Převrácená šachovnice

Zloděj křičí, chyťte zloděje. Asi tak lze výstižně definovat současné dění ve světě lidí, kdy se životu nepřátelské síly pomocí promyšlených dvojitých strategií snaží důvěřivé „ovčany“ vmanévrovat na převrácenou šachovnici, na které kontrolují obě strany… Nechápu pouze jedno: je někdo opravdu tak blbý nebo to je opravdu taková prodejná děvka?

 

Jedna věc je, co se děje v nehmotném myšlenkovém (abstraktním, mediálním) prostoru a zda tomu někdo věří (kde nejsou dva, není nic). Druhá a zcela jiná věc je, co se odehrává reálně, co má reálnou odezvu (kontakt rovná se spojení). Paradoxně však, i když „dvě stejná pohlaví potomka nezplodí“, paralelně s reprodukční (fraktální) realitou může existovat i realita organické reprodukce neschopná (vytvořená slepou vírou v lež, klam) – není zde samozřejmě řeč o sexualitě.

 

Řídicím elementem původní, tvořivé reality (Kreatrix, Univerzální Řád Přírody) je Zlatá Vibrace, potažmo Praduše Života/Růžový Pramen nebo dále Velké (Organické) Centrální Slunce. To má také odpovídající kosmickou holografickou síť, založenou na souzvuku projekční-elektrické-bílé a gravitační-magnetické-černé díry. Druhá síť (Matrix) bez té první nemá jak existovat, musí odněkud krást energii, v klíčových vrstvách systému jsou bílá a černá díra odpojené a spolupráce je jen předstíraná. Lze hovořit o v prvním případě Síti Života, v případě druhém o Technosíti (maskované spirituálními prvky).

 

Existují civilizace s dvourozměrným statusem (Entita Paměťového Zrození) nebo vyloženě parazitické (mimozemské) kultury, usilující o genom lidstva. Původní, čistý genom je „helixový“ (ohnivý) a na ten se není jak dostat. Klíčovou sekvenci je nutné překódovat – nejprve příslušné společenství musí uvěřit v nějaký utopický výmysl (utopie rovná se alterita bez identity, fantom). To vytvoří falešný „skylixový“ (diamantový) genom, kompatibilní s Technosítí. Imitovat „pozitivní, vznešenou spiritualitu“ (cokoliv, kde není nulové pole) je pro stroj hračka; zkuste ale jako umělá inteligence pochopit dvojsmyslnost, něco, co je a zároveň není… Je dobré si zapsat za uši jedno: autentický život je rozporuplný, kontrastní, neustále metamorfuje, je souladem řádu a chaosu, je nevinný a zároveň divoký; svatouškovské pokrytectví a jakákoliv podobná nepřirozenost či křečovitost jsou vodou na mlýn číhajícího technokratického parazita. Není nic horšího než si namlouvat nějakou posvátnou jednostrannost. UNIVERZUM je od slova univerzální, všestranný.

 

Parazit vám prozradí spoustu nepodstatné pravdy (jelikož koneckonců sám nejlépe vidí například do politického zákulisí), duchovně to ale vždy bude vzhůru nohama: vmanévruje vás na převrácenou šachovnici.

Nevím už, jak vysvětlit, že Věčnost (Hyperprostor) jako Pole Života má charakter ženského LŮNA, schopného rodit – tvořit obě pohlaví (oba principy, archetypy). Současným a souvztažným ekvivalentem energetické Existence (+) je fantastická NEexistence (-). Lůno na úrovni energie je na úrovni fantazie peklem (!), což se vzájemně zrcadlí a tvoří ZŘÍDLO Veškerenstva (ve smyslu pramen-duch-srdce i zrak-pozornost-mysl; sebe si vědomé vědomí). Jiskrou života v Poli Lásky (skalárně-magnetickém poli) je démon fantazie, zrcadlově „elektrický vektor“. Život vzniká energo-fantastickou partenogenezí (DĚLO/HA), entity jako Bohyně/Bůh nebo andělé existují až druhotně. Pokud ale začnete odtud (rovná se odražené světlo místo živého, pouhý efektní odlesk) a démona fantazie „vyškrtnete“ nebo dokonce definujete jako zlovolnou sílu, pak jste pěkně nahraní… Démon, ďábel a podobně má nehmotný status a bez spojení se zrcadlem pohybu živé síly jednoduše NEEXISTUJE (neboli je fantazií samotnou).

