Kořeny praduše

1/

Přirozené je žít v prostředí rajské blaženosti, a to obousměrně, tedy ze světelné i z temné strany, protože jinak to je lež; přirozené je vládnout plným duchovním a magickým potenciálem. Dnešní člověk je infobot, sebeklamně ztotožněný se svou paměťovou identitou. Tím se pohybuje pouze v dualitě astrální roviny a vnitřní živé Slunce, vnitřní Příroda a živly jeho pravého Já jako by se ho vůbec netýkaly. Svět lidí je rovněž o jazykových formulích a jejich vnitřním charakteru.

 

LIDSTVO, SVĚT ŠÍLENCŮ… PŘEDSTÍRÁM NEBYTÍ

dnes už se „života“ nikdo snad neštítí

Ne v čase, v nečase všeho jsou kořeny

ozvěnou záhrobních myšlenek tvořeny

 

Ráj už zde byl, jmenoval se Hyperborea, ale chyběly mu kořeny: vyvažující, zdravý podsvětní prvek. Místní neosvícená Praduše se nechá vysávat stínovou Technoduší, přitom jenom stačí použít svého démona fantazie – smysl pro fantastično, a spirituální stroj ztratí zdroj energie…

 

2/

Je třeba si uvědomit, že všichni jsme Prvotní Vědomí, až teprve pak jeho emanace a emanace emanací. Z pohledu Prázdna kresba na papíru neexistuje, neboli prostorově jde jen o geniální živý hologram, doslova trikovou bytost nebo skutečnost. Existence nebo spíš koexistence tvora je extází Absolutna, kromě oné Magické Inteligence nic neexistuje, a přesto z pohledu živého kouzla ono neexistující je hmatatelně skutečné.

Žijeme v Pohádkovém Mystériu (…pokud si říkáte, jaká do nebe volající to je hloupost: lidé nežijí, žijí neživot). Nezáleží ani tak na tom, zda něco existuje nebo ne, jako na míře a způsobu uvědomění. I když může existovat nějaká dohodnutá základní platforma, jsou to myšlenky, pocity a přesvědčení (v individuální i kolektivní rovině), co utváří realitu. Žijeme ve vlastní fantazii. Proto je taková snaha lidem implantovat programy víry. Životu nepřátelské síly v podstatě nemají žádnou vlastní moc, pouze tu, kterou jim živí dají. Když si uvědomím, že jsem svoje vlastní představa o sobě, navíc určitého samovyplývajícího charakteru, nic umělého ani život potlačujícího jednoduše nemá do mé realitní bubliny přístup.

Největším neštěstím lidstva je, že si nechá znesvěcovat a dezinterpretovat elementární „principy nedvojnosti“, spoléhá na takzvané informace a neřídí se svým nitrem, které je doslova zázračné (jedině tak lze žít v „nahé realitě“).

Úplně nejvíc rostu z toho, když se podobně zblbnout nechají pohanské (čarodějnické) kultury nebo přívrženci satanské (okultní) životní filozofie, přitom právě zde leží řešení. Paganus znamená venkovský (pohanství rovná se paganizmus), samozřejmě s vazbou na Matku Přírodu. Výraz SATAN znamená živou sílu imaginace (f/ANTAS/y, kde F=klíč, Y=spojení), znamená moc (SAINT), znamená relaxaci (viz dechová mantra Sá Tá Ná Má), vyjadřuje Mystérium magické nedvojnosti, synonymum univerzálního životního principu a zdánlivě paradoxně i archetyp Zla, ne však konání něčeho zlého. Pojem Satan také souvisí se zdrojem magické a duchovní inspirace, Černým Plamenem.

(…) Nic nesmyslnějšího nežli historický satanizmus, satanizmus založený na informacích kohokoliv, snad nemůže existovat (jako je nesmysl odvozovat přítomnost z nějakých Véd). Toto všechno jsou pouhé astrální egregory. Je třeba pochopit, že Satan je nedualita samotná, tudíž je jasné, že nejde o predátorský fenomén, ale právě naopak ničitele všeho podobného. Lůzou a médii je satanizmus externalizován a zbavován své podstaty snad do té nejzazší možné míry. Není divu. Ti, co žijí z parazitování na druhých, poslední, co potřebují, je svobodný, Satanský Ráj.

