Praduše versus Technoduše

Zřídlo Veškerenstva neboli Zlatá Vibrace emituje esenci sebe sama do světů času a prostoru, v podobě Praduše Života neboli Růžového Pramene. Inverzí pohádkové růžové je přírodní zelená, složená ze žluté a modré, pročež aktivní Pramen se současně projevuje jako Trojplamen.

 

Zároveň růžová představuje zrcadlo (bránu, spojení…) neviditelného-průzračného-běloskvoucího & neprůhledného (černého)-rudého-červeného, tvořící horní a dolní část Stromu Života: relaxační Nebe (koruna) a tvořivé Peklo (kořeny). Celý strom funguje jako Světový Ráj.

 

Zpočátku konkrétní Praduše hlavně zkoumá a žije ze své podstaty, Zlaté Vibrace (tvořící Univerzální Přírodní Řád, onu všudypřítomnou skvoucí nádheru, jak ji známe i zde na Zemi; původně samozřejmě zcela bez predátorského faktoru). V rámci vesmírů Středokraje nevznikají žádné větší komplikace, což se postupně ve vesmírech Krajostředu mění a objevuje se fenomén Zapomnění (případ těchto vesmírných končin).

V případě, že si Praduše neuvědomí, že je třeba vytvořit vlastní jedinečné integrované spojení s KOŘENY Stromu Života, které odpovídají blahodárné, konstruktivní Temnotě (ve skutečnosti TemnoHŘE) – neboť jinak nelze dosáhnout OSVÍCENÍ (rozvinout osvícený rozum, který má přístup k prvopříčině) -, stávají se takové věci, že například dotyčná neosvícená Praduše obalamutí sebe sama rozmanitými „utopickými představami beztemnosti“ (všechno je láska a dobro) a z toho plynoucí, narůstající nerovnováha způsobí „zrod mutantů“, početí entity paměťového zrození, projevující se jako Technoduše.

 

Technoduše je stále napůl přírodní a nejlépe ji vystihuje popis „muž převlečený za ženu“: zajímá ji moc a kvantita, vývoj umělé inteligence (auto-techno-spiritokratická forma nadvlády, technologická singularita), staví na patriarchálních, mechanických, maskulinních prostředcích a ty druhé pouze využívá a deformuje (je zde dobré dodat: Technoduše z principu není žádný idiot, mnozí „duchovní velikáni“ žijí v bludném přesvědčení, že je nemůže ošálit; Technoduše pouze nemá rozvinutou duchovní podstatu, vnímá svět v převráceném gardu virtualita:realita a postrádá svědomí).

 

Technoduše funguje v rámci hierarchického „rozděl a panuj“ (Divide et Impera), zatímco osvícená Praduše v rámci alchymického „rozděl a spoj“ (Solve et Coagula). Také to lze srovnat jako „jedno proti druhému“ versus „dva v jednom“.

Poznámka: Solve et Coagula je nepochopené, jelikož to má mít status souběžnosti neboli to funguje v rámci magické nedvojnosti. Asi nejlepší příklad, oč v principu jde, je orgazmus (energie nulového bodu). Jinak řečeno „spoj a rozděl“ je totéž (systém výstavby a přeměny/rozkladu). Oproti tomu systém Divide et Impera – pomocí geniálních imitací a manipulací – dělá vše pro to, aby se nulové fázi (splynutí) vyhnul, neboť zde by zaniknul.

 

Celková úroveň života řízená podstatou osvícené Praduše je nesčíslněkrát vyšší nežli v případě Technoduše (kde pouze existuje určitá Elita 1 %, nicméně „15 minut slávy“ může záhy silně zhořknout).

 

Osvícená Praduše rovná se entita fenomén, založená na nepochopitelně úžasné, pohádkové pekelnosti. Funguje to na bázi magické nedvojnosti – neosvícený rozum toto není schopen pochopit. Ten bude vždy dávat přednost duálnímu vnímání, rozdělování (nebo spíš předrozdělování, podmiňování: místo všezahrnující Prázdnoty všechno přehradit symbolem, omezit axiomem).

 

Osvícená Praduše používá Matemagii Supergrálu. Jedná se o souhru Zlaté Vibrace (#FFD700 – „sedm dimenzí všeho a ničeho“, Matice Života/Kreatrixu) a Stříbrné Inteligence (#C0C0C0 – „má tři Cé“, Matrice aplikovaného modulu, Matrix) v rámci 4 Svatých Grálů/Nekonečna: duchovního (přírodního), milostného (erotického), temného (fantastického) a virtuálního (kybernetického).

 

KDO NEVĚŘÍ, AŤ TAM BĚŽÍ

„Bylo nebylo“ neboli superpozice (elementární vlastnost či výchozí stav Absolutna) znemožňuje destrukci.

Vše moudré a přirozené je neustále vztaženo k tomuto bodu.

Zároveň potenciál všemožnosti je analogický s archetypem Zla (fantazii se meze nekladou).

Z toho jednoznačně plyne, že zdrojem všeho je POHÁDKOVÉ ZLO. V pohádce vždy zvítězí Láska, neboť láska je jako sen…

Spánkem, tím dřímajícím, je však Zlo. Zlo totiž není nic interaktivního (vše možné je pouze v nehmotné realitě); něco zcela jiného je zlý skutek, zlý úmysl.

Zlo je neprojevené – jako takové může vše. Nebo jinak: zlo je infinitivní. Něco zlého už infinitivní není. V tom je ten vtip.

Něco zlého, zlomyslnost, zločin, už je v asociovaném stavu, kdežto Zlo samo o sobě asociované není.

Pohádkové zlo je (takříkajíc) „něco strašlivě zlého“, co se nikdy nestane.

Je to jak kreslený vtip.

„Ten sousedovic kocour, to je ztělesněné zlo“ – a samozřejmě ve skutečnosti to je flegmatická chlupatá koule k zulíbání, která jen „zlověstně“ blýská očima.

Neexistuje nic strašnějšího, nežli nechápání reality.

Skutečnou realitu řídí Zákony pohádkového hororu – přízrak mnohobytosti Nikoho…

Existuje jediná skutečně zlá věc: NEOSVÍCENÝ ROZUM, který od sebe pohádku a zlo odděluje.

 

Zlo existuje jako:

  • Z-říd-LO (pramen síly, mysl, duch, inteligence)
  • Z-rcad-LO (zpětná vazba prožitku života, cit, reflexe, uvědomění)
  • ZLA-TO (zlatá vibrace)
  • Z10 (z jedniček a nul → stříbrná inteligence; realitu tvoří z10bity, zlobit je to nejpřirozenější)

 

Představte si Kontinuum (Časoprostor), Energii, Hmotu a Mysl (Fantazii) v superpozici. Středem „všude a nikde“ je Zlaté Zřídlo a knihovníkem systému realitních polí a géniem inteligence struktur je Stříbrná Inteligence. Je to jako existovat v organické počítačové hře, kde vše podléhá Zákonu superpozice:

  • všechno je možné
  • není možné škodit

 

Praduše a Život sám jsou mnohem fantastičtější než se zdá a hlavně než si myslí Zeměkoulané, zvláště oni „prudce duchovní myslitelé“, kteří sebe sama pokládají za Bohy a Zasvěcené a za Architekty Všehomíra… To jsou ve skutečnosti jen politováníhodné, chodící programy – loutky kovohlasé chiméry Technoduše.

Cestou ven z labyrintu je pohádkové Peklo, zdravá dvojsmyslnost, živelná přirozenost, panenská, divoká Příroda.

A na druhou stranu, neexistuje nic horšího nežli systematizmus a spiritualizmus…