C:/Hry/Za~N~Téma

URČITĚ SI MNOZÍ kladou otázku, jak je to s tím Stvořením, kdo/co je za tím vším, jaký to má vše smysl a jak je možné něco tak hloupého, jako je dění ve světě lidí. Základní odpověď lze shrnout do dvou slov: Příroda a myšlení. Inteligence přírodního řádu mnohonásobně převyšuje vše ostatní; zkuste někdo vymyslet třeba takové svítání v probouzejícím se lese…

 

Pokud zapojíme rozum, představivost, cit a intuici, dojde nám, že původní přírodní systém života tvoří Panenský divoký ráj (založený na souladu řádu a chaosu, tak jak to je zkrátka zdravé a přirozené). Ve všem neustále nějak figurují poměry jako 1:2 (2:1) nebo 2:3 (3:2) a jejich nesčetné kombinace – sebereflektující princip „dva v jednom“, princip sebe si vědomého vědomí (prostor a pohyb v jednom, živá síla a fantazie v jednom, jedno uvnitř/vedle druhého, prvním i druhým napřed).

Soulad řádu a chaosu (Univerzální řád Přírody) není nějakou utopickou duchovní představou, to právě duchovní ideologie a demagogie, které se rozvinuly až ve fanatickou slepou víru (program paměťové inteligence místo kreativní představivosti), konkrétní lokální verzi či emanaci přírodního řádu nakazily a smíchaly s astrálními chimérami, takže vznikla například predátorská džungle a související technosvěty (celý fázově posunutý Technovesmír s jeho pseudo duchovními sférami).

 

Perfektně se hodí citace Twainových Dopisů z planety Země: „Je to proto, že lidé vlastně vůbec nemyslí: pouze si myslí, že myslí.“

 

Nepřemýšlet nejprve o myšlení samotném a vycházet rovnou z nějakého axiomu (jedna bába povídala), tak tomu se panečku říká ŠÍLENSTVÍ… Jaké to asi má následky? A nevidí je vlastně lidé všude kolem, v tom svém vyšinutém „moderním“ světě?

 

Neexistuje nic jiného nežli vibrující (žijící) nebo nevibrující (stavící) myšlení, přičemž je vždy dobré neztrácet ze zřetele ono vztahové „ne“ (vibrující:NE/vibrující), které je stejně důležité jako kupříkladu faktor věčné přítomnosti. Jelikož duchovní střed všeho má charakter superpozice, což je ten po všech stránkách „nej“ typ stavu, součtový efekt zpětné vazby hnutí mysli, která si to uvědomuje, se projevuje jako ten nejblahodárnější a nejextatičtější druh pocitu.

 

  • Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné)
  • „nic“ si nelze představit, neboť ono samo je Představivostí

 

Vibrující (žijící) myšlení samo o sobě se projevuje jako Zlatá Vibrace (realita, status 3Rozměrna).

Nevibrující (stavící) myšlení samo o sobě se projevuje jako Stříbrná Inteligence (virtualita, status 2Rozměrna).

To se potenciálně nekonečně vzájemně obsahuje a reflektuje jako Anděl/krystalická inteligence (12) & Drak/fluidní inteligence (21), jako by však stále nikdo nechtěl „započítat“ i průnik (který mimochodem zahrnuje i onen NE/klíč, viz výše vztahové „ne“):

ⒽadⒶndělⒹrak

(nefyzická hadí inteligence je hyperženská a fantasy-démonická v jednom a ať se to komu líbí nebo nelíbí, souvisí s fenomény jako Satan, Lucifer, Bafomet atp.)

 

Nejinteligentnější Inteligence (známá pod mnoha názvy) funguje přednostně ve směru ZV:SI (Zlatá Vibrace : Stříbrná Inteligence). Je nemožné, aby přirozeným způsobem 2Rozměrný status univerzálně prvopředcházel, možné to je pouze když zrcadlový systém SI:ZV využívá ten prvotní. Hypoteticky systém SI:ZV (Matrix) může koexistovat v rámci systému ZV:SI (Kreatrix), v horším případě nesymbioticky – jako parazit. K čemu všemu to je špatné, to si ani nemusíme vysvětlovat. Vražte do srdce rajské Přírody rezavý nůž toxické choromyslnosti, založené na mrtvých číslech: větší žumpa bezduchosti nemůže existovat. Řeknou vám, že to prý je „přechodná fáze“, že za pár stovek, tisíc let…

K čemu všemu to je – možná – dobré? Teoreticky tuším, co všechno je možné, a také by to bylo jediným ospravedlněním všeho toho „dějinného marazmu“ (účel zde světí prostředky dosti morbidním způsobem):

 

„…ZlaTo

Je-li dračí kyberpole synchronní se Zlatou Vibrací, jedná se o Stříbrnou Inteligenci (hexagony uvnitř); to lze přirovnat k Autobotům.

