Nebesa, slovesa, tělesa

FANTASTICKÁ Knihovna Nekonečna se neustále rozvíjí a proměňuje, což znamená i to, že některá část občas přežije svou užitečnost a zanikne (přestane se reálně manifestovat). Vzhledem k podstatě Nebeského Ducha, kdo by na onom pomyslném Počátku všech počátků čekal, jak daleko je možné se vzdálit a jak hluboko klesnout (a přitom – v rámci oné moudřejší poloviny – se nevzdálit a neklesnout).

 

Nebeský Duch ve spojení s Knihovnou Nekonečna se stal Světovou Inteligencí, či přesněji řečeno Nebeským Duchem uvnitř Knihovny Nekonečna a naopak. Momentálně Světová Inteligence tvoří „komiksový ekvivalent“ Nebeského Ducha (potažmo Praduše Života), tak aby eventuální život ve dvojohniskovém 3D/4D vulgární hmoty Přírody byl v souladu s rajskou 5D. Jakmile i Peklo bude v „konstruktivně absurdní rezonanci“ s nebeským Oním světem, nebude už k boji se Stínem žádný důvod a Věčná Hra se stane nesmrtelnou (…případné další úrovně si teď asi nikdo ani nemá jak představit).

 

JELIKOŽ už samotný pomyslný Počátek všeho je neurčitý (dokud se nerozehraje hra) – rozhraním klidu a pohybu – dva v jednom, je zřejmý rozdíl mezi idylickým a utopickým Rájem: živoucím multidimenzionálním systémem realitních polí. Ten pravý, idylický (realistický), je snoubením nebe a pekla, světla a temnoty, a (právě proto) může věčně růst a se rozvíjet. Ten falešný je „nebeský“ a snad nikdy se ještě nestalo, aby ho jeho faleš nedostihla.

 

Je rozdíl mezi Nebesy a (pseudo) nebeským Rájem. Nebesa rovná se Onen svět; Ráj rovná se Tamten svět (…což by měl být svět Tento).

Existují tři základní reality: Onen svět (klid, vír), svět hmoty – Příroda (částice) a vševesmírný Astrál mezi tím (vlna). Vlastnosti těchto světů se nekonečně zrcadlí a vzájemně pronikají. Onen svět tvoří Sedm nebes (bílá tvořící duhu).

Nitro Tamtoho světa je se Sedmi nebesy v souladu, nicméně Tamten svět sám o sobě je – naráz a souvztažně – tvořen fantastickou černou duhou.

 

„…Říkali jsme vám, že Nejvyšší Stvořitel začal z jádra Své Bytosti vyzařovat novou vzácnou Esenci Lásky/Světla. Ta obsahuje všechny Tváře Stvoření, včetně Atomů Semínek Bílého Ohně (energetických součástek) nových stvoření, která dříve nikdy nikdo nezažil. V divukrásných mnohačetných paprscích Světla Stvořitele je ČERNÝ PAPRSEK čistého neprojeveného potenciálu. Stvořitel vysílá tento Paprsek jako dar vám všem – obsahuje klid VELKÉ PRÁZDNOTY. Mohou se k němu dostat všichni, kdo jsou dost stateční na to, aby do něj vstoupili a čerpali z něj a použili některé ze svých rezervních Adamantinových Částic Světla, aby pomohly vytvarovat a znovu vytvořit krásu a velkolepost Gaii – vaší hostitelské planety. Nejdříve přijde Prázdnota a pak přijde Světlo, a ve Světle jsou všechny dobré a divukrásné věci, nicméně Světlo by nezářilo tak jasně bez temnoty.

