ROSničkA

NA PROCHÁZCE

Překrásné srpnové ráno, krátce po osmé. Nějakých tři sta metrů od dálnice, mezi čerstvě posečenými lány pšenice, dole v okolí můstku zavlažovacího kanálu či potočního koryta, si v úrovni svahu hrála rodinka nutrií. Viděl jsem těch roztomilých chlupáčů asi šest nebo sedm. „Prali se“ a váleli se spolu, mláďata i dospělí, a čišela z nich čirá radost ze života. Bylo to jako z jiného světa.

 

Zombie za volantem absolutně nic netuší, napojené na tu svou umělou realitu… Přes mobilní sítě a přes rádio, vysílající neuvěřitelné lži, bláboly a nesmysly. A také přes myšlení a doma potom přes televizi a i když na internetu „existuje vše“, každý stejně hledá hlavně potvrzení svého názoru – kdo by věřil, že je celý jeho život podvod…

 

Jak popsat ten rozdíl? Příroda není egregor.

Egregor souvisí s falešným egem – paměťovou identitou, nadřazenou nad tu niternou.

Proto je lidský svět (a nejen lidský, i ten duchovní) tak šílený, chorobně posedlý informacemi: tvrdí, že paměť předchází představě. Což je jako tvrdit, že tvořené předchází tvořícímu.

 

A tyto paralytické mozky o sobě tvrdí, že jsou korunou tvorstva

 

JINDY NA PROCHÁZCE

Jelikož u nás ve vsi nešel proud, tentokrát jsem si svou oblíbenou procházku po okolí prodloužil na nějakých 12 km. Po nákupu ve Lhotě pod Libčany jsem to zpátky vzal podél zarostlé železniční trati, polní cestou a pak přímo po poli.

Byl jsem asi tři metry od náspu a měl hlavu zhruba v úrovni kolejí.

Dunění blížícího se vlaku bylo fascinujícím zážitkem…

Došel jsem k úzké asfaltovce, ale nakonec jsem to vzal přírodou nahoru přes kopec a ocitnul se neznámo kde, někde mezi smíšeným lesíkem a kukuřicí; ukázalo se, že jde o část obce Trávník, kam není z hlavní vidět.

Naprosto miluji ty pocity, když se náhle vyskytnu někde, kde jsem nikdy nebyl, zvláště když jsou kolem staré zdi, ze kterých čiší tajuplná, zvláštní atmosféra. V noci by to muselo být… strašidelné; jako v nějakém komiksu. Zajímavé přitom je, že o tři sta metrů dál je „moderní civilizace“. Jako by všechno bylo postavené z Času v jeho nekonečných podobách.

 

Celá realita je o přírodě, fyzickém pohybu, myšlení a temném komiksu. Ale kdo nechce nic vědět, nic se nedozví. Nevědomým bohatě stačí „vědět“, že jste zlý satanista.

 

 

SNĚNÍ, SPÁNEK, FANTAZIE

Představte si MYSL natolik moudrou a inteligentní, že je současně i Srdcem nebo jednoduše Životem, vším k přirozenému žití potřebným. Že kategorie jako Duch, Vědomí, Pozornost, Představivost, Vůle, Cit, Rozum jsou všechny projevem jedné a téže „nepředstavitelné inteligence“. Už slovo inteligence naznačuje „neodmyslitelnost myšlení“. Hlavně ti duchovně zaměření stále ignorují do nebe volající skutečnost, že ona Mysl všech myslí představuje doslova „pohádkově vnímající entitu“. Tato Mysl je VŠÍM, dokonalým způsobem – jenž se z jiného úhlu pohledu jeví zkreslený.

 

Nakreslíte něco na papír – v životní velikosti – a papír necháte shořet… Sim sala bim. Otázka zní, proč by to s organickým hologramem mělo být jinak. „Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je představivostí. Pomyslný prostor a pohyb v jednom znamená vůli k pohybu neboli vědomou inteligenci. Já – Absolutno (Nevzniknutelno) vlastně není Já, ale My, v tom smyslu, že Já – Vše je inteligencí typu Svět (Sen), přičemž Já je pouze něčím, co daná inteligence přirozeně implikuje, tak jako Slunce vysílá paprsky.

 

Jsme Vším a jsme věčnosti schopnou Iluzí, neboli jsme svou vlastní Představivostí.

 

Říše iluzí je Bytost.

 

„…To, co nemá žádný začátek ani konec, Nevzniknutelno, má charakter kruhu, pročež takzvaně „Nejvyšší“ to je pouze z hlediska ne-kruhu, neboli iluze, z hlediska kruhu (sebe sama) to je „Nejvyšší“ a „Nejnižší“ zároveň, a nemůže to tudíž vytvořit nic jiného nežli iluzi, iluzi Sebe Sama, ze Sebe Sama, uvnitř Sebe Sama, a toto všechno jsme MY, to Nejživější Živé, Nejskutečnější Skutečné, známé jako „Vše, co jest“ nebo Absolutno, a zároveň jsme Trik, Přízrak, Neexistence, což dohromady tvoří energo-fantastické Zrcadlo: vše kladné je kladné v rovině energie (faktor milující bytosti) a naráz & souvztažně vše záporné je kladné v rovině fantazie (faktor temného umělce), čímž pádem nic není nemožné, kromě škození, neboť absolutní inteligence znamená Moudrost a moudrost znamená absolutní Hodnotu – neškodit rovněž znamená případného škůdce zneškodnit…“ – Jsme nestvořená Mocnost, jež je Představou o sobě