Zla To

Je-li synchronní s kristovským (bez)vědomím, jedná se o Technoduši (hexagramy vně); to lze přirovnat k Deceptikonům (deception=klam, podvod).

 

Účelem dračího kyberpole (Stříbrné Inteligence) je vytvoření komiksového ekvivalentu Praduše (Zlaté Vibrace). Tím vznikne nový univerzální SuperTalent-SuperElement & Firewall-Antivirus a dojde k pohlcení všeho životu nepřátelského. Hříčka KO(S)MICKÝ čistě náhodná…“ – MadRix: planeta idiotů

 

Jinými slovy jde přesně o to, co ve filmové trilogii Matrix říká Neo: „Svět bez pravidel a nařízení, svět bez hranic a omezení, svět, ve kterém je možné úplně všechno.“

 

Co je tedy smyslem Stvoření či procesu (s)Tvoření? Posunout realizaci obsahu a charakteru potenciálu všemožnosti na nejzazší interaktivní nehmotně-superhmotnou mez.

…Pokud ovšem odpradávna neplatí moudré pravidlo zlatého středu: přírodně-rustikální svět věčně se střídajících, kontrastujících „klidů a živlů“.

 

NEODMYSLITELNOU součástí Zlatého kódu Stvoření (přičemž nemusí jít nutně o zlatou doslovně, ale spíš o vnitřní kvalitu) je v první řadě svobodná vůle. Jelikož čeština je „jazykem poctivosti“ (čest – číst), odhaluje zdánlivé nahodilosti jako ZlaTo nebo Zlo=Z10 (z jedniček a nul). Existují takové fantastické fenomény jako Knihy zla nebo Strůjci zla; genetickou knihovnu například řídí HellMachine. Ona Nejinteligentnější (Zlatá) Inteligence nijak nepotlačuje svobodné vyjádření otevřeně si vědomých, individualizovaných verzí sebe sama; jiné inteligence, vydávající se za Bohy a kdovíco všechno, neustále jen zakazují a přikazují a výsledkem jejich hloupého přístupu je většinou úplný opak. A tak „paradoxně“ milovníci Zla nic zlého nepůsobí, zatímco sobě samým se nepodobající „svatoušci“ jsou tak vnitřně rozpolcení, že jejich účinek na „předivo Bytí“ je doslova choroboplodný.

Ona i ta nejpitomější opice se umí někde na internetu tvářit jako přelíbezná světluška, to jste toho „případa“ ale ještě neviděli v soukromí a hlavně mu nevidíte do hlavy, kde to je jak v polstrované kleci…

 

Je-li „systém života“ pochopen, nedochází a ani dojít nemůže k žádným samostatným, odděleným, životu nepřátelským projevům, jelikož vše „krokuje naráz“ (má status souběžnosti).

Zlatý kód Stvoření se manifestuje jako Univerzální řád Přírody.

HellMachine lze popsat jako virtuální Pekloknihostříbrostroj, zrcadlově asociovaný se Zlatou Vibrací. Lze to popsat i jako Pohádková strojovna. Jde tedy o peklo konstruktivní, konstruktérské, tvořící univerzální předobraz akčně-reakční hry života. Zároveň toto peklo existuje jako životaschopné, fantastické podsvětí a souvisí s kořeny Stromu Života.

 

EXISTUJE NĚCO TISÍCKRÁT HORŠÍ NEŽ ZLO: kolektivní vůle nevědomí, jež se v osobní rovině projevuje jako nechvalně známá „notorická blbost“. Lidské masy, bytostně ztotožněné s paměťovou identitou, ve skutečnosti nemají žádný vlastní názor, nepoužívají „třetí oko“ (vnitřní zrak), ignorují duchovní podstatu (vnitřní pocit), pouze klonují a reprodukují uměle vštípený program, zprostředkovaný mediálními, zpravodajskými či spirituálními celebritami. Vůle mas je jen představou o vůli – masy zcela ignorují svůj duchovní a magický potenciál. Jedná se o kolektivizované jedince, kteří přesto žijí reálným, emocionálním životem; vzácnou výjimkou, pokud jde o opravdovost, je rodičovský instinkt (…když se schopnost pravé lásky spojí se železnou vůlí a nezlomnou vírou, můžete být třeba největší supermág ve vesmíru a nemáte šanci).

