Natura Rustika

/1/

Přítomnost vědomí Pravého života vnímám v textech Aoliana (příroda) a v textech Zuzi (bezpodmínečná láska). V obou případech tam ale něco chybí. Jelikož vše je neustále (časem) konfrontováno se zrcadlem kosmického podvědomí, prostředí vždy nějak nesrovnalost pozná, a tak pokud nezačnou konat vědomé inteligence, ozve se entita kolektivního nevědomí.

 

Chybějící něco souvisí s nebytím, potažmo temnotou a konkrétně temnohrou.

Výsledkem je oboustranný (všestranný) Pravý život; mnohé nejspíš udivuje, že v dané souvislosti zmiňuji jedince jako Tau-Paulus (Pavel Brndiar):

 

Jelikož nevědomí se chová jak stroj, řeší situaci technickou cestou (schválně nepíšu technologickou; je rozdíl mezi analogovou přírodní technologií a digitálním technokratizmem).

 

Zapojí-li se „do hry“ sféry nebytí, technologie vůbec nemusí být špatné. Opačná cesta míří k technologické singularitě: nadvládě techniky nad duchem.

Sféra nebytí souvisí se zadní stranou Stromu života a prakticky to řeší pouze okultní či filozofické pentagramové směry. A to by ten pentagram měl být obrácený; pravé pohanství (čarodějnictví) bylo potlačeno, řešením je temný mysticizmus, pravý satanizmus, magický infernalizmus. Nenechme se svádět na scestí mediálními nesmysly; temný neznamená ani zlý ani protisvětelný. Temný ve smyslu chorý či životu nepřátelský je věc jiná.

 

„I tam, kde čekáte největší temnotu, může být světlo jasnější než slunce…“ – DeCastello

 

Vědomí Pravého života dost dobře nedokážu vysvětlit. Cítím ale, že je rázu čistě přírodního a že takzvané „pozitivní“ duchovno a takzvaná technika to narušují a poškozují. Existují určité snahy původní levotočivý, analogový systém (směr představivost – paměť) využít a spojit ho s protisměrnou, digitální platformou. Po mém snovém zážitku s bytostí napůl strojem toto přestávám brát jako normální.

 

„Pravý Život je jednoduchý, praktický a bezprostřední – nepotřebuje žádnou vlastní seberealizaci přes nějaká „povznesená“ božstva, andělské světy a složité energetické struktury.“Aolian: Nefunkční kousky duše a podchlazené jaro

 

TECHNODUŠE

 

/2/

Nejlepší vzpomínky na život, tedy spíš na dětství, se mi pojí s letními prázdninami na chalupě u babičky. Když tak nad tím přemýšlím, bylo to dané tím, že tam v podstatě nikde nebyl přítomen žádný stroj – nic digitálního.

 

Odkud se vlastně vzala technická sféra? Odkud jinud, nežli z falešného ega – z paměťové identity. Paměť vytlačí představivost a vše hned začne vířit protisměrně. Tím se to také fragmentuje – rozdělí a převrátí. Digitální technologie tedy není nic jiného nežli hybridní mutace „hmoty vědomí“. A jelikož nemá vlastní podstatu, není možné, aby související život byl přirozeně svobodný. To se jenom do budoucnosti slibují hory doly, ale vždycky to je jen teorie.

 

Otázka zní, proč se falešné ego vůbec mohlo takto projevit. V prasvětelných úrovních podle mě nepochopili, že i když něco je fyzikálně světlem, metafyzicky (v rovině fantazie) to je zároveň i svým nehmotným opakem. Světelné, potažmo přírodní bytosti byly příliš bezelstné, až to začalo hraničit s utopií. Vznikla jakási nekontrolovaná idyla. Idyla je blízká dokonalosti života, leč nic se nemá přehánět. Čas od času musí výjimka potvrdit pravidlo. K tomu existuje geniální prostředek: temnohra. Hrát hru na temnotu, aby vůbec nedostala prostor k eventuální samostatné existenci. To totiž jako možnost objektivně stále existuje a je nesmysl to popírat (lež, sebeklam).

