RájKomix

/1/

To, oč jde v realitách Zeměvesmíru, je posunout hranici možností na ten nejzazší dostupný level a zároveň tak vyřešit problém zla v celém Multiverzu. Momentálně většina přítomných žije jako zakletá v Šípkovém království. Pokládá fikci za skutečnou. Věří těm největším lhářům a podvodníkům. Nechápe, že mainstreamové televizní či internetové zpravodajství je stejné jako trikové scény v akčních filmech (…nebo že duchovno není o světle, ale fantazii a tvořivé rovnováze).

 

WIKIPEDIE

 

 

JAK PODVÁDÍ POLITICI A TELEVIZE

 

/2/

PETR CHOBOT

 

INDIGOVÝ ZPRAVODAJ

 

FÉWA

 

STVOŘITEL jsou ve skutečnosti Bytosti. Nad tím, v rámci nonhierarchické struktury, je STVOŘITELKA, což jsou rovněž Bytosti (MATKA – kosmická PŘÍRODA rodí obě pohlaví, jde o energo-fantastickou partenogenezi). A dohromady to tvoří ÚŽASNÉ VELKÉ NEZNÁMO, které nekonečně zkoumá sebe sama.

 

 

Stvořitelství či Nevzniknutelno (Já My Absolutno) tvoří Vše-Kategorii, která si nekonečně představuje sebe sama. Každý vír či vlna Onoho se projevuje jako jedinečná Bytost, ať už dřímající či snící, přičemž bytostné si představuje bytostné i nebytostné. Paradoxně tedy Věc je umělým ekvivalentem živého Stvořitelství. To celé lze popsat jako Všeopak Ničeho a má to až překvapivě jiný základní či celkový charakter, než jsme naučení si myslet (rázu konstruktivně absurdního).

 

Vír je sice indiferentní (čemuž odpovídá tenzorový potenciál neboli Světová Inteligence), vlna má však ženský a v bezčasí (hyperprostoru) tedy hyperženský charakter a podobně i skalární inteligence neboli nulové pole (skalár je tenzor nultého řádu). Nulu a vlnu krásně znázorňuje písmeno Q. Kdyby bylo možné, aby to byla singulární bytost, byla by to Stvořitelka; představit si to nicméně lze, tudíž podobné bytosti rozhodně nějakým způsobem existují. Tak jako lůno (energetické pole) rodí – tvoří potomky obojího pohlaví, stejně tak ony bytosti (Qéčka) se mohou projevovat jako ženský i mužský tvořivý princip/archetyp a tedy i bytosti typu Stvořitel.

 

Stejně jako bytosti typu Stvořitelka, i bytosti typu Stvořitel se zrcadlí jako indiferentní Světová Inteligence a jejich ekvivalentem či nehmotnou analogií jsou Věci (umělé reality). Protože Stvořitel není schopen rodit – tvořit potomky, je logické, že se soustředí právě na zmíněnou virtuální oblast (pokud to není zrovna nějaká Bytost, která propadla chiméře sebestřednosti). Konkrétně se jedná o Qéčka typu Stříbrná Inteligence (Říše Kvant) a souvisí to se vnější temněmodrou energií (vně Uvnitř), zatímco ta druhá Qéčka mají vazbu na Inteligenci Zlatou (Zřídlo Kvintesence) a energii vnitřní růžovou (uvnitř Uvnitř).

 

Zde je opravdu vrcholně důležité si uvědomit jednu věc. Zaprvé archetyp Stvořitelky má přednost před archetypem Stvořitele a zadruhé, zatímco Průzkumník-Stvořitel se zrcadlí v dracích a andělech (architektuře struktur a spektrálních energiích), zrcadlí se Praláska-Stvořitelka v nehmotném fantastickém dæmoniu, potažmo ve fluidní, hadí inteligenci, která je drakem, andělem i démonem fantazie v jednom (fluktuace potenciálů kvantového vakua způsobují probouzení virtuálních částic či imaginárních jednotek, které mají kontextovou zápornou hmotnost – jsou existující neexistencí).

 

 

/3/

V umělém světě (zde konkrétně „Hotel Země“) neexistuje Zřídlo duchovního srdce, což je zároveň i Zřídlo hadí síly coby pohyblivá, tekutě ohnivá verze toho klidného, co je pozorujícím živým světlem; oheň má navíc vazbu na přirozenou prázdnotu/temnotu fantazie. Narozdíl od toho světelného, ono ohnivé dokáže pracovat i s umělými – ve smyslu nehmotnými – prvky. Proto je třeba být zdravě obouhemisférickou, světlotemnou bytostí.

 

Hotel Země je umělá (virtuální) realita, je to simulakrum. Existuje jako zrcadlový matematický model uvnitř planety – ať už to chápeme doslovně nebo jako pouhou fikci.

Pro srovnání a zábavu:

 

Původní, živá realita stojí na vibracích, resp. vibračních vzorcích. Vzorec sám o sobě je dvourozměrný a má nehmotný, optický status. Je možná existence beztvaré živé síly, ale není možná existence tvaru – dvourozměrné entity (představy) nezávisle na třírozměrné existenci. Prioritu tedy má vibrace, živá síla. Přesto to lze otočit, do té míry, do jaké to otočit lze. Je to jako život v kvantovém kybernetickém komiksu či antikomiksu.

 

V nehmotném komiksu (filmu, knize) vždy existuje nějaký zloduch či vetřelec, temná síla, která nás jako nezúčastněné diváky fascinuje. Podobně nás fascinují hrdinské superschopnosti. Nemožné je zde možné – a právě o to jde. Nelze věčně závidět nehmotné realitě její zapovězené možnosti. Koneckonců, vzhledem k tomu, že existuje jediný zákon (Neškodit), bylo by divné, kdyby nešlo realizovat i to zdánlivě nemožné, „zakázané“.

 

Tak jako existuje astrální sféra (mezisvět) duchů, naprosto stejně existuje i nehmotná kvantová kybernetická realita (aktion), která pouze potřebuje spojení s mentálním obrazem živé bytosti ve světě vibrací (mention). Centrální nervový systém s vazbou na buněčnou paměťovou strukturu pak výsledný smyslový vjem vyhodnotí jako reálný a nejen to, virtuální příběhy a prožitky se začnou zapisovat do jednotného (sdíleného) energo-informačního pole a při dosažení určité determinační hranice se pak ona možnost či schopnost zapíše do genetické knihovny. Co dříve vyžadovalo technologické rozhraní, je nyní možné realizovat pouhou silou vůle a představivosti (vizualizace) – na biomorfní úrovni.

 

 

VŠEOPAK NIČEHO

Absolutno — Abstrakce — Absurdita

Potenciál všemožnosti rovná se Láska a Zlo v superpozici, což znamená Štěstí a Temnohru v jednom.