Co je psáno, to je dáno – myslet přísně zakázáno

Kdo slouží lži uvnitř, vládne mu lež vně. Lidé věří v Boha Stvořitele (primární mužskou tvořivou inteligenci), nebeské anděly, světlo, dobro… – a přitom jsou otroky toho snad úplně nejdementnějšího Chorozla; ve skutečnosti totiž ne a přitom, ale právě proto.

 

Důvod, proč nám nikdo „nejde na pomoc“ (včetně třeba Stvořitelky nebo nějakého „zázračného Absolutna“), možná někde v hloubi sebe tušíme: nechceme si přiznat možnost, že to MY máme veškerou moc. Jedině tak lze také realizovat pravou vůli a vůbec skutečnou, vlastní vůlí oplývat.

 

Jediné, co ve Vesmíru existuje, jsou nekonečné úrovně či skladby Myšlení, způsoby chápání, tvořící ohniska Magické Inteligence a související realitní domény.

Existuje nezměnitelná základní úroveň – Všeopak Ničeho – Já Absolutno neboli My sami v určité „superinteligentní formě“.

Jakmile bytosti zapomenou, že jejich paměťová identita funguje pouze jako (perfektní) Hráč, začnou vznikat hierarchické egregory (pseudobožstva); pokud nějaká takováto entita rozvíjí své poznání po celé „věky věků“, může pak využívat a zneužívat 90-99 % původních vlastností základní úrovně („arzenálu Absolutna“), takže pro nějaké nezkušené společenství, které zapomnělo na své kořeny, to musí vypadat – a nejspíš ani nemůže nevypadat – jako Bůh (zvláště když to dotyčná entita sama o sobě opakovaně prohlašuje).

 

Proč takzvané „vyšší síly“ neustále hovoří o nějakých pravidlech, přikázáních, o řádu? Protože jakmile je nastolen „finální řád“, znamená to smrt – živá inteligence již není potřebná. Tím přicházíme o ten nejcennější poklad – o Moudrost, nabytou vlastní cestou.

Chaos není špatný, temnota není špatná, peklo není špatné a dokonce ani archetyp Zla není špatný. Je to zlým záměrně označeno, aby o tom nikdo nepřemýšlel. Všude tam, kde vládne Opravdovost, Moudrost a Přirozenost, je možné absolutně vše.

 

Reálné ABSOLUTNĚ VŠECHNO ve skutečnosti vylučuje možnost škodit (!). Všemožnost, potenciální výčet všeho, má nulový součet, takže cokoliv je s touto neutrální nulou v korelaci. Taková je praxe. Teoretické „absolutně vše“ existuje pouze jako nerealizovatelná (utopická), dvourozměrná představa.

Jelikož základem života je zpětná vazba prožitku, cit, v kontextu všemožnosti absolutní Láska, právě to je onou všeživoucí nulou, přičemž všechny možnosti – naráz a souvztažně – tvoří všezahrnující Fantazii celkově pekelného charakteru.

V těchto „končinách Nekonečna“ se vězení a strádání říká peklo úmyslně, pravda je zcela opačná (peklo – pec/kout – péče – pecka; nebe pozpátku eben, černota).

 

CARACH ANGREN

 

Ale proč používat mozek a proč věřit vlastním pocitům a názorům, že? Proč žít vlastní sny? Jedna bába povídala a nám nezbývá nežli slepě věřit, tak jak to do nás od Nepaměti hustí…

 

 

DODATEK

Schválně si zkuste procítit a prožít, co je „asi“ zrcadlem absolutní Lásky a všepekelné Fantazie? Přitom zrcadlo samo o sobě představuje spojení Průzračna a Neprůhledna, „dvojité dno“ splynutí nejzazších extrémů – je analogií Kruhu/Věčnosti.

Co je doopravdy oním (jinak neviditelným) Nejživějším Živým, jež se fyzikálně, viditelně, duchovně a energeticky projevuje jako Živá Síla, Éterická Substance-Kvintesence-Prima Materia, Oheň/Jiskra Života či Živé Světlo?