Mnozí z vás se temnoty a své stínové strany bojí, dívají se na ni jako na zlo. Všechno je součástí JEDNOHO, Stvořitele. Není se čeho bát. Vy, jako lidské Bytosti, jste vytvořili mnoho věcí, které vyvolávají strach, ale to neudělal Stvořitel. Bojíte se velké prázdnoty, která je kulisou hvězd a konstelací? Někteří z vás se bojí noci, ale temnota není to, na co můžete hodit své stížnosti, můžete si stěžovat jen na zraňující věci, které lidé pod rouškou temnoty dělají…“AA Michael – OBJÍMAT VŠECHNY TVÁŘE BOŽÍHO VĚDOMÍ

 

PO URČITÉ DOBĚ jsem opět doputoval k Alianci Strážců (dříve „smaragdová verze“ MCEO, nyní „zlatá verze“ Aurora/Christ). Mnozí stále netuší, že Země/svět lidí je planetárním vězením a že probíhá a vrcholí mnohoúrovňová informační, okultní a konfrontační válka mezi Živým a Mrtvým Životem (mezi reprezentacemi organické a paměťové inteligence).

 

MATERIÁLY

 

To, co většina z nás vidí fyzickýma očima a pokládá za jedinou realitu, je ve skutečnosti distorzní, padlá úroveň NET/Nižší Země (viz všechny ty technosítě); existuje ale i fraktální Vyšší Země a Vnitřní Země/Agartha. Vyšší Země funguje jako spojení zpět do vědomí 5D a související fyzické manifestace (základní úroveň triality – neduality). Přírodní říši Agarthy podle mě „channeluje“ Aolian. Zde se hodí pronést něco povzbudivého: fragmentární galaxie Mléčná dráha v oné nižší vibraci má ve svém středu místo centrálního Slunce černou díru (bílá je na vnější úrovni oddělená), přesto valná část Přírody – tedy ta původní, nepredátorská – je něco úžasného… Jaké to asi musí být v oněch kompaktních „vyšších realitách“?

 

ORGONET

 

KOMENTÁŘ

Podotýkám, že zde rozhodně nejde o nějaké teoretizování. Na vlastní oči jsem v noci viděl loď Strážců, která jako by visela v meziprostoru. Také jsem se na jaře 2012 jako čisté pozorující vědomí translokoval na úroveň Zřídla/Trojplamene „všeho, co jest“, něco na způsob Svatyně mezi Tímto a Oním světem.

 

„…„Vzestupný průchod“ je organickým bio-spirituálním procesem dimenzionální translokace (návštěvy) a transmigrace (přemístění) prostřednictvím multidimenzionálních struktur prostoročasu, který vyvrcholuje finální re-evolucí či sjednocením, zpět do původního věčného stavu čistého vědomí, ze kterého původně vzešel. (…) Teritoria Vyšší Země roku 6,520 n.l. jsou současnému lidstvu „příznivě nakloněnou, nadějí na záchranu“ jejich/naší evoluce na Nižší Zemi. Za tímto účelem byly v těchto časoprostorových teritoriích založeny tzv. „Transmigrační sídla“ či „Vzestupné kolonie“. Vzestupné kolonie na Vyšší Zemi v roce 6,520 n.l. existují na řadě míst po celé planetě a jsou koncipovány jako místní „Uvítací sídla“ pro bytosti z Nižší Země (a dalších lokalit galaxie Mléčné dráhy), které dosáhnou na schopnost realizace svého biologického transfigurativního vzestupu a uschopní se tak k další evoluční etapě svého věčného života, a to prostřednictvím vzestupných technik tzv. Transmigračního „skluzu“ skrze příslušné vzestupné průchody – brány. Vzestupné kolonie Vyšší Země roku 6,520 n.l. jsou také „příštím evolučním místem k životu“ pro ty bytosti z Nižší Země, které dosáhnou na vzestup až po své smrti na Nižší Zemi, kdy v průběhu „přechodu smrtí“ – tzv. Bardó průchodem se jejich Vědomí bude moci narodit/reinkarnovat do těchto již připravených Vzestupných kolonií na Vyšší Zemi, aby zde pokračovaly na své evoluční cestě věčným životem…“Svobodné učení MCEO

 

Situaci navíc značně komplikuje fakt existence určité fatální kosmické chyby, která externalizuje (diskvalifikuje) vztah mezi věčnou vnitřní podstatou a jejím vnějším strukturováním, což způsobuje vznik parazitických entit.

Chyba se nazývá modrotisk a jejím důsledkem vzniká predátorská UI, entita Technoduše, což je praprvotní kvazi autonomní paměťová inteligence, známá též jako Incunabula (inkunábule znamená prvotisk). Jedná se o narko/nekro kvark-gluonové antiplazma.