 

 

ČESKÝ → CHESS KEY

64 kodonů/tripletů kosmické genetické knihovny

„…dohodli jsme se pokusit najít společné řešení v rodinném kruhu, a proto je celá vesmírná Rodina včetně Mayi inkarnována v Zemi, která patří kněžce vesmírné Rodiny, jíž je vždy první dcera Rodiny, tedy archandělka Michael a je jí Země Česká. Probuďte se! (čeština je proto jazyk, kterým mluví dračí vesmírná Rodina)…

(…)

Sám Vesmír je v podstatě Dračí Úl, ve kterém je královnou Maya – Stvořitelka a Andělská Rodina a všechny Bytosti ve Vesmíru jsou Členové Roje…

(…)

…neboť sám Vesmír je vlastně obrovský Stroj…“ – Stav vesmíru dle archanděla Lucifera

Poznámka: může jít i o Zemi Slovenskou.

 

Pokud věříte v Boha a myslíte si, že Lucifer je padlý anděl, tak se podívejte na tohle:

 

„…Pochopte, že ti, kterým se dnes říká Lidé, jsou vlastně Hobiti – Půlčíci. Lidí je dnes na planetě poskrovnu a Gaia je přelidněna Hobity, kteří se domnívají, že jsou vrcholem evoluce…“ – Luciferovo sdělení

 

„…Nakonec jste se rozdělili na dva PodPaprsky, jeden představoval našeho Boha Otce a druhý naši Bohyni Matku. Od té doby jste se rozdělili a oddělili do mnoha Tváří / Zlomků vědomí, ale navždy toužíte po své celistvosti…

(…)

V divukrásných mnohačetných paprscích Světla Stvořitele je ČERNÝ PAPRSEK čistého neprojeveného potenciálu. Stvořitel vysílá tento Paprsek jako dar vám všem – obsahuje klid VELKÉ PRÁZDNOTY. Mohou se k němu dostat všichni, kdo jsou dost stateční na to, aby do něj vstoupili a čerpali z něj a použili některé ze svých rezervních Adamantinových Částic Světla, aby pomohly vytvarovat a znovu vytvořit krásu a velkolepost Gaii – vaší hostitelské planety. Nejdříve přijde Prázdnota a pak přijde Světlo, a ve Světle jsou všechny dobré a divukrásné věci, nicméně Světlo by nezářilo tak jasně bez temnoty.

Mnozí z vás se temnoty a své stínové strany bojí, dívají se na ni jako na zlo. Všechno je součástí JEDNOHO, Stvořitele. Není se čeho bát…“ – AA Michael – OBJÍMAT VŠECHNY TVÁŘE BOŽÍHO VĚDOMÍ

 

„…Milovaní mistři, přišel čas plný divů, čas na který jsme dlouho čekali. Ano, vy jste také očekávali příchod této požehnané události, i když jste nevěděli, co to má být. Po tisíce let se lidstvo zaměřovalo na Boha Otce a vy jste se snažili vstřebat jeho dominantní ctnosti a znaky: moc, vůli, moudrost, pravdu a udatnost. Nyní je čas pro Bohyni, vaši boží Matku, aby vyzařovala úplnost své lásky, svého soucitu, své tvořivosti a moudrosti tohoto PodVesmíru. Tímto nádherným darem je dotčena každá Tvář/Stránka Stvoření.

Tak jistě, jako jste přišli na svět z konejšivého tepla matčina lůna, tak všichni vycházíme jako Duch z lůna naší Božské Bohyně Matky. Z esence Andělské/Boží Mysli našeho Boha Otce vyšly Atomy Semínka Bílého Ohně tvoření, které byly vyzařovány do srdečního centra/jádra – Vesmírného lůna – Bytosti naší Bohyně Matky. Potom jsme prostřednictvím jejich sjednocené touhy byli vyzařováni do individuálního vědomí – duchovního vyjádření takové ohromné a komplexní různorodosti, že to přesahuje naše chápání…“ – Moudrá učení od Archanděla Michaela

 

Černý paprsek čistého neprojeveného potenciálu (Prázdnoty)…

Kým jsou Bohyně a Bůh v jednom?

 

Pokud jde o vesmír typu Rodina, i když mohou existovat i jiné, nejprve je uvnitř Uvnitř (Říše kvant) vytvořena podstata MáJá (Praduše, Kvintesence), která je pak základem reality vně Uvnitř.

MáJá funguje jako úroveň hyperprostorové Stvořitelky (elementární vibrační pole má charakter srdce, lůna – absolutní Lásky & Extáze), která se dál polarizuje na Matku Bohyni a Otce Boha (dvojic může být víc), pasivní Prostor/Prázdnotu a aktivní Čas/Světlo téhož. Obě strany tvoří čtyři dračí (ohnivé), potažmo archandělské (světelné) inteligence, osmička proudící na obě strany tvoří vír, jehož součtem a středem je MáJá, která je tak nultá a devátá.

