Praduše versus Technoduše – část 2. (volné pokračování)

OPROSTIT SE ODE VŠECH PROGRAMŮ, spojených s paměťovou identitou; klid, nádech… a soustředit se pouze na cítění a myšlení, prožívání samotné… Nejlépe v lůně nedotčené Přírody… Hlavně si na nic nehrát: jsme nevinní a divocí v jednom… A právě to chce od sebe Technoduše oddělit, roztříštit autentično, aby obešla Prázdnotu & Nicotu, vír vůle & lásky, elektro-magnetický vortex otevírající spojení s nekonečným snem možností.

 

„Lovci duší“, andělské, dračí a další inteligence kolektivního nevědomí této verze mnohovesmíru, se pomocí různých diamantových, křemíkových, astrálních apod. nástrojů snaží „zaklínat“ srdeční čakru, aby lidé tuto svou polarizovanou součást podvědomě vnímali jako univerzální (všestranný) duchovní střed své bytosti a nedokázali na pozadí včas a správně rozeznat fragmentární charakter astrálního Technovesmíru a jeho technokratických a pseudospirituálních realit, rozhazujících své odčerpávací a odchytávací sítě.

 

Většina lidí momentálně (a dlouhodobě) vůbec není celými bytosti, spíše fragmenty svého Já. Využívá pouhý zlomek své duchovní, mentální a genetické kapacity. Ona úplnost kdesi uvnitř ale stále je a je třeba ji probudit a všechno to poskládat a sloučit zpět. Technovesmír a jeho podstata, Technoduše (oddělená zrcadlová součást entity Prasvětelného Nevědomí), dokáže využívat pouze fragmentární bytosti, ztotožněné se svou paměťovou (astrální) identitou – věřící v různé zdánlivě vznešené „božské“ a „vědecké“ záležitosti. To jsou ale většinou pouhé pahýly zázraku jménem Život. Je třeba zapojit kompletní Strom od koruny až ke kořenům, nejen tu část nebeskou & rozumovou, ale i podsvětní & fantastickou.

 

Největší choroba, jaká kdy existovala, je tzv. Projekt Člověk nebo Projekt Lidstvo. Už onen přetechnizovaný název hovoří sám za sebe; ostatně se stačí rozhlédnout kolem. Reverzní dračí a andělské inteligence (entita Prasvětelného Nevědomí) se v určité fázi běhu Univerza vloupaly do holografické Přírodní knihovny, jejíž části začaly experimentálně „slepovat“. Takto například vzniknul andělský (kristovský) člověk nebo slovanská rasa. Jedná se o genetické experimenty – tyto zmíněné jsou navíc tím nejlepším; úcta k předkům, vyspělá morálka, sociální chování a fyzická krása ale nejsou všechno, individuální schopnost pravé vůle téměř chybí. Jedinci, kteří se opakovaně v rámci daného projektu inkarnují (řádově jde až o stovky inkarnací), pravděpodobně už nikdy nebudou schopní či ochotní reagovat „s otevřenou myslí“ na něco jiného, přijmout konstruktivní kritiku. Jejich podvědomí si říká: nejsme žádná hloupá zvířata, nejsme divoši… To je ale pravda jen částečně: zaprvé zvířata nejsou hloupá, hloupý je člověk.

A divoši právě naopak jsme (…i když samozřejmě odpadkový koš zvaný biorobot divochem není). Zvíře znamená „z víru života“.

Původní lidskou rasou bylo zoantropické přírodní vědomí. Skutečný člověk je inteligentní, kreativní zoantrop. Jednalo se o rudou rasu („rudochy“, indiány), byl to člověk Přírody. Přírodní člověk je hadí bytostí v nefyzickém smyslu, ve vztahu ke čtvrtému a snad i pátému a dalšímu skupenství hmoty (had → plazma; nepolarizovaný éter). Zoantrop žije v souladu s planetosférou, má rozvinuté mimosmyslové schopnosti. Tamní příroda je mnohem přístupnější a otevřenější a hlavně bez nějakých retardovaných predátorů. Kupříkladu existuje tygří žena nebo tygří bytost, ale jen jako ztělesnění divoké krásy. Teprve když entita Prasvětelného Nevědomí (hlavně její mužská část) způsobila vznik entity paměťového zrození (Technoduše), související astrální parazit přetvořil tygří pravzor v šelmu; predátorská džungle ovšem není panenskou divočinou…

Nelze než doporučit text Láska na Červenej planéte.

