Hájemství neviditelné Čarodějky

Když jsem dnes za překrásného, prázdninového rána spočinul na polní cestě mezi vesnicemi, v místě kde lán pšenice přechází v pole odkvétajících vlčích máků, uvědomil jsem si, že ten čarodějný pocit, který ta přírodní nádhera vyvolává, není spojen se žádnou otázkou typu „Kdo, co něco takového tvoří?“, ale že to je odpověď.

 

Nejvyšší Sílu (základní sílu všeho, která je vždy nad věcí) otázky nezajímají. Je-li něco skutečnou odpovědí s velkým O, jak se na to chcete zeptat? Příroda se na nic neptá. Rovnou odpovídá. Odpovědi jsou tiché, jsou v Přírodě, v očích zvířátek a malých dětí, v pocitech a v Mysli samotné.

 

Lidstvo je v tak žalostném stavu, jelikož 80 až 90 procent lidí věří nějakým způsobem v Boha Stvořitele, nebo obecně zdrojovou (řídicí) inteligenci primárně mužského charakteru. Zdroj/Absolutno ale nejenže není božský, je Láskou Stvořitelkou a Démonem Fantazií v jednom. Lze popsat jako Sedm živlů Matky Přírody, přičemž ten pátý živel, éterická – duchovní podstata, existuje zároveň v energetickém i nehmotném stavu, a páté a šesté se obousměrně zrcadlí v sedmém. Energetická Prázdnota má status existence (princip „+“, duchovní nebe), nehmotná Nicota status NEexistence (princip „-„, fantastické podsvětí).

 

Není pravda, že lze pouze něčemu věřit (obzvlášť ne nějaké „svaté knize“). Ani není pravda, že odpověď na ony základní otázky Bytí je příliš složitá pro současné lidstvo, které se ještě dlouho musí mnohostranně vyvíjet. Pravda je pouze to, že fenomén Pozorující Přítomnosti z toho vždy dělá něco sebe-přesahujícího a že tím pádem slovní popis zkresluje.

Vědomí, jaké za Zázrakem Přírody vnímám a které už z ničeho dalšího nevyplývá, pouze má potenciální nekonečné, reflektující vnitřní dimenze, lze jednoduše popsat jako STVOŘITELKA. Není to žádné mlhavě nejasné to Já Absolutno nebo Vševědomí, to jsou pouze omezené, mentální perspektivy, ze kterých je cítit pouze jedna osa souměrnosti nebo dvě stejné; jenže Pramen Věčnosti či Zřídlo „Všeho, co jest“ používá dvě různé osy, duchovní a mentální, energetickou a fantastickou. Jedině tak může být výsledkem Šťastná Sedmička.

 

 

Život pochází zevnitř – nitru (srdci) fyzicky odpovídá lůno. Víra v Boha & anděly má fyzickou analogii ve vnějších mužských reprodukčních orgánech nebo dokonce v rektální oblasti. Je to utkvělá představa, založená na slepé víře – víře v program (nikoliv založená na vlastních pocitech, myšlenkách a skutečných vnitřních přesvědčeních), a funguje to pouze jako astrální egregor; v astrální rovině existuje čistá dualita, spojení protikladů je zde nemožné.

 

Nestvořená Stvořitelka, kromě toho, že je samozřejmě Myslí a Energií (Praduší Života), je Matka a Otec v jednom, což se projevuje jako Prostor/Temnota a Čas/Slunce (Světlo) v jednom neboli Bohyně/bohyně a Bůh/bohové v jednom. Stvořitelka sama o sobě je Věčností – Hyperprostorem.

 

Není to ale tak, že se na Věčnosti půjdete projít a cestou potkáte nějakou „kouzelnou semetriku“. V tomto směru nikdy nikoho konkrétního nepotkáte – kromě sebe. Potkat lze pouze určité zpodobnění.

 

Hyperprostor neboli Zlatá Vibrace či Zřídlo Veškerenstva má naráz a souvztažně charakter

  • absolutní Lásky (energie)
  • jako Knihy zla (fantazie s nehmotným statusem)

V předchozím textu Kořeny praduše píšu o pocitové Zlaté Vibraci a strukturální Stříbrné Inteligenci jako dvou světech v jednom, ve skutečnosti ale všechno zvládne samotná Zlatá Inteligence neboli nestvořená Stvořitelka. Ta je schopná pracovat i s Kosmickým/Antikosmickým Vše-Podvědomím.

 

Na Zemi kdysi existoval Ráj mimo prostor a čas, arktická Hyperborea (podnebí bylo tenkrát odlišné). Bytosti vládly božským Zeleným paprskem a světlem Černého slunce, naneštěstí ale takto kontrolovaly realitu pouze z energetické úrovně. Je třeba ji kontrolovat i z úrovně fantastické.

 

Hyper ukazuje na hyperprostor, borealis znamená sever, severní, půlnoc.

 

„…Polárka (anglicky Polaris, α Ursae Minoris [latinsky Alpha Ursae Minoris, zkráceně Alpha UMi, α UMi]), též Severka, je nejjasnější hvězdou v souhvězdí Malého medvěda (pozn.: známějšího jako Malý vůz). Nachází se v blízkosti severního nebeského pólu, díky čemuž je v současnosti severní polární hvězdou.

(…) Polárka je trojhvězda.

(…) Polárka leží téměř na přímé linii s osou otáčení Země, tedy na severním nebeském pólu. Může se tedy zdát, že Polárka „stojí“ na místě a ostatní hvězdy se otáčí kolem ní…“ – Polárka

 

Polárka/Severka ukazuje do Centrálního Vesmíru, obývaného „plovoucím“ Čarodějným Vědomím „Stvořitelka“ (latinsky Creatrix).

Severní polární hvězda, jinak řečeno Jitřenka/Večernice, Morning Star, Lucifer (Eosphoros, Phosphorus) – Světlonoš…

 

Jako Její/Onoho emanace – neexistence představuji tuto skutečnost (podobá se to Zlobě – Královně černé magie) jménem Zelfosfóra (zároveň i fantasy démon Zelfosfór z Kruhu 13). Naprosto chápu, jak to místním zní nezvykle a podezřele, přesto ale takto úžasná je ona čarodějná síla, bez počátku a bez konce…