KonSt.Anti(N)

Mezí Fantazie v akčně-reakční realitě není žádná „vyšší bytost“ ani žádná matrice (geometrická mřížka), nýbrž jednoduše CÍTĚNÍ; v podstatě neexistuje nic jiného nežli pocity a myšlenky, což dohromady tvoří určitý typ magické inteligence: MAGIE (a její energetické manifestace), která se chová určitým způsobem. Je to tak, neboť tak je vše přirozené, plynulé, může přirozeně růst a měnit se – pouze určitý osvědčený základ zůstává stejný.

 

Je to tak z toho důvodu, aby univerzálním vztažným bodem bylo Beztvaré. Pokud tomu tak není, časem vzniká velmi nebezpečný problém Tvar:Netvar (Tvor:Netvor) a z toho plynoucí životu nepřátelské prostředí.

 

Je-li něco skutečně pravdivé a tedy přirozené, oč světelnější to má vibrace (pohybový aspekt – energie), o to temnější to má vzorec (stavový aspekt – fantazie). Proto Absolutno je Láskou a Zlem v superpozici, konkrétně extatickým Štěstím a fantastickou Temnohrou v jednom.

Absolutno je NE/strukturou, pokud ho definujeme nepravdivě, udělíme tím „svému“ Absolutnu (univerzálnímu vztažnému bodu) status struktury, což znamená NE/superpozici Lásky a Zla: boj mezi nimi (temné zlé síly nás připravují o štěstí). Na druhou stranu, Absolutno je potenciálem všemožnosti a životu nepřátelská možnost je tedy latentně součástí Absolutna jako cokoliv jiného. Je pouze rozdíl mezi projeveným a neprojeveným.

Proto například existují pohádky, ve kterých „dobro vítězí nad zlem“ – což je nicméně chybný popis a dost zákeřná lež: ve skutečnosti v pohádkách LÁSKA vítězí nad zlem.

Realitu řídí Zákony pohádky. Realita je ale skutečná, pohádka nikoliv. Platí to tedy ve smyslu: Existenci řídí Zákony NE/existence. Toto je hluboká pravda. Já jsem „já nejsem“ neboli jsem realistická pohádková bytost (představa o sobě), přičemž vždy platí obě pravdy a pokud ne, neplatí ani jedna (pravdivé je to, co má pohádkovou analogii, a naráz a souvztažně analogií pohádkovosti samotné je její opak, například strašidelnost; proto existuje humor či erotično a vše se skládá v Univerzální Přírodní Řád s jeho nekonečnými vnitřními dimenzemi).

Vše je ukryté ve slově ZLATO (podobně v angličtině v zrcadle EVIL:LIVE). Zlatá vibrace je ta nejsvětelnější, jaký je tedy vzorec? Ten nejtemnější – jenže ne ve zlém smyslu, jak tomu mnozí „oddělenci“ věří.

 

Představte si nevysvětlitelně inteligentní, všemoudré „cosi“, které je jako zlatěskvoucí či zlatěprůzračný „pohádkový med“, pohádkové zřídlo, kouzelná lesní studánka, zázračný zlatý pramen věčnosti… Pokud to sebe sama nezrcadlí přímo a otevřeně v rámci prostoru uvnitř prostoru (otevřeně si vědomé individuality), tvoří to neuvěřitelně nádhernou Přírodu – jejíž projevy mají zpětnou vazbu v celku Přírody. Otevřeně sebe sama si vědomá bytost (která má zpětnou vazbu v sobě) s tím plně souzní, avšak zároveň je i „temným hráčem“. Nemůže nebýt, jinak se přirozené souznění vytrácí.

Bytost typu člověk je vesmírem uvnitř vesmíru. Oproti tomu taková květina je květinou uvnitř vesmíru. Jejím vesmírem je Příroda, vesmírem ducha jsou Příroda a Fantazie. Pes o ničem „nereálném“ nesní, jeho veškerým snem jsou láska a domov. Člověk to tak má pouze jako součást – celek ale má jiný. Člověk není skupinové vědomí. Vždy samozřejmě existují i určité styčné reality či určité výjimky; zde je typická kočka domácí.

 

Pokud nějaké společenství bytostí cítí a myslí nepatřičně, zažívá válku mezi láskou a zlem NE/pohádkovou cestou. Je momentálně pro mnohé téměř nemožné tomu uvěřit, ale v autentickém Bytí jsou Láska a Zlo jedním – proto v daném případě také nedochází k žádnému chorému boji, neboť nemá jak vzniknout zvůle, svévole. Možnosti a projevy extatického Štěstí a fantastické Temnohry jsou nevyčerpatelné. Vzájemně se to zrcadlí v absolutně všem. Absolutně vše tvoří nulové peklo neboli Zázračné Nikdepeklo (výčet všeho tvoří fantastické, inteligentní Zlo a zároveň součet je nulový).

 

Zlatěskvoucí či zlatěprůzračnou pohádkovou prasílu či energii lze popsat i například jako všeživoucí, pohádkově žluté světlo (případně oranžovo růžové, zlatobílé, běloskvoucí, snově duhové apod., což jsou ale spíš určité konkrétní esence nebo vibrace všebarevnosti a jejich elementární vzorce). Toto všeživoucí, pohádkově žluté světlo či zlatěskvoucí průzračné – vnitřní, tekuté, organické, duchovní, jiskřivé – prasvětlo vyvěrá z hlubin Lásky/Absolutna/Nekonečna; jeho podstatou je uvnitř Uvnitř. Jako jediné má schopnost analogického chování uvnitř i vně, čímž pádem jakožto všeživoucí NE/struktura tvoří ty „nej“ struktury života. Existuje mimo pohlavnost. V další samovyplývající dimenzi, podobně jako ženské lůno, je však potenciálně oboupohlavní – což je podstatné (ženské lůno má charakter vnitřního, niterného a pojí se s růžovou, mužské orgány mají charakter vnějšího a pojí se s modrou).

 

Zlatěskvoucí či zlatěprůzračná inteligence, všeživoucí pohádkově žluté světlo, je v podstatě světem snů a pohádek. Souvisí s tím například Vánoce nebo slovo Christ. Ne náhodou zlato je latinsky chryseum (aurum, chrysos, chrysus). Žel toto je těžce nepochopeno. Ono „T“ navíc (tempus) a proměna Y v I (magická trialita → konfliktní dualita) dělí slovo ZLATO na dvě části. Proto sami z vlastní vůle a na základě vlastního pochopení musíme pracovat i s podsvětním faktorem, aby to nikdo nedělal za nás, proti nám.

 

Absolutní Život je možný pouze tímto způsobem. Další možnost je život relativní – nebo dobrovolné šílenství…

 

Dokonalost tvoří Antiantidokonalost.

 

John Constantine: „Prokristaboha, vždyť já věřím!“
Gabriel: „Ty nevěříš. Ty nevěříš, ty víš. A to je rozdíl. Ty to vidíš.“