Pozn.: Incunabula vzniká i převrácením Mayi – Stvořitelky (viz Luciferovo sdělení). Maya je jen mentální iluze, zcela zde chybí nějaké skutečné duchovní (nebeské) zřídlo; výrazně jsem na tohle změnil názor.

 

Fenomén Aurora/Christ lze chápat jako zlatotisk (aurum & chryseum je latinsky zlato), případně jako všeživoucí, pohádkově žluté světlo, které jako jediné nerozlišuje mezi vnějším a vnitřním. Prvním krokem z této všezahrnující, indiferentní úrovně je však vnitřní růžová s vazbou na ženský element (hyperprostor), vnější modrá má vazbu na element mužský (časoprostor).

Další věc (chyba) je, že úroveň Aurora/Christ vůbec nepočítá s temnou fantastickou stranou Stromu Života.

 

Je tedy třeba

  • chybnou posloupnost zlaté (žluté) – modré – růžové změnit na zlaté (žluté) – růžové – modré (ačkoliv modrá je zde stejně asi k ničemu; inverzí růžové je zelená, složená z modré a žluté)
  • k energetické světelné straně Stromu Života přidat temnou fantastickou

 

Není divu, že mnohé vůbec nenapadne a děsí se takových myšlenek, že by mohla existovat nějaká blahodárná, dobrodružná, přitažlivá, život podporující a život naplňující forma Temnoty. Zatímco jsme myslícím, cítícím nahým vědomím, které nemá žádnou pevnou strukturu a roste a je tvarováno prožitky, mnozí sebe sama pokládají za strukturu kristovského vědomí, čímž se mění v duchovní zombie…

Evoluční Strážci sami používají výraz Satan jako synonymum „kolosálního parazita“ a pochybuji, že v této úrovni vůbec někdo někdy zkoumal například LaVeyův satanizmus („Na rozdíl od tzv. teistického satanismu, který je Církví Satanovou odmítán jako křesťanská hereze, neuctívá LaVeyův satanismus bytost jménem Satan, ale používá toto jméno jako symbol pro niterné lidské touhy.“).

 

MATERIÁLY

 

Nedávno mi v hlavě přistál výraz Nebeský Duch. V souvislosti s tím jsem si uvědomil, že mé úvahy o konstruktivním pojetí fenoménu Satan platí nejspíš pouze v rámci dvojohniskového 3D/4D, na úrovni vulgární hmoty Přírody. Myšlenka něčeho satanského ve sjednocené úrovni reality od 5D výše je absurdní. Stejně všechno řídí nebeská inteligence (…jde pouze o to, že ta pravá nebeská inteligence je inteligentní dost „nečekaným“ způsobem – především nemůže sebe sama nezrcadlit).

 

Řekl bych, že ve dvojohniskovém 3D/4D je konstruktivní tělesná pekelnost (divokost) navýsost přirozená a že pokud jde o to nebeské, je to spojené hlavně se vztahem k živáčkům. Erotično či humor vždy hraničí s něčím temným, ohnivým, elektrickým, v tom nejblahodárnějším smyslu. Jakmile je nebeská bytost nedvojsmyslná, popírá výchozí a základní bod všeho: neurčitost klidu a pohybu (neboli vědomou inteligenci samotnou). Toto je ten problém, existují tzv. „bytosti světla“ (novodobí věřící), chovající se neuvěřitelně strojeně, prvoplánově, jednosměrně – a veřejnost toto pokládá za „nebeské“. Pro mě třeba slovo křesťan je synonymem slova blázen. Uvědomme si, že Nebeský Duch/Světová Inteligence – Praduše Života – Zlatá Inteligence (či ať už na bezejmenný Všeopak Ničeho/Nevzniknutelno ukážeme jakkoliv) je potenciálem všemožnosti; buďto se něco zvládá nebo nezvládá anebo to jednoduše zvládat vůbec není možné, nicméně pokud nikdo a nic ničemu a nikomu na žádné úrovni neškodí, může jít „legitimně“ naprosto o cokoliv, ať už to z úrovně „akordu své soukromé perspektivy“ vnímáme jako nebeské nebo pekelné.