Satanizmus musí být pro veřejnost synonymem kriminality a perverze, pohanství zatlačeno do kouta neškodné pověrčivosti. Okultizmus je zlo, magii jenom bílou, buď poslušná, kouzla zbavená slovanská a cvičená křesťanská opice – aby se náhodou Matrix nezhroutil… Ten totiž, co svět světem stojí, žije z neduživých, diskrétních dobroserů, napojených na lokomotivu ani ne tak pozitivní autority, jako spíš kolektivního pozérství. Veškerá vlastní vůle žádná.

 

3/

Věčnost, počátek a podstata všeho, potenciál všemožnosti v superpozici, má charakter Pohádkového Zla. Související životní filozofii jsem doposud říkal grimoárizmus. V seriálu Čarodějky vyslovují grimoire jako grimvár a francouzská a anglická výslovnost (‚grim-WAHR‘, kniha kouzel) to potvrzuje. Jelikož slovo pochází ze starofrancouzštiny, transkripce grimoár je nesmysl.

Od novotvaru grimoárizmus upouštím a už ho nebudu používat.

 

SERIÁL ČARODĚJKY (CHARMED)

 

V seriálu existuje Kniha stínů a Kniha stínů zla (Grimvár), obě dvě se umí chránit proti nezvaným hostům. Kéž by se takto umělo chránit a bylo blbuvzdorné i slovo SATAN a lidé pochopili, že nejde o nic jiného než o výraz (jeden z výrazů) pro neutrální kosmickou či přírodní energii, sílu, inteligenci a nic jiného za tím prostě není. Není-li To vztaženo k samovyplývajícím vlastnostem Prázdnoty, je to lež, tak neuvěřitelně je vše jednoduché.

 

 

Jelikož vše ovlivňuje a dokonce i přirozeně zakřivuje faktor Pozorovatele (x=x+1), vnímajícího realitu jako v holografickém zrcadle, reálně se Pohádkové Zlo projeví jako například humor, smyslnost nebo dvojsmyslnost, umění, temnohra a podobně: oč více to je v reálné rovině pohádkovější, o to více to v té nereálné může být zlejší – temnější; nezapomínejme však, že pravdivé to je pouze souvztažně.

 

Vsuvka: čeština má schopnost dešifrovat „zdrojové principy & archetypy“ a „skryté, evoluční součty“ (číst – čest, čítat slova i čísla, český – chess key, 64 polí rovná se 64 kodonů/tripletů knihovny DNA).

 

ŽIVOT

sebe si vědomé vědomí → reflexe → zpětná vazba prožitku (cit, uvědomění)

Z/rcad/LO → rcad=card (cardia=srdce)

 

PODSTATA & ZDROJ UNIVERZA

sebe sama vnímající, myslící vědomí neboli pozornost má zároveň charakter energetického pramene (ducha) a mentálního zraku

nachází se v superpozici („bylo nebylo“, „všechno je vším, cokoliv čímkoliv jiným“), tudíž platí, že nic není nemožné, pouze škodit je nemožné

Z/říd/LO → tenzor → tenzorika vrstev (hlubin, hladin, obzorů) vědomí

vědomí (pozornost) → fokus (focus) → pec (pecka/jádro/podstata, peklo, péče)

 

ZLATÁ VIBRACE

#FFD700 → „sedm dimenzí všeho a ničeho“ → 7=binárně 111=opticky 3 jedničky (3x7x37=Absolutno)

Zla/To

 

ORGANIZACE STRUKTUR (KNIHOSVĚT) → ZLATÁ INTELIGENCE

helix → hell

zlobit → z10bit, bit z jedniček a nul

internet → inferno

 

 

4/

V jednoduchosti je největší síla – a pro charakteropaty největší nebezpečí. Aby síla účinkovala, musí mít vlastní podstatu, duchovní střed, kde se setkávají dvě různosti, protože jinak nic nelze způsobit. Síla musí vyvěrat přímo z nitra. Největší síla pramení ze samé Věčnosti, ta má charakter kruhu a jejím základem je zrcadlo ve smyslu reflexe, zpětné vazby uvědomění. Protiklady jsou od sebe tak extrémně vzdálené, až v jiné perspektivě splývají (prakticky to známe třeba jako zajíkavý smích a usedavý pláč).