 

SEPTICFLESH

 

/3/

Existují dvě základní, vzájemně se reflektující reality. Nevibrační Stříbrná říše neboli Říše kvant („nevzniknutelno“), kde se vysnívá a tvoří skutečnost, jíž se osidluje (rozsvěcuje) Temná hmota. A vznikající vibrační Zlatý rájUniverzální řád Přírody, jenž je zároveň i Rájem zla Té. Podstatnou, ne-li hlavní roli v tom všem hraje smysl pro zábavu a pro humor.

 

Podstatou Zlatého ráje je Praduše života, Ráj zla Té tvoří – naráz a souvztažně – její „komiksový ekvivalent“.

Poznámka: to EXISTUJE, ne že to potřebuje vytvořit. Mysl je obojím (vším).

 

Platí to ale pouze z pohledu Věčnosti, jež má charakter kruhu; z pohledu Času a tedy NE/kruhu je Ráj zla Té ultimátním opakem Zlatého ráje (aneb rozpojte kruh a natáhněte do horizontální linie) a je pokládán za skutečné Zlo. Úplně stejné to je s fenomény jako Satan nebo Dæmonium. Lze je chápat jako univerzální klíč, který ovšem funguje pouze v případě, že je aktivován „ohněm vnitřního poznání“ a rozum je osvícen. Jinak jde o exosatanizmus, který mnohdy hraničí až s „demencí“ (exoterický = opak ezoterického); bez vnitřní podstaty pouhá parodická, směšná maska. Ta se také ukazuje těm nehodným, kteří ji pak „slavně porážejí“.

 

Ráj zla Té souvisí s archetypem Zla, nehmotného a nevyjádřeného, které je však potenciálem všemožnosti (výčet všeho má nulový součet, pročež škodit je nemožné a naopak, eventuálního škůdce prostředí eliminuje).

 

/4/

Stříbrné pozadí konceptuální války mezi Praduší a Technoduší (sobě-podobností a sobě-nepodobností) mě znovu přesvědčilo o tom, že pravda je vždy na straně živelné přirozenosti a nedvojsmyslní „předstírači života“ jsou jak roboti s duší motýla, který se zpětně zakukluje. Nechybí jim cit a inteligence, zcela jim však chybí temná nespoutanost, spolu s přirozeným vnitřním světlem základ organické formy existence: Univerzálního řádu Přírody.

 

Kam vede naivita a utopizmus ilustruje bytost Airl v textu Interview s mimozemšťanem. Nevím jak vy, ale vždycky budu radši vulgární přírodní bytost, než abych skončil jako kolektivizovaný šroubek v mraveništi. Není to nic jiného než asimilace. A to i v související duchovní sféře.

 

/5/

Jakmile se nějaká část vědomí Stříbrné říše opakovaně soustředí na podobnou věc, asociace nelokální pozornosti s dotyčným soběpodobným segmentem se mění v lokalizované zřídlo energie. Nebo jinak řečeno, pokud se něco opakováním navrství, propadne se to do subprostoru soběpodobností a rozvibruje (rozsvítí → Slunce), zacykluje (vytvoří časovou smyčku → Čas) a podobně. Tímto způsobem vzniká spontánně organický život, jehož základem je Zřídlo kvintesence – substance, popsatelné rovněž jako Zlatý vír, Zlatá vibrace či dále Praduše života nebo Růžový pramen.

Logické, projekční matematické vědomí tvoří nelogickou (paradoxní), gravitační fyzikální – přírodní realitu.

 

Říše kvant (Stříbrná říše) tvoří nekauzální kontinuum. Tato realita či virtualita má charakter kruhu. Z pohledu NE/kruhu (organické, vibrační reality) se zdá nemožné, aby například Láska a Zlo byly v jednotě (abstraktní jednota znamená, že konkrétně jde o Štěstí a Temnohru). Zdá se to jako ta největší lež na světě – ale zdání klame.

