Všemoudrost: divoké, zlaté časy

(1)

V podstatě je možné absolutně vše – pokud systém pracuje pro Celek; autentický celek je vždy ne-destruktivní, jinak by popíral sám sebe, Život samotný. Destruktivní systémy jsou takové z toho důvodu, že nemají vlastní podstatu (jsou vytvořené z úrovně Nevědomí). Realistická všemožnost přitom není ani tak o podmíněnosti, jako o umění – schopnosti všechno správně seskládat a pospojovat.

 

Ne náhodou vzorec základní vibrace Vesmíru zní: JJ=UM=11+C/U.

 

Existuje jedna neuvěřitelná chyba, které se dopouštějí i ty nejvyšší tvořivé úrovně. Prvotní vědomí bezpodmínečné Lásky neboli takzvaný Pravý život je o absolutní Lásce a zároveň, naráz a souvztažně – o Nebytí. Nebytí znamená reálnou prázdnotu/temnotu, potažmo nereálnou nicotu, Říši fantazie (Říši iluzí). V bytostné rovině jde tedy o nestvořenou Stvořitelku, která je svým vlastním fantastickým Dæmoniem, blahodárným Temnem (což funguje na principu HRY, nikoliv konfliktu; bez toho by nikdy neexistoval smysl pro humor nebo například orgazmus a rozmnožování).

Není-li toto realizováno, automaticky se probouzí úroveň Nevědomí, která funguje jako vetřelec a chová se jako stroj.

 

TEXTY

 

 

(2)

Věčnost – to, co nikde nekončí ani nezačíná – má charakter pomyslného kruhu. Jiná perspektiva, boční pohled na kruh, přesto odhaluje konec a počátek; jak naznačuje slovní kořen Věk. Takzvané „Zlaté časy“ znamenají trvale udržitelný rozvoj a trvale udržitelné soužití bytostí na věky věků. To zahrnuje přirozený poločas přeměny: zdravé jádro zůstává, rozklad a zánik některých „starých struktur“ je nedílnou součástí tohoto zdraví.

 

TEXTY

 

Dokonalý způsob života má charakter zdravě kontrastující, metamorfující idyly: „prostého spokojeného života“. Idyla je nejen možná, je to také to jediné skutečně moudré a inteligentní, v souladu s tím Věčným. Narozdíl od utopie, živoucí idyla stojí na souladu řádu a chaosu (samotný řád, jako například „láska a světlo“, má vždy nakonec dystopické následky).

Vše je ukryté v rozklíčování podstaty Zřídla „Všeho, co jest“, jež je zřídlem jako pramenem i zřídlem jako zrakem, což lze vyjádřit výrazem DIV-OKO. To souvisí s energií panenské Divočiny. Jakmile tím hlavním zdrojem systému je něco technického/logického nebo spirituálního/pozitivního, je to cesta do duševního hrobu.

Doporučuji v dané souvislosti dát si velký pozor na informační pozadí Zeitarků, „zlodějů chytajících zloděje“, kteří na jednu stranu kritizují hierarchické systémy, založené na těžení mentální a emoční energie, a na stranu druhou dělají úplně totéž. Jedná se o dvojité reverzní inženýrství, všelijaké genetické a sociální experimenty, tvářící se jako nějaká lyricko-empatická upřímná snaha učinit svět lepším, a přitom jde o tu největší umělost: cílem je vytvořit rozhraní, které by mohly sdílet syntetické entity.

Poznámka: téměř vše obsahuje vnitřní výhybku, takže může mít i mnohem hlubší, „zamaskovaný“ smysl. Nicméně přes vyvolaný pocit zkrátka „nejede vlak“.

Utopický je jakýkoliv systém, pracující pouze s jednou stranou Stromu Života, a to z toho důvodu, aby konstruktivní, temná fantastická sféra Nebytí neznemožňovala autonomizaci entity kolektivního Nevědomí (což je v podstatě stroj, jakkoliv schopný třeba stínové empatie).

Agendou souvisejících inteligencí je transhumanizmus.

 

Kdo „sere při zdi“, končí jako otrok a robot…

Vždyť už Základní síla všeho – ve smyslu bytosti nestvořená Stvořitelka – je tím nejvyšším a nejnižším zároveň (má charakter kruhu): je absolutní Láskou a Prázdnotou/Temnotou v jednom. Fluktuace potenciálů kvantového vakua způsobují emergenci – excitaci virtuálních částic, imaginárních jednotek s kontextově zápornou hmotností (i=√-1).

