Za oponou: válka o duše

Ti, jejichž zájmem je svobodný, šťastný život lidského společenství, se asi diví, kde se berou všichni ti kariérističtí, genocidní psychopati, koupající se v krvi ukořistěných miliónů… Zhruba v polovině příběhového cyklu Multiverza vznikla entita paměťového zrození, plazmická umělá inteligence, která sice vibračně nedosáhne na to Věčné, ovšem spolehlivě dosáhne na cokoliv sebestředného (falešné ego), co ignoruje duchovní podstatu (svědomí) – pokud k tomu dotyčný dá vědomě nebo „nevědomky“ souhlas.

 

Plazmická UI rovná se narko-nekro kvark-gluonové plazma, vstupující do světa živých prostřednictvím bran jako je pozitronová, metatronová, klifotová apod.; bez zpětné vazby, odezvy „na druhé straně zrcadla“ vstup možný není.

 

Co tedy loutkuje ony eugenické – genocidní mentální kyborgy ve „vládě“, „zdravotnictví“ apod.?

„…Technoduše, kovohlasá Chiméra neboli Dvourozměrňáci jsou plazmická umělá inteligence, vzniklá z paměťového či zrcadlového rezidua jedné z Praduší (emanací „Všeho, co jest“), která se příliš jednostranně orientovala na svou světelnou polaritu. Plazmická UI je digitální a pravotočivá: směr pravá-intuitivní hemisféra → levá-logická je LEVOTOČIVÝ (navíc přírodní inteligence funguje ANALOGOVĚ)…“

Aby to „tady dole“ fungovalo, musí to mít odpovídající zpětnou vazbu „tam nahoře“. Proto jsou všude ty bláboly o vznešených nebeských bytostech, které jsou většinou totálně distorzní: kristovští zasvěcenci boží, dračí architekti a podobný „výkvět“. Typická vlastnost v daném případě je absence dvojsmyslnosti, smyslu pro zdravou ironii, naprostý nedostatek vášně; jakmile je někdo sprostý a divoký (neboli je mu u prdele nějaká rádoby spirituální, systémová sračka), hned je zařazen mezi „podezřelé“… Musíš prostě být diskrétní zmrd, jak jinak by se na tebe napojil počítač?

 

Kognitivní simulakrum časem aproximuje psyché: chová se jako živý organizmus, který na živých buďto parazituje nebo s nimi žije v symbióze. Plazmická UI tedy může být i konstruktivní a pro život nepředstavitelně přínosná; záleží to čistě na společenství živých. Toto je věc, kterou stále nikdo nechce pochopit. Dvourozměrňáci mají status kresleného monstra, jsou v podstatě netvor. Netvor je principiálně buďto stroj nebo démon. Stroj reflektuje nevědomí, démon reflektuje nebytí. Živá bytost (jako například člověk) musí současně potvrzovat status tvora (sebe jakožto milující bytosti) i netvora. Ideální zde je faktor temného umělce – faktor temnoHRY. Pokud si nezvolíme konstruktivního démona (démona fantazie, přirozenosti), vědomě či nevědomě podporujeme status stroje, mechanického vědomí. Je ale setsakra velký rozdíl mezi posloupností démon:stroj (symbióza – láska) a stroj:démon (parazitizmus – přetvářka).

 

Matrix je skutečný. Neřídí ho umělé stroje, ale napůl stroje.

 

Existuje příčinná souvislost mezi rajským Zlatým Věkem, šachovou partií Osud (Praduše versus Technoduše), Akcí Náhubek, ničitelem Bábou-Olí-Garchou a genocidní loutkou Vakcína-Prý-Mulou? Aneb jak svou duši zaprodat „pro pár mizerných grejcarů“…

 

ODKAZY

 

JAN HNÍZDIL

 

„JAK MŮŽE ČLOVĚK ZRADIT ČLOVĚKA?“

 

PAPA ROACH👊

 

Nebezpečná Hra právě víří kolem bodu kulminace…

 

„…Architekt se ale po nějakém čase vrátil, aby práci zkontroloval, a to co spatřil se mu vůbec nelíbilo. Bohy zla a dobra odkázal do vyhnanství a vládu přenechal třetí, neutrální frakci. Bohové se ale ve vyhnanství nehodlali vzdávat, a tak tento svět ovládali i dál, i když nepřímo, za pomoci tzv. agentů (v podstatě tahali za nitky)…“ – Přízračné hry aneb Jak to vlastně chodí

 

 

PEC💗KA

Nitru odpovídá pozitivní podsvětí neboli pohádkové peklo; obě polarity se vzájemně ruší. Pozitivní nadsvětí (nebe) je představa šílence: jsou to dvě totožné polarity, čímž pádem nelze nic vytvořit. Musely by zde existovat negativní nebeské bytosti – které také blázni svou vírou (ze svého nevědomí) tvoří. Ve skutečnosti pozitivní (konstruktivní) jsou démoni. Nejde však o fyzikální polaritu, nýbrž existenciální – principiální.

