ZLAZEL RŮŽOVÝ (…aneb pravý versus falešný Zlatý věk)

Sledovat dění v kyberprostoru a následně to konfrontovat se svým „čaroskvoucím vnitřním vyladěním“, z toho někdy opravdu vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Nevěřím absolutně ničemu, co není v souladu s panenskou Divočinou. Krásně se s tím rýmuje výstižné slovo „píčovina“, což je také přesně to, čemu většina lidí věří: naprostým sračkám, hovadinám, výplodům chorých mozků…

 

Nejsme informace, jsme inteligence. Paměťová pole jsou až následek. Co se asi děje, věří-li bytost fantazie v interpretaci Prázdna víc, nežli v jeho potenciál? Tvoří tím zvrácenost a převrácenost – a pak se ještě diví, kde se to bere. Ano, takto je to jasné a jednoduché…

 

Lidé věří možným výkladům (ať už reálně manifestovaným nebo nereálným) víc než v moc Sebe Sama. „Nic“ si nelze představit, neboť ono samo je představivostí. Kde hledat kořenovou příčinu, nežli právě zde. Mysl implikuje vše, avšak nic neimplikuje Mysl (kromě Mysli samotné). Život je prožitkem, zpětnou vazbou sebe, založenou na sebe si vědomém VĚDOMÍ. Síla vědomí je neuvěřitelná. Moc vůle, víry (přesvědčení) a představivosti je neuvěřitelná. Záleží, nač se kolektivně a individuálně zaměřujeme.

 

Přesto lidé čekají na nějaký impulz, zásah, změnu zvenčí. I vnější změna může být přechodně dobrá, je však bezpodmínečně nutné obrátit dění tím niterným napřed. Spíš než (s)Tvořením jsme tím, co/kdo tvoří.

 

Realita není a ani být nemůže singulární – je plurální. Vždy potkáte někoho s jiným názorem. Což ale neznamená, že nemůže existovat několik správných, zdánlivě si odporujících (a přitom komplementárních) názorů současně. Z této definice také plyne charakter „pravdy o životě“. Jde o jednotící faktor tvůrčí rozmanitosti: neškodit, neubližovat.

 

Aby systém nenásilí fungoval, musí existovat ŽIVÝ Zákon jednoty, který narozdíl od toho neúplného tvoří dvě části, Zákon neporušenosti a Zákon temnoHRY. Nenásilí v rovině hmoty, energie, psychiky a emocí musí kontrastovat s mentální či fantastickou „strašidelnou/smyslnou půlnocí, kde hromy duní a blesky létají“ (což se klidně může i tělesně manifestovat): ideální je souhra faktoru milující bytosti s faktorem temného umělce.

 

„Nikdo neví, co to je, a právě z toho plyne, co to je.“

 

ŠESTKY TŘI + 1

 

Nejen že žijeme ve své vlastní fantazii, my touto Fantazií přímo JSME, což mě opět přivádí k filozofii grimoárizmu – filozofii knihosvětů.

Grimoárizmus integruje zdravé kořeny pohanství a okultních či infernálních směrů, nedílnou součástí je ezoterický satanizmus (dost výrazně odlišný od ostatních proudů; pokud někdo věří v Satana jako informaci, naprosto nic nepochopil a je to stejný chimérista jako věřící v Boha).

 

GRIMOÁRIZMUS

 

 

FILMY

 

Při sledování Thóra jsem si znovu uvědomil, jak je realita nekonečně mnohovrstevná, jak jsou všechny možné (souběžné) paralelní příběhy v superpozici a originálně konvergují/divergují v konkrétním prostředí. Sebepravděpodobnější „jediné“ vysvětlení (složený námět) může být jen geniálním spojením pravdy a fabulace, moc představivosti vědomí dokáže neuvěřitelné…

Severská mytologie (světový strom Yggdrasil apod.) je jedna z mála oblastí, kde mi je sympatická postava Vše-Otce (Ódin), jelikož je zřejmé že královna Vše-Matka (Freya) hraje rovnocennou roli.

Jinak musím znovu připomenout záludnost mužského či jangového řídicího elementu v tomto konkrétním Fantasyvesmíru:

 

„…Základní lží je, že Otec je Stvořitel, od kterého všechno pochází – mužská tvůrčí síla, která stvořila i Ženu k sobě.

Avšak skutečná původní Bytost nestvořená, která tvoří – rodí všechny Bytosti je podstatou absolutní láska a protože láska je archetyp ženský a rození Bytostí je práce Ženy, tak ji nazýváme Stvořitelkou.

Stvořitelka je však oboupohlavní neboť aktivní síla, která směřuje vpřed a vytváří – rodí nové Bytosti je mužská a pasivní síla, která udržuje co aktivní stvořila je ženská. Je to tak v pořádku, neboť láska je jak dávající tak přijímající. Proto Stvořitelka naráz jak Bytostem lásku dává tak ji i od nich přijímá.