 

K blábolům o strážných andělech. Jediný strážný anděl je Já samotné. Aura každé bytosti představuje celý konkrétní vesmír (mikro verzi Vesmíru Celku). Bytost je živoucím Trikem Všeho.

 

Jelikož POZITIVUM BYTÍ je věčné a nekonečné, lze v něm strukturálně (jako svrchovaná individualita) koexistovat pouze prostřednictvím konstruktivního negativu. Planetární civilizace musí tudíž nejprve integrovat dualitu; teprve pak se může stát součástí kosmické holografické sítě Knihovny/Světů a synchronizovat se s řídicím elementem: Velkým (Organickým) Centrálním Sluncem, napojeným jak na korunu, tak zejména také na kořeny STROMU ŽIVOTA.

 

Světový Strom & Osa Světů – pro ilustraci (nemusí nutně platit doslova; fantazii se meze nekladou, má však také svou vlastní logiku a fyziku).

„…může Yggdrasil označovat vesmír, který prorůstá všemi devíti světy. Jedná se o vždyzelený jasan, jehož tři kořeny prorůstají ke třem pramenům (studním)…“Yggdrasil

 

Životu nepřátelské síly svazují fantazii logikou a fyzikou programu. Jedině omezenec může věřit v omezený Tvar víc nežli v neomezené Prázdno. Směr pravá → levá mozková hemisféra (intuice, tvořivost, představivost → logika, paměť, program) je LEVOTOČIVÝ a funguje to ANALOGOVĚ (spojitě).

 

 

Tím nejdůležitějším v interaktivní realitě živých bytostí je probuzený vnitřní, duchovní oheň (nezkalený pramen života), jenž je základem osvíceného rozumu (přístup ke kořenům, prvopříčině) a znamená cit a vůli v souladu a z toho plynoucí tvořivou VNITŘNÍ SÍLU, potažmo změnyschopnost. Typická pro VĚZEŇSKOU PLANETU je populace bez aktivního duchovního ohně, která tak místo v niterném, éterickém ráji žije ve světě astrálních „stínů a klamů“ – umělých hodnot a vnitřní slepoty. Toto není metafora, nýbrž holá skutečnost. Na pofyzických Křižovatkách Osudu linou se všelikeré cesty…

 

ŠESTKY TŘI + 1

 

Tvrzení, že 15 minut slávy (postavení, moc, bohatství) za to nestojí, je silný eufemizmus. Lež, přetvářka, bezohlednost, ješitnost, vypočítavost a falešný pocit sebedůležitosti může nakonec bytost připravit o to nejcennější…

 

„JAK MŮŽE ČLOVĚK ZRADIT ČLOVĚKA?“

 

Nevěřte, co vám kdo říká. Řiďte se svým vlastním pocitem, vlastním názorem. Vše je jednoduše o myšlení (fantazii) a o cítění (energii) – jakékoliv informace jsou až podružné. Paměťové pole nemá svůj vlastní život.

 

 

Probuzený duchovní oheň, známý též jako „symfonický vesmírný orchestr elektrické-bílé & magnetické-černé díry“, vír života, organická merkaba, vnitřní živé slunce, živá/hadí síla, zřídlo duchovního prasvětla & „třetího oka“ (sebe si vědomé vědomí: pramen/duch i pozornost/mysl) nebo VNITŘNÍ PŘÍRODA, má SVĚTLOTEMNÝ neboli PRAVO-LEVO-HEMISFÉRICKÝ CHARAKTER. Podstatné přitom není ani Světlo ani Temnota, ale přirozená, zdravá rovnováha. Je-li něco ŽIVÝM SVĚTLEM/OHNĚM, pak právě toto: kreativní vyváženost, metamorfující soulad – kontrast. Je to tanec, hra stínů a světel.