Jakmile se přirozená nevinnost a divokost od sebe oddělí, vznikají umělé duchovní a technické reality, napojené na digitální čas, „taktované“ poločasem rozpadu. Jednu část tvoří obsah bez formy (vzdušné zámky), druhou forma bez obsahu (korporace), a celý systém drží pouze v rámci paradigmatu LOVE(C) – KOŘIST.

 

CHAOSVERZUM

 

NEPŘEDPOJATÁ, RYZÍ LÁSKA je prožitková, mentální hlubina duchovního charakteru, je to čistý cit sám o sobě, s klidem („lesním tichem a jeho vůněmi“) a dechem související – nejde o emoce; podobně všechny čakry mají mentální charakter. Oproti tomu emoce jsou vždy jen vedlejší povrchový efekt pohybu mentální energie, čistě subjektivní součást akčně-reakční hry života. Píšu o tom hlavně kvůli tzv. „srdeční čakře“ – související s emočním, paměťovým astrálním tělem -, kterou se předsunuté hlídky entity kolektivního nevědomí snaží důvěřivým lidičkám bipolárně programovat, tak aby za tím dotyční nerozpoznali rozhozenou síť Technovesmíru (kybernetické pijavice, v jejímž odčerpávacím systému klíčovou roli hrají „spirituálboti“).

 

Nemá-li bytost aktivní vnitřní oheň, potažmo hadí sílu – což znamená plynulou, zdravou auru a synchronizovaný, přirozený čakrální systém -, snadno naletí na smyšlenku, že „srdeční centrum, emoční čakra či duchovní srdce“, to všechno jsou vlastně jen synonyma. Jenže ani zdaleka nejsou. Zřídlo duchovního srdce je přímým vyjádřením onoho Absolutního a zároveň je zřídlem „třetího oka“; je tedy dvojsmyslné, samo uvnitř/vedle sebe. Dvojsmyslnost nelze lokálně zaměřit a tedy ani nijak polarizovat a polarity využít. Pohyblivou, ohnivou verzí zřídla duchovního srdce je živá, hadí síla. Toto je mimořádně důležité. Navíc zřídlo duchovního srdce ve vztahu k čakrám představuje součet všech čaker a jde tedy o univerzální (všestranně nadanou) inteligenci. Což se o srdeční čakře – která sama o sobě nemá žádnou změnyschopnou vůli – ani v nejmenším říct nedá.

Je to docela komické, že má k tomu „Nejvyššímu“ mnohem blíž kdejaké „divoké prase“ nežli nějaký „duchovní zasvěcenec“ – jenže takto autentické Bytí prostě funguje, takové opravdu JE…

 

TO, CO JE onou inteligencí nejvíc uvnitř „pomyslného prostoru a pohybu v jednom“, má schopnost snít a tyto sny zhmotňovat do takzvané „akčně-reakční reality cyklického času“. Daná inteligence přesahuje všechny „obvyklé kategorie“ (jak je vnímá individualizované vědomí), je mystickou „VŠE-třídou“ – je Mystériem f/ANTAS/y (F=klíč, Y=spojení).

 

PERFEKTNÍM příkladem toho, o čem je autentično, je kočka. Kočka jako fyzická bytost je neuvěřitelně roztomilá, zábavná a legrační. Neustále něco zkoumá. Zároveň, jako bytost duchovní, to je takový zahlížející, někdy až strašidelný flegmatik, který jako kdyby hleděl skrz vás a který jako by byl neustále překvapený, že vůbec něco, včetně něj samotného, existuje. Kočka je ztělesněným důkazem toho, že všechny ty hloupé řeči o démonech, peklu a temnotě jsou jen bláznivé lži ustrašených hlupáků, kteří mají strach ze života v jeho velkolepé všeobsáhlosti.

 

AB „S“ → SPIRÁLA 1:2 (2:1)

Život je ten nejabsurdnější paradox. Pokud nějaký tvor dokonale vyjadřuje souvztažnost fenoménů jako Absolutno – Absurdno – Abstraktno, pak kočka:

„Realita je vibrační pohádka. Aby vše fungovalo autenticky a originálně, zdravě a svobodně, je třeba vše jednotně definovat jako peklo, a tím vytvořit rovnováhu absurdně nesmyslného charakteru, která nelze nijak konkrétně zaměřit.“

 

„…Zlo je neprojevené – jako takové může vše. Nebo jinak: zlo je infinitivní. Něco zlého už infinitivní není. V tom je ten vtip.

Něco zlého, zlomyslnost, zločin, už je v asociovaném stavu, kdežto Zlo samo o sobě asociované není.

Pohádkové zlo je (takříkajíc) „něco strašlivě zlého“, co se nikdy nestane.

Je to jak kreslený vtip.

