklamu a „Pozitivního“ Nemyšlení.

 

Ve skutečnosti jediné, co existuje, jsou Nekonečné Úrovně Mysli (Způsoby Myšlení) a jejich Knihovny a Vibrační Reality. Klíčem je univerzální vztažný bod. Zde existuje něco neuvěřitelného, něco mezi tím největším vtipem a největším podvodem a hororem na světě: víra v Myšlenku předcházející Mysli. Znamená to v podstatě existenci v zrcadlovém odrazu. Přitom Mysl/Život/Absolutno je „vším v jednom“, nemůže existovat nic lepšího nežli Absolutní Cokoliv (procházející „sítem nulového součtu“, což znamená, že Relativní Cokoliv musí parazitovat a je odsouzené k zániku).

 

3/ REÁLNÉ SVATÉ = NEVINNÉ A DIVOKÉ V JEDNOM = PŘÍRODNÍ

Na Onom světě dosud neexistuje Strom Života (struktura „dva v jednom“). Vše je nebeskou korunou. Nic ale neexistuje bez opačné strany Zrcadla – ať už v reálném či fantastickém smyslu. Onen svět by nebyl bez Tohoto světa, jehož dnem jsou podsvětní kořeny.

Jedná se o dno dvojité.

Podsvětní kořeny (vibrace tmavočervena) a nebeská koruna (vibrace běloskvoucna) JEDNÍM jsou. Existuje ale i falešné peklo (ve smyslu vězení), jehož podstatou – v ohnisku fyzické skutečnosti – je „paradoxně“ víra v univerzální spasitelnost Nebeských Mocností.

Skvoucí Zřídlo nebeské v Tomto světě je zároveň sebou i svým neopačným opakem, ruděžhnoucím fantasy Podsvětím. Kdo tomu ale uvěří?

Vzdušné zámky (virtuální lži) jsou cestou do horoucích pekel kristopatie a transhumanizmu.

 

* * *

 

Na počátku všeho je záhadná všeinteligence Onoho světa, nejživější živé neboli všeopak ničeho. Jedná se o „všude a nikde“ Zřídlo nebeské. Neutrální, indiferentní TO existuje nekonečně samo v sobě a jelikož je klidem a pohybem v jednom, v počátečním stavu neprojevení, věčný klid/pasivita znamená převažující hyperženskou inteligenci. Zaměřená inteligence Zřídla znamená Srdce/Lůno a funguje jako Prvotní Stvořitelka „Všeho, co jest“ (TA).

 

TO je svaté – SAINT.

Tato Stvořitelka jsme my – TA NÁS.

TO funguje jako potenciál všemožnosti neboli nehmotná představivost – f/ANTAS/y (F=klíč, Y=spojení).

 

„Všude a nikde“ znamená průzračnost (neviditelnost), jež je v opačném smyslu neprůhledností.

Zaměřená průzračnost znamená bílou barvu (#ffffff), v opačném smyslu černou.

 

JEDNO (0) se prostřednictvím zrcadlové triality (+0- & -0+) aktivuje do SEDMI, čemuž odpovídá zlatá barva – tón – vibrace (#ffd700): „sedm dimenzí všeho a ničeho“ či „sedm dimenzí průzračné/bílé a neprůhledné/černé“ neboli Sedm šedých dimenzí.

Spojením průzračné (čiré) bílé a zlaté vzniká pohádkově či snově žlutá. Realistickou, zdravou živost této úžasné barvě dává neviditelné vědomí existence buďto svítivě/ohnivě tmavočervené nebo fantastické černočerné.

Černá se pojí s nehmotnou virtualitou.

Nejspodnější část vibračního spektra ve fyzikálním (elektromagnetickém) smyslu tvoří tmavočervená, ve spojení s nejvrchnější čirou bílou (běloskvoucí) tak dostáváme pohádkově či snově růžovou. Platí zde podobná „realistická, anti-utopická pravidla“ (inverzní k vnitřní růžové je vnější přírodní zelená). Příliš krásné věci bývají příliš efektní na úkor efektivity, takže nakonec mají sklon upadat do teoretického dvourozměrna (2R čas), zatímco praxe je třírozměrná (3R čas).

