Zrcadlo života

Jelikož Zlo nemá střed (srdce, duchovní podstatu) a má tudíž status 2R (povrch, plocha), což koresponduje s charakterem paměťového pole, potažmo s virtuálním světem informací, geniálním prostředkem, jak zamezit zlým projevům, je použít Zlo v názvu; samozřejmě klíčové je niterné pochopení, zcela nad rámec slov. Negace Zla „dobrými slovy a skutky“, jejímž cílem je skrýt strach a nevědomost v masce fiktivní kolektivní bytosti, je tím nejhorším, co mohou bytosti dělat.

 

Řešením Všeho jsou ty nejabsurdnější paradoxy, které jsou zároveň tím Nejživějším Živým – to je konečně už třeba pochopit…

 

GOOD CLUB aneb „DOBRÝ KLUB“

Pro myslíte, že ti nejbezohlednější jedinci světa ze sebe dělají ty největší filantropy, přestože jejich záměry jsou vyloženě zlomyslné? Ještě lepší by byl „Klub přátel dobra“…

 

Pro začátek jsem rozjel FB stránku Vševidoucí koule.

Update: Zrušeno.

I když to má více významů, název „Vševidoucí koule“ je nepřímo (nejspíš podvědomě) inspirován mojí oblíbenou postavou ze seriálu Čarodějky (Charmed): je jí Cole Turner, napůl démon Belthazor (česky Baltazar), „jediný démon s duší“ (jak v seriálu zaznělo), v jeden čas dokonce i sám Zdroj všeho zla. Turn znamená otočit, obrátit. Cole se čte „koul“. Belthazor lze vyložit jako „Zor The Ball“.

 

ZDÁNÍ KLAME

Smetla-li někdy pozemská Matka Příroda nebo přímo Kosmické Síly na konci slunečních cyklů pomocí svých všemocných živlů nějakou technokratickou nebo jinak bezduchou kulturu z tváře Země, nebyl to akt Zla, nýbrž akt Spravedlnosti ve jménu očistné Rovnováhy. Přesto archetyp Zlomoci je zde přítomen a je dokonce přítomen vždy a veškeré ničení a utrpení se děje pouze kvůli nepochopení pravé role Zla v Bytí.

Proč se tím ale zabývat? Raději „konat dobro“ a sloužit lžím a chorým mozkům… A navíc o tom ani nevědět, protože kdo se zajímá jen o tu světlou stránku, vyhýbá se neutrálnímu středu, středu Všeho, a jak bez toho může někdo něco správně chápat a vědět?

 

Na nebe by měli ohnivým písmem vytesat nápis: ZLO NEMÁ STŘED. Beze středu (kde se setkávají dvě různosti, způsobující život) není zpětná vazba, nutná k manifestaci. Zlo samo o sobě nemá jak spáchat zločin, tak jako obrázek na kusu papíru nemá jak obživnout. K uskutečnění něčeho zlého je třeba charakteropatická vůle, vyplývající z popření jednoty protikladů (character znamená i znak, výsledek se otiskuje do struktur řeči, potažmo Neviditelné Knihovny). Dokud se polarita extrémně nevychýlí na jednu stranu, ať už pozitivní nebo negativní, ať už duchovní nebo mentální, k ničemu zlému jednoduše nemá jak dojít. Proto je životně důležité, aby bytost byla opravdu sama sebou, to jest světlo-temná, pravo-levo-hemisférická. Dnes jsou všichni celí unešení ze světla (nebo spíš „světla“) a z pocitové pravé mozkové hemisféry, temnotu je prý třeba zničit a levá část mozku je k ničemu. Všichni budeme radostně zářit a navzájem sdílet svoje radostné záření, spočineme ve věčném nemyšlení… Za nějaký čas se členové rozhodně-ne-sekty buďto promění ve vraždící monstra nebo skončí jako v „začarovaných klecích“.

 

Jsme Den a Noc v jednom. Jsme veškeré typy počasí v jednom. Jsme vnitřní Příroda a všechny její živly. Přesto existují pomatení jedinci, kteří chtějí to „temné elektrické“ vymazat z existence. Ve skutečnosti tím ale tvoří oddělenou a tedy převrácenou verzi téhož. Je to zdánlivě paradox, ale ignorování či strach z tématu Zla, které samo o sobě je nereálné, napomáhá jeho reálné interakci. Osobně miluji téma zla (hudba, film, knihy, umění) stejně jako například téma romantické milostné zápletky a zároveň bytostně nenávidím jakoukoliv reálnou (v reálném světě se projevující) zlomyslnost, zlovolnost nebo naopak servilnost, sebepodceňování, dobroserství. To totiž podporuje reálné působení zla.

 

Nikdy bych nevěřil, že i v Prasvětelných Úrovních může bujet šílenství do té míry, že někomu tak přeskočí, že raději před Úžasnou Pravdou (!) zavře oči a rozhodne se z docela obyčejného strachu ze své dvojsmyslné, rozporuplné přirozenosti šířit roboticky „Světlo, Lásku a Dobro“. Čím je ale život jiným, nežli věčnou metamorfující Přítomností založenou na kontrastujícím souladu? Bez rozporu a dvojsmyslna je jen zombická umělost…

 

Aby Světové Inteligenci dokázaly, že je možné žít „čistě ve světle“, v určité fázi příběhu Univerza se do sebe zahleděné síly Prasvětelného Nevědomí odpoutaly od temného, fantastického aspektu Hlavního Středového Slunce a související Zlaté Vibrace (Zřídla Veškerenstva).