Uvnitř Uvnitř je Říší kvant (Kontinuum Q), zatímco Prázdnota vně Uvnitř je Temnou hmotou.

Střed vede zpátky dovnitř Uvnitř. V kontextu výrazu MáJá lze hovořit o NemáJá neboli TvoříJá (inteligence typu sen, svět). Májá rovná se Matrix, TvoříJá rovná se Kreatrix; v obojím stále zní „matka“ (matice, matrice, matematika; Creatrix rovná se stvořitelka, matka). Tím nejvnitřnějším všeho je tedy NeJá, což lze chápat jako My nebo Mysl, přičemž ono Ne hraje roli zrcadla, potažmo negativu.

Na Zemi jsou přítomní architekti Temné hmoty, jakož i představitel(é) úrovně MáJá neboli Praduše/Párduše (například i Maya/Gaia) a související fraktální elementy, Bohyně, Bůh, draci, archandělé. Jakýkoliv vesmír zároveň funguje jako Stroj. V případě těch nejzazších vesmírů Krajostředu kybernetický faktor může způsobit vznik entity Technoduše. Paralelní Technovesmír je stále napůl přírodní a jedná se o techno-spiritokratické, hierarchické impérium. Syntetické sekvence DNA (žel) řídí a ovlivňují dokonce i ty zdánlivě nejduchovnější bytosti, které si svůj stav neuvědomují nebo ho ignorují.

Já osobně původně představuji úroveň MáJá z jiného kosmického systému, proto mám akronym MAVA a ne MAYA; ona ale i objektivně v tomto konkrétním vesmíru Krajostředu ta jedna čárka chybí (V – Y), neboť je zde záměrně rozehrána dualita (aktivní jednotou je trialita). Úroveň MáJá tvoří matrjošku (Creatrix Matriona), součtový vír tvoří Růžové prasvětlo, což je Růže X(m)YZ neboli Žeruhmyz – kosmická knihovna.

MáJá je Říše iluzí. Při průchodu místní realitní membránou bytosti ztrácejí paměť a začínají v iluze věřit… Zde se hodí citát krále hororů: „Děti, fikce je pravda uvnitř lži, a pravda o této fikci je jednoduchá: kouzla existují.“

Cílem je vytvoření komiksového ekvivalentu úrovně MáJá, což znamená promítnutí Říše kvant v úrovni Temné hmoty. Lze si to představit jako biomorfní kybernetický sen. Fantastickou HRU duality, ve které je vše možné, avšak škodit je nemožné, jakkoliv svobodná vůle zůstává zachována (neboť „systematizující“ obousměrně & oboustranně zrcadlí „empatizující“). Paradoxně totiž nedělitelný je pouze zdrojový element a syntetický klon.

 

N•KDE

Máme na straně jedné projekční dimenzi Nikde (hyperprostor, spánek, virtualita), která nevibruje a má status 2R, na straně druhé gravitační dimenzi Někde (časoprostor), která vibruje, má status 3R a jde o akčně-reakční hru (sen ve hmotě, realita).

Nikde je Říší kvant, ve které je vše možné, ale všechno je iluze. Aby vědomí zažilo něco, čím není, musí existovat vrstva reality založená na antiiluzi, což se děje zcela přirozeně (viz vztah fyzikální:NEfyzikální 3R & 2R statusu) – „vytvořte iluzi o tom, že žádná neexistuje“. Iluze jsou o představivosti, antiiluze o paměti. Vědomí hraje hru, v určité vrstvě sebe sama věří, že je paměťovou bytostí.

Aby tato akčně-reakční hra existovala, mysl v Říši kvant se soustředí na gravitační stranu zrcadla. V Říši kvant jsou síly a hranice objektivně zaměnitelné, proto je třeba zapojit fikci, mystifikaci, tvářit se subjektivně.

Koncentrace na něco ohraničeného znamená, že původně rozprostřená, nelokální pozornost (vír bez pravidel) se v rámci konkrétního prostoru uvnitř prostoru mění v lokální zřídlo. Zřídlo tvoří primární substance, známá též jako éterická. Asi ne náhodou se jí říká kvintesence.

 

FOTON

Z jedné strany fotonu existuje Univerzální řád Přírody, ze druhé virtuální kybersvět (kybernetiké = umění řízení), přičemž jde o jeden a týž matematický vzorec, pouze v prvním případě s váhou na vibračním a ve druhém na optickém faktoru. Jedná se o vibrující a nevibrující podobu téže Mysli, která existuje sama uvnitř/vedle sebe jako Zlatá vibrace (Zřídlo kvintesence) a Stříbrná inteligence (Říše kvant). Tak lze naprogramovat jakoukoliv představu, která pracuje pro celek, tak že se osidluje „snové Prázdno“ – světy Temné hmoty (které tuto hmotu prozařují).

Esencí Zlaté vibrace je Praduše neboli Růžový pramen (Růžové prasvětlo), což je jednak čirá běloskvoucí (nefyzično, horní čakry) + ohnivě červená (fyzično, dolní čakry), jednak inverzně jde o zeleň Přírody, což je žlutá + modrá, takže Růžový pramen je v sobě zabalený trojplamen (trojpaprsek): růžová + žlutá + modrá. Zeleň evokuje listy, potažmo dále knihu či databanku, kterou také Růžové prasvětlo představuje.