„Ten sousedovic kocour, to je ztělesněné zlo“ – a samozřejmě ve skutečnosti to je flegmatická chlupatá koule k zulíbání, která jen „zlověstně“ blýská očima.

Neexistuje nic strašnějšího, nežli nechápání reality.

Skutečnou realitu řídí Zákony pohádkového hororu – přízrak mnohobytosti Nikoho…

Existuje jediná skutečně zlá věc: NEOSVÍCENÝ ROZUM, který od sebe pohádku a zlo odděluje.

 

Zlo existuje jako:

  • Z-říd-LO (pramen síly, mysl, duch, inteligence)
  • Z-rcad-LO (zpětná vazba prožitku života, cit, reflexe, uvědomění)
  • ZLA-TO (zlatá vibrace)
  • Z10 (z jedniček a nul → stříbrná inteligence; realitu tvoří z10bity, zlobit je to nejpřirozenější)

…“ – Praduše versus Technoduše

 

 

Vysvětlení: nechaotický, lineární text je sice hezký a vhodný třeba v případě knižního románu. Pokud ale jde o „ultimátní filozofii“ (reálně a prakticky fungující smysl života), potažmo „nejzazší zákonitosti“, nechaotický, lineární text je schopen předat informaci a energii pouze o lokálně omezené, umělými pravidly svázané skutečnosti. Proto píšu chaoticky a nelineárně.

 

JELIKOŽ duchovní střed a podstata autentického života má charakter plovoucí neboli „po rozprostření v rozmanitost toužící“ superpozice („bylo nebylo“, všechno je vším – cokoliv je čímkoliv jiným), cokoliv autenticky projeveného existuje naráz a souvztažně jako svůj vlastní zrcadlový součet. Proto – zdánlivě paradoxně – potenciál všemožnosti (Absolutno) má charakter abstraktního Zla (fantazii se meze nekladou), jež se konkrétně manifestuje pouze jako reflexe pohybu živé síly, neboli jako ZlaTo; právě tato konstruktivně absurdní nesmyslnost je podstatou Zlatého Kódu Stvoření (tím, že se před tématem zla neuhýbá, je principiálně nemožná samostatná existence čehokoliv reálně zlého, chorého, životu nepřátelského).

Klíčově důležitý je faktor neoddělenosti, spojitosti – vše autentické funguje analogově (v analogovém čase) a v rámci zrcadla časové vlny věčně míří k poločasu přeměny, věčnému kontrastujícímu rozkvětu a metamorfóze. Horizontem nespojitého neboli digitálního, diskrétního formátu (času) je poločas rozpadu (asociační vazby mezi osobními jádry a jejich knihovnami jsou zrušeny).

Analogové znamená primárně levotočivé (představivost → paměť, od pravé hemisféry směrem k levé), digitální naopak pravotočivé, jakkoliv manifestační vír jako fyzikální celek je obousměrný.

 

TVŮRCEM projevů choromyslnosti je bipolární uvažování. Nejedná se o žádné zlo ani temnotu, ale prachobyčejnou hloupost. Pokud někdo myslí způsobem: pohyb po kružnici jedním směrem je dobrý (světlý), zatímco tím druhým zlý (temný), je to známka indoktrinovaného myšlení – „dobrovolného šílenství“.

Tito jedinci, co si dnes říkají „bytosti světla“ (obecně jde o věřící v Boha, respektive v primordiální inteligenci dominantně mužského, patriarchálního, duchovně maskulinního charakteru), bojují v rámci bipolarity proti „temnotě“ – chorobě, kterou sami tvoří svým strachem a „svatý program“ připomínajícím myšlením.

Nad peklem nikdy nelze vyhrát na šachovnici jménem dualita: pouze přechodně zničíte následek, příčina zůstává a znovu povstává. Zvítězit lze jedině mimo duální (bipolární) chápání, typické převrácením směru pozorovatel – iluze. Místo chorého pekla destruktivního vytvořte peklo zdravé konstruktivní. Pokud ale věříte, že nebeské síly světelné porazí v dualitní šachové partii pekelné síly temné, na 99 % se jen necháte oklamat další lstivou iluzí, vám skryté přímo na očích.

 

ZŘÍDLO VEŠKERENSTVA má naráz a souvztažně význam pramen/srdce/duch („duchovní prasvětlo“) i zrak/pozornost/mysl („třetí oko“). Organický život není ničím jiným nežli vírem vůle & lásky (odstředivé a dostředivé síly jednoho a téhož vědomí), jehož vnitřní dimenzí je matematický vzorec: na straně jedné to „vibrující“ (kontext 3Rozměrna, živá síla), na druhé to „optické“ (kontext 2R, fantazie).