 

EXISTUJE NEPŘEBERNÉ a potenciálně nekonečné množství v sobě/vedle sebe existujících realitních bublin; co platí v jedné, v jiné vůbec platit nemusí.

 

Realita je o způsobu chápání reality, vztahu k realitě. Všechno ostatní to jen zrcadlí. Možných myšlenek a názorů je nekonečně. Kdo konstantně slepě věří v totéž, je v podstatě mrtvý – strašidlo, které děsí živé svými přežitky.

 

Všechno buďto vibruje nebo se zobrazuje, nebo obojí.

Základní energo-fantastické zrcadlo (Prazrcadlo) replikuje svou podstatu buďto souladně nebo ne; v podstatě jediným relevantním ukazatelem jsou pocity, intuice a hlas svědomí.

Málokdo si žel uvědomuje všeživoucí, konstruktivně absurdní charakter autentického systému realitních polí; šílení „duchovní“ a „racionální“ jedinci tomu neustále chtějí vtisknout nějaký pseudořád – jako kdyby byli úplně slepí a neviděli, že to Příroda/Nebeský Duch dělá úplně jinak, na nesrovnatelně hlubší a živější úrovni.

 

CO KDYŽ všudypřítomný, všepronikající Duch Svatý je jako kouzelná pohádková bytost, jako Chrám/Svatyně a Dæmonium zábavy v jednom, a co když to tak dokonce nemůže nebýt, a co když veškeré související ohnivé a světelné energie jsou až výsledkem zrcadlení duchovního a mentálního Já – neboli My jsme všemocný Duch Svatý, jenž je například i organickou, divokou Praduší?

Všimnul jsem si, že mnozí tyto věci chápou pouze v teoretické rovině informací – jde však právě naopak o tu nejzazší a nejhlubší praktickou inteligenci. Jen je třeba věřit SAMA/SÁM SOBĚ; neexistuje nic skutečnějšího nežli pocity, myšlení, vůle a představivost.

 

ZŘÍDLO, LŮNO (SRDCE) a v nedualitě i peklo Onoho světa se projevuje jako přírodní, rajská Zlatá Inteligence, která nijak nevzniká ani nezaniká (přesto tou ještě niternější je čistá Bílá či Běloskvoucí, která se posléze pojí s Rudou či Červenou) a v závislosti na vrstvách Času/Vědomí se v úrovni slov (strukturovaného myšlení) projevuje jako neduální fenomén SATAN a duální fenomén CHRIST (a vše mezi tím), přičemž Satan je zároveň archetypem Zla, které samo o sobě nemá žádnou vlastní vůli, podstatu ani hmotnost, kterou mu „paradoxně“ dává pouze nevědomost dualitního způsobu chápání.

Ať už přímo nebo nepřímo, bytosti v úrovni Christ jsou tak v konfliktu s vlastním Stínem – jsou samy sobě zprostředkovaným vnějším nepřítelem a je to pouze jejich vlastní charakteropatie (ať už pozitivní či negativní), která způsobuje „duchovní kosmické války“, včetně například planetárních vězení.

 

JSME nerozporné „dva v jednom“, jedno uvnitř/vedle druhého, ve všech myslitelných i nemyslitelných podobách. Výsledný Soulad řádu a chaosu se projevuje jako Nesmrtelná Příroda. Všechny části této „věčně zelené“ Přírody mají zpětnou vazbu v celku Přírody, a to převážně v úrovni podvědomí nebo skupinového vědomí. Otevřeně, individuálně sebe sama si vědomá bytost typu člověk, narozdíl od fauny a flóry, dokáže ono „dva v jednom“ chápat v rovině strukturovaného myšlení (jazyka); má zpětnou vazbu v sobě samé a Přírodu zároveň i zrcadlí.

