Poznej sebe sama

Co když démon ve skutečnosti představuje vlastní smysl pro fantastično a co když Dæmonium je tím, co spojuje člověka s Přírodou? A co když monoteistická víra nebo systémy „stezky pravé ruky“ jako třeba slovansko-árijské védy ve skutečnosti jen kolektivizují vědomí a reverzně překódovávají aurické pole, aby Stínové rasy mohly exploatovat příslušnou genetickou knihovnu?

 

TOTEM

 

Indoktrinační programy typu slovanství nebo křesťanství (kristovské vědomí) tak vymyly lidem mozky, že každý, kdo jen vypadá jako démon nebo miluje „elektrizující, zlopověstné noční motivy“, je hned ta nejzlejší temnota světa. Vězte však, že – ve vztahu k individualizované, tvořivé inteligenci – ona Nejvyšší Síla není žádný Bůh, Panteon ani Kolektivní Mysl, leč v její všeosobní rovině lze charakterizovat jako neviditelná čarodějná Stvořitelka, jež je pravé lásky schopným PANDÆMONIEM (mimochodem, Stvořitelka je nejen Matkou Přírodou, ale i Smrtí, a to nejen Smrtí po, ale i Smrtí před).

 

Kočičák Zlomelounus. Nebezpečné, číhající zlo.

 

Kolektivní slovanský tanec chorovod (nomen omen), v Mekce blednou závistí. Je vidět, že jsou všichni opravdu sami sebou. Ale kdo by řešil nějakou přetvářku, pokrytectví, sebeklam. Hlavně mít vymytý mozek! O to jedině přece jde.

 

Sesterstvo růže v akci (plejádský vynález, geniální jako vše plejáďanské). Nechtěl bych tento švarný Sisterhood potkat sám v temném lese. Hlavně to chce dělat kolektivní kolečka a jásat s chapadly nad hlavou. Je to spontánní a přirozené. A ještě mají tu nestoudnou drzost o té vycházce z blázince říkat, že to je „od srdce“.

 

No jo, jistě… Naši milí křesťané. Cílem nejspíš je, aby se nestalo vůbec nic. A funguje to!!!

 

Pokud nevládnete fantastickou temnou polaritou, nikdy nemůžete milovat opravdově, přirozeně a hlavně zdravě; vždy se to postupně promění v něco chorého, nezřídka ve svůj opak…

 

PANDÆMONIUM

Pan znamená řecky vše. Démon byl odjakživa neutrální, ba dokonce dobrý duch nebo hodná síla, pojící se s osudem. Související Dæmonium znamená „neskutečně skutečný prostor“ daného charakteru. Lze to psát i jako Daimonion (rovná se vnitřní hlas, hlas svědomí), viz níže antický řecký filozof Sókratés (starořecké daímon znamená bůh, bohyně):

 

 

Musím říct, že se opravdu bavím a i mě určitým způsobem naplňuje, když se dočítám, že Pandæmonium je „…souhrn zlých duchů, démonů; vláda démonů; peklo všeobecně…“; nejzajímavější na podobných věcech je, že jsou pravdivé, ale v úplně jiném smyslu (ať už dotyčnou sílu popíšete jakkoliv a vypadá to zdánlivě jak chce, ona zlé projevy ničí, nikoliv tvoří: nereálné zlo není reálným zločinem, zvůlí, zlomyslností). Takový démon možná poslouchá „strašidelný, zlý metal“, čte „děsivé knihy“ nebo kouká na „krvavé horory“, ve skutečném světě to je však ten největší milovník a zastánce živáčků a z hloubi duše nenávidí cokoliv parazitického; jediná dobrá predátorská pijavice je ta mrtvá, nejlíp úplně vymazaná z existence. Světu odjakživa vládnou ti, kdo se neřídí pravidly; rozdíl je pouze v tom, že ti čestní ctí zákon Neškodit, škůdce zneškodnit.