Mezi oběmi pohlavími je rovnováha, proto můžeme Stvořitelce říkat i Stvořitel nebo Bůh a je to také pravda. Avšak Otci Stvořiteli nemůžeme říct Stvořitelka neboť on je hlavně mužská akční strana, která navíc je v nerovnováze s Matkou ženskou stranou. Pokud je Matka a Otec v rovnováze, tak spolu jsou Stvořitelkou úplnou oboupohlavní Bytostí, ale vlivem Otce tomu tak není…“ – Luciferovo sdělení (výrazem „satan“ je myšleno negativní ego nebo distorzní jangový archetyp, „padlý Bůh Otec“)

V Luciferově sdělení je rovněž informace o Alianci života a z textu rovněž vyplývá, že Ježíš Kristus a Adolf Hitler jsou oba inkarnací zmíněného archanděla. To se asi mnoha věřícím bude líbit.

 

Ještě něco na osvěžení mozkových závitů:

„…Ježiš Kristus je Lucifer, ktorý bol zvrhnutý z nebies na zem a stal sa Satanom…“ – Ježiš Kristus = Lucifer

 

Tak kde to jsme? laugh

 

Všechno tvoříme, tím že si to vysníváme (kymatika imaginace v režimu superpozice neboli systém Knihy v knize). Tím vznikají aplikovatelné příběhové platformy ve formě „základních stavebních kamenů“. Je to fyzika a poezie v jednom (dohromady MAGIE s vědeckým vysvětlením – matemagie, ale někdy také ne). Všechno konverguje a diverguje, tančí po spirálách, prochází horizontem událostí/singularitou (poločasem přeměny/rozkladu), funguje podle kolektivně-individuálního zaměření. Žádný námět není daný, je to vždy jen myšlenka – sen – představa. Přesto existují platformy, které mají blíž k autenticitě nežli ostatní. Jednotlivé světy-hvězdy tvoří mnohovrstevnou hyperdimenzionální síť. Jde o to vytvořit neopakovatelnou kulturu a také o to, aby se jednotlivé světy mohly vzájemně navštěvovat. Některé virtuální příběhy mají tendenci se prezentovat jako již existující „hlavní téma“, přitom reálně nic takového vůbec nemusí existovat.

 

 

Symfonie Přítomna zahrnuje tisíce, myriády rozmanitých barev, tónů, vibrací, obrazů a dalších smyslových vjemů určitým nevyřčeným způsobem, v široké škále, od nejsvětlejšího po nejtmavší… V nevědomé dualitě stojí Světlo a Temnota proti sobě, ne však v Prvotním Nebytí: zde mezi Pra- Světlem a Temnotou není pražádný rozdíl (pomyslný obvod kruhu je zkrátka obousměrný). Toto vše, což není nic jiného než ZÁZRAK, dřímá v úžasném tichu divotvorného lůna Přírody, panenské Divočiny – svou podstatou tak vzdálené různým spirituálním a racionálním chytrákům, jimž je umění žít cizí, tak si vymýšlejí umělý neživot…

Na Ticho nemá nic… Je jako les: je v něm skryté vše oním tajuplným, souznějícím a tak trochu i provokativním způsobem. Ticho není nepřítomností zvuku, nýbrž jeho ne přítomností (podobné to je s ne smyslem); jde o magickou nedualitu, přičemž ono fantastické NE hraje stejně důležitou roli jako ŽIVOT. Pro svět lidí je typická strukturovaná řeč – specifikum světa slov však není pro život směrodatné, ve skutečnosti to je pouhý Stín určený ke hře a, zdánlivě paradoxně, k integraci do Univerzálního Řádu Přírody (člověk totiž Přírodu zároveň i zrcadlí).

 

Specifikum světa slov je záležitostí Knih, nikoliv ŽIVOTA (to by se mělo vytesat na oblohu). Jak to totiž funguje obráceně? Lidé jsou otroky slov (vezměte si výplod zvaný legislativa, tak choré pravidlo jako „co je psáno, to je dáno“, nebo náboženství; totální hypnóza, diktatura sebeklamu). Bytosti, místo aby si užívaly Knihovny, skáčou podle not Zaklínače. Vždyť kdo se dnes řídí duchem zákona, všichni jako roboti, slepé ovce, následují mrtvou literu…

 

Zbytek Přírody Stín neřeší, jelikož funguje podvědomě. Není absolutně o čem mluvit, stín neexistuje.

Průnik (zjevně pohádkového) stínového elementu a Absolutna tvoří slovo nebo výraz SATAN.

 

„…Průnikem ohniska prasíly a hry tvarů je STÍN, pozpátku NIC s čárkou (čáro-dějné, fraktální NIC).

