FLU — Undead Life Form

/1/

Univerzální řád Přírody má svou úžasnou „neviditelnou inteligenci“, která se zároveň projevuje jako nehmotný Temný komiks. Tím jsou perfektně pokryty obě stránky Fantazie a Život je nekonečně fantastickým Dobrodružstvím. Oddělte to však od sebe, a je to jako byste Zázraku vyrvali srdce, z jehož neexistence náhle vytryskne čirá zlovolnost…

 

Ona „neviditelná inteligence“, nestvořená Stvořitelka, je absolutní Láskou a fantastickým Ďáblem v jednom.

Základ všeho tvoří Zlaté Fluidum (energie, realita) neboli – naráz a souvztažně – Fluidum Zla Té (nehmotno, virtualita).

Beztvaré, bezbytostné fluidum (multivědomí) se projevuje jako čiré, zlaté, bílé, zlatobílé, duhové apod. inteligentní prasvětlo – a zároveň zrcadlově jako představa o sobě, bytost (která si „fraktálně“ dále představuje, sní, fantazíruje různé věci).

 

Zřídlo prasvětla funguje jako duchovní srdce (pramen) a zároveň jako vnitřní zrak; fyzicky vnímáme nádhernou energii, to nefyzické je však neviditelné a souvisí tudíž s prázdnotou – temnotou (kde existují ty nejnepředstavitelnější sny a fantazie).

 

Čeština má schopnost dešifrovat určité skryté zákonitosti mystéria zvaného Život (číst – čest, čítat slova i čísla, český – chess key: 64 kodonů/tripletů jazyka genetické knihovny).

Patří sem i hříčka Zlato – Zla To, kde To lze chápat jako vytvořené z La (z “popěvku lásky”) a zároveň jde o ne-vy-já-dřené a tedy neškodné zlo (které nemá žádnou vlastní podstatu ani vůli), přičemž obojí naráz se projevuje jako nefalšované Štěstí a fantastická TemnoHRA v jednom. Právě v tom spočívá smysl všeho.

Jelikož paměťová pole stojí na odděleních (jako knihovny mají své sekce), jakmile se živá bytost začne přednostně ztotožňovat se svou paměťovou identitou, Zlo a To začnou existovat nezávisle na sobě. Co se od sebe oddělí, to se také v mnoha směrech převrátí; život se tak mění v neštěstí a boj s temnotou.

 

 

/2/

To největší šílenství spočívá v odmítání již samotného přirozeného základu věcí a je jím postižená dokonce i určitá jednostranná sféra říše Prasvětla (ne náhodou existuje výraz Univerzum jako univerzální, všestranný). Jelikož ale základ nemá kam zmizet, v daném případě se kořeny stěhují nahoru a předstírají, že jsou korunou. Máme tak dvojitou korunu, strom je vyvrácen z kořenů, utnutých Chorosvětlem a existujících „nezávisle a převráceně“.

 

Entita či inteligence kořenů beze stromu vnímá vše úplně naruby – jako beztělá hlava v převráceném energetickém (čakrovém, aurickém) systému; kořenová čakra je nahoře místo korunní. Proto se říká „myslet prdelí, myslet přirozením“…

Lze tomu říkat Kořeny zla či Organizované šílenství. Příčinou zmíněného neštěstí je ale Chorosvětlo, které se musí uzdravit – tím se případně uzdraví i převrácené kořeny (uzdravení znamená buďto přeměnu nebo rozklad). Bojovat s Kořeny zla je šílenství.

 

Na šachovnici Světa: živá Lícová inteligence (svrchovanost, příroda, fantazie) versus nemrtvá Rubová inteligence (transhumanizmus, otroctví – třeba i v úplně jiné posmrtné „kosmické prdeli“; můžete pak, vy prolhané hyeny bez svědomí, bědovat, jak „za nic nemůžete“)…

 

/3/

Jsme bezbytostné čiré neboli všebarevné fluidum, což lze chápat jako Já nebo My Absolutno, hrající hru na to či ono. Nenechme se však oklamat energetickým projevem; v mentální rovině jsme bytostmi fantazie a jakákoliv taková bytost ve vztahu k tomu Absolutnímu není ničím jiným nežli přízrakem – „fantastickým nemrtvým“ (přízrak je věčnosti schopný, věčná je jen Prvopodstata samotná).

 

/4/

Vytvořit analogii nehmotné „reality bez pravidel“ znamená pochopit charakter aplikované „dvojité duality“. Vše je pravda a fikce zároveň. Co má status nehmotného, má status nulového součtu (potažmo permanentní superpozice), pročež v daném prostředí nelze škodit. Přesto odpověď na otázku, jaká jsou zde pravidla, zní: žádná zde nejsou.

 

Komentář: superpozice znamená „všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným“, pohádkové „bylo nebylo“ či „nikdyzemě“ nebo kupříkladu „obojí a zároveň ani jedno“. Všechny součásti mají status souběžnosti a jsou naráz vztažené k nulovému součtu, resp. k nevyjádření. Jako by nic neexistovalo a jako by vše bylo tímtéž pouze v jiném „převleku“. Slova ukazují pouze cestu – výsledek je třeba cítit a si domyslet.

 

Slova jsou jen vektory, reálný výsledek je vždy jiný, než to napohled vypadá. Zejména v případě té „nej“ dvojice Láska & Zlo.

Většina z nás ten temný maják na cestě nezkoumá z čirého pokrytectví: co by si o mně pomysleli? Nemluvě o autoritách, které by tím přišly o své „ovečky“; neškodné zlo je tabu, chorý (bipolarizující) účinek na prostředí a zbavování vůle následovníků ale „nevadí“…

Světlopravci šíří zhoubnou nákazu, zatímco zlopravci čirou přirozenost!?

Jak Láska, tak Zlo představují potenciál všemožnosti – skutečnost a neskutečnost v superpozici znamená nefalšované Štěstí a tu nejzábavnější temnou Hru.

Pokud dáte utopicky, nereálně do superpozice například Lásku a Světlo, uvolníte tím Zlo ze řetězů. To je ten zdánlivý paradox. Už to nebude nevyjádřené, ne-interaktivní zlo bez vůle (pouhé neškodné nic).

Bytosti Lásky a Světla v podstatě jako kdyby tvrdily: pohyb po obvodu kruhu existuje pouze jedním směrem. Je to skutečné šílenství. Jednosměrností nezažehnete vnitřní oheň. Co udělá, jak se projeví nepřirozeně potlačená druhá polarita? Ona nemůže neexistovat – nějak, vždy existuje protipohyb. Pohyb a protipohyb buďto vědomě spolupracují, nebo se jak hlupáci rvou o „kus hovna“…

 

/5/

Živým vše živé❣

Flu-ID-um Zla Té je umělá chřipka.