 

„…Daimoniem nazývám vnitřní hlas, božství, případně hlas duchů a předků, nebo také něco jako duchovní prostor či rozměr. Jde o starořecký a v současnosti i okultní termín. Od daimonia pak vyplývá pojem démoni jakožto obyvatelé tohoto prostoru, neboli duchové mimo tento svět, možná žijící jen v našich hlavách, nebo také ne. Do bližší specifikace se pak nerad pouštím, protože z vlastní zkušenosti jsem poznal, že jakákoliv jasnější definice a popis daimonia se od něj začne oddělovat, vymaní se z jeho nehmatatelnosti a začne jeho princip a přirozenost popírat. Popis se pak tedy stane klamem a iluzí…“Sandro Dragoj o skupině Infernalismus

 

 

O Krchovském kdejaká chytrá hlava řekne, že vypadá jak démon, ne-li samotná Smrt, a má morbidní sklony. Ale zkuste někdo napsat něco takového:

 

PRÁZDNOTOU? ANI TOU NE… TMOU MÉ OČI ZEJÍ
v tíživé vůni vadnoucích již orchidejí
zrak čísi skrze cosi v sebe – nikam hledí
prost otázek, pln nevýslovných odpovědí

 

Dokud lidstvo nepochopí, že nikoliv jsme, ale NEJSME, bude ho pronásledovat nikoliv Stín, ale Světlo neživota…

 

Nelze než souhlasit s názorem, že na počátku je Nic – i když výrazně jinak, než to působí a vypadá na první pohled. Aby vůbec něco existovalo, musí to být „dva v jednom“, konkrétně pomyslný prostor a pohyb v jednom, což znamená vůli k pohybu neboli vědomou inteligenci.

Jedno má optický, jedno vibrační charakter: známe to jako všudypřítomnou neviditelnou pozornost (prozřetelnost), mysl, vědomí. Jedině proto lze také mluvit o Ničem, neboť jde ve skutečnosti o jeho „nejživější živý všeopak“ (pozorované existuje – či koexistuje – zrcadlově); jen se hraje taková hra, že to, co vůbec umožňuje cokoliv ostatního, jako by vůbec není třeba brát na zřetel (což je paradoxně pravda, neboť to je zřetel samotný, takže i když zřetel na zřetel není brán a ať se děje cokoliv, stejně existuje).

V tomto světě si téměř všichni lidé nic z toho neuvědomují. A nejen lidé, dokonce i vesmírné bytosti v souvisejících duchovních sférách…

 

Nic si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí.“

 

Z Ničeho nevyplývající (či chcete-li z Ničeho vyplývající) Čarodějné Vědomí, kterému někdo říká Zdroj, Absolutno apod., nemůže mít mužský charakter, jelikož mužský archetyp je závislý na čase a na paměti – odpovídá levé mozkové hemisféře. Čarodějné Vědomí je založené na citu a představivosti, teprve když něco v součinnosti s aspektem vůle pozorovatele zhmotní (vytvoří tomu vlastní prostor), vstupuje do hry reálně i inteligence mužského charakteru.

Proto citem tak rádi používáme výrazy jako Čarodějka Příroda, byť to možná rozumem nejde tak úplně vysvětlit… Jenže proč by Nic mělo jít vysvětlit lidským nebo podobným rozumem (zdá se spíš, že se k tomu lze pouze v jistém smyslu nekonečně přibližovat a v jistém se od toho vzdalovat zároveň a není to nic jiného nežli nekonečné dobrodružství)? Nic lze chápat jako Nejinteligentnější inteligence.

 

Příznivci světelného duchovna, už konečně chápete, proč je to všude samý Bůh, bohové, Kristus (Alláh, Krišna…), andělé, draci, ufouni, guruové, duchovní zasvěcenci a vzestoupení mistři? Když dárkyní a nositelkou života je žena? A když nějaký Pan Vševědoucí kromě věčného chvástání a vyhrožování ve skutečnosti nemá ani nejmenší ponětí, odkud se bere takový čarodějný les, zpěv ptáků, zurčení horské bystřiny, hřejivé sluneční paprsky, svěží dech větru, vůně květin, hravost živáčků, smysl pro legraci? Světelné duchovno totiž pochází ze Stroje, nikoliv ze Života.