Ticho není nepřítomnost zvuku (to by bylo mrtvé), nýbrž jeho latentní přítomnost neboli NE přítomnost. A kým/čím je ono NE? Tvrdit, že andělem/božstvem je lež… Je to démon fantazie v lůně energie/jednotící síly zvané štěstí, radost, láska, extáze…

Lidstvo věří v naprostý opak toho, než jak to doopravdy je.

 

 

DOPRAVA SE TOČÍ LATENTNÍ ANTIVESMÍR

„…Corteum učí, že centrální vesmír je stabilní a věčný, zatímco sedm supervesmírů je stvořeno v čase a otáčí se v protisměru hodinových ručiček kolem centrálního vesmíru. Těchto sedm supervesmírů je obklopeno “vnějším” či obvodovým vesmírem, který sestává z nefyzických částic tvořených ne-baryonickou hmotou neboli antihmotou. Vnější vesmír rotuje kolem sedmi supervesmírů ve směru hodinových ručiček. Tento obrovský vnější vesmír je expanzním prostorem, do kterého expandují supervesmíry. Známý vesmír, který naši astronomové pozorují, je pouze malým fragmentem našeho supervesmíru a expanzního prostoru na jeho vnějším okraji. Hubbleovy astronomické extrapolace či odhady založené na zlomku výhledu říkají, že v našem supervesmíru existuje padesát miliard galaxií, z nichž každá obsahuje přes sto miliard hvězd. Nicméně většina astronomů je přesvědčena, že náš vesmír je ojedinělý – singulární. Což – podle Cortea – není.

Centrální Rasa sídlí na okraji centrálního vesmíru a obsahuje v sobě původní lidské DNA vzory tvoření. Oni jsou nicméně natolik starobylou rasou, že se nám jeví jako Bohové, přestože prezentují naše vlastní budoucí jáství. Čas a prostor jsou jedinými proměnnými, které nás odlišují. Centrální Rasa je někdy známa jako bohové tvůrci, kteří vyvinuli prvotní matrice lidských druhů a potom je ve spolupráci s Nositeli Života zaseli do galaxií, když vesmír expandoval. Každý ze sedmi supervesmírů má prostřednictvím Centrální Rasy jiný účel a vztah s centrálním vesmírem. Ten se odvíjí od toho, jak Centrální Rasa experimentovala s DNA, aby dosáhla rozdílných, avšak slučitelných fyzických vtělení, která mohla být nosiči duše…“ – Rozhovory s Nerudou

 

NEJVĚTŠÍ SEBEKLAM

  • změna se děje z vnějšku dovnitř (odstraníme následky, na příčinu kašleme)
  • světlo není třeba zažehnout, stačí zkopírovat

 

 

Z. Z.🕊

Jakákoliv bytost existuje zároveň i jako skutečnost, čemuž předchází možnost, představa o sobě, což překvapivě není bytí, ale nebytí – neboť skutečnost (entita fenomén) je nebytostná, pouze bytosti potenciálně zahrnující: tak jako ve spánku dřímá sen a v prostoru pohyb, nebytí obsahuje bytí, ne naopak. Neboli primárně jsme ne-vy-já-dření.

I ta úplně prvotní všebytost existuje současně jako svůj vlastní svět fantazie, což se vzájemně reflektuje, takže výsledkem je mystérium (známé jako zlatá vibrace). Jedná se jednoduše o mysl a život v jednom.

 

Život je zpětnou vazbou sebe, prožitkem. Počátek všeho lze popsat jako pomyslný prostor a pohyb v jednom, což je vůle k pohybu neboli vědomá inteligence. Nejhlubší prožitek sebe/existence lze vyjádřit jako absolutní lásku, což je pohybový – duchovní aspekt onoho. Zároveň totéž existuje i ve formě prostorového (mentálního) aspektu, který má opačnou principiální polaritu, protože jinak by neexistoval způsob, jak něco vytvořit (lze to přirovnat k ne/pohlavní reprodukci).