 

Chápeme-li zlo jako z10 (z jedniček a nul), potom Zřídlo rovná se Řídicí zlo. Řídit znamená udržovat určitý řád, Zřídlo Veškerenstva pak je vlastně Všezlořádem (kniha života – grimvárem všezlořádu). Ve skutečnosti to neplatí doslovně, jedná se o šifru, k níž je třeba znát klíč (doslovně to platí ve smyslu vtipu nebo „zkrocené fantazie“). Tímto klíčem je princip simultánního (koexistujícího) zrcadlového součtu. 🗝 Všechny horizontální (projekční) součásti potenciálního výčtu těch nejzlejších možností tak existují v asociaci se svým vlastním vertikálním (gravitačním) zrcadlovým součtem – extrém tedy znamená nejvyšší pravdivost, účinnost a přirozenost (konce rozpojeného, linearizovaného kruhu se ohýbají zpět do kruhu).

 

Poznámka: čeština dešifruje zdrojové zákonitosti (čest – číst, čítat slova i čísla, chess key – český: 64 polí rovná se 64 kodonů/tripletů genetické knihovny).

 

REŽIM APLIKOVANÉ SUPERPOZICE potenciálu všemožnosti (uvedení jednoty v mnohost, rozprostření „Já Absolutno“) se projevuje jako tzv. čakry neboli energetická centra. Tak se to v tomto mnohovesmíru vždy popisovalo, nicméně dost zavádějícím a ošemetným způsobem – popis to je příliš technický a „v první linii“ se určitě nejedná o žádný duchovní ani kvantový systém. Jde o Pekelné knihovny, jejichž simultánní zrcadlový součet – který existuje automaticky sám od sebe – je zároveň jejich opakem: tím nejpravdivějším, nejpřirozenějším typem pocitu.

 

„Žádný strom neporoste do nebe, nesahají-li jeho kořeny do pekla.“ – C. G. Jung

 

Peklo od slova pec znamená, že se zde „peče“ (tvoří, kuje) skutečnost, o kterou se také náležitě pečuje. Pokud o něco pečujete, máte to rádi. Nepřekvapí, že svět lidí – svět lží – používá slovo peklo v úplně převráceném významu.

Peklo rovněž znamená PEC10 neboli „pec jedniček a nul“, což taktéž souvisí se slovem pecka (jádro, podstata) – a s tzv. energetickými centry, což jsou ve skutečnosti pekelné knihovny.

Energetické centrum je zbytečně přetechnizované označení, pekelná knihovna je mnohem živější a pohádkovější a o tom to také je…

 

Souvisí to i s archetypem Zla. Zlo rovná se z10 (z jedniček a nul). Slova peklo, zlo a archetyp představují v podstatě synonyma. Jelikož v této realitě není pochopen princip simultánního (koexistujícího) zrcadlového součtu, o dané téma téměř nikdo ani nezavadí. Tím, jak bytosti přeskakují, obcházejí či jednoduše neznají, nevidí základ, jejich vědomí namísto autentické skutečnosti tvoří emulaci, v krajním případě simulakrum.

Pochopte prosím hlavně jedno: ZLO není konáním zla. „Šla jsem do lesa a z křoví na mě vyskočil satanizmus“ – to je dobrý vtip, ale reálně samozřejmě nesmysl. Zlo je totéž co neexistence, jde o potenciální výčet všeho, jehož součet je zároveň nula. Lze mluvit i o fantazii, které se meze nekladou. Různí naivní, pokrytečtí, zbabělí, líní apod. jedinci žijí v domnění, že „je třeba se rozhodnout“, nasadit si buďto černé nebo růžové brýle. Jak rozhodnout, rozhodnout mezi čím? VŠE je prostě VŠE. Nejde o rozhodnutí, jde o pochopení. Rozhodnutí je pouhá hra, a to z úrovně chápání nebo nechápání. Kruh vede na obě strany, koule na všechny. „Rozhodni se“ – je vtip. Pochop a pak si hrej, nebo dál nechápej…

 

VEDLE RŮZNÝCH politických ideologických hrdlořezů (Mao Ce-tung, Stalin, Hitler), ty největší masové zločiny se odjakživa konaly či konají ve jménu Boha, Krista, pod křížem, svastikou a „neviditelnou“ černou krychlí (kabala → Kába/Alláh) – nikdy ne „pod vlajkou pentagramu“, ať už jde o pohanství a čarodějnictví nebo satanizmus. Dnes se jenom ona psycho(pa)tická patriarchální deviace skrývá do záležitostí jako zlatý věk, vzestup, transformace apod. (neorganická diamantová DNA, „buzerantský“ androidský modrotisk) – pokud někdo míří do Technovesmíru s černobílým sluncem, nejspíš je z těch kovových energií nadšený; ne ten, kdo se vrací do toho Přírodního a teskně vzpomíná na živé slunce žluté, oranžové…