 

 

Existuje jedna klíčová okolnost. Kromě člověku podobných bytostí, všechny součásti Přírody mají zpětnou vazbu v celku Přírody a do větší či menší míry fungují v úrovni podvědomí (instinktivně). Člověk má zpětnou vazbu v sobě a je zároveň součástí Přírody i jejím zrcadlem – je sebe si otevřeně vědomou inteligencí (fauna a flóra nemají tvořivý trojplamen), vyznačující se strukturovaným jazykem a naopak podvědomí do větší či menší míry nemá pod kontrolou (pomineme-li momentální sporadické velké výjimky z pravidla). Zde leží příčina, proč se přírodní či pohanské kultury nechají vykořisťovat parazitickými entitami, když by přece měly být mnohem zdatnější. „Měkké“ duchovno je jen útěk před sebou a dokonce nestačí ani být jako Příroda. Představte si, že se Síla Přírody sama přímo vtělí – musí tím pádem být současně pozorovatelem i pozorovaným, potvrzovat status jak pozitivu, tak negativu. Z toho důvodu vznikly různé temné infernální, magické, okultní směry (ovšem nikoliv protisvětelné) a jelikož kolektivní nevědomí potřebuje člověka jako biorobotického otroka, okamžitě tyto směry napadá, tříští a převrací a uměle programuje veřejné mínění mnohdy až parodicky směšnou nepravdou.

 

To ale nic nemění na původním významu takových pojmů, fenoménů, faktorů, principů či archetypů, jaké vyjadřují „kontroverzní“ výrazy typu SATAN & LUCIFER.

 

V předchozím textu Hájemství neviditelné Čarodějky jsem Lucifera zmínil a radši jsem se vyhnul hříčkám Ta Nás, Ta jako se Sna nebo Satan-Ist-Ka.

 

Zde cituji svůj pohled na věc:

„…JÁ – Absolutno neboli primordiální MYSL lze v češtině číst jako MY – SⒶTⒶN, LUCIFER.

②♀① Satan rovná se Láska/Soucit, Nebytí (vnitřní svět), prázdnota/temnota (archetyp Zla), potenciál – hyperprostor (obojetný nefyzický ženský princip), archetyp Kosmické Matky – Éter, matematika, nejprůzračnější průzračné & nejčernější černé, vnitřní živé/duchovní organické růžové prasvětlo (neviditelné-průzračné-běloskvoucí plus neprůhledné-červené-rudé).

①♂② Lucifer rovná se Světlo/Vůle, Bytí (vnější svět), oheň/zvuk (archetyp Hry), energie – časoprostor (aktivní fyzický mužský princip), archetyp Kosmického Otce – Astrál, fyzika, černý plamen Satanův.

Poznámka: archetyp Zla není konáním Zla, je potenciálem všemožnosti, faktorem temného umělce, je negativní konstrukcí – nikoliv destrukcí. To pouze různí charakteropati to záměrně převrací ve jménu své skryté, zvrácené agendy. Mystérium je Mystériem proto, že je nezveřejnitelné…“Satanáš

 

 

DODATEK

Jde o to, aby Čarodějné Vědomí/Matka Příroda na úrovni vtělené tvořivé inteligence bylo souvztažné s fantastickým Podsvětím. Proto mi postupně vytanul na mysli démon Zelfosfór a posléze Zelfosfóra jako jméno prvotní nefyzické všebytosti (nepochopitelné energie věčné lásky a blaženosti, z důvodu nedostatečnosti slov zvané Stvořitelka, což je čistě a plynule sebe sama si představující „tajnosnubná inteligence“, pole/vír základní neboli zlaté vibrace). Obojí se vzájemně obsahuje, což ukazuje na Zelfosfórum – v určitém smyslu Pandæmonium.

Satanský (kryptosatanský) a luciferský životní princip jsou pro přirozený, vyvážený vztah mezi Přírodou a Lidstvem zcela klíčové (i když ne pro Přírodu samotnou). SATAN ztělesňuje Mystérium magické nedvojnosti, LUCIFER ztělesňuje osvícení a spojení mezi Věčností a časoprostorovým kontinuem. Nejsou to bytosti ani personifikace.

Ještě poznámka k „primordiální obouženskosti“ (nitrem Univerza je Ta dřímající nefyzická všebytost, všechno ostatní je uvnitř ní): je to tak, jelikož To funguje jako auTOmat, samo o sobě nic vědomě nevytvoří.

 

MAGICKÉ CHAOSVERZUM

 

DOPORUČENÉ