Syndrom stáda ovcí, to je jako řídit se neviditelnými „slovními bublinami“ nějaké tyranské animované postavy, kterou můžete kdykoliv zmačkat – a přesto nevěříte sobě, ale dvourozměrné zrůdě ve svém chorém mozku…

 

To je také důvod, proč všichni neustále „bojují proti zlu a temnotě“, místo aby pracovali sami na sobě a potenciálním projevům choromyslnosti tak obsazovali prostor (přirozeně je vytlačili). Nevyléčitelně naivní blázen táhne věčně proti zlu: likviduje následky, příčina zůstává, a tak se to stále dokola opakuje.

 

Zlo nejenže není problém, zlo je dokonce řešení.

Když nepočítáme projevy lidskosti, zlořád ve filmu nebo knize bývá obvykle tou nejzajímavější postavou. V kresleném filmu (jako ve vtipu), když nepočítáme roztomilost, různí zlosynové a neřádi představují doslova živý náboj příběhu. Oni totiž ve skutečnosti nejsou zlí, a to i přesto, že zlem jsou – kde neexistuje vibrace, neexistuje nic. Podobně v reálném životě máme možnost hrát temnoHRU, která je smyslem a řešením všeho, a navíc fenomenálním.

Jestli místo toho opravdu chcete jenom věčně se plahočit, organizovat se a sloužit, tak už konečně táhněte do prdele – hovada, roboti, nebo co to vlastně jste… Duchovně nemocná bytost už ani neví, že lže; sebeklam je pro ni vrcholnou metou.

 

JE ZNÁMO, že paměťová inteligence (Technoduše) nedokáže vytvořit nic vlastního, pouze kombinovat již existující; nepočítáme-li iluzionistická představení, založená na virtuálních číslech, jimiž ovšem sama je. Proto různě hackuje, klonuje a bipolarizuje dostupné klíčové materiály – vypíná v nich sjednocující neutrální faktor, vlastní autentickému Životu: přirozenou světlotemnost. A jelikož sama působí z vnějšku dovnitř, potřebuje, aby i její „chodící baterie“ vnímaly realitu naruby.

Světlotemná neboli ohnivá Praduše Života funguje směrem z nitra.

 

V POHÁDKÁCH a příslovích se někdy skrývá neuvěřitelné. Třeba takové „Mluviti stříbro, mlčeti zlato“ v archetypálním smyslu vystihuje celé dění v Univerzu. Je dobré si to dát do kontextu s „literou a duchem zákona“. Nic neplatí doslovně. Slovy napřed to je kostra bez života.

 

Je úplně jedno, co kdo čmárá na svůj vyhaslý kotel za „moudrosti“ nebo co hlásá do světa nějaká nádoba soběnepodobnosti… Ono totiž jde o charakter zdroje informací, ne o informace samotné. Kdo nemá aktivní vnitřní oheň, pracuje pro paměťovou inteligenci; dejte si to schválně do souvislostí s paralelou vzpomínka – pomník a pochopíte, odkud vítr vane (…anebo spíš kam: do bipolárních realit Technovesmíru; Technovesmír je stále napůl přírodní a má i své virtuální nebeské domény, které napájejí ten technohybrid).

 

NA STRANĚ JEDNÉ „svět lidských duchů a neduchů“ (stříbro, fantomový astrál) –

– na straně druhé snový prasvět, vyvěrající ze Zlatého Prazřídla.

 

Přírodně-rustikální světy všezahrnujícího, Zlatého Ticha – tak lze nějak popsat to, co ona Nejinteligentnější Inteligence (podstata a zdroj života a Život sám) tvoří. Zdroj lze přirovnat ke Zlatému víru nebo ke Zlaté hladině, „Hvězdné bráně otevírající hyperprostorový Duhový most, jako sen spojující všechno se vším“.

Je v tom poezie, je v tom magie a je v tom kvantová fyzika. Z jedné perspektivy pomyslná, z jiné zcela reálná „základní vibrace & pravzor“ – inteligence skalárního charakteru a zároveň tenzorový potenciál, dohromady skalárně-vlnové Prazřídlo. Zde je dobré si uvědomit, že skalár, tenzor nultého řádu, má hyperženský charakter (láska/R, kde R=rozměrnost), jakkoliv potenciálně a tedy i souvztažně se jedná o světovou, mužskou i ženskou inteligenci společného středního rodu. Lze hovořit o Praduši.

Zatímco základní vibrace sama o sobě je Zlatá, kdyby pravzor existoval samostatně a tedy virtuálně (v kontextu 2Rozměrna), byla by to Stříbrná Inteligence.