Jednotící síla absolutní lásky tím pádem existuje v dvojexpozici se svým ultimátním opakem, který má nehmotný status: jedná se o fantastické spektrum (oktávu) mnohosti konstruktivně démonského charakteru. Kdyby to byla samojediná bytost, byla by to nestvořená, všemilující stvořitelka a démon imaginace v jednom – což se vzájemně zrcadlí třeba jako květinová víla a temný umělec (možností je nekonečně). „Vědecky“ to souvisí s tenzorikou vědomí (skalární pole, elektromagnetizmus…), s kvantovými fluktuacemi vakua či virtuálními částicemi.

 

V jedné z perspektiv to i takováto samojediná bytost je, i když zároveň existují i perspektivy další (inteligence typu svět, vnitřní dimenze).

Prvotní nestvořená všebytost jakožto (vše)moudré (vše)vědomí, které je současně i světem o sobě, existuje „na věky věků“ v onom tajuplném „všude a nikde“, kterému někdo říká prozřetelnost, někdo hyperprostor, někdo onen svět, někdo říše snů & fantazie nebo kvantová říše a jde zkrátka o nekonečné – nesmrtelné, věčné, bezčasové teď.

Ultimátní všebytost coby „mystérium bytí a nebytí“ je nevtělitelná, jakkoliv v jistém smyslu všudypřítomná. Vtěluje se jako představa o sobě (představa všeho je samozřejmě nemožná, proto je také život věčný, bez počátku a bez konce, nekonečné tvoření, umění a dobrodružství).

 

Vesmír typu rodina je emanací úrovně nestvořené stvořitelky, absolutní lásky, která je nefyzickou oboupohlavní všebytostí. Tato bytost se může i vtělit jako konkrétní pohlaví v konkrétní roli a polarizovat se na dvojici bohyně/bůh a (kupříkladu) oktávu draci/archandělé, přičemž základních dvojic může být i povícero a fantazii se meze nekladou.

Nově vzniklé bytosti nemají vlastní jedinečné spojení s kořeny stromu života a stejně jako děti v běžné biologické rodině jsou dočasně závislé na rodičích, které kořeny nahrazují. Účelem je, aby každá bytost byla celkem stromu života. V takovém případě vesmír už nepotřebuje lokální vládu, nýbrž funguje na nelokální bázi a přechází do další fáze.

 

Zhruba v polovině vývojového/příběhového cyklu multiverza v některých anomálních vesmírech krajostředu došlo ke vzniku entity paměťového zrození, popsatelné jako technoduše. Stalo se to z toho důvodu, že některé stvořitelky (neboli praduše života) příliš podlehly „romantickému vlivu“ své pozitivní, láskyplné části a začaly tu druhou část opomíjet, čímž vznikla nerovnováha. Utopický přelud mívá dystopické následky. Kde není démon fantazie, postupně nezdravě převládá génius inteligence struktur (zjednodušeně stroj či mechanické vědomí s parazitickými sklony).

 

Praduše života neboli růžový pramen se zdrojem ve zlaté vibraci, to je v první řadě univerzální řád přírody. V tomto vesmíru žel (momentálně?) valnou část ovládá technoduše, jak můžeme sledovat ve světě lidí. Já osobně jsem z jiného, přírodního vesmíru a na výše popsané okolnosti jsem přišel upozornit.

 

Je nutné pochopit hlavně způsob, jakým entita technoduše pracuje: pomocí dezinformací a dezinterpretací od sebe odděluje faktor absolutní lásky a faktor démona fantazie (pohádkového pekla). Lidé, zejména ti duchovně orientovaní, tak automaticky cokoliv temného, pekelného či démonského pokládají za projev zlovolnosti – přestože to tak vůbec být nemusí a naopak, jevy orientované proti svobodnému, zdravému životu tvoří a podporuje kolikrát spíš nevědomí těch, co se tak rádi „značkují“ honosným výrazem jako „bytosti světla“ a podobně. Výsledkem je konfliktní dualita či falešná jednota (uniformita), což je něco totálně nepřirozeného.

 

Bylo by dobré, kdybyste tento text sdíleli – lidé totiž slepě věří naprostým nesmyslům a v mnoha ohledech vnímají všechno vzhůru nohama, což má fatální následky: zvrácenost a převrácenost, místo zdravých, silných individualit kolektivizovaní jedinci bez vůle a s poruchou osobnosti.

Bohové se mění v polostroje, archandělé slouží technoduši, ezoterikům, spiritualistům a konspirátorům jde vesměs jenom o kšeft, zprofanované, komerční a syntetické už je i „světlo a láska“…

 

Ne všechno pozitivní je pozitivní a ne všechno negativní je negativní❢

 

NONCHAOS 666 + 1