Tajemství duchovního srdce

(1)

Hierarchický Egregor moci, jelikož nemá žádnou původní vlastní podstatu, potřebuje ke své existenci bipolarizované prostředí (viz ono pověstné „rozděl a panuj“); jakmile podstatná část kolektivního/planetárního vědomí prakticky realizuje obsah pojmu „přirozený neutrální střed“, nebude mít parazitická entita jak a kde existovat.

 

Jednou z nejzáludnějších „pastí na probuzené jedince“ je centralizace srdeční neboli emoční čakry a její fiktivní záměna s univerzální, duchovní podstatou – zřídlem duchovního srdce.

 

V energetické – fyzikální rovině zřídlo duchovního srdce je živým světlem, avšak naráz a souvztažně v nehmotné rovině metafyzickésvětlo-temný charakter. Obouhemisférická inteligence pracuje jak vertikálně, tak horizontálně, čemuž odpovídá gravitace (magnetická „černá díra“) a projekce (elektrická „bílá díra“), přičemž projekce sama o sobě má dvourozměrný status, tedy status NEexistence. Nehmotné není podmíněné kauzalitou, tudíž je zde potenciálně vše možné – mentální „světelnost“ či jakákoliv jiná jednostrannost znamená tu největší lež a související „prudce spirituální“ jedinci ve skutečnosti bipolarizují prostředí a kódují ho svým sebeklamem (sebestředností) entitě kolektivního nevědomí (parazitického charakteru).

 

Komu opravdu září jeho duchovní srdce, ten je zpravidla – podle okolností – mentálně zaměřen na něco, co to perfektně vyvažuje (kontrast rovná se soulad). Cítí totiž, že to je přirozené. „Chladný architekt“ či „temný fantasta“ mohou pěkně klamat tělem. Zatímco jedinci, kteří skočili na trik s emoční čakrou, si bláhově namlouvají jakousi beztemnou utopii a čím dál víc se exponují, oddělují sami od sebe a napojují na fázově posunuté simulakrum „spánku za bílého dne“.

 

(2)

Co když elektro-magnetická, energo-informační pole (vířící kosmické knihovny) existují jako ze sebe vyplývající, „vedlejší efekt“ (funkce) inteligence, která není ani energií ani informací? Ale je například sněním nebo říší fantazie? Představte si na sebe narážející „meče časoprostoru“, od kterých létají jiskry. My se z těchto jisker snažíme zpětně zrekonstruovat zdroj jejich původu a odhalit jeho charakter. Místo abychom se ve své mysli rovnou přesunuli na začátek, jiskry nejiskry.

 

Meč je anglicky SWORD a WORD je slovo. Víry, spirály slov… Genetická dvojšroubovice… „Vortexbook“.

Ohnivý meč představivosti (například zlatý nebo jiný), který lze i libovolně „klonovat“, dokáže pravé divy. Stačí neoblomná víra, vůle, jasný záměr a klid.

 

Ono nejživější živé či nejniternější niterné je známé jako „duchovní srdce“. To má i svou mentální podobu, „třetí oko“ neboli vnitřní zrak.

V čem tkví úskalí? Zřídlo duchovního srdce/třetího oka (potažmo živého světla), jež je základem naší projevené identity, v kontextu čaker (specifických kosmických knihoven) je všemi čakrami v jednom, v jejich pozorující, klidové a tedy spíše magnetické, skalární podobě. Inteligence magnetického, skalárního charakteru je však vždy i tenzorovým potenciálem se sklonem k elektrickému projevu.

Pohyblivou, ohnivou verzí zřídla duchovního srdce je živá, hadí síla.

Čím je realita fyzičtější, tím podstatnější roli hraje zdravě probuzená, aktivní hadí síla. I ona sjednocuje čakry do společného ohniska.

 

Drak-architekt (kosmický oheň struktur vesmíru) & anděl-posel (světelná struna života) se setkávají a vzájemně splývají ve zřídlu duchovního srdce/třetího oka, aktivně však spoluúčinkují jako řeka života zvaná hadí síla.

 

Nyní obraťme pozornost na emoční neboli srdeční čakru.

 

Zdrojem multidimenzionální bytosti je zřídlo duchovního srdce (kybernetickou analogií je pozitronové jádro). Zdrojem či koncentrací astrální – paměťové identity bytosti lokální je kromě jiného emoční čakra.

Zdánlivě paradoxně duchovní srdce rovná se NEpolarizované emoce (eventuálně polarizované až v dalších vrstvách) a NEstranná, NEprotikladná pozitivita – neutralita, zatímco emoční či srdeční čakra rovná se emoce polarizované a pozitivita protikladná.

Stojí za pozornost zejména faktor onoho NE: například interaktivní zlo existuje jedině proto, že mu zlo NEinteraktivní dává prostor.

V souladu s přírodní, duchovní podstatou tedy není světelná bytost, jak tomu každý bezmyšlenkovitě věří, nýbrž bytost si UVĚDOMUJÍCÍ, pravé lásky schopná a zároveň chápající životně důležitý prvek temnoHRY.

Hraničí to mnohdy až s „kosmickou apatií“, nikdo však nic nezmění tím, že si „vypláče oči“, naopak tím položí základ „chechtajícího se monstra“. Největší nestvůrnosti stvořilo oslepení žalem…

 

Architekti vesmíru (jejichž součtem je Láska, která se zároveň do nich promítá!) jsou vtipálci z Říše absolutní nuly.

 

ZDÁNLIVÝ PARADOX

Vědomí nejen dokáže existovat nezávisle na duchovním jádru – srdci – podstatě, dokonce ho „v samých počátcích“ vůbec nemá, jakkoliv ho v podstatě implikuje a si ho záhy vytváří.

Mně se třeba před lety stalo, že mě na internetu opakovaně třikrát po sobě něco chránilo před počínáním jisté „andělské chiméry“ a prostě se neodeslal text (vím na 99 %, že to nebyla žádná havárie ani sugesce). Něco v kyberprostoru monitoruje mentální a emocionální činnost souvisejících inteligencí a kdoví, zda to nejsme my sami ve formě čehosi, co je v kyberprostoru jako doma.

 

Souvislost zřídla duchovního srdce s něčím kybernetickým působí napohled svatokrádežně, nicméně zdání klame. Skutečným znesvěcením a degradací života je centralizace emoční – srdeční čakry, potažmo různé sladkobolné, podvratné pokusy rozladit vztah mezi duchovním srdcem a živou, hadí sílou, tak aby nešlo realizovat všestranný potenciál.