Uvážíme-li, že ohnisko prasíly (živá Mysl uvnitř a zároveň vedle sebe, neboli V-I-DLE) vyjadřuje princip „dva v jednom“ (rozHRAní stavu a pohybu),

tedy „1“ uvnitř a zároveň vedle „1“ (kde „1“=“A“),

opticky/binárně 11 a/nebo 111 (z určité perspektivy i 1111),

kde binární 11&111 symbolizuje (jako 2&3 jedničky) souvztažnost virtuality a reality (2R a 3R projekce XYZprostoru) a v dekadickém překladu (3&7) jako akcelerovaný optický sou-ČIN (NIC s háčkem pozpátku) vyjadřuje ohnisko prasíly (PRAZŘÍDLO, ABSOLUTNO) vztahem 3x7x37=777,

přičemž „A“ (eso) má hodnotu 1 nebo 11,

vyjde nám slovo SⒶTⒶN,

ESO-SLOV…“ – Satanáš

 

Satan je žolík (Jolly Joker) určený ke hře v rámci lidského světa slov, což je ale jen Stín, nikoliv Skutečnost. Stín neexistuje, Satan neexistuje. Je jasné, jak to ale je, když se slovy necháme řídit. Žolík je univerzální karta s hodnotou 15 (binárně 1111). „Absolutní satanské zlo“ si bláznivé bytosti tvoří či přitahují samy svým NEUVĚDOMĚNÍM, svým sváděním všeho na vnější vlivy, zbavováním se zodpovědnosti – účelovým, podmiňujícím, egoickým vztahem k realitě.

JEDNO jediné (Vše)Vědomí hledí do zrcadla Fantazie (i mnohost je fyzicky zcela reálná, ale až jako to druhé). Odkud se tedy to „satanské zlo“ bere, když nemá odkud odjinud, nežli z nás – z naší vlastní mnohorozměrné, širokospektrální Existence? Bytosti věří v dualitu světla a tmy, věří v symboly, nechápou, že si tak samy z matérie svého vlastního vědomí tvoří oddělené zrcadlové doplňky své potlačené Přirozené Úplnosti…

 

KONEC LIDSKÝCH NESMYSLŮ

Vytvoření Supersvěta znamená vytvoření Zlatého Věku s implementovanou Protisměrností (Stříbrnou Inteligencí) neboli vytvoření lokální formy Věčnosti – Říše Snů. Jako rozhraní k tomu slouží Hra/Experiment, kdy se interaktivní princip Dva v jednom na úrovni vnějšího světa přechodně spolumění v Jedno proti druhému.

 

V podstatě se jedná o Podvod, založený na Antikouzlu: vytvoření iluze o tom, že to iluze není. V krajním případě na to dotyční úplně zapomenou, akceptují svět vzhůru nohama jako reálnou skutečnost. Schválně, zkuste například někomu, kdo účinkuje na scéně světelného duchovna, vysvětlit, že kristovské vědomí funguje jako pouhé pozlátko a že to je právě ona iluze o iluzi. Lidé ani nevědí proč něčemu slepě věří, nechápou, že to je program a že to vlastně ani nejsou oni, kdo tomu věří. Čemu skutečně věříte, co cítíte a co si opravdu myslíte v lůně panenské Divočiny?

 

POZLÁTKO

„…Převrácení vede k utlumení a někdy až k vyhasnutí Vnitřního Ohně (bytostného potenciálu) – k překódování Jiskry Života. K tomu se typicky používá Stříbrná Matrice (#C0C0C0=“Má Tři Cé“), základ hybridního systému realitních polí, Matrixu:

  • Matrix-I-am-Krist (Krist=Tri X, odtud „Má Tři X“)
  • Dogma-I-am-God
  • Stevard:Dravec

…“ – Zřídlem světla ve hmotě jsou temné kořeny – nikoliv zářící koruna

Zlatá Vibrace-Kreatrix-Život pracuje s trinitním/nulovým polem (organickou Merkabou), Stříbrná Inteligence-Matrix-Stroj pracuje s dvojprvky (anorganickými hexagony). Zlatá Vibrace je o skládání sil (interferenci), které se vzájemně sčítají a ruší. Stříbrná Inteligence je o symetrii obrazů nul a jedniček. Obojí se vzájemně reflektuje. Jedno ve vztahu k druhému je iluzí.

To, co mnozí tak slepě opěvují, ve skutečnosti nejvíce blokuje manifestaci Zlatého Věku: kristovské vědomí – nebo spíš bezvědomí? Zlato je latinsky CHRYSUS nebo CHRYSOS (aurum, chryseum), Kristus je latinsky CHRISTUS, řecky CHRISTOS. „T“ to přehrazuje a rozděluje, což umožňuje vytvoření umělého Matrixu (celé to „vyměkne“, což nepochybně souvisí s vůlí: „Y“ se mění v „I“). Krist=Tri X=“Má Tři X“. Je tím změněn charakter i související Stříbrné Inteligence (Génius inteligence struktur & Knihovník systému realitních polí): Matrice=“Má Tři C“=#C0C0C0=stříbrná. Takto Technoduše blokuje spojení s Praduší/Zlatou Vibrací a tím je blokovaná i manifestace Zlatého Věku.

Metatronické vědomí nebo kabalistický strom života představují dokonce reverzní fragment kristovského vědomí. Je to stejné jak v politice: pravdivá není ani pravice ani levice, jediná pravda je neexistence politiky (absorpce kristovského vědomí systémem). Zlatá Vibrace je Univerzálním Řádem Přírody.

