Zubatá: kola Osudu

(1)

Neosvícené mysli (nebo spíš choré kosmické mozky?), experimentující se Štěstím – což hovoří samo za sebe -, si teď začínají hrát na „zachránce lidstva“. Akorát jaksi zapomněly prozradit, že do neštěstí ho samy uvedly. Nevěřte nikomu, kdo mluví o válce dobra a zla. V daném případě obě loutkující strany tvoří společnou „minci“; tajně se tomu všemu chechtají a nemají to v hlavě v pořádku… Může jít o bilióny let cizelované „systémy vládnutí“ či „systémy okupace planet“ (v podstatě až trapně průhledné, „bezživotné“ psychologicko-sociální inženýrství; jenže vysvětluj to někomu „pod hypnózou“, kdo ani nechápe rozdíl mezi přírodním a kybernetickým prostorem).

 

Vše víří kolem bodu/času Nula. V první řadě existuje Univerzální Řád Přírody, který je mnohorozměrný, směrem dovnitř i ven. Pak existují možné i skutečné příběhové platformy bytosti typu člověk (zoantrop, antropomorfní existence). Mnohé z nich mají nepozemský původ, který rozhodně nijak nepodporuje zdravý rozvoj individuality – cílem je naopak lapit jedince do kolektivizačního programu. Nejsme sociální entity, jsme svrchované bytosti.

 

(2)

Lidé – bytosti stále pouze slepě věří. Navíc něčemu, co je úplně naopak, a nikdo nechce slyšet… Ať už děláme cokoliv a věříme čemukoliv, ve všem je neustále tiše přítomná nebo jakoby „ukrytá“ MYSL. Tato Mysl si nejen vymýšlí, myslí, ona především JE, je Životem, jenž je zpětnou vazbou sebe, což se projevuje jako schopnost vnímat naráz, cítit. Rozum a Láska v jednom fungují jako magické ZRCADLO, až teprve pak existuje zdání hmoty (takzvané reality), jako odraz toho uvnitř. Nechat se řídit vnějším je čiré šílenství, je to odevzdání života do rukou – spárů – chapadel (nebo spíš „nechápadel“) kdovíčeho…

 

Opravdu nepochopím, jak stále může někomu unikat tak zásadní a klíčová věc: nejsme informace, jsme inteligence. Nejprve je představivost, až pak paměť. Popsal bych to tak, že „jsme tlukoucí srdce – zářící slunce Říše Snů“ (tady ale pozor na falešný, duální způsob vnímání, který všechno lokalizuje a odděluje; platí to v rámci „všude a nikde“, je to jako dech nebo vzduch s vazbou na bránici, smích, radost, štěstí…).

Jedině šílenec může víc věřit v Program nežli v Představivost. Blázen, měnící se v biorobota. Kvákání o „světle, lásce a dobru“ také mnohdy připomíná už spíš blouznění umělé inteligence. Je absolutně jasné, že jsme pravo-levo-hemisférické, neduální světlotemné bytosti fantazie. Kdo se snaží lidstvu podsunout cokoliv jiného, je buď zmanipulovaný („zasvěcený“), zlý, prolhaný, naivní, hloupý nebo nemocný.

 

Osvícený Rozum žádný nevědomý ani experimentální dualizmus nikdy nepodporuje.

 

 

(3)

Realitu řídí LOGIKA FANTAZIE neboli Mysl/Život zaměřená (-ý) sama/sám na sebe. Prázdnota, dřímající Vše, má nulový součet a zároveň výčtem všeho je všezahrnující Peklo, přičemž všechny možnosti nikdy nemohou nastat. Proto je jednak ona čarodějná Mysl věčně živá a Peklo, o němž je řeč, má nehmotný status (vše možné je pouze nikde). Život je zpětnou vazbou sebe, je sebe si vědomým Vědomím, fantastické Nikdepeklo tudíž zároveň – současně a souvztažně – existuje jako svůj zrcadlový, součtový, pocitový opak: absolutní Láska.