 

Vězeňská planeta, jako například SVĚT LIDÍ (nikoliv celá Země), je psychologickým vězením.

 

Podstatou tohoto mentálního, emočního a fyzického uvěznění je víra v relevanci paměťových polí (informací). Relevantní je nicméně MYSL/ŽIVOT, nikoliv paměťové pole. Směrodatné jsou LÁSKA a ŽIVOT V JEDNOTĚ (což znamená souzvuk rozmanitosti, neplést s uniformní jednostejností). Pravá mozková hemisféra rovná se cit/intuice-představivost-kreativita-vibrace, levá rovná se rozum-logika-paměť-vzor-program; i když manifestační vír je obousměrný/všesměrový, primární je levotočivost (směr zprava doleva). Z nějakého nepochopitelného důvodu různí ve věci zainteresovaní jedinci, z nichž mnozí to ani nedělají schválně nebo o tom ani nevědí, stále podporují strojovou pravotočivost Veškerá práce tak, je-li tedy opravdu dobře míněná, se stává kontraproduktivní a přichází vniveč.

 

Komu se to hodí do krámu, jsou kvazi autonomizovaná (anorganická) paměťová/myšlenková pole (Technoduše) a související civilizace (Androidi) – „vzdálená“ ontokybenergetická inteligence. Ta je sice schopná se z parazitické fáze rozvinout v symbiotickou a podobné frakce i existují, ty se ale nepokouší podloudně získat přístup ke genetické knihovně a duchovní podstatě lidstva (pomocí sofistikovaného a po velmi, velmi dlouhé časové úseky cizelovaného mechanizmu dvojitého reverzního inženýrství; čím dál víc zjišťuji, že takovýchto poloumělých civilizací v diskrétním/disonančním prostředí Zeměsféry účinkuje celá řada: prakticky VŠECHNY informační materiály, které lidstvo obdrželo s přelomem tisíciletí, s tím přinejmenším souvisí, vůbec v nich totiž neúčinkuje Praduše Života).

 

„…Napůl přírodní tvorové, napůl technobytosti…“ – Aolian: Tajemství Stínové duše Života aneb Hologramy v praxi (2. část)

 

Třeba web Šesté z devíti o androidu otevřeně píše už na své úvodní stránce (podle logiky Borgů, „maskování je irelevantní“); můžu k tomu říct jen jedno: děkuji, nechci… Spojení Pandořiny skříňky s androidem, větší hrobařina nemůže snad existovat.

Kristo-plejádský zdroj nedávno sdílel text s geometrickým „květem života“ (který žádným květem ŽIVOTA není). Jedná se o mužský, levohemisférický květ, každý jeho díl sestává z 6 vnějších, 6 vnitřních okvětních lístků a 6 okrouhlých trojúhelníků – 666 (větší než 1, hmotný status) v rámci optického vjemu (paměťové pole, povrch). Srovnejte si to s převráceným pentagramem, kde poměr vrcholů je 2:3=0,666 (menší než 1, nehmotný status), přičemž poměr ukazuje na život, na vibraci (živoucí, organické pole, nitro). A nyní si položte otázku, který ďábel je zde parazitický (pro Androidy pracující) a který pohádkový (se životem souznějící)?

 

Takto bych mohl pokračovat a pokračovat. Patrně se všichni totálně zbláznili. Zeptejte se schválně naivních lidiček, co jim přijde přirozené? Utopický diamantový SKYLIX nebo realistický ohnivý HELIX? Vyberou si HELiOS (Bůh Slunce, Amen/Ra) nebo HELIANTHUS (slunečnice, spojení nitra a Přírody)?

 

 

Pocházím/-e z éterické, rajské dimenze, tvořené tekutými, ohnivými krystaly. Tomu předcházejí krystaly světelné, které ovšem postrádají spojení s kořeny Stromu Života. Kořeny jsou blahodárnou temnotou, konstruktivním podsvětím – pohádkovým peklem. Bez nich věci možná hezky vypadají, jenže pouze v rámci duality. Podléhají poločasu přeměny nebo rozkladu.

