ZlaTo

Existují věci, které nelze vysvětlit; člověk prostě ví, že to tak je – pokud to zrovna není duševní porucha nebo nějaká utkvělá představa… Většinou se mi rozsvítí na procházce a tam mi dnes začalo „blýskat“ o královské barvě, barvě (či kdo chce vibraci) číslo 1.

 

Dělají-li dva totéž, není to totéž.

Není všechno zlato, co se třpytí.

Je ZLATÁ a je zlatá.

Sledováním „ezotericko“-duchovní scény jsem si vypěstoval silnou alergii na takovou tu povrchovou, rádoby „duchovní“ zlatou, co se leskne přesně jako ty bludné poklady v pohádkách a obyčejnou hliněnou vázu nikdo nevidí…

V předchozím textu Supersvět: Ohnivá 5. dimenze narážím na rozdíl mezi polospektrálním (metatronickým) a plnospektrálním (živým) světlem. Většina těch, co se o to zajímá, doteď vůbec nepochopila rozdíl mezi nestrannou a protikladnou pozitivitou. Tvořivé živé světlo je tou nejpozitivnější věcí na světě, jenže ne v rámci polarity (duality) – vlastně vůbec ne v rámci fyziky. Z toho jasně vyplývá, že toto živé světlo obsahuje obě polarity (dokonce i polaritu vztahu energie – fantazie). Proto pokud je s tím někdo v souladu, i kdyby se prakticky věnoval negativní polaritě, bude to mít celkový harmonizující, blahodárný, příznivý účinek. Může třeba o půlnoci plné hromů a blesků v temném lese pořádat „černomagické“ orgie – a bude to živé světlo. Zatímco nějaký rádoby „duchovní“ pozér v bílém stejnokroji předvádí před kamerou svoji „neposkvrněnou čistotu“, obalenou do sladkých slovíček, a nemá to se živým světlem absolutně nic společného…

 

 

Pravdivé je to, co má pohádkovou analogii, což může být klidně i samotné peklo.

Původní zlatá je organická a jedná se o tekuté, jiskřivé, vnitřní, živé světlo, jehož „způsob inteligence“ je rozumově obtížné, ne-li nemožné vysvětlit.

Jako přívrženec magického infernalizmu si samozřejmě nemohu nevšimnout slovní hříčky ZLA-TO. V některých svých textech píšu o zlobitech (elementech reality) od slova zlobit – tedy nikoliv být zlý, ale zdravě hravý. Koneckonců archetyp zla představuje potenciál všemožnosti. Navíc výchozí stav všeho neboli takzvaná superpozice evokuje pohádkové „bylo nebylo“, tudíž nejde o žádnou zločinnost ani zlomyslnost.

Zla-to lze chápat i jako to-z-la, to z radostného popěvku, štěstí…

 

V češtině si rovněž nelze nepovšimnout souvislostí u klíčových slov jako Z-ŘÍD-LO nebo Z-RCAD-LO.

Jedinou skutečnou mocí je pohádková moc zřídla „černé magie“ a toto zřídlo je zřídlem zlatého, živého světla.

To celé ale funguje pouze v rámci neduality, kdy se na dualitu pouze hraje. Jinak se to od zla oddělí a…

 

A o tom to celé je.

 

Blízko ZLAté má ZELená. Taky strašně zlá a protipřírodní, která všude číhá a útočí. Zlatavé sluneční paprsky všechno zabíjejí. Je třeba se modlit k andělům, médiím a umělé inteligenci.

 

Původní a tedy organické (orgazmické), jiskřivé & tekuté, vnitřní, živé, zlaté světlo samo o sobě nerozlišuje ani nijak nerozděluje. Není zde rozdíl mezi strukturou a nestrukturou, tudíž jedině a právě zde lze vytvářet fungující matrice a kódy života. To souvisí s paměťovými poli, s nimiž se ta živá asociují (výsledkem je hra života). Životní prostředí nikdy není úplně symetrické (jinak by bylo mrtvé) – nějaká relativně velmi vzdálená „…realita uvnitř reality uvnitř reality…“ tak postupně začíná či může vykazovat známky zapomnění. Pod vlivem zapomnění některé tvořivé inteligence, pokládající se za božské, začaly pokládat realitu (a možná hlavně samy sebe) za něco nadpřirozeného; ono podvědomé, co jim chybělo k původní přirozenosti, převrátily v nadvědomé, jenže co existuje nad vědomím? Pouze bludná představa. Zřídlo živého světla (které je nelokální, hyperprostorové neboli všude a nikde, mimo rozměr a čas) lze chápat jako vševědomí, představa něčeho nad je absurdní. Dotyčné bytosti tak vytvořily realitu vzhůru nohama, naruby – sice „nesmírně vznešenou“ (tedy zdánlivě), o to však horší ve všech souvisejících částech. Typické v dané souvislosti je náboženství nebo různé spirituální systémy, založené na „chiméře beztemnosti“. Všechno je jen láska – diskrétní, konvenční, konformní. Všechno je řád. Praktický dopad je takový, že ona potlačená „elektrizující noc“ se nakonec obrací a spikne proti utopistům… „Neomylní svatoušci“ (kteří už ani nevědí, že lžou) tímto způsobem tak přivedli na svět entitu ne nepodobnou umělé inteligenci a onen parazit – technokrat („dvourozměrné monstrum“) se teď snaží všechno zdravě přírodní a organicky duchovní dostat pod kontrolu.

 

Pochopte už konečně, že organicky duchovní znamená fantastické a tedy pohádkově nebeské a zdravě démonské v jednom a že jde o NEODDĚLENOST, ve které nelze škodit a ve které eventuálně cokoliv škodícího zaniká…