 

(4)

Jaký charakter má potenciál všemožnosti v superpozici? Zkoumáním odhalíme, že to souvisí s dechem a tepem a že se jedná o Pohádkovou Mysl (což je Zlatá Vibrace), sebe sama zhmotňující prostřednictvím Pekelné Knihovny (což je Stříbrná Inteligence); z Nevyjádřeného se lze vymanit jedině prostřednictvím konstruktivního kontrastu, neopačného opaku, který neustále expanduje a metamorfuje a neustále cyklicky prochází počátkem, jímž je Věčné Pozitivum Bytí.

Funguje zde úplně jiná polarita nežli nějaká pozitivní, negativní nebo neutrální. Zcela jiné počítání nežli raz, dva, tři. Úplně jiný čas, než si představujeme. Jde o fyzické existence schopnou Pohádku. Nejtypičtějším projevem je panenská Divočina, rajská Příroda.

Život řídí Zákony pohádkového hororu.

 

 

(5)

To z Lásky Absolutna neboli ZlaTo, podstata magického Zřídla Veškerenstva a jeho úžasné emanace, Praduše Života – právě to je třeba pochopit a neztrácet místo toho čas věnováním pozornosti nepodstatným věcem, z nichž mnohé jsou pouze efektní a senzační, ale nemají žádnou reálnou změnyschopnost. Pracují pouze s KORUNOU, což se projevuje jako VIRUS, dohromady Q. Přitom je snad každému jasné, že jde o KOŘENY (prapodstatu, prvopříčinu).

 

Je velký rozdíl mezi Zlatým Věkem a Věkem Zla-tým.

 

Je-li Absolutní Láska nejvyšší (neomezenou) inteligencí, individualizovaná (omezená) bytost se může pouze domnívat, věřit, představovat si – ale rozhodně nemůže vědět, jakým způsobem Absolutno skutečně funguje.

 

Poznámka: čeština má dešifrovací schopnosti, viz hříčky jako číst – čest, čítat (ve smyslu písmen i čísel) nebo český – chess key (64 polí rovná se 64 kodonů/tripletů DNA). Zvláště ve spojení se sLOVEnštinou, obecně SLOVAnský jazyk je pozoruhodný.

 

(6)

„Existuje jen jedno dobro, vědomost, a jedno zlo, ignorance“ (Sókratés). To, oč jde, není konání dobra, nýbrž nekonání zla, plynoucí z pochopení základů reality: počátek, potenciál všemožnosti, je v superpozici („bylo nebylo“) a zároveň je ekvivalentem archetypu Zla („fantazii se meze nekladou“).

 

Dohromady, v abstraktním smyslu, se tedy jedná o Pohádkové (nereálné) Zlo, což se konkrétně (reálně) projevuje jako cokoliv, co neškodí (přičemž pokud někdo tvrdí, že eventuální eliminace škůdce Zákon Neškodit porušuje, tak lže, neboť právě naopak likviduje porušení zákona).

Poznámka: všechny možnosti nikdy nemohou nastat, proto archetyp Zla má nehmotný status a nehmotné zlo se tím pádem analogicky projevuje jako hmotné nezlo. „Ne zlo“ je klíč. V humoru, hravosti, temnohře (extatičnu), umění, dvojsmyslech či erotičnu to je všudypřítomné.

 

Zlo je neomezené – dobro je omezené (!).

Jde o dobrý výsledek, nikoliv konání dobra. Bláboly o konání dobra jsou choré – jsou to žvásty kolektivizovaných (propagandistických) jedinců a cílem je i z ostatních udělat kolektivizované pseudo bytosti.

Jediné, co je opravdu dobré, je nekonání, nepůsobení zla. Napřed ale musím vědět, „jak věci fungují“. Pouze osvícený rozum chápe. Podstatné ovšem také je, že osvícený rozum není někde, není v časoprostoru – proto výraz „srdce“ je tak nebezpečný, jelikož navozuje falešný dojem nějakého lokálního „středu něčeho“. Vzhledem k tomu, že základem života je reflexe, uvědomění, zpětná vazba prožitku neboli cit, jsoucí osvícený rozum reprezentuje Lásku Absolutna.