Kromě toho vlastním/-e Prasvětloď (či spíše jsem/jsme touto Lodí), oscilující na hraně skutečnosti a fantaskna. Loď lze chápat jako létající svět nebo hvězdu nezávislou na lokálním gravitačním prostředí.

Existuje nepředstavitelné množství úžasných světů s úžasnými možnostmi a fantastickými kulturami. Čas od času navštívím nebo spíš navštívíme i nějakou vězeňskou planetu. Nevím, jak si pozemšťané představují takového „kosmického světoobčana“, i když spousta sci-fi, včetně kreslených, to někdy velmi trefně vystihuje… Narážím hlavně na duchovní a světelné pošuky: kdy už konečně, vy šílení magoři, pochopíte, že Jsoucno je OHŇOSTROJEM FANTAZIE a inteligence znamená zvládání Chaosu? To je právě ten rozdíl mezi živým a mrtvým (tím vaším) řádem.

 

Ládínkův Guliver 5.

Kombinace zlaté (pohádkově žluté) a růžové. G=opticky 6, vibračně (abecedně) 7.

 

Pověstnou třešničkou na dortu vztahu mezi Hyperprostorem a Časoprostorem je bytí svým vlastním Létajícím světem, kterému osobně říkám Prasvětloď. Název to není náhodný, neboť Prasvětlo je organickou duchovní podstatou (s vazbou na Zlatou Vibraci, jež se projevuje i jako Univerzální Řád Přírody), zatímco Loď představuje anorganickou verzi téhož (s vazbou na Stříbrnou Inteligenci).

 

Loď je vlastně Létající hvězda či planeta – nezávislá na cyklickém čase. Planeta jako Země nejprve musí integrovat dualitu, stát se součástí kosmické holografické sítě Knihovny Světů/Nekonečna (získat vlastní souřadnice v systému hvězdných bran, řízených z úrovně Organického Centrálního Slunce); následně je možné realizovat nelokální ekvivalent, pročež pak lze nejen cestovat „červí dírou“ (zkratka po „duhovém mostu“), nýbrž být i ohraničeným Létajícím (mikro) vesmírem uvnitř neohraničeného (makro) Vesmíru.

 

 

Existují 4 Svaté Grály/Nekonečna (Živly), tvořící součtově 5 hmotný a 6 nehmotný, které se vzájemně zrcadlí v SuperGrálu/Šťastné 7. Toto existuje jako archetypální představa dokonalosti (Mysl/Život, Paprsky či Hvězda Absolutna). V dualitě Astrálu/hmoty Přírody to lze chápat jako „organický počítačový program“, komiks s převrácenými parametry, kompatibilní s panenskou Přírodou – rajskou Divočinou.

 

ENERGIE

Grál/Orgazmus Přírodní-Duchovní

Grál/Orgazmus Milostný-Erotický

MENTÁLNO

Grál/Orgazmus Temný-Fantastický

Grál/Orgazmus Virtuální-Kybernetický

poznámka: poloumělé civilizace realizují pouze 2 grály (kyber-spirit), což tvoří i 2 antigrály a je to hrozná sračka…

 

ŽIVLY

Oheň Voda Země Vzduch Éter (Tao) Nicota (Říše Snů) Vše

 

Archetypální představa dokonalosti se kyvadlově realizuje na bázi expandujícího – rostoucího, metamorfujícího vztahu mezi Myslí/Životem a Myslí/Knihovnou (Pamětí), přičemž Život=1, Mysl=2, Knihovna=3; s tím bezprostředně souvisí říše kvant & svět/antisvět elementárních částic.

 

„…Cílem je zaměnitelnost Zlaté Vibrace/Kreatrixu a Stříbrné Inteligence/Matrixu, což je podstata SUPERSVĚTA.