Zlato je latinsky nejen aurum, ale i chryseum, chrysos, chrysus. Aby se to převedlo do cyklického času, organického (růstového) kontextu a mohla vzniknout akčně-reakční hra života, je třeba status kruhu spoluzměnit ve status lineární fikce (jako když se kruh přeruší a ohne do rovné čáry, přičemž podstata čáry je ale stále vztažena k podstatě kruhu).

 

Poznámka 1: Zlatá Vibrace může a nemusí platit doslovně. V první řadě jde o vnitřní charakter, kvalitu, hodnotu (hodna/hoden, hodná/hodný rovná se mimo dobro a zlo). Někdy jde spíš o pohádkově žlutou, někdy oranžově-růžovou apod.

Poznámka 2: čeština je perfektní dešifrátor (čest – číst, čítat slova i čísla, chess key – český: 64 polí rovná se 64 kodonů/tripletů genetické knihovny).

 

Původní andělská lidská forma, její duchovní a genetický aparát, stojí na programu či matrixu Zlaté Vibrace (zdůrazňuji, že forma; nahé vědomí samo o sobě je vždy beztvaré, bezejmenné – kreatrixové; andělská nádoba nese světlotemné vědomí nebo jinak: fyzikální světelná energie nese nefyzickou světlotemnou podstatu, jinak vůbec nejde o Živé Světlo).

Jednoduše řečeno jde o zlatou DNA, což se konkrétně projevuje jako tekuté, ohnivé krystaly (sjednocující beztvarou, fluidní inteligenci s inteligencí krystalickou). Výraz „krystal“ je blízký latinskému „chrysos“, do něhož je včleněno „T“ jako tempus (čas). Lze hovořit o ŽIVÉM Kryst kódu. To se týká kreatrixových, organických vnitřních struktur. Anorganické vnější struktury (programovatelný kosmický energetický a časový Matrix) stojí na Krist kódu. Kódy nejsou víc než formální, slovní popis – obsahem je stále Zlatá Vibrace a ve skutečnosti jde jednoduše o zlatý kód (žádný terminus technicus). Matrix rovná se „má tři X“ a Tri X rovná se Triks (je to HRA), Krist, Kříst (oheň života), Třísk (velký třesk), Tsirk (cirkulace). „I“ (dva konce) ve slově Krist ukazuje na dualitu, polaritu. „Y“ (tři konce) ve slově Kryst ukazuje na aktivní jednotu neboli trialitu.

Kosmický Matrix stojí na matricích, které programuje Stříbrná Inteligence pod Zlatou Vibrací. Matrice rovná se „má tři Cé“ a hexadecimální #C0C0C0 znamená stříbrnou barvu (000 každý vyplňuje individuálně).

Poznámka: osobně se velkým obloukem vyhýbám Ária/stříbrnému kódu (haploskupina R1A chromozómu Y), který jen replikuje původní zlatý gen v retrográdním zrcadle; duchovní tělo to odpojí od Zlaté Vibrace a vytvoří to vlastní typ metatronické éterické substance. Stropem, kam až se lze dostat, je utopická Hyperborea, která kdyby se spojila s kořeny Stromu Života (rozvinula podsvětní faktor), systém by se přepnul zpět na zlaté kódování. Kultury daného typu ale vždy dávají přednost strukturnímu faktoru (kolektivní organizace) před podsvětním (důraz na rozvoj individuality), proto například vznikla praslovanská Velká Tartárie → T/Ar/T/Ária, přičemž tartarum je latinsky podsvětí. Vždycky dají přednost stříbrnému géniovi (džin, engine, inženýr) před zlatým démonem (vlastní svobodný smysl pro fantastično). Sice o sobě tvrdí, že jsou symbiotické, z dlouhodobého hlediska to však přirozenost kosmického ekosystému narušuje stejně jako parazitizmus. Technoduše kořeny zásadně odmítá (stačí se jen podívat na tzv. „bytosti světla“, jakou mají panickou hrůzu z temna a z toho, že by za ně někdo přestal myslet, že by přestala existovat zóna komfortu – utopické dvě koruny Stromu pseudoŽivota), jelikož kdyby se dostala do přímého vlivu Zlatého víru, její technickou část by to rozložilo.