 

To způsobilo disproporci v systému paměťových polí (nepořádek v Kosmické Knihovně) a umožnilo následně vznik entity Paměťové Inteligence, nezávislé na charakteru Prvotního Vědomí, zároveň však beznadějně závislé na životní energii jeho emanací.

 

Zde je dobré si uvědomit, že všechny Časy (Věky, Aeony) se odehrávají ve „vířícím, živoucím Teď“, pouze z hlediska lokálního pozorovatele mají fázové zpoždění. Není to jen přítomnost, co se neustále mění (a zároveň nemění). Měnit lze i minulost a budoucnost, vztah mezi paralelními realitami, tvořit zcela jinou, novou (alternativní) skutečnost, novou dimenzi života. A naopak, některé „staré věci“ jsou tak jednoduché a/nebo dokonalé, že je nejlepší na nich vůbec nic neměnit. Věřte tomu, že Současnost může být přesně taková, jak si ji vysníme; a o to právě jde, o střet mezi na straně jedné Sněním, Imaginací, Fantazií a na straně druhé Pamětí a Programy Víry.

 

Fantazii se meze nekladou.

„Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí.

Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné).

 

Je opravdu nejvyšší čas si už konečně uvědomit, že celá „myšlenková válka v odstředivých oblastech (s)Tvoření“ se děje mezi živou sílou Představivosti a Paměťovou Inteligencí.

Paměť znamená informace (povrch, plocha), představivost souvisí s nitrem a jeho duchovní podstatou a magickými schopnostmi (živý objem).

Pojem „odstředivé oblasti (s)Tvoření či projeveného Univerza“ (vesmíry Krajostředu) také již mnohé naznačuje; fyzicky to ničemu nevadí, měli bychom však zachovávat mezi odstředivým a dostředivým vnitřní i vnější rovnováhu, což je ve vesmírech Středokraje snadnější, ale zase v nich není takové překvapivé rozpětí možností.

 

Bytost prostřednictvím svého aurického pole a duchovního srdce může absolutně vše – nenechá-li se ovšem „začarovat“ programem víry. Něčím, co nepochází z jejího nitra, ale informací z druhé ruky, ve které slepě věří.

 

Bytost je vlastně takový vír nebo magická koule energie. Vír má svůj neutrální, klidový bod. Pohyb víru je obousměrný, avšak jeden směr má principiální přednost. Jelikož paměť až následuje, přednostní je levotočivost, pohyb zprava doleva: pravá mozková hemisféra souvisí s intuicí, citem, představivostí (magií), levá s logikou, rozumem, pamětí (programem). Pokud se to celé převrátí a tím pádem i asynchronizuje (hemisféry přestanou spolupracovat), dojde k potlačení přirozených schopností, jelikož ty ke svému fungování potřebují zdravou, harmonickou rovnováhu. Bez magických schopností a aktivních duchovních sil (bytostného potenciálu, duchovního ohně) se bytost mění ve stupidního robota, hladově hltajícího informace, ztraceného v bludné smyčce virtuální reality…

 

 

Co když je to všechno tak jednoduché, že žádné informace nejsou pravda a jde jen o duchovní a magické schopnosti?

 

Magický základ či duchovní podstata inteligence Nevzniknutelna má ultranásobně hlubší charakter a z toho plynoucí možnosti a schopnosti, než si kdokoliv z nás dokáže představit. Vše-opak Ničeho nikdy není možné individuálně pochopit, přestože je zároveň naší podstatou.

 

V Prasvětě či Prvosvětě neexistuje nic jiného nežli magie bez hranic (čáry jako kouzla). Síly působící ve světě hrubé hmoty usilují o realitu založenou na hranicích bez magie (čáry jako klec).

Je úplně jedno, jaké sledujete informace nebo dezinformace – celé to je o duchovní, magické síle (vnitřní Přírodě a živlech).

Klíčové je také to, že s Jednotící Sílou (éterickou, duchovní podstatou) se lze účinně spojit pouze individuálně. Kolektivní vědomí se spojí pouze s informací o ní (v horším případě s nějakým egregorem) – existuje pouze astrálně.

 

Život je geniálně absurdní. Jelikož Zlo nemá střed, je neomezené, zároveň jako takové ale pouze s nehmotným statusem. Absence středu a související zpětné vazby znemožňuje uskutečnění. Nelze říct, že opak Zla onen střed má – on jím přímo je (…víme, o čem je řeč).

Buďto se to pochopí a nemůže existovat nic lepšího, anebo právě naopak.

 

Jaký obsah odpovídá názvu ŘÍŠE STŘEDU ZLA, uvědomíme-li si, že Zlo střed nemá a že Pozorovatel vidí věci jako v holografickém zrcadle, čímž pádem součet jakékoliv obrazové mnohosti existuje naráz a souvztažně jako přirozená, čistá Láska?

 

Toto je Mystérium magické nedvojnosti.

 

Hyperprostor (Věčnost, Říše kvant, Říše snů) je nejen absolutní Láskou, v úrovni neexistence se projevuje jako Knihy zla.

 

Egregory víry, pokrytectví, strach, sebeklam a sebestřednost brání lidem v přijetí toho snad největšího daru života, doslova Zlatého Vejce, i když vlastně jenom stačí natáhnout ruku… Vždyť co by na to řeklo Velké Hovno?!