(…)

Účelem dračího kyberpole (Stříbrné Inteligence) je vytvoření komiksového ekvivalentu Praduše (Zlaté Vibrace). Tím vznikne nový univerzální SuperTalent-SuperElement & Firewall-Antivirus a dojde k pohlcení všeho životu nepřátelského. Hříčka KO(S)MICKÝ čistě náhodná…“ – MadRix: planeta idiotů

 

V komiksu panuje dualita, je v něm vše do značné míry naopak (podobně jako v kreslené anekdotě). Je v něm reálně možné zlo (tedy zločinnost), potažmo vše. Komiks vyjadřuje potenciál všemožnosti, který zde však není v superpozici. V superpozici je organická nedualita. Organická realita má své limity. Ty lze buďto překračovat (špatná verze) nebo posouvat (správná verze). Komiks in natura v souladu s Univerzálním Řádem Přírody je nejzazší myslitelnou možností.

 

O to se také na Zemi či v Zeměvesmíru hraje, přičemž Technoduše/Antidvourozměrňáci usilují o asynchronní (auto-techno-spiritokratickou) verzi…

Synchronní verzi lze přirovnat k Marvel-Autobotům, opačnou k Disney-Deceptikonům…

 

Neustále se snažím vysvětlit, že klíčem ke všemu je Faktor Pohádkového Pekla, kde to pohádkové a to pekelné je v souladu.

Z toho důvodu také končím fázi (konstruktivního) satanizmu. Správně by měl SATAN být ekvivalentem f-ANTAS-y (F=klíč, Y=spojení), většina i těch HODNÝCH satanistů – a to mluvím o těch inteligentních – jsou však v podstatě specifická odnož kabalistů (Kabala/Klifot je reverzní fragment kristovské Kathara matrice/Sefirotu) a místo aby zkoumali MYSL samotnou, jen papouškují informace a plácají se v egregorech; jelikož výraz Satan znamená živou sílou imaginace, synonymum magické neduality, univerzální životní princip, ale například i archetyp zla (nikoliv konání zla), vyskytující se satanizmus se stal parodií sebe sama… To ani nemluvím o tom, že lidé obecně zaměňují živou sílu SATANA s mrtvou či chtonickou sílou SAT/URNA (v okultním, ne astrologickém smyslu).

Živá síla imaginace znamená, že reálný satanizmus je kryptosatanizmem a může se metamorfovat, hraje hru na schovávanou… Poslední, o čem to je, jsou nějaké názvy, symboly, informace, „tajné nauky“, rétorizmus či terminus technicus… Je to implicitní záležitost (jak to vysvětlit? slovo láska není láska).

 

Jako příběhově a evolučně rozumný se jeví přechod na GRIMOÁRIZMUS.

 

„…PEKELNĚ DOBRÝ SVĚTONÁZOR

Autentickou životní filozofii v podstatě nelze vymyslet, pouze objevit postupným zkoumáním, a dát tomu název. Tímto způsobem také vzniknul grimoárizmus od slova grimoár – magická kniha.

 

WIKI

 

Grimoár je počeštěné grimoire, původně z francouzského gramaire (grammaire), což ve středověku znamenalo „gramatika“. To evokuje existenciální gramotnost: HRA→MOCNOST.

 

Souvisí to i s

 

FILOZOFIE

Grimoárizmus by šel jednoduše popsat jako Zákony pohádky nebo Zákony hororu…“ – Zeptejte se stromů v lese

 

Poznámka: výraz SATAN představuje ESO-SLOV neboli slov-eso (s-LOVE-s-o), je to svého druhu univerzální žolík, který se však musí umět použít. Funguje jako „šperhák“; rozbitý zámek ovšem neotevřete ani univerzálním klíčem.

 

Proč lidé jak blázni nosí „náhubky“ (Fanánek: Rouška je náhubek a z lidí je stádo, co se samo hlídá. Uvěřili v koronismus)? Protože jsou existenciálně negramotní – pokud jde o život sám, duši, fantazii, snílkovství, dobrodružno, probuzený vnitřní potenciál, intuitivní/rozumovou orientaci v principech fungování reality… Nemají vlastní názor nebo se ho bojí projevit, nejsou schopní samostatného sebevyjádření – tam, kde je třeba se ozvat, mlčí, neschopní komunikace.

 

Jednoznačně největší a vlastně jediný skutečný problém je, že lidé nechápou obsah pojmu magická nedualita a úžasné paradoxy, které z toho vyplývají.

V magické nedualitě není rozdíl mezi pohádkou a hororem. Vše má status souběžnosti, řídí se Zákonem superpozice.