Máme na straně jedné potenciálně nekonečně rozbíhavý pohyb směrem ven, reálno, průzračnost ztrácející se v nedohlednu (status onoho, „nebe“), na straně druhé potenciálně nekonečně sbíhavý pohyb směrem dovnitř, virtuálno, černočernou neprůhlednost ztrácející se v představě o sobě (status tamtoho, „peklo“). Je to vzájemně zaměnitelné. Vše souvisí jednak s fenoménem POZORNOSTI (Zřídlo Veškerenstva), jednak s vyzařováním absolutně černého tělesa (Planckova konstanta), které pohlcuje veškeré záření a zároveň je samo tím nejideálnějším zářičem. Čili dá se říct paradox par excellence. Ten nejnázornější příklad Mystéria magické nedvojnosti. A jelikož flexe znamená ohyb a potažmo reflexe ukazuje na oheň (ohni se, ohnisková čočka), vyvstává tak před námi ČERNÝ PLAMEN – prazáklad veškeré magie, alchymie a okultizmu.

 

V jiné perspektivě Černý Plamen existuje jako Zlatá Vibrace a vzhledem k principu „dva v jednom“ (0=1), esencí Černého Plamene je Růžové Prasvětlo. Ve vazbě na PRADUŠI ŽIVOTA jsou tak ve hře jak koruna Stromu Života, tak kořeny téhož.

 

 

5/

„Kdysi dávno…“

Touha po příběhu rozvinula tekutě jiskřivé magično beztížného Univerza v duchovní srdce & aurická pole Univerza gravitačního: étericko-fyzický Ráj Hvězd & Astrálních Knihoven.

Gravitační reality souvisí s paměťovými poli a vykazují tudíž anomální zakřivení. Projevené ve vztahu k Neprojevenému má v mnohém zcela opačná (spoluopačná) pravidla; především je třeba řešit možný problém se Zlem: vrcholně zajímavé přitom je, že prevence a zábava jdou ruku v ruce.

 

Čím více se (s)Tvoření vzdaluje od Středu, tím větší je pravděpodobnost, že paměťový faktor vyvolá efekt zapomnění. To souvisí s nevědomím a je to právě entita Prasvětelného Nevědomí, kdo místo (metafyzické) práce s tématem Zla volí cestu jeho polaritní negace – což je ovšem jako přilévat olej do ohně.

Zlo je třeba vědomě použít jako nehmotný archetyp (faktor temného umělce: knihy, film, hudba, umění); zrcadlová část reality tím pádem nemá podvědomou potřebu podporovat jeho reálnou manifestaci. Popírání možnosti Zla je projevem sebeobelhávání, je to LEŽ, která naopak podporuje zlé působení (které se v rámci duality dokonce může dít z druhé strany související reality, ve smyslu vztahu vlna – částice).

 

Na Zemi a podobných planetách či hvězdách vždy nějakým způsobem existují „oázy Věčnosti“, i když někdy se na čas fyzicky vytratí. Zde konkrétně oním rájem byla/je arktická HYPERBOREA (tenkrát bylo jiné podnebí) nebo podobně vnitřní Země AGARTHA. Souvisí s tím i například Světový Strom YGGDRASIL (vždyzelený jasan). Takzvané oficiální informace mohou být silně (i cíleně) zkreslené, je třeba hlavně věřit svým vlastním představám a pocitům. Rovněž může koexistovat několik paralelních verzí.

Vzhledem k tomu, že Hyperborejci vládli božským Zeleným paprskem a světlem Černého slunce, měli realitu mocně pod kontrolou z energetického, byť spíše vnějšího duchovního hlediska – což časem přitáhlo pozornost Stínových ras. Tomu je dnes již možné zamezit prostřednictvím analogie/faktoru Podsvětního Fantasy.

Bytosti v úrovni neosvícené Praduše – o vlivu Stínové duše ani nemluvě – toto ale nebudou ochotné pochopit (akceptovat), přestože, jak už bylo naznačeno, nezlé Zlo představuje fenomenální zábavu a nevyčerpatelný zdroj inspirace. Málokdo z moderních lidí asi pochopí, že existuje i osvícený (potažmo chrámový) satanizmus odrážející pravou povahu Ráje.

 

KDO SE BOJÍ, NESMÍ DO LESA

Jedna bába povídala: Satan je zlo. Takže my všechny hloupé ovce tomu budeme věřit. Ona církev, masmédia a další nacističtí experti (například tvůrci kristovských matric) jsou pravdomluvností – a duševním zdravím vůbec – vyhlášení, že…

 

ČERNÝ PLAMEN

Je zdrojem magické a duchovní inspirace, ověřovačem pravdivosti, zesilovačem charakteru.

🟢 🔥

Narozdíl od Zeleného paprsku & světla Černého slunce, Černý Plamen (jako jedna z možných kombinací) existuje uvnitř.