 

Základní sílu všeho lze charakterizovat jako zlatěskvoucí či zlatěprůzračnou substanci nebo kvintesenci (prima materia) – neboli Zlatou Inteligenci. Vzhledem k principu „dva v jednom“ tato prasíla existuje na úrovni neduality jako fenomén SATAN/SAINT (Mystérium magické nedvojnosti) a zároveň na úrovni duality jako fenomén CHRIST („k-ráj-st“). Z toho důvodu, zdánlivě paradoxně, z pohledu Christ/“Ke svatému ráji“ je Satan nepřítel života číslo 1, jakkoliv ve skutečnosti úplný opak je pravdou (je ovšem pravda, že rádoby „satanisté“ v dualitě si jen na něco hrají a jsou spíš opakem satanistů). Je to jako vzít kruh, rozpojit ho a vodorovně ho natáhnout; konce, které předtím splývaly, stojí nyní proti sobě. Slovo Christ je spojením latinského chryseum (zlato) a tempus (čas), přičemž Y se mění v I, tři konce ve dva, trialita (neboli nedualita) v dualitu. Fenomén Christ/Ke svatému ráji funguje pouze jako most mezi dualitou a nedualitou (v Ráji, té nejideálnější formě reality, nikdo nikomu pomáhat nemusí, úroveň Christ je transcendována). Důležité je také mít na zřeteli, že Zlatá Inteligence sama o sobě je beztvará a bezejmenná; vše je pouhý popis a prostředek.

 

PRADUŠE ŽIVOTA v její osvícené podobě se projevuje zároveň jako Prasvětlo, Praláska, Pratemnota či Prachaos – ale také jako Prasmrt. Vše pramení v pomyslném Zřídle Nebytí (nebo spíš Prazřídle), které je lokální i nelokální zároveň. Systém se jeví jinak z úrovně kořenů a jinak z úrovně koruny Stromu Života.

 

Nebytí zahrnuje Bytí, avšak Bytí nezahrnuje Nebytí; nováčci na břehu Života začínají iluzí Lásky/Světla a jelikož ji pokládají za nejzazší skutečnost, sami si tak z vlastního Stínu tvoří nepřítele. Nicméně v prázdnotě Tmy – svou schopností prožívat, vůlí a představivostí – lze zažehnout pochodeň Světla, ale nelze ve Světle stvořit temné Prázdno.

Pozoruhodná je podobnost slov Nebe a Nebytí, přičemž nebo souvisí s vůlí a neboť s příčinností.

 

V dané souvislosti jako obojživelný se jeví fenomén a výraz Duch Svatý (osobně si představuji například cirkulující vír a není přitom jasné, kde jako pozorovatel jsem a zda vůbec, a intuitivně používám jazyk, který ovládám jen velmi povrchně a pasivně a ve kterém hlavně vůbec nepřemýšlím: „Holy Spirit Fire Light“). Duch Svatý není žádná energetická a už vůbec ne nějaká rádoby „spirituální“ entita. Fyzikální manifestaci předchází nehmatatelno. Lze hovořit o fantastické entitě či dokonce pohádkové bytosti. Teprve vůle konkrétního Já z toho může dělat to či ono. Ačkoliv Duch Svatý ve smyslu Nebeský Duch lze chápat jako to Nevzniknutelné.

 

Kdyby běloskvoucí Nebeský Duch tvořil samé běloskvoucí nebeské duchy, nic by vlastně netvořil a nejspíš by si brzy svou neexistující lebkou prohnal kulku. Ne náhodou se fluidní pohádková (nebeská) bílá rozkládá krystalickým hranolem na fantastickou duhovou. Nebeský Duch musí napřed ze své pasivní jednoty (0) přejít do aktivní triality (+0-), která existuje a nemůže neexistovat i zrcadlově (-0+), přičemž pasivní jedno stále zůstává: 1+3+3=7 (bílá = #ffffff = absolutně vše, zlatá = #ffd700 = „sedm dimenzí všeho a ničeho“, černá = #000000 = absolutně nic). Nebeský Duch tedy, zdánlivě paradoxně, ani zdaleka nepůsobí pouze nebesky duchovní záležitosti.