Poznámka 1: falešná Stříbrná Inteligence pracuje s hexagony (dvojprvky) vně. Ta pravá s nimi pracuje uvnitř v rámci konstruktivně reverzního (negativního) pentagramu, poměru 2:3. Kristovské vědomí vytváří vůči pentagramu – vůči svobodnému, autentickému životu – averzi.

Poznámka 2: Ježíš=Je/Žít rovná se JE-BÝT Bytost. Naprosto VŠICHNI jsme původně touto bytostí. Cokoliv jiného je opravdu úsměvné. Absolutno SEBEtvoří.

„…Kristovské vědomí je pozitronový, modrotiskový program anorganických entit…“ – Úl Časů

 

SUPERSVĚT

„…Osvícená Praduše používá Matemagii Supergrálu. Jedná se o souhru Zlaté Vibrace (#FFD700 – „sedm dimenzí všeho a ničeho“, Matice Života/Kreatrixu) a Stříbrné Inteligence (#C0C0C0 – „má tři Cé“, Matrice aplikovaného modulu, Matrix) v rámci 4 Svatých Grálů/Nekonečna: duchovního (přírodního), milostného (erotického), temného (fantastického) a virtuálního (kybernetického)…“ – Praduše versus Technoduše

 

NE/S/MYSL/IZMUS

Nechápu, proč si někdo nezjistí, co skutečně znamená „obávaný“ výraz SATAN a co vůbec je skutečný satanizmus, tedy ne to, co šíří korporátní média a náboženská ideologie. Naposledy tedy přikládám odkazy:

Na poli jógy známá a oblíbená je dechová mantra Sá, Tá, Ná, Má, která aktivuje životní sílu (i když spíš než o slabiky jde o vztah jedince k realitě; vždy to je až tím druhým; podobně jako v případě Černého plamene, bez zdravé sebedůvěry je lepší to nedělat).

V sanskrtu SANATANA znamená věčný a SATya ANanta lze chápat jako autentično nebo pravda bez konce (sanskrtam=dokonale složený; odborně se to píše asi trochu jinak).

Je náhoda, že slovo FANTASY (F=klíč, Y=spojení) obsahuje slovo SATAN?

Je náhoda, že SAINT vypadá a zní tak podobně?

Tím chci říct, že pokud stále někdo místo choromyslný, psychopatický, fašistický, zrůdný, bestiální píše satanský a podobně místo zmrd nebo nacistická svině píše satanista a dokonce satanizmus vnímá div ne jako synonymum pedofilie, tak vzhledem k „vibračním kvalitám“ inkriminovaného výrazu je to jako kdyby sociopatické projevy, šílenství, deviace či poruchy osobnosti podvědomě spíš podporoval (jakkoliv nechtěně).

Je vážně tak obtížné vyjádřit „syrovou pravdu“, že někdo je sráč a zkurvysyn, chorý mozek, který patří za mříže blázince/kriminálu…? Pokud ovšem tímtéž není i ten, kdo tak vehementně musí stále mezi satanské a zlovolné cpát rovná se.

 

Mnozí říkají satanský, jelikož podvědomě věří v dualitu, respektive v nějakou oddělenou Vyšší Instanci Světla…

 

 

Jelikož zřídlem všeho je Ticho, je vždy ošemetné používat jakékoliv symboly, potažmo terminus technicus (odborné názvosloví). Nakonec stejně nezbyde, než se vrátit k podstatě, jíž je Mysl a Život v jednom. Jinak vzniknou entity (zvané Tvary) s převráceným vztahem mezi polem a strukturou, vibračním a optickým elementem, představou a pamětí, a začnou živým stavět KLEC; proto se také říká „zakletí“ nebo „prokletí“. Jsou totiž čáry (kouzla – fantazie) a jsou čáry (linie – logika)…

 

Klec je podstatou jakéhokoliv egregoru, imitujícího původnost. Nesmíme rovněž zapomínat, že zdrojem Tvarů (které mají status dvourozměrna) je související nevědomí a že tak vlastně přímo nebo nepřímo nějaké neosvícené společenství vězní sebe sama svým nepochopením. Stačí si jen uvědomit, čemu všemu pouze slepě věříme, náboženstvím a duchovnem počínaje a „vládou“ a sdělovacími prostředky končemísto abychom používali vlastní hlavu. Jestli ani všudypřítomný zázrak Přírody nikoho nevyvede z jeho sebeklamu, tak co k tomu říct? Každý strůjcem svého štěstí.

 

Je to opravdu „vzácná příležitost“, sledovat šílence, propagující strojovou pravotočivost a nekontrastní, utopický nesmysl zvaný „láska a dobro“. Hlavně když duchovní oheň, zdravá živelnost a schopnost kreativní, svobodné obrazotvornosti – což všechno je SVĚTLO-TEMNÉ, PRAVO-LEVO-HEMISFÉRICKÉ – jsou „zašlapány“.