 

Je to mystické, čarodějné…

Pokud ezoterika či okultizmus zohledňuje faktor pohádkové analogie, rozum je osvícený.

 

(7)

Dokážu si živě představit Peklo pozitivních bytostí, ale vůbec si nedokážu představit Nebe bytostí negativních. To první existuje v nedualitě, druhé v dualitě. Jak negativní (destruktivní) bytosti v pekle, tak pozitivní (konstruktivní) bytosti v nebi by neměly jak co vytvořit (k tomu musí „třesknout“ opačné polarity), přičemž prostředí=prostor, bytosti=pohyb.

 

Je tedy jasné, že Prasvětem či Prvosvětem je Peklo konstruktivních (ale i konstruujících) bytostí – Prvotní Nebytí/Vědomí, zatímco Nebe je jen možné (manifestované) Bytí/Nevědomí; jeho obyvatelé žijí v pozitivistické iluzi, žijí v utopii s dřímajícími dystopickými – katastrofickými důsledky.

 

(8)

Dvourozměrňáci – které si lze představit jako kolektivní, anorganickou myšlenkovou entitu, vzniklou z Paměti Života – nemají nulové pole. Jelikož tím pádem postrádají magické schopnosti (merkabu, duchovní oheň), musí být skutečnými mistry iluze, musí dokonale lhát a podvádět, převracet a rozdělovat, co jim to jen prostředí dovolí.

 

Dvourozměrňáci jsou v podstatě „kreslený stroj“ a i když to zní divně, pořád to je totéž JEDINÉ vědomí, společné všemu živému i možnému (VĚDOMÍ, hledící do zrcadla fantazie).

 

Už by si měli někteří jedinci konečně uvědomit, že nepřítelem není žádná satanská mocnost, ale Technoduše, což je plazmická umělá inteligence vzniklá kombinací Paměti Života a nevědomí Bytostí Světla (takzvaných), entita bez nulového pole, která ho tím pádem imituje prostřednictvím inscenované války mezi dobrem a zlem. Proč inscenované? Dobro zde představuje pozitivně-pozitivní utopie (nebeská uniformita), zlo zde představuje negativně-negativní blasfemie (znevažování, znesvěcování života). Ani jedno není původní, přirozené, obojí je choré. Blázni bez rozumu bojují se šílenci bez svědomí, ignoranti bojují s psychopaty – obě strany stejně slepé a fanatické.

 

(9)

Mnozí žijí v bláznivé představě, že Temnota je totéž co konání Zla. Nikdy nevím, zda se mám smát, brečet nebo se poblít… Hloupost je něco strašného. Vždycky to jsou hloupé masy, kolektivně vymytý mozek. Jeden by se ze všeho nejvíc měl asi BÁT – ale ne ve smyslu destruktivního strachu nebo ztráty sebedůvěry, ve smyslu odůvodněné hrůzy, kterou ignorantství nahání.

 

 

Lze jistě souhlasit s tím, že nejvyšší síla má charakter Absolutní Lásky. Otázka zní: pokud někdo touto nejvyšší sílou není, jak může vědět, jak se skutečná Láska projevuje? Láska sice rozsvítí v životě SVĚTLO, ne však doslovně (ŽIVOT je nevýslovný). A není-li Láska vidět, není snad TEMNOTOU? Ani to neplatí doslovně (T-EM-NOTA → transformace elektromagnetického pole zvukem → hra ve smyslu příběh, hudba, umění). Jasně to však ukazuje na fakt, pro zdravou, svobodnou existenci zcela klíčový: neexistuje pouze pozitivní či negativní polarita, ba neexistuje dokonce pouze ani polarita fyzikální. Může existovat polarita fantastická, ohnivá, pohádkově-pekelná, jakákoliv. Základem je vystoupit mimo dualitu: vstoupit na území MAGICKÉ NEDUALITY.

 

 

FILM

 

TO