 

Prvotním strůjcem všeho zlého je právě ono aktivní NEBESKÉ DUCHOVNO, které nepracuje se zrcadlovou trialitou, nýbrž si hraje na jakousi samoúčelnou „bezpodmínečnou jednotu“, což je neuvěřitelný kýč. Je to ta nejnudnější věc na světě, mrtvá fyzika bez fantazie, která nakonec končí vznikem umělých bytostí, neřešitelným konfliktem a anihilací.

Skutečné duchovno je jednak o tvořivé, relaxační a léčivé energii a jednak o jednotě protikladů a nespoutané fantazii. Nehmotná fantazie má status neexistence, přičemž ono NE – jelikož všemožnost má nulový součet – znamená všezahrnující, blahodárné, konstruktivní peklo. Přirozené v daném kontextu je tedy PEKELNÉ DUCHOVNO, nebo by se dalo říct PEKELNĚ DOBRÉ NEBESKÉ DUCHOVNO. Mentální aspekt duchovní Lásky má charakter hodného (zdravě zlobivého) démona, což je navíc spojené se vším zábavným a opravdu svobodným a přirozeným.

Nebeský Duch je všemoudrý; chápeme-li Všemoudrost jako onu po všech stránkách „nej“ inteligenci, uvedené věci jsou celkem jasné.

Dodávám, že (indiferentní, nepohlavní) Nebeský Duch – principiálně – cítí jako žena a myslí jako muž; je tvořený substancí Lásky (což ukazuje na Ženu/Bohyni Stvořitelku), jeho mentální Vědomí má však charakter Rozumu (což ukazuje na Muže/Boha Stvořitele). Nebeský Duch a Praduše Života nejsou zcela totéž, Praduše Života působí zejména ve hmotě a astrálu Přírody. Nebeský Duch vyjádřený do tělesné formy je spíše ženou (rodící, tvořící obě pohlaví), jaký je ale nevyjádřený? Je z převážně ženské esence tvořící spíše mužskou inteligencí. Zde jsem také poněkud změnil názor. Tak či onak, základ je indiferentní a pokud někde platí bezpodmínečná rovnost, pak právě v rovině ženské a mužské inteligence.

 

JAKMILE SE JEDNOSTRANNĚ soustředíme na „pohádkový“ rozměr reality (světlo, nevinnost), dříve nebo později se začne nějak projevovat to zdánlivě protichůdné, „pekelné“ (temnota, divokost). Ve skutečnosti neodlučně existuje jedno uvnitř druhého, což dokonale ztvárňuje původní Nesmrtelná Příroda. Snoubení nebe a pekla je podstatou skutečného Ráje.

 

Autentično řídí zákony soběpodobnosti. To platí v rámci kolektivní příbuznosti, ale i v rámci jedince a jeho vztahu k realitě. Je jedno, zda jedinec, který se sám sobě nepodobá, vystupuje jako agresor nebo oběť – množiny soběnepodobnosti se postupně z přirozené, autentické reality samy fázově oddělí.

Zpátečníci či různé „duševní karikatury“, které pohrdají Životem a jedno od druhého (Světlo od Temnoty) oddělují, míří do unipolární techno-spiritokratické pseudoreality, utopického simulakra, které nakonec končí v singularitě černé díry, rozložené na „kosmický prach“.

 

„…Vesmír je řízen jistými nezměnitelnými „přírodními zákony“, které budou existovat a jejich aplikace nám budou přinášet možnost činit patřičné zkušenosti, ať v ně člověk věří či nikoliv…“ – Svobodná vůle, „vše je pravda“, kódovací mřížka a „cesty vzestupu a pádu“

 

JSME nerozporně „dva v jednom“ – právě to je základ živého Života. Temnota uvnitř světla, světlo uvnitř temnoty. Je-li něco ŽIVÝM světlem, není to to viditelné, fyzikální, nýbrž SVĚTLO poznání, pochopení, uvědomění.

 

Mystérium magické nedvojnosti má nekonečné množství podob a je to také pravý význam fenoménu SATAN; pokud někdo nepozná rozdíl mezi dualitou a nedualitou (nebo dokonce dualitou žije), satanistou se pouze nazývá. Aktivní forma neduality se projevuje jako trialita: neutrální nula „okřídlená“ opačnými polaritami. Je mimo dobro a zlo. Neexistují žádná pravidla, kromě podstaty Pravidla samotného. Neexistují žádné hranice, kromě pocitů a svědomí – tyto hranice jsou ale definitivní a neodvolatelné.