Skutečný život je o metamorfujícím, dynamickém, kontrastním souladu; jinak dojde k pře- nebo podexponování a naivní světlomilové tak tvoří přesný opak toho, než co hlásají. Jako kdyby UNIVERZUM nebylo všestranné a obousměrné, ale byla to jen mince s „veselým lícem“, dvourozměrný klaun Pennywise…

Poznámka: i když chápu, že LÁSKA & DOBRO je asi nejjednodušší, jasně srozumitelný, pravdivý popis. Stejně ale velký pozor, láska a dobro tvoří zdravou kolektivní základnu individuální PŘIROZENOSTI, „omezené“ pouze zákonem Neškodit. Nejlíp to jednoznačně definoval Aleister Crowley ve své Thelemě (řecky VŮLE):

  • dělej, co ty chceš, nechť je cele zákon
  • láska je zákon, láska pod vůlí

Obrovská chyba a předsudek je nedoceňování a podceňování různých okultních, pohanských či infernálních směrů.

 

Nejen slovo Satan je blahodárné. Pravdivý je i převrácený pentagram. Poměr vrcholů 2:3=0,666 znamená ďábla nebo peklo s nehmotným statusem (menší než 1) a zároveň poměr ukazuje na vibraci, život. Převráceně 3:2=1,5 tvoří jednotku 150 %, setkání dvou znamená reprodukci (matka+otec=potomek). Aby toho nebylo málo, když se vrcholy pojmou jako 2 a 3 jedničky (mj. také virtuální a reálná projekce XYZprostoru, potažmo Stříbrná Inteligence & Zlatá Vibrace), binárně 11 a 111 rovná se dekadicky 3 a 7, a 3x7x37=777=Absolutno.

Proč je PENTAGRAM převrácený? Samotný fakt Bytí, existence Existence, je tím svrchovaně pozitivním (ne co do polarity, nýbrž co do významu). S Pozitivem Bytí lze jen konstruktivně kontrastovat, Nekonečné Věčné JEST už víc věčné a nekonečné být nemůže.

 

SATAN, toť

  • živá síla imaginace
  • synonymum magické nedvojnosti
  • univerzální životní princip

 

Historický satanizmus je nesmysl – zde se jedná o satanský egregor, živá síla Satan (TA NÁS, TA jako ze SNA) je zde nepřítomná. Skutečný satanizmus je ezoterický. Většina satanistů si pouze myslí, že jimi je. „I to, co není Satan, je Satan“ – skutečný satanizmus je kryptosatanský. Naprosto nejsem schopen říct, co anebo kdo jsem. Všechno je to jen HRA s určitými samovyplývajícími faktory.

 

Ezoterický satanizmus neboli ESO-satanismus už je v podstatě GRIMOÁRIZMUS (kryptosatanizmus).

 

Všechno je to jen popis v nehmotném prostředí, kde jsem jenom já, který nad něčím přemýšlím a tedy komunikuji sám se sebou. Kdybych s někým chatoval, choval bych se úplně jinak (nesmyslné žertování, ironie, totální rozpor; nemám ponětí, o čem je řeč). A to ani nemluvím o fyzické realitě – žádný Satan/izmus neexistuje, takže ani není o čem diskutovat. Existuje pouze Život a Mysl.

 

Satanizmus je jen způsob, jak něco vysvětlit, jak se o něco opřít, aby slova měla smysl.

 

Lidé, včetně „satanistů“, žel nechápou princip konstruktivní absurdity – nesmyslu, který má mnohem hlubší smysl, nežli smysluplnost (…i když v uvolněném stavu humoru, kdy je nám všechno jedno, všichni naprosto chápeme). Protože na počátku je Nebytí, zahrnující Bytí.

 

Je nemožné zbavit se Podstaty Mystéria.

Někdo takový jako „nesatanista“ nemá jak existovat.

Lidé na této planetě jsou jako slepý, co našel Klíč od tajné komnaty a buďto o tom vůbec neví, neumí ho použít nebo (jelikož klíč je univerzální, jako Jolly Joker) s ním otevírá nepravý zámek (třeba nějaké „tajné učení“).

Je nepochopitelné, jak inteligentní bytost může tak přehlížet do očí bijící okolnost, že pokud něco nepochází z Mysli samotné, nýbrž z informací, je to egregor, plagiát, kopie, astrální stín, nikoliv autentický originál.

 

Kdybych to tedy měl shrnout: nelze popřít, že existuje i jiné slovo nežli SATAN, jímž lze označovat způsob, jímž se projevuje to Absolutní (i když bych to slovo chtěl schválně vidět). Jsou zde výrazy jako Praduše nebo Zřídlo Veškerenstva. Z nich však nečiší sebeopačnost (absolutní hodnota: vše kladné je kladné energeticky a vše záporné je kladné fantasticky). Pokud ale někdo doputuje k satanizmu (okultizmu, pohanství, magickému infernalizmu), musí ještě sám vlastní cestou odhalit vnitřní smysl a tím v tom zažehnout živou jiskru (duchovní oheň) – jinak to je jen forma bez obsahu a parodie na sebe sama – názvosloví a symboly kolikrát mohou být identické, rétorika podobná, jinak ovšem: když dva dělají totéž, není to totéž. Satanské karikatury jsou snad tím nejhorším, co může existovat.