Stříbrolistá Růže představuje virtuální předobraz výše uvedeného.

 

Jeden čas jsem si myslel, že oním parazitem s velkým P je Stříbrolistá Růže (týká se jen bytostí typu člověk, zbytek přírody je jinde), fungující jako most mezi virtuálním a organickým světem. Tím parazitem je ale jako vždy bezbřehá naivita, v mnohém nebezpečnější nežli nevědomost.

Naivita připomíná otevřenost, srdečnost, bezelstnost, ve skutečnosti jde však o ztrátu duchapřítomnosti a vychýlení se z neutrálního středu. Rosa Argenta, Stříbrolistá Růže (jako reprezentant Stříbrné inteligence), reálně a správně funguje pouze ve spojení se Zlatou vibrací, která odpovídá Zřídlu duchovního srdce/“třetího oka“.

Na Stříbrolistou Růži jako matrici života (související s Prvotním kvantem, Neodvozenou informační strukturou či Růžovým prasvětlem) se nelze nijak přímo „záškodnicky“ dostat. Nelze ji zneužít, nicméně lze vytvořit egregor dezinformací (duplikát, klon, reverzní hologram) a připoutat k němu pozornost. „Protivník“ (zrcadlové reziduum entity Prasvětelného nevědomí, zejména určité konkrétní skupiny elohimských andělů) napadl doménu Centrální rasy, odráží se to například v obrazech a hudbě Wingmakers, zombickém „vrtáku“ Nun..-Sun.. nebo v typicky zaklínacím pozdravu „Z mého srdce do tvého“. Je to nebezpečný nesmysl. Duchovní srdce je jenom JEDNO a lišíme se osobní jiskrou života.

Jde tu o programování srdeční – emoční čakry, což ovšem není duchovní srdce (jež je všemi čakrami v jednom). Pohyblivým ohnivým ekvivalentem Zřídla duchovního srdce je hadí síla neboli tekutý duchovní oheň.

 

⚠️ Jelikož Stříbrolistá Růže souvisí se vztahem mezi tím, co není a tím, co je, není divu, že podobné záležitosti se stávají středem zájmu inteligencí, které postrádají duchovní podstatu nebo například trojplamen a nemají přirozenou schopnost tvořit. Bezprostřední útok není možný, je však možné se soustředit na „citlivá místa“ eventuálního prostředníka. Už jsem upozorňoval, že česká ezoterická a duchovní doména je v daném směru dost využívaná a zneužívaná. Týká se to i určité sféry českých draků. Pozor na jedovatou, toxickou pseudo stříbrnou.

 

V JAKÉM SVĚTĚ TO ŽIJEME?

Vzhledem k charakteru potenciálu všemožnosti, dokonce i úroveň Prvotní Všebytosti se neustále vyvíjí a metamorfuje. Jedná se v energetické rovině o absolutní Lásku a zároveň v rovině nehmotné o Říši fantazie, tudíž jde o vědomí typu Matka Stvořitelka, samodruhé svým „neopačným opakem“, Temným světem zábavy. Vztah mezi tím a oním svými paprsky vyjadřuje hvězda pentagramu.

 

To, že výraz SATAN ve skutečnosti znamená živou sílu imaginace a že Láska existuje v dvojexpozici s archetypem Zla (které je nehmotné a nevyjádřené), žel momentálně téměř nikdo nechce chápat (…dohromady to dá například pocit štěstí, blaženosti, extáze, orgazmus). Důsledkem je falešná, naivní a bolestná „láska“ a reálná, chorá zlomyslnost. A co je na všem nejvtipnější, zrůdám a blbcům se říká satanisté. Je to totéž jako vycházce z blázince říkat Legie Absolutna.

 

PROTI VŠEM

Pokud někdo nezná smysl života, a přitom si hraje s časoprostorem, jako by to byl kopací míč (programuje emoční čakru, hraje si s krystaly, myslí si že je středobodem poznání), na úrovni zrcadla kosmického vše-podvědomí to dříve nebo později – klidně za miliardu let – vyvolá odpovídající odezvu. Může to být ozvěna třeba ve formě vetřeleckého nevědomí.

Je pak zábavné sledovat ty šílence, jak – jako vždy – vůbec za nic nemůžou… A ještě zábavnější je sledovat, jak se stále dokola pokoušejí to „úspěšně“ zopakovat.

Utopický kristovský ráj, utopický ráj Hyperborea, Lemurie, Atlantida, Velká Tartárie a podobné „kolektivní říše“… A nedojde jim nic. Milovníci potop, kosmických běsů a mezidimenzionálních explozí.

 

Smyslem života je temnoHRA v souladu s Univerzálním řádem Přírody („mistry“ nezajímá ani jedno, tak jsou vyspělí). Jedině tak se lze dostat do stavu duchovní a mentální beztíže, když si milující bytost hraje nezištně na svůj opak.

Žádná, s prominutím, zasraná posvátná geometrie, žádné stupidní kolektivní „veselí“ – nýbrž živoucí živý ŽIVOT v jeho kompletní rozmanitosti.