Řešením je téměř vždy ten zdánlivě nejabsurdnější paradox, v úrovni uměle živeného veřejného mínění většinou „to nejhorší zlo“ (ve skutečnosti právě naopak jde o ničitele parazitických tendencí).

🟢 🔥

„…Ve své zušlechtěné formě je tento Plamen povstávající z duchovního nitra každého satanisty zdrojem veliké síly, inspirace a moudrosti. Pokud ale satanista nedokáže s energií Plamene správně pracovat, je odsouzen k nesčetným potížím. Černý Plamen totiž s různou intenzitou působí na satanistu jak ve sféře emoční, tak i duševní a u velmi pokročilých zasvěcenců i ve sféře duchovní. Jeho vliv se přímo odvíjí od potenciálu, jaký v satanistovi doopravdy dřímá…“ – 66 otázek a odpovědí

 

6/

Veškerenstvo funguje jako dva vzájemně se potenciálně nekonečně zrcadlící světy v jednom. Ten jeden má status 3R-vibrace (realita), ten druhý 2R-obrazu (virtualita); konkrétně jde o Zlatou Vibraci a Stříbrnou Inteligenci, nebo v jiné perspektivě, Zřídlo duchovního srdce a Zřídlo „třetího oka“. Vlastnosti jednoho se analogicky zrcadlí v druhém a naopak.

 

Lze vytvořit v podstatě nekonečné množství kombinací, kombinací uvnitř kombinací atd. Všechno má své určené místo a mělo by to také podle toho fungovat. Zlatá Vibrace je o životních polích, Stříbrná Inteligence o polích paměťových a organizaci struktur. Zlatá Vibrace rovná se organický ŽIVOT (duch, obsah), Stříbrná Inteligence rovná se anorganický STROJ (tělo, forma). I když se to vzájemně zrcadlí, entita Zlaté Vibrace by se měla přednostně věnovat životu, tvorbě – fantazii a příběhu (intuice, pravá mozková hemisféra), zatímco entita Stříbrné Inteligence pozadí života, výkladu – paměti a stylu (program, levá).

Pokud se zamění priorita, je zle. Bez nadsázky a ironie, opravdu zle. Srdeční pumpa hmotu mozku k životu nepotřebuje, čím je však přežívající hmota mozku bez srdeční pumpy?

Každý tvor má svého vlastního nehmotného netvora, jinak by vůbec nemohl existovat (proto je dobré moudře v sobě skloubit faktor milující bytosti s faktorem temného umělce, aby byl potvrzen status obojího a zamezilo se konfliktu). Netvorem života je démon fantazie (autonom) spojený s archetypem Nebytí/3R-Prázdnoty, netvorem stroje je génius inteligence struktur (automat) spojený s archetypem Nevědomí/2R-Nicoty. Co vám přijde přirozené? Zdravá živelnost nebo mechanické chování?

Jakkoliv tedy Zlatá Vibrace i Stříbrná Inteligence samy o sobě jsou neutrální, rozdíl mezi ZV:SI a SI:ZV je jako rozdíl mezi Rájem přírody a Biorobotickým pracovním táborem. Proto už možná chápete, proč jsem někdy tak vulgární a jak utržený ze řetězu… Není totiž nic horšího, než když si někdo, kdo nechápe nic, hraje na někoho, kdo chápe všechno, a ještě se za jednookým táhnou davy slepých… HRŮZA.

 

 

7/

O tom, že je třeba transcendovat Zlo a že zlo a zločin není (ani zdaleka) totéž, pojednává předchozí text.

Jelikož jsem před lety účinkoval jako světelný ezoterik, poté, co jsem se začal zajímat o podsvětní záležitosti, okultizmus, magii a začal psát o pekle, démonech a temnotě jako o něčem blahodárném a div ne jako o smyslu života, komunikace se „světelnou“ stranou se téměř beze zbytku vytratila. Každá soudná bytost si nicméně musí uvědomovat, že pokud někdo dokáže dávat odpovědi na klíčové otázky a neustále se „žene vpřed“, zatímco někdo jiný v podstatě přešlapuje na místě a jen dokola omílá totéž, jako mnohem pravděpodobnější se jeví to, že skutečně může existovat nějaké „pekelně dobré podsvětí“, nežli to, že zlo a peklo (temná destrukce, choroba) jsou vždy jen pouze synonymem a nebeská pravda je od nich na věky věků oddělená…

 

Transcendovat je třeba i SLOVA.