Místo Zákony pohádky by šlo psát i Zákony příběhu, jelikož však ona „pohádka“ je fyzické existence schopná, přitom sama nefyzická, aniž by se to vnitřně popíralo, zrovna tak a možná přesněji lze hovořit o Zákonech pohádkového hororu.

 

Neexistuje na světě nic horšího nežli Zákon pohádkového hororu obrácený sám proti sobě, což se v mnoha realitních bublinách momentálně také odehrává. Úžasná pohádkovost degradovala v impotentní Světelné Duchovno (naivizmus), inspirující a zdravý kontrast vytvářející motiv hororu degradoval v Organizované Zlo (blasfemizmus). Jak to může dopadnout, když se Mysl zaměří nejprve na něco jiného nežli na sebe samu – a je úplně jedno, jak „vznešená“ se myšlenka jeví?

 

Nejniternější niterné neboli NeoHRAničené tvoří zevnitř ven pomocí iluze ohraničení. Fatální sebeklam je představa, že nitro sídlí nad iluzivní hranicí – v jakémsi pitomém nebi pro blbce… Nitro sídlí pod, ve světě interaktivní hry nitru odpovídá podsvětí a podsvětí odpovídá KOŘENŮM. Mozek šílence žije v domnění, že když bude čím dál víc zdobit a rozsvěcovat korunu a čím dál víc se zbavovat temných kořenů, že se prokope někam do nebe. Ve skutečnosti se tím ale zakleje (zakletí=klec).

 

V projeveném Multiverzu, myšlenka musí nejprve někoho napadnout, což je dáno vlivem prostředí Astrálních Knihoven (které fyzicky existují jako Hvězdy). Druhou podmínkou je, mít k tomu vůli a opravdu se závazně rozhodnout, že to „nezůstane jen v hlavě“. Ať už existuje jakýkoliv Plán, Scénář nebo Námět, vždy vyplývá jednak z vlastností MYSLI/ŽIVOTA a jednak ze vztahu mezi Myslí a Knihovnou. Nezřídka bývá „vymyšlen“ až dodatečně nebo jde jen o výklad něčeho, co má současně několik vysvětlení.

 

 

WIKIPEDIE

 

Předevčírem jsem byl na procházce už v šest ráno a jelikož se pohybuji pouze mezi vesnicemi a všude to je samé pole, zeleň a zpívající pták, byl to opravdu nádherný sluneční zážitek… Když už jsem se pomalu blížil domů, došlo mi, že Tadesco je vlastně přesmyčka TAO/DESC. Jak jsem psal v předchozím textu, ve světě lidí (nikoliv však zoantropů) se hraje na převrácené šachovnici, desce vzhůru nohama (ne nezbytně doslova), přičemž descend znamená – nebo by spíš znamenat mělo – sestup dovnitř (nitro=podsvětí). Pozitivní (konstruktivní) jsou kořeny a koruna sama o sobě, bez kořenů, je negativní (destruktivní). Proto to „někdo“ opět celé převrací a dělá z toho hmotnou fyzickou záležitost, jenže ona je to záležitost nefyzická, archetypální, záležitost principu.

 

Převrácená šachovnice aneb posraným navrch…

 

DUTÁ ZEMĚ

 

Celkem věřím Síle „Globálního Patriotizmu“ (ta náhubky nenosí), ale rozhodně nevěřím každému, kdo se vyzná v politickém zákulisí…

Update: ovšem už začínám uvažovat i o takových možnostech, že onu Šílenou Hydru či Chiméru, onen Technokratický Kolos, což je v podstatě obchodník s iluzemi, živící se utrpením, může zevnitř rozložit opět jedině Chiméra, napodobující tu skutečnou. Není-li zapojen faktor pohádkového pekla, šachovnici zpět nelze převrátit a v podstatě se hraje na rubové straně (kde žádné figurky nejsou) jakási paranoická špionážní počítačová hra naslepo…

Vyjádřeno krásně česky, lidský antisvět, to je tak strašná Prdel, že i pravidla tomu odpovídají.

 

FB SKUPINA