Poznámka: působivost bývá velkým kamenem úrazu emoční/srdeční čakry. Působnost je vlastností „duchovního srdce“ – Nebeského zřídla, jež se manifestuje jako zřídlo duchovního prasvětla & „třetího oka“ a jsou to všechny čakry v jednom. Ohnivou, elektrickou verzí Nebeského zřídla je trojplamen či živá – hadí síla, v jistém smyslu neutrální, konstruktivní peklo. Na vnější úrovni Nebeskému zřídlu odpovídá Slunce (středové nebo polarizované na jin & jang).

 

Zřídlo nebeského klidu existuje v pohybu jako 7 nebes (bílá+zlatá), fyzicky jako 13 nebes (bílá+červená), což lze chápat jako 7 nebes a 6 pekel, dohromady tvořících realistický Ráj (tmavočervená verze funguje jako fantastické „ruděžhnoucí podsvětí“, nicméně stále vycházející z podstaty Nebeského zřídla). Je-li vše zdravé, přirozené a správně pochopené, součástí Ráje může být prakticky cokoliv (například kybersvět paralelní s přírodou).

Poznámka: Zřídlo nebeské ve smyslu „všude a nikde“ znamená Prozřetelnost v jejím původním, nepřevráceném smyslu, což souvisí s Pozorností a samotným Vědomím. Jak vidno, inteligence Nebeského zřídla funguje naprosto přirozeně, není v tom žádná nudná beztemná bezpekelnost a hlavně nehraje žádné fašistické hry na dobro a na zlo (světlo versus temnota).

 

Základem živosti Života je zpětná vazba sebe, cit, prožitek, reflexe, uvědomění. Běloskvoucí/realistická Láska bez černočerného/fantasy Zla (knihy, filmy, umění) se stává utopickou a mění se v „bolest převrácenou dnem vzhůru“.

Nenechte se balamutit médii hlavního proudu či různými rádoby duchovními mudrci a jinými „vychcánky“, používejte vlastní hlavu, řiďte se vlastním pocitem, utvářejte si vlastní názor. Ono to totiž s tím „proklatým satanizmem“ může všechno být úplně jinak, ne-li úplně naopak… Co když fenomén či výraz SATAN pouze pojmenovává a vysvětluje energo-fantastický charakter neutrální přírodní, duchovní, kosmické energie ve vztahu k člověku?

 

 

4/ ABSOLUTNO, ABSTRAKTNO, ABSURDNO

Superpozice Lásky a Zla – ve smyslu energie a fantazie -, reálně extatické Štěstí (Blaženost) a fantastická TemnoHRA (Umění) v jednom. Dokonalost nikdy není teoretická (theoros=teorie, theos=bůh). Je dokonalým, praktickým, dobrodružným Živým Životem

 

5/ ZRCADLO BYTÍ

Žijeme ve všeživoucí inteligenci typu Kniha – a naopak. Člověk si může cokoliv myslet, avšak je-li to Pravda, je to okamžitě nesdělitelné (řeč je o Mystériu Života) – protože proč by Kniha sama sobě něco sdělovala, když tím JE.

Lze o tom částečně, a tedy vždy poněkud falešně, komunikovat pouze v tichu, v nehmotnu, s někým, s kým sdílíme něco hluboce intimně společného (se svým „dvojpaprskem“ – spřízněnou duší). Nahlas, natož ve sdílené fyzické přítomnosti, o Tom pravdivě vůbec nelze komunikovat. To/Pravda představuje množství na sebe vzájemně působících kategorií inteligence, takže pravdivě Tím lze pouze BÝT (status Ne-Vy-Já-Dření). Jinak o tom lze pravdivě komunikovat pouze v rovině humoru, mystifikace či umění.

Absolutní Nestruktura tvoří Strukturované Neabsolutno: nemůže to být ničím jiným nežli Hrou Fantazie, nekonečným dobrodružstvím. Žádná takzvaná vážná, seriózní, smysluplná Pravda neexistuje, tím by nejen popírala, ale doslova zabíjela sebe sama. Pravda je ambivalentní, je nekonečným „dva v jednom“. Je jako obojživelník (nebo spíš všeživelník). Jakmile dokážete sucho, skočí žába do vody – jakmile dokážete mokro, vyleze žába zpátky na břeh. Podobně Život/Nekonečno opravdu funguje; je to takové věčné pendlování mezi Spánkem a Snem.