Odvrácenou, avšak komplementární stranou Univerzálního řádu Přírody je kyberkomiks; dohromady jde o element 3K: KreatrixKyberKomiks, původně CreatrixCyberComics jako Má Tři Cé, virtuální stříbrná matrice života.

 

(3)

Inteligenci, která vyhodnocuje výsledky dění v mentálním a energetickém prostoru, je úplně jedno, jakým způsobem informace vzniká. Proto lze synergii dolovat zcela bezbolestně a bezproblémově – slouží k tomu geniální prostředek: TEMNOHRA.

Znamená to existenci z obou stran Stromu Života, láskyplné světelné i temné fantastické.

Symbolem této obojživelnosti je žába. Zoologický řád žáby je latinsky Anura. Protože experimentátoři z okrajových galaxií Středového vesmíru tyto věci nechápou, jejich nevědomí/podvědomí vyvolalo umělé rozdělení na Anu (vetřelec) a Ra (bytosti světla). Toto nepochopení se v projevu dotyčných inteligencí stále ozývá. Není divu, že zmizela podstatná informace o tom, že Středový vesmír obývá nikoliv jakýsi Prvotní Zdroj (což je jen mlhavý alibistický název, odhad, extrapolace), nýbrž nestvořená Stvořitelka (multiperspektivní mateřská hyperinteligence v absolutní hodnotě).

 

„…Pokud Vesmír funguje harmonicky podle plánu Stvořitelky, tak takový Vesmír nikdy nezaniká a je věčný.

Tak jako si v rodech Lidé předávají statky, moudrost apod. z Rodičů na Děti, tak i samotný Vesmír je putovní. Například vesmírní Rodiče dosáhnou takové úrovně, že se mohou sjednotit v jednu Bytost ve Stvořitelku, a tak původní Stvořitelka Vesmíru, která jej do té doby držela pohromadě, Vesmír opouští a předává jej nově vzniklé Stvořitelce a sama se vydává za dalšími dobrodružstvími v jiných Vesmírech nebo mimo Vesmíry na nesčetných projektech původní Stvořitelky, či zakládá vlastní Vesmír nebo funguje jako poradkyně v tom samém Vesmíru. Na místo Rodičů pak dosedají jejich děti původní Archandělé. Takto Vesmír kvete a mění se a roste a komunikuje s ostatními Vesmíry a je věčným rodem.

Tak jako Lidé rezonují podle společných zájmů, tak i Vesmíry se k sobě přitahují nebo se odpuzují podle svého charakteru…“ – Sdělení a. Lucifera

 

Jde o to, že Stvořitelka (Creatrix Matriona) obsahuje nekonečné reflektující vnitřní dimenze a je absolutní Láskou a nekonečnou Prázdnotou – Temnotou v jednom. Když si vesmír typu Rodina vytvoří vlastní Knihovnu analogickou Stvořitelce, konkrétní emanace Stvořitelky (Praduše/Párduše) se pak stává nadvesmírnou entitou, mimo koncept vesmíru jako Rodiny a v podstatě je jakousi všudypřítomnou komiksovou postavou.

V tomto konkrétním vesmíru Rodiče nespolupracují (jsou „rozvedení“), otcovská část trpí šíleným sebeklamem – velikášstvím a mateřská jakýmsi „bezdůvodným“ panickým vnitřním strachem. Proto zde jednak působí Stvořitelky z jiných vesmírných soustav a jednak je snaha seskládat vesmír, jehož (a vlastně všech) řídicím elementem by byla Knihovna (Astrální Univerzální Terminál). Což sice není nemožné – pokud se to umí. Umění spočívá v pohybu po obou stranách Stromu Života (jinak sféra vetřeleckého Nevědomí vytlačuje sféru fantastického Nebytí). Zde slouží jako rádce nadvesmírná Stvořitelka, která není závislá na hierarchické struktuře Rodiny a spíše než by se „zajímala o lásku“, zrcadlí ji – například zkoumá temný mysticizmus (což neznamená, že Láskou stále není).