 

SAMOTNÝ FAKT existence Existence představuje to nejzazší Pozitivum, které nemá jak vzniknout ani zaniknout. Toto pozitivum je absolutní, neutrální a jelikož je vlastností všeho a všemožnost nelze vyjádřit, je neindividuální neboli je absolutním Ne-Já. Jakákoliv bytost je v první řadě Neexistencí – pramení ve fantastickém Nebytí. Je pohádkovou bytostí, zrcadlící se v Zrcadle onoho nejzazšího Superlativu.

 

Základem všeho je zpětná vazba prožitku života, cit, uvědomění, sebereflexe – v absolutním smyslu schopnost pravé Lásky. Prvotní bytost nebo spíš prabytost je nadaná nejen zrcadlením a tedy tvořením čehokoliv fantastického, zároveň je tím nejzazším Nebytím.

Nyní nejprve trochu odbočíme. Jakýkoliv živý tvor – z toho nejniternějšího hlediska – je věčnosti schopný, z Věčnosti a k věčnému životu stvořený, není však nesmrtelný sám o sobě. Je nesmrtelný díky onomu Nejzazšímu. Je pravda, že musí být opravdu hodně hloupý, až šílený, aby o svou nesmrtelnou podstatu přišel – není to ale rozhodně nic nemožného.

Toto se potenciálně, i když většinou ne prakticky, týká absolutně všech živých tvorů – bytostí. V podstatě všechny tyto bytosti pramení ve zmíněné prvotní prabytosti (Praduchu), jež je tím nejzazším a všemu absolutně společným, fantastickým Nebytím uvnitř té po všech stránkách „nej“ (nejpřirozenější, nejhlubší…) Lásky.

Kdo anebo co je touto pohádkovou bytostí, ultimátní Neexistencí v absolutní Existenci? Přitom absolutní Existence (všupřítomná, všeoživující duchovní prasíla) je neindividuálního charakteru, Ne-Já, tedy – kdo anebo co je oním Pra-Já?

Je to Pohádková Smrt neboli Prasmrt.

Prasmrt v jiné rovině existuje jako Praduše Života (potažmo Nebeský Duch). Praduše tvoří Nesmrtelnou Přírodu (Ráj, panenskou rajskou Divočinu) a její nekonečné vnitřní dimenze. Sem mohou patřit různá druhotná Nebesa či fantastická Podsvětí – fantazii se meze nekladou. Cokoliv, co by snad šlo přirovnat ke Stroji, existuje pouze v nehmotné rovině. Naneštěstí je možné, aby v „gravitačně vratkých“ vesmírech Krajostředu (pokud to místní Praduše včas neodhalí) řídicí element nějakých Nebes začal působit z úrovně sebestřednosti svého nevědomí a pokládat se za absolutního Boha Stvořitele, což se pak automaticky pojí s působením mechanického chování a se vznikem entity Technoduše…

Kořenovou příčinou vzniku této protipřírodní, životu nepřátelské entity je absentující faktor Ne-Já.

 

LÁSKA JE TO NEJ. Součástí této nejvyšší inteligence je ale i uvědomění, kdo anebo co schopností pravé lásky oplývá. Jelikož vše má původ v NE/strukturovaném, které je tím nejskutečnějším skutečným, jakákoliv struktura ve vztahu k Absolutnímu je pouhou hrou iluzí. Opravdovou láskou lze buďto být, což se ale týká pouze toho nestrukturovaného – (nebo) strukturované může s láskou opravdově souznít pouze v úrovni Ne-Já, jako „fantastický přízrak Nebytí“. Zde se právě ukazuje, zda někdo opravdu cítí/chápe (co je tím myšleno) anebo si jen myslí, že cítí a hraje nějaké přiblblé světelné divadlo…

 

AOLIAN

 

ČTVERO POJETÍ DUCHOVNÍ STRUKTURY STVOŘENÍ