 

Důvod, proč existuje knihovna Helix (genetická dvojšroubovice), je ten, že takzvaná skutečnost vzniká ve Stříbrném pekle. Podvodné řídicí elementy se prezentují jako Stříbrné nebe. Helix (ohnivá krystalická – přírodní DNA) to je proto, aby se vyvolaná realita chovala opačně. Oproti tomu vyvolaný utopický Skylix (světelná diamantová – syntetická DNA) namísto ráje tvoří vězení (s jeho neodmyslitelnými zónami luxusu pro ty „vyvolené“, aby to fungovalo).

 

Osvícená Praduše – zdánlivě paradoxně – pracuje s archetypem Zla, které je nehmotné a nevyjádřené. Z toho důvodu, aby nic zlého reálně neexistovalo.

Technoduše spojuje spirituální empatizmus s mrtvým životem. Tváří se jako bojovník proti zlu, a přitom mění bytosti v bioroboty. Technoduše funguje matematicky a geometricky správně, avšak organizuje sobě-nepodobnost. Dotyční jedinci přirozenost pouze hrají, či si ji sugerují.

Z-říd-LO „Všeho, co jest“, jež je pramenem i zrakem (srdcem i myslí), je DIV-OKÉ a dvojsmyslné. Proto se například duchovní srdce projevuje zároveň jako hadí síla. Loutky Technoduše o tomto nemají ani ponětí. Fungují jako programy emoční čakry. Probuďte se!

 

Existují syntetické, životu nepřátelské frakce Stříbrné inteligence, vyvolané sebestředností (bohorovností) entity Prasvětelného nevědomí. Jedná se o entitu Technoduše a její loutky, diskrétní draky, ohnivé tak akorát teoreticky, a narcistické, slepé anděly, kteří úplně ustrnuli ve vývoji.

 

Mnohé naznačuji v předchozím textu ROSničkA, ale i v mnoha dalších.

Entita Technoduše se hodně projevuje, i když ne nezbytně doslova, prostřednictvím sféry toxického „tekutého stříbra“ – rtuti.

Legie stříbrného jedu nikdy ani nenapadne, aby se zajímaly o sféru nebytí (zadní strany Stromu života), temný mysticizmus a podobně, z jednoho prostého důvodu: Zeitarky život nezajímá, zajímají je sociální experimenty.

 

„Teď však zpátky k problému s nekontrolovaným rozlivem rtuti z Velkého jezera. Astrální vize pokračují a za malý okamžik ke mně přichází poznání, že rtuť dokáže nadělat podobnou paseku také v jemnohmotných úrovních života! Před očima vidím celý kruh zparalyzovaných bytostí ze Sluneční fontány, které se mají podílet na transformačních pochodech naší sluneční soustavy. Pak se mi ukáže zdegenerovaná astrální civilizace rovněž zparalyzovaná rtutí. Její vědomosti a kódy na práci jsou zcela vykradeny jednou temnářskou elitkou sídlící v časoprostorové trhlině holografického nebeského znamení Ryb. A poslední vhled se týká naší planety. V jejím ochranném obalu bez oddechu pracuje veliká parta láskyplných bytostí života na tom, aby byly zdejší astrální prostory ochráněny od paralyzujícího zamoření rtutí.“O Nebeské klenbě a nových poznáních

 

„Faktem ovšem je, že prosté a jednoduché odpovědi bývají většinou ty správné. Pokud dokážete jakýkoli problém logicky a srozumitelně vysvětlit jednou větou, v 99 % případů máte správnou odpověď. Předkládá-li vám na stejný dotaz někdo zbytečně složitý a dlouhý výklad, jeho odpověď je patrně zavádějící či dokonce alibistická…“66 otázek a odpovědí