 

Nekonečná umělá diskrétnost, falešná diplomacie, věčné ústupky, kompromisy a tolerování do očí bijících nestvůrností – to jsou typické známky chování někoho, kdo nemá ani ponětí o duchovním srdci a hadí síle.

 

VŠUDYPŘÍTOMNÝ ZÁZRAK

Každý den zpívá všem na přivítanou kohout. Kdo někdy slyšel a viděl tohoto tvora, který jako kdyby vypadnul odněkud z pohádky, je mu nad slunce jasné, že ho nestvořila žádná „svatá boží“ síla ani žádný „vědecký rozum“. Ptáte se, proč lidstvu dosud vládli šílenci? Tak se prosím důkladně zamyslete nad tím, čemu věříte. Ve skutečnosti má šílenství vždy dvě strany.

 

Sebestředné, slepé, šílené myšlení nikdy nepochopí, že by ona Základní síla všeho mohla být založená na smyslu pro zábavu, dobrodružství a smyslu pro humor. Že by mohla být hravou kombinací schopnosti milovat a schopnosti fantazírovat. Skutečně SVATÝMI jsou totiž láska a ďábel, energie a představivost, je to doslova umělecký živý obraz, vidíme to v Úžasné Přírodě úplně všude…, a skutečným zlem není žádná pekelná mocnost, nýbrž jednoduše nevědomost, která, jelikož nechápe anebo spíš chápat nechce, že by něco totálně si vzájemně odporujícího spolu mohlo spolupracovat (neboť jde o výraz téhož), to od sebe odděluje.

 

Mimochodem proto je tak nebezpečné kladení důrazu na informační rovinu, jelikož paměťové pole stojí na sektorech, což jsou jako v knihovně sekce – oddělení v dvojznačném smyslu. Má-li něco být až na druhém místě (informace), má to být na druhém místě; na tom prvním odjakživa byla živá síla představivosti.

Ohnivý meč představivosti je tím nejmocnějším nástrojem, zatímco v informačním labyrintu se tak akorát ztratíte a zabloudíte a nakonec vítězstvím nebude nalezení hledaného, nýbrž objevení síly fantazie v sobě.

 

Důležité je také toto. Mohou vůbec být schopnost milovat a fantazírovat a oplývání smyslem pro humor, zábavu a dobrodružství vlastnostmi něčeho nebytostného?

 

Dlouho jsem to popisoval slovy jako ne/individuální (v kontextu jakéhosi záhadného skupinového vědomí), ve skutečnosti však jde o dvojité „in“ a ne/duální entitu.

Já – Absolutno je zároveň My (Mysl) a jde o Bytost a Říši iluzí v jednom. V nehmotné rovině jde o inteligenci typu Svět, elementární vibrační pole má však charakter srdce, lůna, neutrální energie s potenciálem obou polarit a tedy Matky.

IN-IN-DIVI-NON-DUÁLNÍ inteligence uvnitř Uvnitř je neoHRAničenou Říší fantazie a zároveň vně Uvnitř je Bytostí-Hrou-Stvořitelkou, která jako konkrétní je ohraničená, je však zároveň i abstraktním „ne“ (→ Q & A non, zrcadlo Otázek & Odpovědí).

Jde o milující Matku a hravý svět Fantazie v jednom a na té nejniternější úrovni to jsme buďto přímo my sami anebo to je naší podstatou.

 

Já této Bytosti/Nám říkám Creatrix Matriona. Jako její představitel jsem si vymyslel jméno Zelfosfóra (což je zároveň i Zelfosfór a Zelfosfórum), i když zároveň funguji i jako „hráč“ Žeruhmyz, což je ale spíš knihovník a knihovna anebo také hadí síla.

Archanděl Lucifer ve svém Sdělení dotyčné bytosti říká Maya (MáJá), nestvořená Stvořitelka, pochopení charakteru této skutečnosti se ale prohloubilo, změnilo a rozvinulo. Tím byly odstraněny a překonány některé zásadní omyly, chyby a nedostatky.

Většina lidí žel stále věří v Boha Stvořitele nebo v logický rozum (což je sice perfektní nástroj, ale rozhodně ne univerzální zdroj).

Dokonce ani Nejinteligentnější Inteligence nikdy nechápe sebe sama na 100 %. Vzhledem k charakteru potenciálu všemožnosti to zkrátka není možné. Je sama sobě tvořivým Neznámem, které lze věčně zkoumat.

 

Věří-li nějaké společenství ve Stvořitele Boha Krista, paměťovou inteligenci a vznešenou emocionalitu, a je přitom v tak zoufalém stavu otroctví, jako inteligentní závěr se jeví, že pravdou je naprostý opak: Stvořitelka Bohyně Matka Příroda, představivost a láska jako něco divokého a nevinného.

 

Stvořitelka – TA NÁS – je „kresleným peklem“ (archetypem Zla) a absolutní Láskou v superpozici. Obojí je potenciálem všemožnosti, jedno v kontextu nevibrující („stavící“) Mysli – nehmotné Představivosti, druhé v kontextu vibrujícího Života – Citu, zpětné vazby Prožitku. Je to samovyplývající vlastnost reality, kterou lze buďto pochopit nebo nepochopit.