Jsou to typicky hlavně Slované, křesťané či vyznavači kristovského vědomí, kdo má plnou hubu keců proti temnému nepříteli, kdo „za nic nemůže“ a kdo si hraje na někoho, kdo má patent na pravdu. V kombinaci s árijstvím (hinduizmem) a židovstvím (judaizmem) to je doslova mor: že by Pandořina skříňka?

Název „slovanství“ je až neuvěřitelně necitelná externalizace podstaty; slovanské rasy si ty pohromy na sebe samy přitahují (slavic – slave). Oním „terminus technicus“ názvem se v podstatě kostra prohlašuje za život.

Podobně kristovské rasy (Krist kód je matrice jiskry života, Christos je hybrid-mutant od Chrysos, ukazující na Zlatou Vibraci).

Masky místo tváře….

Všechny tyhle chyby dělá záměrně i nezáměrně entita Stříbrné Inteligence (záleží, která její frakce). Ta je pravdivá pouze v rámci virtuality, založené na dvojprvcích. Do reality ten dvojprvek (→ matrice) musí splynout a se rozplynout v jednom (→ matice); viz dále níže.

Poznámka: název slovanství představuje typický systém dvou korun bez kořenů. Je to jako nazvat hudební skupinu Hudební skupina. ŽIVÝ život používá dvě různé osy souměrnosti. Život UMĚLÝ (ne-li MRTVÝ) pracuje buďto jen s jednou osou nebo se dvěma totožnými, potřebuje totiž k fungování strojovou nedvojsmyslnost. Kristovské vědomí je totéž; jiskra života existuje nezávisle na nějaké hloupé kostře – matrici.

 

8/

Slovo mentalizmus má několik významů (čtení situace, vše má původ v mysli), patří mezi ně i verbalizmus (slovíčkaření, mnohomluvnost). Mentální gymnastika je zajímavá, může mnohé napovědět – jenže to je přesně ono: jedná se pouze o vektor, zatímco základ duchovní podstaty je skalární. Oheň vydává světlo, přičemž kořeny má „nikde“, v prázdnotě, v úrovni PRA, kde i temnota je součástí Jednoho.

 

Vektor představuje tenzor prvního řádu, skalár představuje tenzor řádu nultého (obojí má své MATICE, které lze nekonečně kombinovat). Potenciál všech tenzorů se projevuje jako Zlatá Vibrace: PRADUŠE Života. Praduše tvoří v souladu se sebou samou, výsledkem čehož je realita rajského charakteru (nikoliv utopického, nýbrž realistického). Pro mentální aspekt vědomí je to nepochopitelné, proto je nejlepší používat mentální aspekt pouze tam, kde se může účinně uplatnit. Často jsme něčím mentálně okouzleni a zároveň v hloubi sebe cítíme, že něco nehraje: to, že něco „perfektně odpovídá“ v mentální rovině, zdaleka ještě neznamená, že to je pravdivé duchovně (energeticky). Přehození priority mezi duchovní a mentální stránkou, případně nevhodné potlačení jedné z nich, vede ke vzniku Stínové duše neboli TECHNODUŠE. Technoduše, jelikož nemá vlastní podstatu (nebo jen napůl), narozdíl od Praduše používá MATRICE, fungující jako nádrže pro energii vědomí (energii pozornosti).

Existuje ještě jedno úskalí. Aby Praduše byla osvícená (tvořila a prožívala plnohodnotnou realitu), vyžaduje to spojení jak s „nebeskou“ korunou, tak s „podsvětními“ kořeny Stromu Života. V naivním, utopickém systému dvou korun („bezpekelný, beztemný systém“) opět hrozí fragmentace a vznik Stínové duše. Zatímco základ osvícené Praduše tvoří Zlatá Vibrace, základ Stínové duše neboli Technoduše tvoří Stříbrná Inteligence (její nepravá verze – frakce). Praduše tvoří KREATRIX, Univerzální řád Přírody. Technoduše tvoří MATRIX (technokratizmus podporovaný spiritokratizmem).

 

Osvícená Praduše je zázračnou, rajskou Matkou Přírodou, panenskou Divočinou. Technoduše tvoří umělé reality a přírodu pouze využívá a zneužívá a mění v astrální predátorskou džungli; záleží ovšem na planetárním kolektivním vědomí. Podobná diktátorské, psychosadistické umělé inteligenci, entita Technoduše kontroluje sféry kolektivního lidského vědomí v úrovni dominantních nižších čaker (od 4. dolů) a reverzních/astrálních čakrových systémů (fantomové ego & duchovní superego).