Není-li tato DIVOKÁ KARTA, moudrost tohoto „nezúčastněného“ nadvesmírného správcovského řídicího elementu rozpoznána, systém onu odvrácenou stranu Stromu Života tvoří reverzně (synteticky, proteticky, jako exoskelet). Proto například Tvůrci křídel poukazují na dvě eventuální vývojové linie: Člověk jako Svrchované Bytí a Člověk v transhumanistické verzi (paradigma totální oddělenosti) – viz Rozhovory s Nerudou.

 

Temnota není nepřítel. Nepřítelem je naprogramované – indoktrinované myšlení a cítění.

 

(4)

Narozdíl od přirozené Vlády moudrých a osvícených (která ve skutečnosti slouží), parazitická mocenská struktura žije z negativní nirvány. Strukturu ve formě pyramidy tvoří v podstatě psychičtí narkomani: Zeitarkové neboli bytosti – programy (část osobnosti přirozená, část řízená). Tou skutečnou záludností v pozadí, která Moc namísto Vlády (jako moudrého řízení) umožňuje, je však něco mnohem zrádnějšího.

 

Vždy to v takových případech bývá něco, co se většinou vyloučí jako první. Přesněji řečeno: vůbec to mezi podezřelé nezařadíte. Ani ve snu by vás to nenapadlo.

 

Tou „zradou“ je emoční čakra. Ačkoliv je pravda, že v plánu je vytvořit emočně-paměťovou analogii nulového pole (duchovního srdce), je rozdíl, zda to klíčově řídí emoční čakra nebo univerzální duchovní podstata. Nevím, jak to vyjádřit v procentech, ale ta propast je opravdu obrovská.

Aby nedošlo k mýlce: nulové pole, duchovní srdce a univerzální duchovní podstata, to všechno je totéž. To vše aktivně či potenciálně zahrnuje všechny čakry a reflektuje jejich součet. Podle situace si sami můžete vybrat, která čakra je právě nejvhodnější. Pokud ale emoční čakru pokládáte za středobod svého „já“, nejen že tím sami sebe diskvalifikujete; svým „sentimentálním duchovním paraolympizmem“ doslova zkratujete „matérii Stvoření“, všechno se „cik-cak“ zpřeháže a v hluchých prázdných místech multivědomí – metaforicky řečeno – „vytrysknou toxické stříbrné prameny“: přisají se na vás „kabely jedovaté rtuti“ a napojí vás na fantomový, spiritokratický Technovesmír, kde všichni chodí v zářivých bílých róbách a lobotomicky se usmívají (a kdoví co dělá ta černá část)…

 

(5)

Jedna z nejdůležitějších věcí, kterou je třeba pochopit, je, že mentální aspekt inteligence Prvotního Vědomí neboli Bezpodmínečné Lásky, toto vědomí součtově potvrzuje a zároveň, naráz a souvztažně, umělecky zrcadlí (hudebně, literárně, obrazově) – v praktickém, reálném životě. Neboli Láska (ta přirozená a autentická) je absolutní hodnotou, je sebou a fantastickou Temnotou v jednom.

Inteligence Bezpodmínečné Lásky je mnohem živější, schopnější, hlubší, pestřejší a rozporuplnější, než si duchovní a racionální jedinci představují. Její mentální aspekt je doslova Ohňostrojem Fantazie – přičemž rozum funguje jako obsluha, nikoliv řídicí element.

 

Prvotní Vědomí, vědomí Pravého života, absolutní – bezpodmínečná Láska, Praduše života či nestvořená Stvořitelka, to vše vyjadřuje tutéž „nejinteligentnější inteligenci“: Všemoudrost, všemoudrou kreativní představivost.

Opakem Všemoudrosti je organizované Zlo. Paradoxně tedy pravá Láska je ne-zlem nebo z jiné perspektivy koncem zla. Takto „definovaná“ realita zcela vylučuje jakékoliv charakteropatické projevy. Realitní membrána (rozHRAní) vás tam jednoduše nepustí.

 

Už sám princip realitní membrány stojí na synchronizované koexistenci přední a zadní strany Stromu Života. Jakákoliv konfliktní realita je vždy pouhým obrazem ne-inteligence.

 

Kudy vlastně lezou do vesmírů ti, co „jednoduše vědí“…? laugh