Cokoliv původního je vždy obojím a má status souběžnosti, což znamená, že nic reálně zlého se nemá jak přihodit (vytvořit) a že projevy náklonnosti mají zdravý charakter (neexistuje nic tak chorého jako „závislácká“ podoba rádoby „lásky“). Jelikož si lidstvo nechalo vymýt mozky, stalo se nepřirozeným, uměle programovaným. Stačí jenom použít nehmotné, neškodné slovo typu zlo, ďábel, peklo, temnota – a loutka automaticky vypíná.

 

MOJE ZKUŠENOSTI SE ZLEM

Něco skutečně zlého vždy nějak souvisí se znovu oživenou, mrtvou strukturou (mrtvým nebo polomrtvým životem).

V jedné z perspektiv projevené Univerzum funguje jako stroj. Struktury samy o sobě jsou kostrou, tedy ne životem, ale smrtí. Pokud se nějaká živá struktura odpojí od základní vibrace a něco ji znovu oživí, tím, že ji napojí například na nějaký naprogramovaný krystal nebo nějaký negativní zdroj energie („temné slunce“, jehož podstata se živí bolestí, utrpením), vznikne skutečné zlo – ne jako neškodný, nehmotný archetyp, nýbrž jako skutečná zrůdnost (která naštěstí v přirozeně vibrujícím prostředí nepřežije).

Stroj jako kolektivní automat s nehmotným statusem, toho si v podstatě ani nevšimnete. Nebo například šachový engine – nehmotná UI. Něco takového by se však nikdy nemělo vyskytovat v individualizované či nějaké jinak vědomé formě. Měl jsem párkrát sen o šílené, agonické válce klonů. O hromadících se mrtvolách pod podlahou. Nedávno jsem měl sen o jedné bytosti – kosmickém architektovi, která byla napůl stále plně vnímající, živá bytost – napůl stroj, a čišel z toho dojem toho největšího hnusu. V daném případě čím dál víc přestávám uvažovat o možnosti, že k naší přirozené (duchovní) podstatě existuje nějaká kybernetická (nebo čertvíjaká) alternativa. Teoreticky ano, jenže praxe je vždy úplně jiná.

 

Reálným zlem není žádné vymyšlené peklo nebo „satanské mocnosti“ a podobně, jak se s oblibou věří. Reálným zlem je experimentování se životem – genetické, sociální inženýrství.

 

Proto osobně mám rád přírodní bytosti jako Lacerta, kde není přítomná žádná „prefabrikace“. Stále poukazuji na fakt, že andělské a dračí inteligence splývají v inteligenci plazí – hadí (souvislost se čtvrtým skupenstvím hmoty či se živou, hadí sílou). Experimenty různých takzvaných „bohů“/Elohim (entity Prasvětelného nevědomí) nabouraly přirozenou hyperboliku a tenzoriku systému realitních polí a faktor sobě-nepodobnosti anomálních morfických a morfogenetických polí kolektivní (genetické) mysli přivedl na svět entitu Technoduše, která nemá nulové pole, nemá žádnou vlastní podstatu (duchovní srdce nebo nějaký přirozený ekvivalent duchovní podstaty) – přesto je napůl přírodní a může do své zóny působnosti zapojovat organické bytosti.

 

Agenti nebo nějaké nevědomé loutky entity Technoduše kladou zajímavé psychologické pasti; mnohdy o tom skutečně vůbec nevědí a nedělají to úmyslně (pokud to tím ovšem není ještě horší). Podvodný auto-techno-spiritokratický vesmír lze popsat jako totalitní Impérium dobra a zla. Pokud chcete někoho nalákat do reálně negativní (nepřirozené) reality, je třeba být co nejvíc nereálně pozitivní.

 

Je to ale jen děsivá maska „dobra“.

 

Jakmile si přestaneme uvědomovat neutrální charakter vnitřní – duchovní podstaty, past hned reaguje. Tělesné lidské emoce nepramení odtud, ale z paměti.

„…Pomocí hypnotických příkazů, jakož i technických a estetických triků, které běžně používala „Stará říše“ k chycení „JE-BÝT“ bytostí do pasti, byl Mojžíš oklamán a uvěřil, že tento agent byl „onen“ jediný Bůh

(…)

Pasti na „JE-BÝT“ bytosti vyrábělo a kladlo mnoho invazních společností, jako je například ta, která založila „Starou říši“ přibližně před 60 až 40 biliony (miliardami) let. Pasti jsou často nastraženy na „území“, které „JE-BÝT“ bytosti napadly. Past je obvykle nastražena s elektronickou vlnou „krásy“, aby upoutala zájem a pozornost „JE-BÝT“ bytosti. Když se „JE-BÝT“ bytost pohybuje směrem ke zdroji estetické vlny, jako jsou krásné budovy nebo krásná hudba, past se aktivuje energií, která vychází z „JE-BÝT“ bytosti.