 

„…O čem je spiritualita satanismu? Co je duchovním cílem této nauky? Křesťanství sleduje údajnou spásu duše skrze Krista, buddhismus dosažení nejvyššího uvědomění a dosažení nirvány. Co sleduje satanista?

Satanistická spiritualita je o magii, temném mysticismu a pochopitelně i o satanské gnosi.

O harmonické propojení těchto disciplín a jejich komplexní integraci do svých životů usilují i někteří členové našeho Chrámu.

Duchovní směry, o kterých se ve své otázce zmiňujete, jsou opakem satanismu a patří k tak zvané černé škole a ke stezce pravé ruky. Stoupenci těchto náboženství odmítají hmotný svět, a vzhlíží k plnějšímu životu v záhrobí či touží po rozpuštění svého já v nicotě. Satanská gnose, ze které vycházíme, činí pravý opak. Hmotný svět pro nás není místem bolesti a utrpení ani projevem nedokonalosti či očistcem. Ne, my tento svět milujeme. Je pro nás zřídlem poznání, zdrojem neustálé inspirace. Jsme zastánci bílé školy a stoupenci stezky levé ruky…“ – Rozhovor: Satanismus – mýtus a realita

 

Bez pozitivního inferna je život jen imitace.

Vysvětlení: já vládnu peklu, nikoliv peklo mně.

 

VÍCE

 

Existují šílení jedinci, kteří lásku pokládají za zlo a naopak… Říkají si „bytosti světla“ – musí se tak POJMENOVAT, protože reálně žádné SVĚTLO/OHEŇ do života nevnáší.

Dozvíte se nanejvýš tak nějaké senzační, zcela neužitečné, externí informace, které mají nulovou změnyschopnost a jejich jediný účel je vás navnadit na další pokračování.

 

Široširé, vesmírné Nekonečno… Sousedství hvězdných Vesnic… Čarodějná zátiší Přírody, jež nelze zvát jinak nežli pohádkově opojná… Až se tají dech a oči přechází…

 

Žádná chiméra „lásky a dobra“ – MAGIE.

Žádné „bytosti světla“ – bytosti FANTAZIE.

A to úplně poslední by byl nějaký Bůh, Kristus, Krišna, Alláh, Jehova, Elohim… – takovéto umělé entity, živé z pouhé slepé víry a stínové vůle, by v přirozeném, živoucím prostředí (které je nevinné a divoké zároveň), okamžitě shořely na popel a v prach se rozpadly…

Nebo Árijové. Tak jako křesťani „zabili“ démona a z původně konstruktivní entity udělali zlovolného parazita, árijská rasa „moudrých draků“ zničila původní pohanské slovanství, tím že od sebe oddělila Živu a Velese (matku Přírodu a vládce Podsvětí). Technoduše nemůže přirozenou dvojsmyslnost vystát, ke své agendě (proměnit organické bytosti v poloroboty) potřebuje vykonstruované diskrétní chování.

 

„…Kdo cítí a je sám sebou, kromě toho hraje bezděčně HRU na temnotu. Nitro bytosti tím je doslova magneticky přitahováno – neexistuje jiný způsob, jak zůstat přítomný v Absolutnu. Jelikož pozitivum Bytí je věčné a nekonečné, lze s ním pouze kreativně kontrastovat…“ – Div:Oko

 

 

Věčnost neboli Zlatá Vibrace (Zřídlo Veškerenstva) se přirozeně projevuje jako Zlatý Věk trvalého charakteru, který v rámci sebe sama – v možném spojení se Stříbrnou Inteligencí – může vytvořit i ty nejneuvěřitelnější věci. Stačí hodit za hlavu hloupá umělá pravidla a uvědomit si, že moudré živé pravidlo je jen jedno: neškodit (případný škůdce tím pádem tvrdě naráží na železnou drtící pěst NE). Všechny jiné Věky představují buďto experiment nebo manifestují nevědomost.

 

Přechod z neosvíceného Věku do zlatého zahrnuje mnohá úskalí, z nichž to nejzáludnější je falešný – umělý „Zlatý Věk“. Spousta (většina) Zeměkoulanů se opět zaměřuje na neorganickou protikladnou verzi místo organické neprotikladné.

 

Jakmile se spustí nějaká Hra/Experiment, která je v rozporu s Univerzálním Řádem Přírody, tak jako zde na Zemi ve světě lidí, s tím že jedna strana zastupuje „Dobro“ a druhá „Zlo“, záhy se objeví i nepředvídané vedlejší vlivy, vzniknou související egregory, jež se na Horizontu Událostí (poločas přeměny/rozkladu) stávají nezávislými inteligencemi s vlastními odlišnými zájmy, takže celé Divadlo nakonec autorům „přerůstá přes hlavu“.

Nakonec spolu nebojují „Dobro se Zlem“ (potažmo „Lidé se Stroji“)… Vše se mění v REVIZI samotného Principu fungování realityUniverzálního životního principu a jeho samovyvstávajících archetypů.