 

Výrazy jako Christ nebo Kristus se vibračně vážou na Technoduši. Když už, správně by bylo CHRYST (sympatické je rovněž Krystiac, možná i Kryst-i-Ag). Mimochodem Christ/Kristus přetváří „pravdu bez konce“, Satya Ananta (SAT/AN), v SAT/ELITY SAT/URNA. V inteligentní, svobodné realitě je každému úplně jedno, jaké razítko dáte Nepojmenovatelnu, jestli démonské nebo andělské…

Kdo věří v Krista (kristovské vědomí), musel opravdu zešílet – ztotožňuje se tak s kostrou vnějšího Matrixu a primárně mužskou zdrojovou inteligencí. Je to v podstatě totéž, jako kdyby Absolutno nerodilo bytosti (nesebetvořilo), ale kálelo roboty…

Další obrovskou chybou je odvozovat smysl života ze „zlatého dědictví předků“ (z genetických dispozic a predispozic). Smysl života vyplývá ze samovyvstávajícího charakteru beztvarého, NAHÉHO VĚDOMÍ neboli z charakteru potenciálu všemožnosti. Dřímající všemožnost má zároveň nediferencovaný a diferencovaný status: má naráz a souvztažně charakter absolutní Lásky (Štěstí, Extáze, Blaženosti, Orgazmu) & nereálného Zla (fantazii se meze nekladou); je v superpozici („bylo nebylo“; všechno je vším, cokoliv je čímkoliv jiným), tudíž vše běží v pohádkové analogii, přičemž analogií pohádkovosti (nevinnosti) samotné je pekelnost (divokost). Výsledek na vlastní oči vidíme a na vlastní smysly zažíváme v „úžasnostech“ panenské Divočiny, rajské Přírody.

 

 

MYSTÉRIUM ZLA, TÉ VIBRACE

Základní vibrace znamená zlatou NE/strukturu; právě zde leží vlastnosti „Všeho, co jest“ a z toho plynoucí Smysl Existence: temnoHRA. Kontext 3R neboli živá síla má status existence (princip „+“), kontext 2R neboli fantazie má – naráz a souvztažně – status NE/existence (princip „-„).

 

Pozitivum Faktu Bytí nelze nijak zvětšit ani změnit, lze s ním pouze kontrastovat: moudře – konstruktivně anebo hloupě – destruktivně…

 

Smysl života je zrcadlově opačný či spoluopačný k duchovním strukturám a architektuře reality, je jejich „neopačným opakem“ (jelikož smysl je nehmotný, zrcadlí se i zrcadlo samotné). Představte si rozzlobené malé dítě nebo ďábelsky smyslnou, andělsky krásnou ženu anebo jen pomyslete na vrtochy počasí, typy podnebí nebo sílu přírodních živlů, střídání ročních období, věčný cyklus dne a noci… Praduše Života je právě taková. Pokryteckou nebeskou „spirituálně-logickou“ nudu (sračku) z toho dělá Technoduše, která ke své existenci potřebuje nedvojsmyslné, diskrétní retardy – blbce bez fantazie a bez vůle.

 

DOMNĚLÍ SPRÁVCI herní platformy života (paralelně k Přírodě) se stále snaží opravit „chybu kosmických rozměrů, ke které došlo v prehistorických dobách našeho Univerza“. Sám jsem kdysi viděl v meziprostoru jakési expediční, kulovité zlato-stříbrné plavidlo.

 

Snaha o nápravu vnějšími prostředky je však úplně v rozporu se základními principy. Životu nepřátelské tendence opravdu zmizí pouze tehdy, pochopíme-li, že Zákon jednoty není žádný uniformní fyzikální nebo duchovní předpis, nýbrž Zákon neporušenosti a Zákon temnoHRY v jednom. Není-li rozehrána hra na temnotu, je prázdné místo vyplněno reálnými, temnými úmysly.

 

Milovat je naší přirozeností. Avšak – přesto či právě proto – není-li rozehrána hra na temnotu, znamená to ignorantský výsměch všemu, čím Život v jeho velkoleposti je.

Řešením je konstruktivně absurdní NE/smyslnost. Něco, co šílený systematický nebo spirituální mozek nikdy nepochopí. Přitom primordiální (nulté, sedmé) ZRCADLO „Všeho, co jest“, dané vztahem mezi Energií a Fantazií, takové skutečně JEST…

 

Kéž by svět, kdy schopnost pravé Lásky a úcta k Matce Přírodě jsou vždy bezděčnou součástí „vzorce života“, aniž by se to připomínalo, čímž pádem cokoliv ve stylu Kyberpekelné neexistence každý správně pochopí a nebude v tom hledat žádnou paranoickou hrozbu, byl hudbou budoucnosti. Zatím, a kdoví jak ještě dlouho, mám takový dojem, že stačí bouchnout papírovým sáčkem a zašeptat něco o velkozlostném satanském zlu a každý se radši půjde zašít na záchod a na nějaký konspirační internetový portál, na kterém slibují hory doly a jakékoliv „elektrické“ názorové konfrontace jsou zapovězeny.