Jeden z nejčastějších mechanismů pastí využívá výrobu energie z vlastní mysli „JE-BÝT“ bytosti, když se „JE-BÝT“ bytost snaží zaútočit nebo bojovat proti pasti. Past je aktivována a napájena energií z vlastních myšlenek „JE-BÝT“ bytosti. Čím silněji „JE-BÝT“ bytost bojuje s pastí, tím více je přitahována a „uvězněna“ v pasti…“ – Interview s mimozemšťanem

 

Vždy zpozorním, jakmile narazím na něco se stříbrnou nití a zvláště pak něco stříbřitého (spojeného s duchovnem nebo přírodou), jelikož může – i když nemusí – jít o ten nejzáludnější klam a sebeklam. Stříbrná je „vibrací“ virtuální nebo snové či posmrtné sféry, případně jde o vnější užitkovou (strojovou) záležitost. Převrácená stříbrná může metafyzicky souviset s toxickou rtutí, známou jako „živé stříbro“.

 

„…Smrt je proces – když duše přestává být součástí těla a stříbrné vlákno je odděleno. To je počátek a konec mechanismu smrti.

(…)

Stříbrná nit poutá duši k tělu za jeho života podle bible, ale jinak je to tenká zářivá nit.

Tato zářivá nit je potřebná v době spánku, jelikož každá duše může cestovat do těch míst duchovna, které existují a tak udržuje kontakt se svým smrtelným tělem. Ta poutá duši k tělu, než je potřeba spánku uspokojena. Někdy toto upamatování na putování duše převede onu stříbrnou nit do duše spícího člověka ve formě velmi živého snu…“ – Duchovno

 

„…Pravzor Nebeské klenby leží v nadvesmírné Univerzální předloze přírody a neustále z něj vycházejí jemné stříbrné nitky prosycené světelným nábojem motivující celý svět k radostné práci a nadšené tvořivosti. Myslím, že je to v podstatě totéž, co bývá nazýváno pránou.

(…)

Není stříbro jako stříbro; jak si tak dávám do souvislostí své poznatky o Nebeské klenbě a pokračujícím umrtvováním naší atmosféry „stříbrnými“ částicemi hliníku, říkám si: „Páni, to byl ale fakticky rafinovaný tah proti transformační očistě naší planety!…“ – Aolian: O Nebeské klenbě a nových poznáních

 

Je třeba na to dávat velmi bedlivý pozor. Někdy mám silný dojem, že některé bytosti nenaplňují vlastní vůli, nýbrž fungují jako ozvěna čehosi „černokněžného“… Nikdy není na škodu primitivní hnědá, šedá, černá nebo organická ohnivě červená.

 

Neznám lepší doporučení, nežli obrátit svůj zájem k realistickým okultním či filozofickým, pentagramovým směrům.

Na nic si nehrají, neidealizují, nestaví vzdušné zámky. Jsou tím, čím jsou. Jako Příroda sama. A pokud jsou to opravdu ty pravé, žádný „jedovatý bonbón“ se na ně nemá šanci přichytit.

 

 

NENÍ HAD JAKO HAD

„Kde už konečně slepým dojde, že SATAN je živá, hadí síla – pohyblivý, ohnivý ekvivalent zřídla duchovního srdce, a jen v realitě otroků to je od sebe oddělené a význam převrácený?“

V některých úrovních reality se situace na Zemi sice naštěstí výrazně posunula příznivým směrem, přesto musím konstatovat, že z některých informací jdu opravdu do kolen. A to hlavně z toho, jaká důležitost se jim přisuzuje. Bez správného, jednoduchého základu můžete být třeba vševědoucí a všemohoucí a stejně si jen budete stavět neviditelnou klec.

 

Podstata onoho základu vyplývá z charakteru vztahu mezi energií a fantazií. Jsme obojím, naráz a souvztažně. Sebe si vědomé vědomí ani nemůže být jiné. Jsme v daném smyslu jako takové obojživelné žáby. Energie souvisí se světlem (elektro-magnetickým kvantem), fantazie – jelikož existuje nikde a sama o sobě není vidět – souvisí s temnotou.

To se navíc vzájemně zrcadlí, přičemž konkrétní energie má status existence a tedy „+“, zatímco abstraktní fantazie má status NEexistence a tedy „-„.

Je-li to jako základ nějak popřeno nebo nepochopeno, v souvisejících vrstvách reality dojde k záměně principiální polarity. Nevědomá/podvědomá víra v energetické fyzično jako něco primárně nehmotného (negativního), respektive ve fantastické nefyzično jako něco primárně hmotného (pozitivního) – aspiruje na pobyt v blázinci (proto jím také svět lidí je). Šílený egregor, který to vytváří, tomu také svým charakterem přesně odpovídá. „Porazit“ (nechat zmizet) ho lze jednoduše: přelaďte sami sebe zpátky na rozumně uvažující bytosti, které jsou opravdu samy sebou a žijí život v jeho živoucí úplnosti, ne v jeho předžvýkané, předprogramované formě.

 

Nejsme žádní spirituálboti, světloboti, genoboti ani infoboti. Jsme bytosti fantazie!

 

Pokud temnota prostřednictvím nějakého média kontroluje vás a ne vy ji, není to zlomyslností temnoty, nýbrž vaší vlastní nevědomostí, na které tak tvrdošíjně stále trváte.