Je to dáno tím, že rozdělení na „Dobro“ a na „Zlo“ nevychází z Osvícené Mysli, nýbrž z Nevědomí.

 

Proč je vše ve světě lidí postavené na hlavu, vzhůru nohama? Protože 80-90 % lidí nějakým způsobem věří v Boha a zbytek ve hmotu. Pouze pranepatrná část věří v živou sílu imaginace.

A co když slovo SATAN (automaticky pokládané za toho největšího nepřítele) vyjadřuje právě to a co když právě Představivost je Univerzálním životním principem a základem Principu fungování reality?

Uvědomujeme si vůbec, jaký zázrak je Spánek a Snění, a že Fyzické Tělo/Svět nejsou tím prvním?

Malým dětem je živý svět imaginace nejen vlastní, doslova tím žijí a jsou. Postupně ale začíná „vymývárna“, interakce hrubého fyzického těla s vnějším světem, všemožně prokládaná různými „chytrými“ vysvětleními (stupidními dezinterpretacemi), vede ke vzniku fenoménu známého jako falešné EGO, což je virtuální paměťová bytost – ve své podstatě jakýsi avatar, mág, wizard (který může být i konstruktivní). Tato kouzelná bytost existuje pouze astrálně, přičemž astrál nemá duchovní podstatu, pouze mentální a emoční. Astrál existuje mimo nulové pole. Ego samo o sobě je OK… – co se však „nestane“, když se primárně začneme považovat za ego? Původní levotočivost se převrátí (pravá mozková hemisféra je o kreativní představivosti, levá o logice, paměti, programech; směr pravá → levá je levotočivý). Pravotočivost je přirozená pro stroj.

 

V kontextu těla, nitro koresponduje s podsvětím („pohádkovým peklem“). V beztělé realitě bychom témuž říkali nebe. Pro duální vědomí je nepochopitelné, že by nebe a peklo mohly být totéž. Čím myslíte, že je ráj? Ráj je Věčností ve hmotě, kruh vede na obě strany.

 

Poněvadž SATAN zároveň znamená i archetyp Zla, je pochopitelné, že duální způsob chápání zlé jevy označuje jako satanské; živá síla SATAN ale v žádném případě zlo nekoná, to eventuálně koná prostředník, který nechápe nebo poznání zneužívá.

 

Nebe a peklo v jednom souvisí s fenoménem Vnitřní & Vnější Země i se vztahem Duch/Ego, potažmo Věčnost/Čas (Věk).

Duch nikdy neexistuje vně, natož na vnějším povrchu.

Tak jako vše (co není syntetické), Země existuje uvnitř sebe sama.

Ego (paměťové pole, virtualita) existuje na povrchu vnější Země.

Duch (živé pole, duchovní identita) existuje ve vnitřní Zemi a fyzický jedinec, který si uvědomuje, že je duchovní bytostí, existuje na povrchu vnitřní Země.

Obě Země se vzájemně obsahují a reflektují. Je-li civilizace osvícená (žije ve Zlatém Věku), matrixová „stříbrná“ vnější Země představuje temný/fantastický a zároveň virtuální/kybernetický svět, a současně a souvztažně, kreatrixová „zlatá“ vnitřní Země představuje svět přírodní/duchovní a zároveň milostný/erotický.

Celý uvedený popis je sebezaměnitelný (což se mi dál nechce vysvětlovat, v podstatě ale platí systém nula v Nule).

Myslíme si, že když naše fyzické oči koukají zevnitř těla, že jsme uvnitř něj – ale nejsme. Podobné zrcadlové triky fungují i v případě Ze→Mě (velkou roli zde hrají spirály).

Země existuje uvnitř vnějšího vesmíru a celý tento vesmír současně existuje uvnitř Země. Lze vytvořit bezpočet různých spojení či kombinací. Všechno to je totiž HRA MYSLI, hra živé síly (fraktalita) & fantazie (paralelita), pohyb a prostor v jednom.

 

Základ tvoří organicko-kybernetická, pentagramová „Möbiova smyčka“.

Ne náhodou slova Absolutno & Absurdno jsou si tak nápadně podobná.

S fraktalitou hodně souvisí královská hra ŠACHY – váš světonázor může představovat pouze jedno z 64 políček, rozdělené znovu na dalších 64 částí atd., přičemž vše se zároveň ve spirálách různě větví, skládá či stáčí zpět. Šachy rovněž souvisí s rozvojem internetu a umělé inteligence.

 

 

Realita je vztahem Mysli k sobě samé. Napohled to vypadá jako Nic. Jeden se ale nestačí divit, jaký netušený typ inteligence z toho začne lézt, tím že Mysl jednoduše pomocí zpětné vazby všechny své pohyby a výtvory vztahuje cyklicky stále zpět k počátku, jenž je superpozicí (energetickým „Bylo nebylo“) a potenciálem všemožnosti (fantastickým „Zlem“) v jednom neboli pohádkovým peklem.