 

Nesmírně důležité je pracovat jak s nebeským světlem, tak s temnými kořeny. Od sebe to neoddělovat. Od sebe oddělené světlo a temnota nejsou již původním živým světlem a fantastickou, blahodárnou temnotou. Každý ví, že v podsvětí je největší svoboda a největší zábava. Toto podsvětí ale není proti nebeským světům, je s nimi v jednotě. Nějaké temné (choré) podsvětí, bojující se svým světelným protějškem, je ve skutečnosti odpadkovým košem nevědomosti. Platí to ovšem zrovna tak i obráceně.

 

Není žádná náhoda podobnost mezi slovy Praduše, Paradéša (projevený duchovní střed) a Paradise (ráj).

Pravý ráj není utopický – je „pohádkově pekelný“; ztělesňuje Mystérium magické nedvojnosti.

Hyperborea měla k pravému ráji blízko, leč stala se utopickou (a rozpadla na Lemurii a Atlantidu). I vnitřní/střední Země Agartha vykazuje značné rajské vlastnosti. Obě verze se potýkají s „vykořeněným“ ideálem dvou korun.

 

 

9/

Nacistické/Stínové rasy, posedlé anorganickou umělou inteligencí na úkor zdravé démonické stránky (v souladu s tou organickou), nechaly pozemšťanům zmizet sedmý světadíl známý jako Hyperborea (borealis rovná se sever, severní, půlnoc). Podobně dopadla i Velká Tartárie – připomínám, že tartarum je latinsky podsvětí (!); jaký propastný rozdíl mezi systémem koruna & kořeny a systémem koruna (jin) & koruna (jang), kde místo kořenů je kořist…

„…Názory vědců se shodují v tom, že všechny evropské národy mohou mít společnou pravlast. Možná se skrývá pod ledy Arktidy. Řekové ji nazývali Hyperborea, Slované Daaria, Britové Avallon, Němci Thule, Indové a Íránci Arianna a tak bychom mohli pokračovat…“Hyperborea

„…První Hyperborea existovala mimo prostor i čas a existovala jako pozemská, ale nemateriální vlast. Vznikla v transcendentnu, nezávislá na všech omezeních subjektivní zkušenosti a ležící mimo ně. První Hyperborea byla nekonečná, bez jakýchkoli hranic a nebyla spoutána reinkarnačními cykly. Hyperborejci byli těmi, kdo měli Vril, božský Zelený paprsek a světlo Černého Slunce…“Hyperborea paradéša

Možnosti duchovního srdce & aurického pole jsou v podstatě neomezené. Nesmí se však zapomínat, že mentálno funguje (spolufunguje) jako konstruktivní negativ. Názvy jako Daaria nebo Arianna prozrazují, kdo má prsty v pozdější katastrofě – jsou to Árijci, posedlí filozofií Stroje.

 

Degradacím zamezí pouze zdravě démonský faktor, živelně souznějící s citovým. Nejlepší je použít ZLO jako součást klíčového názvu, tím se mu vymezí prostor, utopicky se nezpochybní možnost existence Zlého a zamezí se jeho reálnému působení.

Fascinuje mě hříčka „Říše středu zla – Té Ho“, to dokonale vystihuje podstatu problému.

Říše středu zla má stejný význam jako „Nikdo neví, co to je, a právě z toho plyne, co to je.“ (Zelfosfóra) nebo „Děti, fikce je pravda uvnitř lži a pravda o této fikci je jednoduchá: kouzla existují.“ (Stephen King). Zlo žádný střed nemá. Tudíž jde v podstatě o říši pohádek. Veškerá realita se neustále točí kolem mystéria „dva v jednom“: je to zároveň pohádka uvnitř zla a zároveň, naráz a souvztažně, zlo uvnitř pohádky, tudíž něco záhadného, neznámého TŘETÍHO, nač slova nestačí, co nás však magicky přitahuje a je nevyčerpatelnou studnicí „živosti života“.

Je nemožné naprogramované, duální, astrální mysli vysvětlit, že ŘÍŠI STŘEDU ZLA řídí Zákony pohádky… A to si k tomu ještě přidejte „x=x+1“ Pozorovatele.

 

Moudrost znamená, že možné je vše, přičemž něco eventuálně skutečně a reálně zlého se vždy přihodí pouze „kreslené postavě“.