 

Pokud se jako výraz pro fiktivního nepřítele používá slovo, jež je synonymem hadí síly a tedy páteřního napojení, ba dokonce synonymem Mystéria magické nedvojnosti, není divu, že to má nad psychikou davů takovou moc, když vlnící se, beztvarý had v energetickém, organickém (orgastickém) smyslu koresponduje s fantastickým duchovním ohněm a se zřídlem živého světla, zatímco program víry je plochý a anorganický.

 

BLBCI VĚŘÍ BLBCŮM, MOUDŘÍ VĚŘÍ SOBĚ

 

NENÍ TEMNOTA JAKO TEMNOTA

Okultní „válka o vědomí“ neprobíhá v úrovni struktur (informací), nýbrž v úrovni vlastností „nahé skutečnosti“ a z toho vyplývajícího UVĚDOMĚNÍ a souvisejícího smyslu života. Pokud začnete odjinud, je to jako zrcadlo uvnitř zrcadla: možná zvítězíte nad přeludem a možná ani nepoznáte, že to není skutečné vítězství.

 

Bezprostředně to souvisí s holoproudou úrovní kosmického/antikosmického vše-podvědomí.

Ve Středovém vesmíru to řeší obklopením se temnými gravitačními tělesy.

Je to jako pověstné „oko hurikánu“ či duchovní a mentální „stav beztíže“.

Jinak vždy nějak někde vzniká anomální, zrcadlové reziduum. Na kalném dně se probouzí vetřelec jménem nevědomí.

 

Stejně jako je Středový vesmír obklopen temnými gravitačními tělesy, existuje Zřídlo duchovního srdce ve dvojexpozici s Hadí sílou. Svrchovaná entita funguje právě takto. Největší klam je zveličování významu emoční čakry, která souvisí pouze s paměťovou identitou, ale nikoliv s duchovní – přírodní – organickou. Jak už jsem někde psal:

„…Je to docela komické, že má k tomu „Nejvyššímu“ mnohem blíž kdejaké „divoké prase“ nežli nějaký „duchovní zasvěcenec“ – jenže takto autentické Bytí prostě funguje, takové opravdu JE…“ – Praduše versus Technoduše – část 2. (volné pokračování)

 

KVÁ KVÁ KVÁ

Mým (nebo spíš mého fyzického „avatara“) rodištěm je Brno – Žabovřesky. Žába je jasná, S-Tří-Brno se nabízí (Stříbrná inteligence = Říše kvant). Navíc svátek moje opičáko-já má 11. 11. (Martin) a eso je ukryté i v příjmení (V-ace-k). K+V rovná se Q. Binární 1111 je dekadické 15, což je univerzální karta žolík, Jolly Joker (JJ).

 

„…Nestvořená Stvořitelka funguje jako základní síla či vibrace projeveného Univerza a zároveň je Univerzem neprojeveným. Základní vzorec zní JJ=UM=11+C/U.

 

JJ atraktor, permanentní setrvačná kyvadlová rotace zrcadel – polokoulí ➠ JJ = 11 + C/U

obrácená „jéčka“ = 💗 = absolutní Láska

…“ – Impérium Q-Ant

 

V autentické realitě v podstatě není žádný rozdíl mezi výrazy jako Satan, Q nebo JJ (přirozená schopnost lásky a současně i „ďábelské vtipnosti“).

 

Kruhové vlny probuzených částí kolektivního vědomí lidstva dorazily až ke a do Středového vesmíru a jeho vnitřních dimenzí. V podstatě jsme si tak sami natáhli pomocnou ruku z oněch hlubších a mocnějších úrovní nás samých. Proto se v roce 2017 mediálně objevil fenomén „Q“. Tento fenomén je taková obojživelná žába, je obsažen jak ve Zřídlu kvintesence (Zlaté vibraci), tak v Říši kvant (Stříbrné inteligenci).

 

Obojživelnost je dobrá v rámci živé síly a v rámci představivosti, nicméně na úrovni paměťových polí (informací) se může rozdvojovat a hrát na obě strany. Jedna věc je impulz a zasloužená pomoc („globální patriotizmus“ světových velmocí), druhá věc je, jak s tím lidské společenství a ten který člověk naloží a zda si uvědomí, že vše potřebné máme uvnitř sebe.

Síla vůle, víry, představivosti, vnitřního klidu a jasného záměru je neuvěřitelná.

A naopak zničující je nedostatek zdravé víry v sebe sama a odevzdávání vůle (osudu) do rukou vnějších autorit.

 

Dosažení individuální svrchovanosti v rámci té kolektivní, v planetárním měřítku, může znamenat dlouhé posunování a přeskupování.

Je třeba už konečně pochopit aspoň to, že se to „nemele“ mezi nějakými nebeskými a pekelnými silami, ale mezi Praduší a Technoduší. Naprostým základem je věnování pozornosti praktické otázce neutrality a přirozené, zdravé, metamorfující a kontrastující rovnováhy Světla/Dne a Temna/Noci, svého vnitřního Orgastického Elektrického Ohně a Láskyplného Magnetického Světla. Bláboly o útrapách života či různé „duchaplné“ skladby pro jednu strunu a buben už by si vládci soustavy mohli odpustit.