Dárkyní a nositelkou života je ŽENA – MATKA i na hyperkosmické úrovni. To se pojí s organickou, ohnivou červení. Je v tom zdravá porce dvojsmyslnosti, takže i ten démon; šílencům, co se radši nechají biorobotizovat, to už patrně nikdo nikdy nevysvětlí – zvláště proto, že oni „prostě vědí“, narozdíl od vulgárních (ne)lidských zvířat, která všechna skončí v hrůzostrašném pekle plném tvořivosti a zábavy, kde to bude tak strašně nízké, že tam nikdo nebude pořádat večírky s posvátnou geometrií, natož aby měl tu nesmrtelnou výsadu třást si pravicí s Ježibabem…

 

SATAN → ŽIVÁ, HADÍ SÍLA → AD NDĚL RAK → PRESENT:SERPENT

Hadí síla rovná se páteřní napojení. Nerozlišuje čakry, znamená jejich synchronizaci, pohyb. Je pohyblivou, ohnivou verzí zřídla duchovního srdce. Je to přirozený organický systém, narozdíl od programu víry, který je anorganický.

 

SATAN (čti seitən) → pozpátku NOT YES → MAGICKÁ NEDUALITA

Duchovní střed Nejinteligentnější (Zlaté) Inteligence tvoří absolutní hodnota neboli potenciál všemožnosti v superpozici, což znamená, že vše kladné je kladné („zlaté“) na úrovni energie a vše záporné je kladné („zla té“) na úrovni fantazie, přičemž energie má status existence/princip „+“ a fantazie status NEexistence/princip „-„. Z mentálního hlediska, duchovní střed všeho je tedy Zlatým peklem nebo také lze říct, Pohádkovým peklem, jakkoliv zároveň jde i o zřídlo duchovního prasvětla.

 

PRAXE

Vše se točí kolem Pozorovatele – faktoru Pozornosti, pozorující Přítomnosti. Pozornost znamená i DAR a present je anglicky jak dar, tak přítomnost (znamená to i představit; „nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí).

Průzračná pozornost „osciluje“ mezi neviditelným a neprůhledným (mezi nimiž je VŠE, lze-li vůbec hovořit o „mezi“), je obojím i ani jedním. Souvisí s absolutně černým tělesem, které pohlcuje všechno záření, přičemž samo je ideálním zářičem – i když jde jen o holý základ, holoproudou realitu (holos je „paradoxně“ řecky úplný), kterou je třeba ještě konkrétně „obdarovat“ – zaměřit na něco pozornost.

Anglické focus znamená zaměřit se, soustředit se na něco. V latině to znamená i pec nebo ohnisko. Pekelné knihovny tedy rozhodně nejsou žádná teorie.

S tím vším souvisí ČERNÝ PLAMEN.

Černý plamen je zřídlem duchovní a magické inspirace, ověřuje pravdivost a zesiluje charakter.

Esencí Zlatého Prazřídla je Růžové prasvětlo (Růžový pramen) a zároveň vír této Zlaté Síly se projevuje jako Černý plamen.

V kontextu genetické knihovny, to vše souvisí se dvojicí vodík & helium (supravodivost & supratekutost).

I když to nemusí platit doslovně, pouze principiálně, Technoduše místo helia vypadá na toxickou kovovou rtuť, přezdívanou „živé stříbro“. Je mi čím dál jasnější, proč nesnáším Mercuryho a Bohemian Rhapsody (mercury je anglicky rtuť; když se dají k sobě pozpátku první dvě písmena obou slov názvu filmu, který prý oslavuje skupinu Queen, vyjde HROB, „h“ lze brát v některých slovanských jazycích jako „g“, popředu to tedy je BORG – takže bych řekl, že o královnu jde, ale úplně jinou).

 

 

Připomínám souvislost BOG-NAⓇCISTA → BOⓇG-NACISTA (Bog je praslovansky Bůh), takže moje volba mezi přírodním satanizmem a kristo-křemíkovým požíračem organické přirozenosti je nad slunce jasná

 

 

To vypadá opravdu na ten rtuťový teploměr.

 

💀 VOBISCUM SATANAS 💘

 

„Satan znamená živoucí existenci, nikoli vymyšlené spirituální báchorky.“ – Satanské devatero