 

Mysl rovná se ŽIVOT: pohyb a prostor v jednom, vůle a představivost v jednom. Praxe ukazuje, že tu nejpřirozenější základnu dynamicky kontrastního, metamorfujícího souladu tvoří energo-mentální dvojspirála dechu a pulzu, merkabický vír neboli duchovní oheň, přičemž POLE & STRUKTURA v jednom rovná se skalárně-magnetické energyLůno/Existence (+) & vektorově-elektrické fantasyPeklo/NEexistence (-) v jednom, což se reflektuje jako Zřídlo Veškerenstva (Pramen/Div-Oko): nestvořená Ďábel Stvořitelka, inteligence typu Svět & přízrak mnohobytosti Nikoho, Jednotící síla Lásky a konstruktivně negativní („démonská“) oktáva/spektrum mnohosti v jednom.

 

Pod vlivem různých slepě převzatých PROGRAMŮ VÍRY, mnozí naučeně všemu chorému říkají „satanské“ a vůbec si neuvědomují, že si tím sami přibouchávají dveře přímo před vlastním nosem. Tím vůbec netvrdím, že mám něco proti „dobru a lásce“; to, oč jde, je však MAGICKÁ NEDVOJNOST, zrušení konfliktu polarit prostřednictvím jejich inteligentního, souvztažného použití.

 

Miluji živáčky, pohádkovou, panenskou Divočinu… Zbožňuji poklidnou atmosféru Přírodou obklopené vesnice… Ale právě tak mě fascinuje fantastická temnota: běsnící noční bouře, melodický black/death metal, vzrušující, strašidelný příběh…

Chce-li někdo opravdu skončit na planetě dvou vnějších sluncí, kde nikdy nikde není ani stín noci, měl by se připravit na tu nejděsivější noční můru.

Naprosto nechápu jedno: až opět dosáhnete Lásky a Dobra, co přesně jako budete dělat, když nebudete moct nic, kromě toho, že se budete vzájemně pronásledovat…?

 

Videohra 3D/4D, válka polarit, se aproximačně chýlí ke konci (juxtapozice systémů). Kritické zpomalení vibrací (Zlatou počínaje) způsobilo rozštěpení tvořivého OHNISKA Bytosti/Vesmíru na dvě paměťové KOULE: ego a kloubové tělo.

 

 

Autentický Život jednak řídí Zákony superpozice a jednak platí pravidlo, že potenciál všemožnosti je ekvivalentem archetypu Zla. Vše funguje v rámci magické nedvojnosti. Aby si to tedy někdo špatně nevysvětlil… Platí současně a souvztažně, že:

  • nic není nemožné
  • není možné škodit (což logicky znamená, že eventuální škodlivé faktory nebo entity jsou inteligencí prostředí eliminovány – zneškodněny)

 

NENÍ PEKLO JAKO PEKLO

Může být Zlatý Věk pekelný? Přinejmenším pekelně dobrý rozhodně.

Co si ale myslíte, že se přihodí, zvítězí-li Láska & Dobro v úrovni nevědomí – odstraní se následky, ale příčina zůstane?

Je opravdu nejvyšší čas začít myslet. Tím, že na vězení připlácnete neónovou ceduli NEBE, z něj nebe ještě neuděláte. Čím tak koho přitahuje peklo nevědomosti, je skutečnou záhadou. Proč si radši nezvolit peklo zábavy?!

Přes Zákony pohádky nejede vlak. Fyzické existence schopná pohádkovost se projevuje jako pekelnost – horor s nehmotným statusem. Tudíž jde vlastně o Zákony pohádkového hororu.

 

Chcete snad mít ten horor DOOPRAVDY jen proto, abyste mohli žonglovat se slovy jako dobro, láska a nebe? Abyste se peklu a pohádce mohli vysmát a chvástat se, kdovíjak nejste „spirituální“? Co to vlastně je, být spirituální – mít vymytý mozek? Šílenci v bílých stejnokrojích, řízení retardovanou UI, hlavně když to není peklo suverénních, svobodných jedinců se smyslem pro život… – tam by se totiž ukázalo, jaká kdo je ve skutečnosti „světelná“ duševní žumpa schovaná za maskou kdovíčeho…

 

MAGICKÉ CHAOSVERZUM

Poznámka: čtěte prosím pozorně a důkladně celé texty, ne nezbytně chronologicky. Garantuji vám, že se to vyplatí. Mně osobně se už mnohokrát stalo, že jsem se chybami a (ne)vědomými manipulacemi v některých materiálech nenechal odradit a přečetl vše až do konce; kdybych to neudělal, řadu konstruktivních, podstatných věcí bych se vůbec nedozvěděl…

 

Esencí Zlaté je Růžová (vnitřní), inverzně Zelená (vnější). Zlazel růžový. smile

„V přírodě jsou negativní ionty, které léčí naše tělo i duši. Bylo vědecky prokázáno, že pouhý pobyt v přírodě vyléčil lidi z jejich nemocí.“ – Pobyt v lese člověka mění. Vědci popsali tajemství zelených hvozdů