 

6/ STVOŘITEL NENÍ PŮVODCE. PRVOTNÍM BYTÍM JE NEUTRÁLNÍ SVĚT – STVOŘITELKA A „HAD V RÁJI“ JE JEDNÍM Z JEJÍCH MYSTÉRIÍ

Představte si holofraktografický Svět, fungující jako energeticky dokonalý, vnímající organický mechanizmus, něco mezi symfonickým orchestrem, schopným permanentního rozvoje a proměny, který si navíc sám píše nové a nové skladby, a něco mezi knihou, která skládá a píše sebe sama, přičemž každá část je buďto potenciálně samostatným, poměrovým celkem knihy (samo v sobě, vibrace – ZVUK) nebo je její perfektně samočinnou součástí (samo vedle sebe, obraz – ZNAK).

 

A nyní si představte, že toto neustále existuje, ale jelikož to je jako živé Tělo, nějaký světový fraktál nebo hologram (skladba, kapitola) se může třeba ucpat nebo rozostřit (znít falešně, zastarale, obsahovat překlepy). Někde může dokonce úplně celá část chybět nebo místo ní být nesprávná apod.

 

Nebudu se vyjadřovat k politické a mediální scéně, to je patologická prolhanost a nevyléčitelná duševní choroba v jednom. Proč jen asi ve světě přírodních či éterických bytostí nic takového neexistuje? Je-li intuitivně či vědomě známo „holografické pravidlo“ (princip „celek v každé části“), bytosti prostě ŽIJÍ, tvoří a radují se ze života.

Co mě čím dál víc zaráží, je zaseknutá, zacyklená duchovní – ezoterická, myšlenková – světelná sféra, zaměřená na tzv. Transformaci (probíhající/neprobíhající změnu vibračních vzorců systému realitních polí na planetární a kosmické úrovni). Je to krásná ukázka principu „jak nahoře, tak dole“: reverzní nízkovibrační virtuální realita televizních zpravodajství by nikdy nemohla existovat bez reverzní vysokovibrační virtuální reality zpravodajství duchovních (odrážejících praktický vztah zpravodajců k realitě, nesoucích jeho energetickou stopu).

 

Jedni naprosto neproduktivně a nekonkrétně stále dokola recitují cosi o nějakém „světle a lásce“. Druzí v podstatě ve stejném duchu činí totéž ve jména Boha, Krista (proč? proto; to je opravdu „inteligence“). Třetí sice zdůrazňují harmonii cítění a myšlení, ale ve skutečnosti se stále ženou za toutéž „chimérou minulosti“ (Hyperborea, Atlantida, Lemurie…). Když někdo konečně zmíní téma temnoty a mysticizmu, nikdy přitom nepřekročí práh teorie – jenom sděluje informace. Jenže my jsme inteligence, nikoliv informace, a je třeba prakticky integrovat obě polarity.

Dotyční jedinci mi připadají jako zakleté duchovní a empatické stroje a stroje na logiku. Několikrát už jsem vysvětloval, proč se na Zemi děje to, co se děje: je to kvůli rozladění, ba doslova zreznutí, odumření schopnosti být soucitná/soucitný a divoká/divoký zároveň. Samotný soucit a láska znamená pouze oddělenou srdeční či emoční čakru. Zřídlo duchovního prasvětla/“třetího oka“ souvisí se zdravou živelností (DIV-OKÉ) a znamená všechny čakry v jednom a tedy neoddělenost. Elektrickým, ohnivým ekvivalentem zřídla je aktivní živá – hadí síla. Zřídlo je zřídlem duchovní podstaty, kvintesence, éterické substance. Lze to celkově chápat jako VNITŘNÍ VESMÍR & PŘÍRODU; Vesmír s jeho Slunci, hvězdami a planetami a přírodou a světy na nich existuje mnohorozměrně směrem dovnitř i ven (materialisticky a nábožensky založení lidé netuší, jak moc jsou mimo).

 

Živelnost, divokost, elektricita… Had ve smyslu vnitřního, tekutého ohně… Dokud lidé nezačnou vlastní hlavou zkoumat fenomén SATAN (Mystérium magické nedvojnosti) a budou věřit nějakým vnějším rádoby autoritám, které půlku věcí nevědí a půlku vidí vzhůru nohama, lidstvo se stále bude „vyvíjet“ a „osvobozovat“ pouze na výsostném území Loutkovodičů.

 

TOTEM

 

MAGICKÉ CHAOSVERZUM

 

MYSTÉRIA PRVOTNÍ STVOŘITELKY

Ta Nás

Ta jako ze Sna

Satan-Ist-Ka

 

* * *

 

Co když údajný Stvořitel je lhář (výmysl, egregor) a co když Prvotní Bytí má charakter Stvořitelky a co když onen mýtický had v ráji nelže? Svobodná bytost si tuto otázku přinejmenším nemůže nepoložit.

A co když dokonce záHADná Stvořitelka (absolutní Láska, nesmrtelná Příroda) a „intrikářský“ Had (fantastické Dæmonium) jedním jsou…

 

7/ VĚČNÁ PRAPODSTATA

Veškerá struktura vně projevené reality je původně tvořena éterickou substancí (pátým elementem), která v těchto galaktických končinách existuje pouze na úrovni světelného těla; na té fyzické je polarizovaná na jin a jang, samostatnou ženskou a mužskou polaritu – to samo o sobě je neutrální, pokud ovšem někdo nezačne i MYSLET, VNÍMAT a CHÁPAT přednostně jako polarizovaná fyzická bytost (viz typický blud „dobro proti zlu“ – „světlo versus temnota“).

Vnitřní inteligence éterické substance má nefyzický, potenciálně obojetný, hyperženský charakter a – naráz a souvztažně – její nehmotný aspekt (potenciál všemožnosti) má charakter všezahrnujícího, konstruktivního negativu. Ono nehmotné lze pokládat za šestý element, přičemž se to s energetickým pátým elementem „záhadně“ zrcadlí a tvoří element sedmý.

Jelikož základem existence Existence je zpětná vazba prožitku, zdrojem všeho je absolutní Láska (Prvotní Bytí) a fantasy Dæmonium (Prvotní Nebytí) v jednom. Je třeba potvrzovat status obojího, jako by to existovalo souběžně. Pravidla neexistují, kromě podstaty Pravidla jako takového: Neškodit, škůdce zneškodnit. Jakýkoliv jiný způsob chápání a chování je NEVĚDOMÝ.

 

Nevědomost je nevinná; nikdo učený z nebe nespadl. Ale nevědomost vydávaná za vědomost, poznání, osvícení, probuzení? Máloco je tak chorého.

 

8/ BYLO NEBYLO aneb ZDÁNÍ KLAME

Zřídlo nebes/pekel Fantasy neboli Onen svět či říše Prasvětla je fyzické existence schopnou pohádkou a jelikož pohádka je neskutečná (zrcadlí život) a fyzická realita skutečná, žijeme v pohádce – nepohádce.

Pravdivé je vše, co má pohádkovou analogii, přičemž analogií pohádkovosti (nebeské nevinnosti) samotné je pekelnost (přírodní divokost).

Jelikož o čemkoliv neskutečném lze přemýšlet jedině kvůli účasti v existenci skutečna, ve skutečnosti Existenci řídí Zákony neexistence – pohádky – neskutečna, neboli Nepravidla bytí jako když.

Pohádka je o lásce a o zlu. Satanizmus je také o lásce a o zlu. Jako ideální se jeví pohádkový satanizmus, kde fenomén SATAN je neutrální, převážně hyperženskou, potenciálně obojetnou inteligencí a energií (přesněji je lidským výrazem pro Bezejmenné). V podstatě jde vždy o kryptosatanizmus, jelikož to „nej“ nelze jazykem sdělit.

Hloupé pseudo „světelné“ bytosti a jejich chorá „temná“ zrcadla dělají vše pro to, aby o podobných věcech lidé nepřemýšleli a věřili dušežroutské Krásné Lži…